Smířit se s nevěrou manželky?

Kloubouk Jirko dolů, to fakt....rozvest se s tebou bylo pro ni dost dobre, takovy pristup od tebe...problem jsi si zadělal se synem....3x týdně....vím, že ti chybí...ale dostaneš se do problémů rozvedených mužů..., špatně se ti bude hledat nová partnerka....žádná to moc nesnese....takže hodně síly....a snad i v hledání té nové partnerky....nebude to lehké....a bohužel se budete hádat kvůli synovi...jen tě zklamu...budeš se hádat více či méně z každou....ale tak už to je, pokud partneři mají dítě z prvního vztahu a jsou na něm hodně závislí. Doufám, že se někdo neurazil.

Jirko, klobouk dolu, jsi kapacita. Preji ti hodne stesti.

Jako bych Ti to neříkal

Ahoj, zdravím Vás všechny. Mám pro vás závěr příběhu. Věřím že ti kteří se dostanou do podobné situace a budou hledat pomoc kde se dá, tak si celý příběh přečtou a možná se budou inspirovat... Jak víte, tak manželka měla 2 měsíční dobu na rozmyšlenou. Zhruba po 40 dnech jsem to nemohl psychicky vydržet. Manželka o ničem nepřemýšlela. Jistě víte co tím myslím. Zeptal jsem se tedy jasně co dál. Odopěď byla že vše co jsme spolu prožili (připomínám že máme skoro dvouletého syna) hází za hlavu a milenec je to nejdůležitější a chce s ním žít. Následoval právník, a podal jsem žádost o rozvod. Dnes máme za sebou soud ohleně syna - dopadl nad mé očekávání, manželka nedělala žádné naschvály, souhlasila s výživným i s tím že syna budu vídat 3x týdně! Majetek máme rozdělený. Rozvedeni bychom měli být během 14 dnů. Žádné tahanice - rychlý rozvod za cenu ústupků obou stran. Já se stěhuji z našeho domu. Začínám stavět jinde, na podzim bych se měl nastěhovat do nového domu.... Poučení je takové: co se stalo bylo hrozné a byl to pro mě trest za něco co jsem neprovedl. Psychicky to byly velmi náročné 3 měsíce. Dávat dlohá ultimata nemá smysl!!!!!!!!!! 1 týden je myslím akorát, 4 týdny maximum pokud máte pevné nervy. Teď už jsem OK a těším se na nový život, dům, chvíle se synem,.... život jde dál! Co se mi stalo není tragedie, jen nepříjemná věc která se stává.... Mějte se fajn a pevné nervy!

Dobře si udělal Adame.

Jo takováhle situace mě potkala před osmi lety.Dnes mám skvělou partnerku a už bych neměnil.děti jsou bezva.jezdí k nám často a myslím,že jsou spokojené.Já i moje nynější manželka jim poskytujeme pevné zázemí.

Už si nekdy takovou situaci řešil,Adame?

Ahoj Jirko smířit se s nevěrou manželky není jednoduché a myslím si že to ani dost dobře nejde.I když se to urovná tak všechna důvěra je stejně pryč.Myslím,že trápit se úvahami a podezíráním zda to udělá znovu nemá smysl.Říká se zůstanem spolu kvůli dětem.Myslím,že je to pouze alibismus.Chodit kolem sebe třeba deset let,každý si žít svůj život to by nebylo nic pro mne.A děti?Co by si o nás asi mysleli,když by žil každý po svém potom by si nesli do života třeba i příklad z takových rodičů a přiznejme si nebylo by to nic moc.Já osobně bych to řešil rozvodem než se po zbytek života trápit.Ahoj a drž se.

Ahoj, van, hlásím se k tvému vyjádření pocitů z rozchodu.Poznal jsem to taky a potvrzuji, že tenhle rok 06 byl zatraceně divnej.Vzpomenu si na tebe o vánocích,kdy nám asi bude blbě,ale my to musíme ustát.

Jirko,jsem rada ze si se ozval.Moc Ti preji,aby vse dopadlo co nejlepe.Hlavne krasne svatky, at to zvladas dobre.Je dobre,ze premyslis uz vic dopredu a zbavujes se prvotnich depresi.Tak se drz!!Snaz se si uzit nekde Silvestr,ovsem bez manzelky.
Ja ji strasne nemam rada:-)

Jirko,a ty sis mezitím nenašel žádnou přítelkyni?Vím,jak moc se bojíš o své dítě ale i malé děti vycítí napětí.Strašně ti fandím aby jsi vše zvládl.

