PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Dituško, i moje povídání nebylo jak je vidět pochopeno ale to nevadí...mějte se hezky

DITUŠO, neptal, protože tam chodím jednou měsíčně (zhruba) víceméně jen pro další balíček Dalsanu. Beru to od ledna. To je už docela dlouho ne?

Lucko,
píšeš, že jsi v pohodě, ale mně se to moc nezdá. Mám pocit, jakoby Tě něco dost nahlodávalo, ale nevím o tom víc a možná to nevíš ani Ty. Prostě to tak cítím.

Pajka, Dášenda,
Jiřinka se Šárkou
i jiné z Vás:

-statečné šikovné cholki.

Dobré ránko, snad ten dnešní den bude o něco víc prosluněnější, než ten včerejší!
Jsem taky toho názoru, jako Pajka, že většina lidiček se na tyto stránky chodí vypovídat ze svých bolístek, samozřejmě taky očekávají podporu a radu, vznikají tady různá přátelství na dálku, podporujeme se i soukromě přes mejly, pokud nechceme něco produkovat přes stránky PP.
Ale všichni jsme individuality, a proto na každého působí něco jiného. Proto nelze očekávat, že když jednomu něco zabere, tak že to pomůže všem dalším.
A je vidět, že můžete být 10 let v klidu, a pak se to najednou zase ozve. V tom je právě ta záludnost.
Absolutně krásným příkladem zapracování na sobě je DÁŠENDA! Je fakt, že z ní vždycky ten optimismus přímo sálal, takže ty nástrahy líp zvládá. AD jsou opravdu ta první pomocná ruka, a pak je to vše jen na nás a na našem podvědomí, na čemž Dášenda zapracovala a vyplatilo se jí to. Jenže .... Řada z Vás chodí do zaměstnání, kde se kolikrát nevyhne stresujícím situacím, ne každý má doma perfektní zázemí, do toho vletí nemoc, úmrtí, což jsou další minusy ke zdárnému zlepšení PP a může se zase začít znova.
Chce to holt bojovného ducha, ale to třeba vydrží 29 dní, a 30 den už chybí síla a energie, nebo padne pocit beznaděje. Ale většinou se každý vzchopí a jde dál, protože musí!!
Jinak, co se týká naší mladé, v poslední době s ní zamávala řada věcí, setkala se i s úmrtím, které bylo ze strany od jejího přítele, který to taky moc těžce nesl a ještě pořád se z toho nevzpamatoval, takže Šárka ho podporuje, ale zároveň ubližuje i sobě, protože ještě neumí to svý podvědomí dost dobře ovládat a k tomu ji oslabila myšlenka ohledně sestry, jak nemohla dýchat. Bohužel není z kamene, stejně i jako vy ostatní je hodně citlivá, a tím pádem se to nakupí a buchne.
Už před 3 rokama prodělala všechna vyšetření, vč. neurologie, CT a před rokem, a na podzim, kdy se jí přitížilo, se to všechno opakovalo znovu a všechny výsledky byly v pořádku. Takže to je velmi dobře, no a s tím dalším se budeme prát dál.
Jak jste psali, že AD můžou předepisovat i obvoďáci, tak když jsem byla u doktorky s jinýma problémama tak si všimla, že jsem vyčerpaná a hned mi AD nabízela. Samozřejmě jsem je nevzala, protože už něco o těchto problémech vím, ale je vidět, že se to dá napsat na počkání.
Jinak vítám KAČABU, na stránkách není uzavřený svět jen pro pár vyvolených, ale je přístup pro všechny, kdo cítí, že potřebuje poradit a pomoct.
Zdravím MÍŠU a LENKU, která teď asi hodně bojuje, chybí tady Tvoje vtípky!!!
Jinak myslím i na MISS, těžko se radí, ale miminko je nejdůležitější, na druhou stranu Tvoje radost je podkopnuta tchýní a bytovou stránkou. To veškerý optimismus jde stranou, ale snaž se co nejvíc usmívat, protože to tělo by na takový pozitivní podnět mělo zareagovat, ale nejde to pořád, že?!?
Prostě všichni máme bolístky, s kterýma se vypořádáváme, přeju všem hodně sil a Ty, který jsem nejmenovala, zdravím!!!! pa

Dobré ránko:-).Všem.

