Kde se seznámit? Máte zkušenosti? Je mi 30 pryč, nevím, kde hledat.(žena)

Klasika - na Seznamu. Chce to...Holt se píše s T. Hold s D znamená něco jiného.
Pozor na pravopis! :o)

Aleno jak si to douho...2 roky.

Robertek nahradí manželaRobertek nahradí maximálně milence a ani to si nemyslím že na 100%, manžel neznamená jen sex!!!!!!

Aleno jak si to douho nedělala.

Robertek nahradí manžela

Ok nemusíš být babičkou jen stačí nestárnout a vetřelci zakázat jednou sexovat jinak to nevidím, dojemné řeči: jen můj dojem z mého života -- marnost na marnost.

S ditetem si zena uz nesezene dobre placenou praci, protoze dite je neskutecna zatez. Ja jsem si na dobry vydelek zvykla a bude to pro me obrovska rana.

Skutecne si ale myslim, ze budu nejhorsi matka na svete, totalne neschopna empatie. Vsechny decka me stvou. Prinejhorsim dam dite otci a odejdu pryc. Otec je schopen se o nej postarat.

Martine, ty dojemne reci me opravdu neberou. Jednak nikdy nechci byt starsi babicka, jednak prozatim jsem vubec nemela dojem promarneneho zivota. Naopak muj zivot byl velice naplnen. Bohuzel s vetrelcem se to asi zmeni :-/

Já jako taky radši vyhledávám samotu, jak píšeš ty, ale ono je to podle mě takový ten začarovaný kruh. Lenko buď ráda že máš blízké/rodinu, jednou až budeš starší babička tak si zavzpomínáš zpátky a kdyš si uvědomíš žes mohla celý život promarnit sama. Víš co, za 50 radši za 40 let se mi ozvi a napíšem si navzájem svoje dojmy, nebo sem do této diskuze, doufám že tu ještě bude.

Vdaná - málem jsem spadl ze...Vidíš, a dost lidí to má naopak. Já například relaxuju jenom když jsem úplně sama...

Vite, mne nejvic stve, ze jsem samotu mela rada, byla jsem sama svelmi pokojena, jenze se mi blizila 30 a jeden se naskytnul, tvrdil, ze se k nemu hodim atd. Ja jsem zamilovana nebyla, ale rekla jsem si, proc to nezkusit, aspon zjistim co vsichni na tech vztazich vidi. Neuposlechla jsem svoji intuici, ktera me od toho zrazovala..

Vdaná - málem jsem spadl ze židle, to snad nemyslíš vážně?! jako neříkám že je každý dokonalý ale i chlapa si můžeš ke svému doladit, jen ho nesmíš do ničeho tlačit, musí to vzít jako by to byla jeho iniciativa. ale jinak s tou samotou se musím přidat že je fajn ale i není, je mi 28 a jsem jak jinak sám už pár let a závidím těm co se navzájem můžou o sebe opřít fyzicky i psychicky...

Tak prozatim se mi zda, ze se chlapa zbavis snadno, kdezto dite je prave ten celozivotni zavazek.

Vasi samotu vam strasne...to máš pravdu, ae stanou se i horší věci. Je lepší se vdát a mít rodinu než třeba dostat rakovinu. Já jsem vdaná čvrt století, je to podle mně už v dnešní době hovadina a přežitek a svoboda je to nejlepší, co může být-taky jsem to z mladické nerozvážnosti ztratila. Ale prostě si to postav tak, jak ti radím. Jinak dítě nění tak hrozná věc, rychle vyroste, je to sice celoživotní závazek, ale taky smysl života. Co je horší je ten chlap, v tom vidím problém. Děcko si vychováš, ale chlap bude prudit pořád, nevychováš ho, tam je kámen úrazu.

Vasi samotu vam strasne zavidim. Je mi 31 let, samotu jsem mela vzdy rada. Jenze jsem potkala chlapa, on me premluvil, at to s nim zkusim. Nastehovala jsem se k nemu, ted nam selhala antikoncepce a ja jsem bohuzel otehotnela. Muj zivot je totalne v hajzlu. Dite, ktere nosim, uplne nenavidim, furt brecim jak zelva a rozjela se mi slusna depka. Prala bych si toho chlapa nikdy nepotkat.Ted uz me ceka jen urvany decko a posrany pampersy. Samota a klid byly tak super. Uzivejte si to, dokud muzete!

Na samotu se dá zvyknout, mně bude 32 a jsem sám celý život.

právě ta samota je hrozná...taky si řikám jestli někoho najdu :-( už jsem moooooc dlouho sama a to mi je 28. Všichni okolo mě už mají rodiny takže skvělý no.

V podstatě máš pravdu,...Ahoj, já si myslím, že je to alibismus, neznám nikoho ve svým okolí, kdo miluje samotu, jasně, občas je to fajn, ale ne na moc dlouho, páč pak si člověk sám začne říkat, že je to vlastně fajn bejt sám a že nikoho nepotřebuje, ale myslím si, že to není moc upřímný a že ženský zas až tak velký mrchy nejsou a někde ta pravá čeká. Teda aspoň já v to doufám, že ten pravej tu pro mě ještě někdy bude a že konečně okusím to pravý štěstí života, protože život, kterej žiju sama, stojí za nic a radši se protějšku občas přizpůsobím a udělám občas kompromis, nežli abych zůstala sama, spíš jde o to, kde toho pravýho potkat, když je vám přes třicet:-)

V Čechách nežiju, to...To jo, ozvlášť když jsou tu takový obrsvině.