Smířit se s nevěrou manželky?

U ženské logiku nehledej. Já...muži se sice řídí rozumem víc, ale často to není vidět. Pominu-li nějaký chtíč, někdo tomu říká touha přírody oplodňovat.....
manželka tomu říká druhá míza, méně lichotivě: že tomu jejímu začalo kapat na maják.

Opak - jiná povaha může být jako novinka vzrušující. Při chvilkovém okouzlení na vzhledu a povahových rysech příliš nezáleží. Při náhodném zamilování jsme dost slepí. Okolí se diví, my nevidíme a po odmilování se pak někdy taky divíme sami sobě, kam jsme dali oči a rozum.:-)

Jak chcete hledat v citech logiku, natož pak v zamilování. City se rozumem neřídí ani u jednoho pohlaví.;-)

Mirek: Na tvou ženu platí, jen blbec dělá jednu chybu dvakrát.Ono můžeš dělat co chceš a vždy budeš horší, protože jsi to ty za 5, možná víc let to bude zase on kdo bude špatný a bude se muset vyměnit.
K tomu opaku máš pravdu můj protějšek je nezábavný, odměřený ,ale důležitý.

Mirku: Antidepresiva,...U ženské logiku nehledej. Já jsem to s ní také řešil a v podstatě jsem se dozvěděl, že jsem přesný opak než je on. Je zábavný ( celkem to chápu, protože neřeší každodení rodinné starosti a jen se tím vztahem baví , je cholerik ( to já tedy rozhodně nejsem, ale zajímavé je,že předtím od jednoho takového cholerika odešla, protože ji snad i bil ), je ctižádostivý, pracovitý, atd... Těch důvodů je zkrátka spousta a ani ty baby je nechápou...

se čtenářem - opatrně s antidpresivy i psychofarmaky.

A souhlas i s jeho poslední větou.
Platí ovšem i pro druhé pohlaví - i "někteří muži jsou hold takoví".:-)

Mirku: Antidepresiva, myslíš,že je to to správné?.Mám stejný problém a jak říkala moje babička" nač stahovat gatě, když brod je ještě daleko".I já mám ženu, která jak mi řekla miluje druhého a přitom si myslím, že jí dávám vše o čem žena může snít, nejsem ošklivý, vydělám dost,jsem vysoký štíhlý , umím ji rozesmát a přesto to není dost, tak jsem se zeptal co jí chybí, řekla"nic, snad jen žes nejezdils s kočárkema", tak a přestal jsem chápat tu logiku, co je to za blbost, ten druhý má 60kg i s kalhotama plešatý , brýle má, co říkají ostatní ženy nepohledný a vidíš přesto ho miluje, protože má s ním to co se mnou ne a to je to, že nemusí řešit každodenní problémy.Prostě některé ženy jsou už hold takové, některé mají problémy a řeší je a některé ne a hledají je.

Tak to mám za sebou...Myslím tím vánoční a novoroční veselí. Byla to celkem síla. Musím říct, že jsme se oba snažili, ale přesto jsem nezabránil tomu, abych se myšlenkami nevracel k té věci. Poučen Vašimi radami jsem myslel na sebe a chodil jsem na procházky vždy když o na mě padlo. Takže např. v noci z 24. na 25.12 jsem byl asi tři hodiny venku a ušel jsem pár kilometrů ( celkem hnus ). Zato z 30. an 31.12. jsem šel jen kousek a pak jsem jel taxíkem za zábavou do baru. Ani tam jsem se moc nebavil...Silvestr byl asi nejhorší můj brácha se už na mě nemohl dívat a tak si mě vzal stranou a zeptal se mě proč jsem mu o tom neřekl, že to všechno ví. Takže o tom asi bude vědět více lidí....No nic, neposeru se z toho a uvidíme. Nechám si napsat nějaká antidepresiva a bude mi veseleji....Díky za Vaše reakce a hodně zdraví v Novém roce.....