Kačabo,vstup volný,ahoj.

Zefíre-zeptal ses psychiatra-ičky někdy,proč je ti takhle,když bereš AD? Pokud ano,co ses dozvěděl? Myslím,že je nebereš ještě dostatečně dlouho.Tady platí jen trpělivost,co růže přináší.Pokud nepřinese, poradit se s odborníkem,postěžovat si tady na chatu,změnit AD.Aspon teda mluvím za sebe,jak bych to udělala já.
Mám zatím štěstí,že mi Ad sedla už napodruhé,přestože ted beru jednu tabl. denně,není to dávka ,jak dřív,vyšší o půlku by byla lepší,zabírají.ES mám třeba dnes občasné,ale zase si uvědomuju,že přišla změna počasí,na to jsme my Mešugováci náchylní-to víme,že...a když si k tomu přidáš domácí spor,není divu, že máš potíže.I na to můžou AD být krátká.Vydržet,nehroutit se.Ona působí ,či mají,hlavně tak,že v daný PP okamžik by se v hlavě měla spustit opačná myšlenka,než obvykle,tj." aha,to nic, jen od nervů, přejde to, beru Ad a trpí tím hoodně lidí,"...prostě tak nějak.
Lucko atd. Já tady koncem léta psala jisté názory na braní Ad a dopisování si tady o všem dokola,ale nebylo to přijato,pochopeno,jak to myslím,,ale to je ted už fuk.Nechci se tudíž opakovat.Jen jsem názoru,že si tady o všem možném můžem "povědět",splknout,postěžovat,ale pak stejně každý z nás musí skutečně "vyřešit"sebe sám ...nikdo jiný než my sami za pomoci odborníků nám neporadí, nepomůže se zvednout -leckdy až ze dna.
Vše je tu individuální-AD zaberou mně ,nemusí však ostatním.Někdo je zavrhuje předem,aniž by je vyzkoušel,někdo poté,co je vyzkouší..ale třeba si neuvědomí,že čas pozitivní funkčnosti AD je u každého jinak dlouhý,že je třeba silné vůle a trpělivosti.No a taky vědomí,že když se bohužel i přesto nezadaří,je tu možnost zkusit jiná AD.Motivací mohou či nemusí být zdejší bývalí i současní přispěvovatelé,co bud PP porazili s prášky či bez,nebo neporazili vůbec,ale těžko kdokoliv může se stoprocentní jistotou říct,že ho už nikdy PP či jiná podobná porucha nepřepadne. ( To je jak s angínou.Měla jsem ji v dětství řadu let rok co rok,hrozilo mi vyrvat mandle.Náhle kdysi zvrat,angína už víc nebyla.Ale kdo říká,že nemůže přijít zítra či za měsíc,za nějaký rok? ) Zvlášt ne v dnešní stresem nabité době.Víme tu všichni,že každý člověk je od početí naprogramovaný či obdarovaný po i psychické stránce různě.Někdo stresující životní záležitosti snáší dobře,pak ho časem po letech může však přepadnout psych.nepohoda s fyzickými příznaky,jiného zas skoro celý život něco trápí a vyrovnává se s lecčíms těžko,jiného neporazí nikdy nic,je otrlý vůči všemu.KAŽDÝ ZKRÁTKA REAGUJEME NE RŮZNÉ PODNĚTY RŮZNĚ , STEJNĚ TAK I NA PRÁŠKY.Co zabere jednomu ,nemusí druhému,podle toho se nedá řídit předem.Lepší je zkoušet a uvidí se.Hm?

