Ulcerozní kolitida

I já mám zkušenost, že k vzniku nemoci u mne přispěla psych. nepohoda. Nejhůře mi bylo v čase, kdy jsem si své problémy nechávala jen pro sebe a měla jsem pocit, že nic na nich nelze změnit. A díky určitým změnám v životě a nutnosti vše zvládat /sama na 3 děti/, nemoc v mé mysli ustoupila do pozadí a já na ni vlastně zapoměla. Je to přes 3 roky co neberu léky, nemám problémy a na WC chodím jako zdravý člověk, to vše bez náznaků nemoci. Uvidím, co to udělá a zda to vydrží. V čase co mám klid se mé tělo dalo do pořádku, což je také důležité. Za těch 10 let potíží jsem byla pěkně zhuntovaná.
Tak snad se té nemoci a jejím nepříjemným projevům tak nepodávat a vytěsnit ji i z mysli. Přeji mnoho sil!

Ahoj mluvíš mi docela z duše,UC mám 14 let a ze začátku jsem z toho byla na provaz, dnes už to beru tak nějak jako součást mě se kterou nemá cenu se moc zaobýrat protože tě to jinak pohltí. A hrabeš se v bludném kruhu. Nejdůležitěší je smířit se s tím a nepátrat proč a zač, ale bojovat.Taky mám vyzkoušeno že je lepší to lidem okolo sebe říct a pak nikdo neřeší, že už jdu zase na záchod a já nejsem ve stresu, že už zase budu muset. Ostatní si zvyknou a berou to v pohodě.Tato nemoc je fakt jen o psychice,potvrdila jsem si to před měsícem při zkouškách v autoškole.kdy mě to rozhodilo na další měsíc.Hodně mi pomohlo, že jsem doma v ID, každý z vás hned pospýchá mezi lidi do práce a pak zapomíná se šetřit a diví se že má problémy.Fakt to chce klid a hlavně odpočinek.Sedmiletá Anička je v první třídě,zdravá a to je obrovský povzbuzení do dalšího boje a hlavně mě tak zaměstná, že nemám čas fňukat.Přeji všem bojovníkům a bojovnicím krásné a klidné vánoce a lepší příští rok. Ahoj

ještě něco povím:

Od mala jsem vyrůstal s tátou invalidou. Měl hemofilii těžkého typu (nesráží se vám krev, chyběj vám destičky). UC je proti tomu prd. Trpěl celej život, ale bojoval. Byl i trochu svéhlavý, ne zrovna vzorný pacient (ono když vám ve dvaceti řeknou, že máte ještě 15-20 let, jupííí, a ve 30ti postavíte barák, máte syna, žena vám uteče .... a pak je vám 35 - 40). A přežil všechny prognózy lékařů a umřel na rakovinu plic (kdyby tolik nekouřil ten humus, mohl žít dál, umřel 1.11. v 58 letech jako ještě velmi mladý člověk). Proč to píšu? Celý život se strachoval, prožil více či méně v úzkostech, že to asi přijde, a nakonec to přišlo kvůli úplně něčemu jinému a jinak .... vezměme si z toho ponaučení.

Když mi na jaře řekli, že mám UC, chci to uchopit taky tak nějak, nenechat se tou nemocí zahnat do kouta, jak se jí to u mě tolikrát už povedlo, snažit se bejt nad věcí. Zjistíme, co máme společného a pak příčinu a tím máme vyhráno.

sakra, to jsem nechtěl, pardon

hele, holky, fakt si myslím, že na tom nejsme tak hrozně .... jsou mnohem horší nemoci. A já chci bojovat. Pořád přemýšlím, proč naši rodiče jedli buřty a tlačenky a neměli tohle, a přijde nová doba, a hopla tyhle civilizační choroby. Oslabení imunity, stres, psychika, bludnej kruh, pořád dokola. Možná chemie v tom moderním "zdravým" jídle a doplňcích, možná hyperaktivita, možná nějaký psychický šok, možná zásadní změna v životním prostředí oproti dětství - mládí, copak já vím. Když na to přijdeme, pak se toho i zbavíme přece.

Jsem přesvědčenej, že jo. Že musíme říct zase tělu: "Hele, bojuješ proti vlastním buňkám, jsou to tvoje buňky, tak toho nech!"

A todle mně řekli v 9 letech. A asi v těch 13ti jsem si to pořádně začala uvědomovat. Tak co je lepší:(

Osobně neznám nikoho s touto nemocí,proto jsem ráda,že jsem našla tyto stránky a vim,že UC nemám jenom já,je nás víc.Vašku,když si ty příspěvky pročteš,tak tam narazíš na lidičky,kteří mají UC víc jak 20 let,je jim okolo padesáti a dokonce i na děti.U jedný holčiny se UC projevila ve 13 letech.Proto si myslim,že jsme na tom líp,jsme starší,lépe to zvládáme.Neumim si představit,kdyby mě měli ve 13 letech říct,že trpim nákym zánětem ve střevech a je to prakticky na celý život.....vlastně neléčitelné.

Ahojte. Děkuju za reakce. A znáte někoho, kdo se z toho vyléčil, nebo se s tím dožil vysokého věku?