Mirku, tvoje pocity znám dokonale. Prožil jsem něco podobného, po dlouhých letech absolutní důvěry manželka naletěla jednomu takovému chlápkovi, který ji navalil do hlavy všechny klasické klíny - od toho, že nespí se ženou, až po to, jak si krásně spolu zařídí život. Netušil jsem nic,jak říkám, dlouhá léta absolutní důvěry. Když mi to řekla, následovalo hodně rozjitřené období, hádek, diskusí, nespavosti, hubnutí...až téměř ke zhroucení. Abych to doplnil - já bych asi přežil, kdyby po těch letech chtěla manželka něco "zkusit" a s tím vědomím si někde užila. Nejhorší bylo, že to sama měla za vážný vztah s budoucností, a přitom já jsem viděl, jak ji jenom oblbuje. Trvalo to skoro půl roku, než to (snad) trochu pochopila. Ale myslím, že to nejdůležitější, co se stalo, kdy se to začalo postupně obracet bylo, že jsem si během 3 týdnů našel známost a manželka to věděla a přestože se snažila být jako že tak je to OK, tak to neunesla.
Nevím, jestli je to univerzální řešení, asi ne, ale mě to pomohlo. A ještě pro vysvětlení - před tím by mě to nikdy nenapadlo (teda napadlo, ale neudělal bych to).
A dneska? Nelituju, že jsem bojoval. Ale dodneska je to ve mě hluboko jako životní zklamání, křivda. Nevím, jestli to někdy přejde (je to dva roky). A ta důvěra? Vrací se pomalu, velmi pomalu. Ale člověk se musí dívat dopředu... Držím Ti palce, Mirku.

Fuuuuj. No Mirku, nezávidím ti. Jak už psali jiní, snaž se dostat do pohody, abys neměl čas přemýšlet a rýpat se v tom, co se stalo. Manželka tě má teď na háku a můžes se stavět na hlavu a ona stejně nepřestane. Proto nemusí být milenka na škodu. Uvolníš se, přijdeš na jiné myšlenky.

Ty její výmluvy jsou dost trapné. Řešit okolí nemá smysl, protože takoví povedou maximálně blbé řeci a nijak ti stejně nepomůžou. Ty se musíš dostat do stavu, kdy v pomyšlení na ní akorát mávneš rukou,že je to její problém, když sis teda vybral nekonfliktní veřejnou cestu.

Pro Miru: juj tak to je snad nejdrsnejsi zjisteni nevery, jaky muz byt!! a to ti pak rika, ze si te vazi a respektuje, kdyz s kamaradem skace ve vasi posteli??? no to je respekt panecku!! me by bylo pri pohledu na ni k bliti!!!

Tim nechci rict, ze jsem proti nevere, nekdy ty nase zivoty zevsedni, sex se stane rutinou a trocha zpestreni se da tolerovat, ac je to tezky!Kolikrat jsou doma i hadky, napjata situace, a tak clovek hleda to teplo nekdde jinde, prave u milence ci milenky!! Sama jsem byla ve vsech rolich - podvadena, milenka a i podvadejici..chapu jaky si zazivas obdobi!! Jako podvadena, jsem jancila, proheldavala, kontrolovala, hadala, ptala proc?? ale stejne to bylo k nicemu..nechala jsem toho vseho byt, a zacala se starat sama o sebe a veskerou energii venovala sobe, v tvem pripade - zkus se venovat co nejvic sobe, detem, najdi si nejaky sport nebo hobby, co te bavi, nebo se dal vzdelavaj, poznej nove lidi, a kdyz na tebe prijde chvilka zarlivosti, vycitek, zlosti.. jdi na cerstvi vzduch..hlavne nevrazej zadnou energii do vztahu s manzelkou, nesnaz se byt pro ni ten nejlepsi, bylo by to neprirozeny! a on to cas spravy ver!! My jsme taky po 1 roce nasli cestu zpet a mae se radi!!! on pak i s tou neverou prestal"......

Určitě.
Co vlastně chceš ?
Vem si to !
To platí i u Tvé ženy.

Jestli je nejhůř,honem hledej...To asi nic neřeší, nebo máš jinou zkušenost ?

Jestli je nejhůř,honem hledej milenku...

Mirku, kdysi jsem byl v...Jojo, tak se to snažím dělat. Dokonce jsem už pekl i vánoční cukroví...Jen se ve slabých chvilkách cítím jako neuvěřitelný pitomec, že o tom okolí ví a směje se mi jaký jsem vůl. Mám strach z toho co bude pokud v tom bude pokračovat, nejde o rozvod ale co bude s dětmi Soudy resp.soudkyně soudí výrazně ve prospěch matek. Já o děti nechci přijít, vše ostatní je zbytné....

Mirku, kdysi jsem byl v podobné situaci. Snad ti trochu poradím i když chápu jak to máš těžké. Za prvé si uvědom, že od teď děláš vše pro sebe a SVÉ DĚTI. A udržení své práce, financí, protože jinak to nejde. Jsi teď bojovníkem proti všem a hlavně za své děti. Jak to zkončí s manželkou je zatím podružné. Uspořádej si život tak, abys minimálně potřeboval manželku - vař, per, piš s dětmi úkoly, prostě chovej se jako by doma nebyla. Bav se s ní, ale ať má pocit, že se prostě připravuješ na nový život bez ní. Hlavně kašli na pitvání proč se to stalo, kdo udělal chybu. Ber to prostě jako fakt. No a pak až se trošku stabilizuješ zkus přehodnotit, zda s ní můžeš dál žít.