Budiž vám všem dobře,těšte se z mírně popršené zeleně,porostla a zelená se krásně tráva,jen toho deště by mohlo být víc.
Dášo-já ty sudy vidím bledě.-((Mám teda ale starosti,co...a ještě jsem sbalila včera holky a hurá na ORL-nosní mandle je prý příčinou pulročních rým a kašlů,půjde ven.Prcek bude mít píchnutý naušničky.
Včera jsme strávily bezva půlden na zahrádce-samý ženský:-),dnes jsem se expozičně nechala obarvit nahnědo,vychutnala jsem si křeslo,natáčky,foukací stojanovou helmu střídavě se zpocenými dlaněmi a lehčími návaly agorky,ale hnala mě kupředu vydržet to touha změny a skutečnost,že za chvíli vstanu a bude mi zas líp.A nej bylo,že ze mě vypadla nabídka na tykání si s kadeřnicí, je o dost mladší,to mi nevadí,docela si vždy pěkně pokecáme,ted je v 7.měsíci.Ráda tykačku přijala a to mě potěšilo.Prostě prkotina,ale potěší u arytmizujícího srdíčka:-).Vědomí,že TYHLE STAVY MĚ NA TOM PITOMÝM KŘESLE CHYTNOU POKAŽDÉ -někdy i s AD-mě v duchu donutilo se pousmát.Bóžínku,je to ale fraška,to naše podvědomí.
Miss-odepsala jsem ,ahooj.

...koukám už přesluhuju,ale po sprše jsem se probrala a ulovila chvilku klidu při PC.Tak čau všem.

Zdravím Vás lidičky. Dlouho chodím na Vaše stránky, mám PP a chodím se sem uklidňovat.
Moc bych Vás chtěla poprosit Zuzko, Majo, Dano, Lamo, Zdenko, Lucie, Evakrk, Pajko, Martino, Dášendo, Zefir, Jitko B.,Marie, Lenko, Miss, Jiřino, Petře (snad jsem na nikoho nezapoměla, kdyžtak mi to promiňte)jestli by jste mě vzaly mezi sebe, moc by mi to pomohlo. Mějte krásnou dobrou noc. Katka

Zefire AD nemůžou otupit zcela všechny emoce v Tobě a když tak jen částečně ,vždyť pak už bys nic necítil ,ani zlobu ani radost ,tak to nesmí být .
Škodí Ti stres ,hádka ,nervový vypětí a na to jsou AD krátká ,snaž že žít v pohodě ,nenervovat se tolik pokud je to možné ,vím že to není možné vždy.
Hádky též nesnáším ,to dusno....vždy mi z toho bývalo zle jako Tobě ,velmi se jim snažím vyhybat.
Naučit ovládat své emoce tě AD nemůžou naučit na to nestačí ,to musíš jen ty sám.
relaxuj medituj ,nauč se nějaké uklidňovací techniky ,je to strašně důležitý.

LIDI ,za sebe mohu říct ,že mi AD pomohla z nejhoršího ,byla jsem prakticky na dně dnem i nocí v pernamentním sžírajícím ,nevysvětlitelným děsu a strachu.S
nasazením AD postupně přišlo zklidnění a pak už jsem se začla snažit na sobě pracovat sama,pomocí psychoterapie ,relaxace,vytěsňováním pro mě negativních věcí z mysli to pomalounku šlo.Nikdy nezapomínejte ,že AD jsou jen berlička pro začátek ,abychom s nimi překonali tu největší krizi ,ale rozhodně nejsou a nikdy nebudou všemocný!!!

PAJKO,o Tobě vím ,že jsi velký bojovník ,že se pereš s panikou a úspěšně skoro od dětství ,někdo kdo by nebyl tak silný ,by dávno skončil někde v léčebně.Ty se rveš a právě to je mi na Tobě tak sympatický:-))mám ráda lidi co se nevzdávaj :-))

LENI ,copak se děje ?

JIŘINKO ,moc je mi to líto ,že se Šárince zase takhle hnusně přitížilo:(
Jak píšou holky ,to omdlívání je dost divný,opravdu radši na tu neurologii jděte.
Moc držím palce aby se zas dala do pořádku.

EVI KRK,vínečko Ti neuteče :))hlavně abys byla v pohodě.

MARTI ,s tou kapličkou to je hrůza ,takové věci opravdu obvykle značí předzvěst něčeho nedobrého ,něco jako boží znamení....