To je dobře,že jsi chytil bojovnýho ducha u UC je třeba.Sedavé zaměstnání nemá s UC nic společného,se stravou je to už horší.Ta má na UC docela vliv.Spouštěčem UC je hodně psychika,člověk musí být v pohodě a nad věcí.Já vydržela být bez prášku a jakékoliv léčby 8 měsícu,což byla paráda.Takže žádné chmury,musíme si držet pěsti a být v pohodě.

Ach jo Vašku. Všichni musíme bojovat. Myšlenky na umírání nám v boji nepomůžou!

Mili, to je pro tebe:
http://www.homeopatie.cz/seznam.htm

Co to vůbec je ta homeopatie?

Snažím se pořád přemýšlet, co jí způsobuje. Ten zánět je tam proto, protože mozek vysílá bojovat imunitní buňky proti vlastním buňkám, proti vlastnímu tělu. Když zjistíme, co mu vadí, nebo co ho rozhodilo, tak ten zánět odstraníme, ne?
Je to civilizační choroba. Takže stresem? Nebo sedavým způsobem života? Stravou? Nedostatkem pohybu?
Je mi 28, UC mi objevili před půl rokem. Od mala procházím stresem a duševními problémy, i když jsem si to nikdy neuvědomil, nebo nepřipouštěl (vyrostl jsem na vsi sám s tátou invalidou - hemofilikem - prakticky bez rodinné pomoci). 6 let jsem kouřil a zajímavé, že jsem před rokem přestal kouřit. Našel jsem si práci za počítačem, stravuju se v závodní jídelně a hrozně a bum ... po půl roce UC. Co teď? Šílet z rakoviny? Bojovat? Musíme bojovat, to je jasný. Opravdu je spousta lidí s mnohem vážnějšíma nemocema. Viz můj táta a hemofilie. Proti tomu je UC prd. Musíme zjistit, co jí způsobuje, proč se tělo brání zánětem, proti čemu?
Sakra, jsem chytil nějakýho bojovnýho ducha :))).

Fuj nestrašte s umíráním trošku optimismu.s UC se dá docela dobře žít,jen musí být pod kontrolou.Jsou i horší nemoci.UC je taky hodně o psychice.Vašku já užívala Salofalk,docela to šlo,měla jsem k němu,ale Pentasu.Tu užívám i ted,UC mám 8 let.

tak to by me taky zajimalo, jestli nas neceka kazdopadne neprijemne bolestive umirani po ctyricitce.

Ahoj Anderejko, jde z tebe hedně životní síly a moc ti fandím a tak to má být. My jsme s dcerou teprve na začátku (1/2 roku UC)pokud se chceš podělit o své zkušenosti napiš na pavryp"centrum.cz. Moc ráda si popovídám.

Ještě mě napadlo, znáte někdo někoho, kdo měl v mládí nebo v průběhu života krev a hlen ve stoli, kdo se dožil vysokého věku a umřel na něco jiného, než na rakovinu?

Mohl by mi, prosím, někdo poradit, co jsou za léky (čípky) Salofalk a Rectodelt (glukokortikoid). Na jaře mi objevili ulcerózní kolitidu a já mám děs z nemocí a léků, tak proto žádám o radu.

Díky, V.

Ahoj,

na jaře jsem si objevil ve stolici hlen a krev. Zjistili mi ulcerózní kolitidu a dostal jsem čípky Salofalk. Druhá doktorka mi předepsala rovněž čípky Rectodelt, což je glukokortikoid.
Mám děsnej strach z nemocí, léků, je to bludnej kruh. Nemohli by jste mi někdo popsat Salofalk a Rectodelt, co to je za léky a co to způsobí?
Děkuji, Vašek

Já naopak neustále pracuju, (i když bych asi měla nárok i na plný ID..po operacích). Doma bych asi nevydržela. Ve chvilí kdy mám čas, tak začnu přemýšlet nad tím, jak jsem na tom hrozně a jaká jsem vlastně chudinka..a už se to zase celé sype. Když se mi sesype psychika zhorší se automaticky i moje zdraví. Je pravdou, že jsem každou chvilku na neschopence nebo na paragrafu (mám 4-letou dceru). Poslední nechopenku jsem měla od začátku dubna do poloviny září (s přestávkou v červenci to jsem do práce chodila), v této době jsem prodělala 3 operace. Zaměstnavatel to zatím bere (dělám na Akademii věd..obor analytická chemie), tak jsem za to vděčná, a když je mi fajn snažím se dělat za dva.

Pro Daninu-já mám částečný ID 2 roky,po mateřské jsem si o něj zažádala.Byla jsem věčně v nemocnici nebo doma neschopná čehokoliv.

ahojki. Chtěla bych se zeptat jak řešíte situace, kdy jste na tom nějaký měsíc hodně špatně a nemůžete dlouho do práce. Ted jsem na mateřské a nedovedu si představit jak by na mé hodně časté a dlouhé nemocenské reagoval zaměstnavatel. Pracujete? má takový člověk nárok třeba na částečný inv. důchod?