Jen tak pro úplnost, dohodli jsme se, že půjdeme do manželské poradny. Máte s tím někdo nějakou zkušenost? Už jsem tam byl 2x a poradili mi antidepresiva. Mám ale pocit, že to není řešení...

Ženo :o) Dobrá rada nad zlato :o) Máme ale dvě děti 3 a 7 let a já to vnímám tak, že pokud to budu řešit tak jak mi radíš, budou trpět ony. Vím jak jsem vypadal já, když se v mých 17 letech haádali moji rodiče ( a taky tam byla něvěra, máma chodila za milovníkem, atd...)

...a navíc ji pořád hlídám i když vím, že bych neměl. Na druhou stranu ona se ale také chová "divně". Telefon nosí neustále u sebe, pokud ho nechá ležet a jde pryč, tak já jako ůchyl po něm skočím a zjistím, že protokol hovorů a zprávy jsou vymazány. TAkže mám logický pocit, že to jede dál, jenom si dává větší pozor. Byl jsem i u kartářky, ta mi řekla, že nevěřím ženám, že jsem plný emocí, zmatku a že se někam vytratila radost. Ve všem měla pravdu. Přes den to jde, mám práci a ta mě přivádí na jiné myšlenky. Večer je to ovšem nářez, stačí se jen podívat na nějakou věc, místo, uslyšet nějaké slovo a okamžitě se mi začíná přehrávat ta známá scéna. Bylo to totiž tak: Měl jsem jet na dva dny pryč a dozvěděl jsem se co se chystá. Takže jsem byl celý den na zhroucení a večer okolo 23,00 jsem dorazil neohlášen domů. Ve dveřích byl klíč, takže jsem musel zvonit, po čtvrt hodině mi otevřela celá "rozespalá" a spustila jestli nejsem blázen ji budit, když spí. Proslídíl jsem barák a nikde nikdo. Neustále se ptala co dělám, jestli nejsem úchyl, atd...Pak mě napadlo mu zavolat ( byl to kamarád ) a ejhle telefon začal zvonit ve stolku na chodbě. Takže jsem hledal až jsem našel.Náš rodinný přítel byl totiž na půdě...Zeptal jsem se, jestli si nedáme dvojku vína a poté co jsem se usadili jsem se zeptal, jak to plánují dál. Kdo se bu kam stěhovat, jestli budeme žít všichni tři pohromadě :o)Jestli si manželka uvědomuje, že mámě dvě děti, atd...Oba mě celou dobu ujišťovali, že nic nebylo a není a že se jednalo o neškodnou návštěvu spojenou s prohlídkou domu ( chtělo se mi zvracet ).Pak jsem ho vyprovodil, ještě asi dvě hodiny jsem o tom hovořil s manželkou. Pak šla spát nahoru do ložnice a já jsem se zhroutil.....Od té doby to jde tak, jak jsem popsal v předchozím příspěvku. A teď Babo raď....

Mirku,tak si najdi také milenku a bude to vyrovnané.My ženy jsme od přírody takové potvůrky,necháme se lehce ukecat,to víš ty sladké řečičky,něžnůstky,tomu se nedá zabránit.Jako blb si připadat nemusíš,život jde dál.

Nedávno se mi to stalo, našel jsem doma manželku s kamarádem. Od té doby jsem psychicky v prdeli ( promiňte mi ten výraz )a nevím co mám dělat. Má to i svá pozitiva, zhubl jsem uř 5 kilo což jistě není k zahození. Mažlka mě ujistila, že si mě váží jak jsem se v dané chvíli zachoval, že jsem nebyl agresivní na ni ani na něj. Já si ale připadám jako blb...

Všem zlým jazykům, Kateřina, Galy i já jsme pouze popsaly scůj příběh. Nic víc a nic míň. Ale žádná z nás nepsala, že nevěra či věra v případě Galy je ta správná cesta. Jen nás to tak prostě potkalo. Jindro, zda být věrný či nevěrný, to si musíš vybalancovat sám. Já osobně to teď vnímám tak, že pokud bych to měla položit na misku vah, tak moje nevěra je těžký kalibr a tak se snažím na druhou stranu vah dát co nejvíc nečeho dobrého. Ale tedy nechápu, proč se do ní chceš pustit po přečtení našich příspěvků. Můžeš mi na to odpovědět? Děkuji a zdravím.