Já se dnes rozloučila s mojí skvělou paní psych.,už jsem tu o tom psala ochází na soukromou praxi do Prahy,já zatím už její služby nebudu snad potřebovat,už neberu vůbec AD.
Avšak mám na ni kontakt do nového působiště ,přála mi abych už ji nepotřebovala ,ale jinak ,že můžu zavolat kdyby začlo být něco v nepořádku.Uvázala jsem ji na rozloučenou kytičku a dostala jich i od ostatních pacientů spoustu ,měli ji tam moc rádi byla hrozně fajn.Takových psychiatrů není mnoho.

Mějte klidnou ,krásnou noc lidičky:-))

Ahoj Lamo. Ahoj všichni. Dneska je skutečně pekelný den. Odpoledne motání hlavy, opravdu silná depersonalizace, večer domácí hádka, ještě silnější depersonalizace, extrasystoly skoro co deset vteřin. Před rodinou obvykle nebulím, tak jsem si zalezl na záchod a dusil to v sobě tam. Jsem ve stavu, kdy je mi všecko jedno a jak jsem se trápil s tím, že třeba už ráno nevstanu, tak teď jsem na to připravený. Zní to hrozně, ale fakt to tak cítím. Nevím, co se děje a zítra, jestli bude zítra, se bude psycholožka mému vyprávění asi divit.

Proč mi je takhle, když beru antidepresiva? :-(((

Ahoj moji milí kamarádi, jen se ozývám, že žiju, ale nemám čas číst. Právě čtu šestero bakalářských prací a dělám do nich děckám opravy. A strašně se mi u toho chce spát... Dobrou noc vám přeje Šípková Růženka, UVIDÍME SE ZA 100 LET.

Ahoj všichni moji milí lidičkové.
Jen chci napsat, že žiji, nebo spíš přežívám. Ozvu se až bude líp. Mějte se zatím všichni krásně pohodově a bezPePkově.
P.S.: Poštolkovic už mají tři vejce.

Marie, ale já z toho nechci dělat konflikt mezi mnou a Luckou, nepropaguju ani neodmítám nic. Pouze její názor nepřijímám bez výhrad jako řešení pro všechny, současně věřím, že pro mnohé lidi může být správnou cestou, nikoliv však jedinou...V podstatě víceméně celý život jedu podle jejího návodu, s minimem léků a intuitivně postupuji od strachu. A podobně jako ona jsem si ve slabších chvilkách zakoketovala s myšlenkou, zda AD nezkusit...

Lucko, jsem ráda, že jsi v pohodě, ale ono to zoufalství, které slyším z Tvých příspěvků, i když je obráceno altruisticky k lidem, je v podstatě cosi, co Ti může ublížit. Nemůžeš přece ovlivnit, jestli se rozhodnou léčit dle Tvých představ, ať už jde o AD, alternativu, bylinky, hladovku atd... Mám dojem, možná se mýlím, že pro mnohé lidi tenhle chat funguje jako místo, kam si chodí postěžovat, podělit se o trápení, protože v okolí většinou nenajdou pochopení nebo jim cokoliv brání svěřit se. Neexistuje paušální řešení, tedy nelze očekávat, že ať už bez AD nebo s nimi je to právě ono. Spoustě lidí s depresemi AD zachraňují život před sebevraždou. Mně to připadá pořád lepší, brát je po celý život, než trpět a balancovat mezi životem a smrtí. Na druhou stranu mám dojem, že jsou předepisována často i zbytečně. Už to, že o užívání AD může rozhodovat praktický lékař, mi připadá nesprávné. Kdyby se mě někdo zeptal, jak na PP, neznám jednoznačnou odpověď, nevěřím na zázraky a na druhou stranu věřím v sílu ducha, tedy spíše bych každého směrovala k terapii a není podstatné, jestli nepůjde i o autoterapii, jako u Tebe např. Píše sem Lily, která měla před pár lety perfektní terapeutku, dostala se z PP díky terapii a přesto se jí vrátila. Je to historicky mladá diagnóza na to, aby šlo dělat závěry. Ale já věřím, že se s ní člověk může naučit žít tak, aby neměl pocit snížené kvality života. Jakými prostředky toho docílí je však velmi individuální, specifické. Neexistuje universální řešení.