Ahoj, budu mít taky pjenkný vánoce...muži a ženy jsou dva různý živočišný druhy.....jen djeti mají společný.Svoji story nebudu popisovat,je to na román neuvěřitelných příběhů.Sedmnáct let spolu.Chci ti jen napsat,jiri, že kdo to nepoznal neví,co to je za bolesti a muka a noční hrůzy.Já myslel,že mne se to nemůže stát.Ještě nigdo mi nepotvrdil,že by tenhle rok 06 nebyl "ňákej" divnej.

Zdravím všechny. Situace v naší rodině je stále vážná, ikdyž s manželkou vycházím celkem slušně, tzn. že po sobě neházíme nádobí apod. O našem problému se se mnou vůbec nechce bavit. Termín do 1.2. stále platí. Hluboké deprese a pocit strašného ponížení u mě pomalu opadají a začínám přemýšlet co se bude dít v případě rozvodu nebo i v případě pokusu o návrat k "normálu". Co se odehrává v hlavě manželky opravdu nevím. Navíc jsou tu za necelý týden Vánoce takže budeme muset hrát před jeden a půl letým synem divadýlko... Přeji všem krásné svátky, hlavně KLID a POHODU a děkuji za názory a reakce.

S tím se snad nesmíří žádný chlap.¨To ženská musí skousnout víc věcí.

Jirko ozvi se,jak jsi dopadl.Prožívám něco podobného.

Souhlas. Když jí to prošlo jednou a nebylo zas tak zle, udělá to za pár let znovu. A je-li ve svém domě po rodičích, jak psala, budeš pořád za troubu kterej musí akorát tak držet hubu a krok.

No já i po své špatné zkušenosti si zas myslím, že termín do druhého dne nebo tři dny je zas hodně moc krátký - beru to i ze svého pohledu: kdybych se do někoho jiného zamilovala, nebo měla ten pocit, a ono to prasklo a já najednou nečekaně si měla ujasnit, jestli chci jít za "novým štěstím" nebo se vzdát "lásky" a zachovat se odpovědně a zůstat s manželem, tak bych to za tři dny nezvládla. Dnes si myslím, že optimální doba čekání na rozhodnutí partnera je měsíc - za tu dobu si každý člověk musí dokázat uvědomit, co v životě chce a jak to chce vyřešit, a zároveň ten druhý nemá pocit, že by to uspěchal a přitom se ani pak nemusí cítit jako blbec, že s ním ten druhý mává. Já jsem původně od měsíce na rozhodnutí začala, jenže pak jsem nezvládla udělat hned rázný řez a pořád to protahovala v domnění, že se to zlomí a o manžela (kterého pořád ještě miluju) nepřijdu, ale to už je na nic. Do tohohle už Jirko nechoď, tím ten druhý jen získá pocit, že si může dělat, co chce, a ty to vždycky nějak budeš tolerovat atd. atd. A nakonec se budeš trápit jen a jen ty. Jestli jsi dal termín delší a už ho nechceš měnit, budiž, ale pak vytrvej a už nic neprodlužuj. Když se nerozhodne ona, ukonči to ty a NETRAP se dýl!!!!

No ja si jen myslim ze jsou situace kdy jeden chce druheho za "kazdou cenu" a pak je rada termin do druheho dne trochuna hlavu.Ja byt v situaci manzelky tak se druhy den zvednu a jdu a co???A naopak by se mi mohlo stat ze bych pockala i hodne dlouho protoze bych toho cloveka proste nechtela ztratit at se deje cokoliv.Zitra by mohl Jirka napsat ze manzelka odesla a ze ho to ted mrzi ze by radsi pockal dal ji delsi cas jen kdyby se necitil tak spatne.Treba.Coz je samozrejme jedno pokud uz toho ma plne zuby atd..

Milý Jirko, něco podobného mi dělal manžel před několika lety. Taky jsem se radila s různými lidmi, co mám udělat - s velkým ohledem na syna. Odborníci radili počkat 3 měsíce, nejednat ukvapeně. Zdálo se mi to příšerně dlouho, ale pak jsem vydržela o hodně dýl, i když jsem za tu dobu mockrát chtěla vzít syna a utéct co nejdál (zároveň se tím manželovi pomstít). Já bych si to znovu nezopakovala. Byl to pro mě psychický teror. Ale každý člověk je jiný a radit se dá těžko, rozhodnout se musí každý sám.
Vaše žena je možná tak zamilovaná, že příliš nevnímá nic jiného, ale v každém případě je bezohledná a sobecká vůči vám i tak malému dítěti. Byla dost stará na to, aby chápala, jestli si vůbec chce pořizovat dítě a s kým, i že má za dítě odpovědnost. Jen vy sám víte, co pro vás znamená a zda je vám v životě dobrou oporou. Přeju vám hodně štěstí.

Též nechápu délku toho termínu. Jirko ty možná doufáš, že se do té doby něco změní, ale jsi trouba. Já bych dala termín maximálně do druhého dne. Ať si manželka pobdí a ráno řekne, co chce.