Ahojky všem! Myslím že pravda je na obou stranách. Také si myslím, že AD nadělají škodu v organismu, ale.... to žití bez nich stojí za..... Souhlasím i s Lucií a plnou pravdu má i Pajka. Myslím, a u mě to tak bylo, moc mi pomohly v dobách nejhorších, pak díky vám - jsem zjistila vo co gou a tolik už to neprožívám i když je to nepříjemné. Zdravou stravu upřednostňuji, pohyb - plavání, tajči, pilates, různé alternativní metody, ale mrcha sen stejně vrátila ! A tak bojuji asi už měsíc zda se vrátit k braní, dnes jsem třeba zvládla zubaře a jsem na sebe pyšná(jen s Novopassitem). Ale vyhýbám se mnoha situacím a to je právě to, co mi vadí a kvůli tomu je zase asi začnu brát. Jinak pracuji v poradně pro zdravý životní styl - mám na to odborníky a zkusila jsem opravdu snad vše, některé terapeutické postupy vždy na chvíli pomohly, alespoň mě někam posunuly, ale přímo PP neodstranily. A jak psala Pajka, většina z nás chce brát co nejmenší množství a věřte mi, denně se setkám s tolika nemocnými lidmi, kteří nás vyhledají až když jim nepomůže klasická medicína a co toho berou i 3x denně 8 až 9 tbl. nečeho! Takže ta naše čtvrtička či půlečka!Nechci to omlouvat ale ta kvalita života se opravdu výrazně změní. Ještě na závěr - Pro Jiři, opravdu bych nechala Šárku ještě vyšetřit, napiš mi odkud pocházíte, znám spoustu kvalitních terapeutů, především prověřených, možná by stálo za to se poradit i tam! Tolik od DUCHMERY - snad si tu litanii přečtete - je to nějaký dlouhý ale od srdce a jsem s Vámi taktéž ráda!

Dobrý večer.
Zdravím Miss a přeju hodně sil na boj s PP a hodně lásky pro Samka.

K těm AD bych napsala, že mě už minimálně dvakrát pomohla, abych nespáchala sebevraždu. Pomohla mi se s problémy lépe vyrovnat a nemyslet jen na to, že je mi špatně a jakou zákeřnou nemoc mám.
Za to mohu AD děkovat, ale bohužel nepomohla ve všem.
Pořád mám spíše depresivní myšlenky a prožívání.
Dneska jsem jela z práce v autobuse s dětma ze školky. Asi byly na nějaké soutěži. Ihned mi naskočila myšlenka na to, že děti nikdy mít nebudu a doma jsem to zase obrečela.

prosím v rámci našeho tápání lidi,kteří tuto diskuzi čtou, nepřispívají sem a mají pocit,že jim léčba AD pomohla,ba je zcela vyléčila,aby prolomili mlčení a promluvili...děkujeme..-:)))myslím to vážně

Pajk,momentálně nemáopravdu slabší chvilku a žiju už delší dobu jednu z nejspokonějších etap svýho života/je mi to až nepříjemný to sem psát/...asi jsem to špatně napsala,ta beznaděj a zoufalství byla obrácená směrem sem a k lidem,kterým nepomáhá braní AD,kterým tolik věří.....Ty asi znáš lidi,kterým tyto léky pomohly,pak tedy promin nechápu,proč je alespon nevyzkoušíš,já ve svém okolí včetně lidí odsud nikoho takového neznám,je mi líto..spíš naopak...proto moc doufám,jak už jsem psala,že první, ta pro sebe i pro nás vyléčená po vysazení AD bude Dášenda a strašně jí to přeju!!

Po 5 letech, co sem píšu, vím, že tahle diskuse smysl má. Většině lidí výrazně pomohla. Není žádným lékem, ale obrovskou psychickou podporou, pro mnohé šokem, kolik lidí má ty stejné šílené pocity jako já a umí s nimi zacházet, uzdravila se, naučila se snimi žít. V tom je obrovská síla. Zázraky nečekejte. Lucko, jsi jedním z příkladů, že uzdravení možné je, stejně jako Martina, deina a další. Že máte slabší chvilky? No, tak to mně ukažte někoho, kdo je nikdy nemá...

Miss, bude zase dobře, neboj a dej PP minimum prostoru. Koncentruj se na Samka, půjde to uvidíš.

Marti, ten citát je přesný, ovládnout strach a jsi svým pánem. Příběh s kapličkou mě rozesmutnil :(

Zuzko, i moje maminka určitě měla PP. Maniodeprese a schizofrenie patří do jiného soudku-jak se u nás říká: to už je z jiné bečky :-) a sice mezi psychózy čili psychické choroby, kdežto PP je "pouhá" psychická porucha, neuróza...máme v podstatě štěstí, že máme jenom ji... Máš pravdu, i mě ataky vyčerpávají, někdy zaskočí a vždycky rozesmutní, že se zase objeví, ale na tu první neměla žádná... snad to nezakřiknu. Člověk je schopen zmobilizovat rozum proti emocím a to nejen co se týká PP, ale i v jiných sférách svého žití-bytí. Vyzníváš velice smutně, ale věřím, že to přejde, momentální melancholie. Fakt je, že už tolik nežertuješ jako dřív.

Dášendo, jakobys psala o mně. Ataka je velice nepříjemná, ale i přes to se mi už dlouho nestalo, že bych jí dovolila mě cele ovládnout jako dřív. Pociťuju stejné hnusné a únavné příznaky, ale věřím tomu, že přejde, takže ji chladně i nenápadně přečkám. okolí ani nepostřehne, že se vnitřně rvu... Myslím, že i tohle je cesta, jak si nenechat otrávit a omezit život.

Jiři, Šárčiny ztráty vědomí jsou podivné... Usínat a procitat se strachem je u lidí s akutní PP běžná věc, ale ztráta vědomí? Nechtělo by to kontrolní vyšetření na neurologii?

Majo, za slabošství to berou mnozí lidé i přes to, že ta porucha jméno má...

Petře, chodil sem moc prima člověk jménem Karel. Jeho příspěvky najdeš už na PP první, ještě bez čísla. Ten se vyléčil pojídáním syrového ovce a zeleniny. Hladovky ani klystýr mu nebyly cizí. Na nic z toho nepotřebuješ povolení doktora ani on ho neměl. Detoxikoval se a uzdravil se. Popis jeho uzdravení na první čtení vyzní až komicky, protože to líčí jako pocit, že mu PP odtekla z hlavy přes krk z těla ven. Měl dobře zmapovánu anatomii i fyziologii lidského těla, znal spoustu přírodních přípravků, dokonce podle výrobců, kde je nejméně škodlivých přídavných látek. Už sem nechodí, založil rodinu a teď šťastně pečuje o svá dvojčátka... Hladovkou léčili psychicky nemocné úspěšně třeba v SSSR, četla jsem o tom už někdy v 70.letech. Dnešní pohled na tuhle terapii neznám. Určitě není vhodná pro každého. Jedno je však jisté, že různé toxické v mnoha orgánech našeho těla ovlivňují i naši psychiku, takže detoxikace nemůže nikomu ublížit, naopak. Důležité je, že by měla probíhat tak, aby nezpůsobila víc škody než užitku. Vhodná AD nesnižují pozornost, natož odpovědnost. Na lidi se vykašli, podstatné jsou Tvé pracovní výsledky. Nevím, jakou máš práci a šéfa, ale zvážila bych, jestli si s ním nepromluvit... Co se pohřbu týká, asi bych si myslela, díkybohu, že mám jenom PP. Je to všechno fakt jen úhlu pohledu...

Evikrk, mělas štěstí na tu paní, poposunuje Tě to dál. Bývalé učitelky jsou fajn baby :-), dokonce i mnohé stávající :-) Správný směr si určí potomci sami. Ty se nauč radovat z jejich radosti a nechej se příjemně překvapovat tím, co dokáží bez toho, že bys je navigovala... a máš vyhráno :)

Lucko, návštěvu doktora doporučuju, ale léky, to bych si nikdy nedovolila, je to nebezpečná parketa, tenký led, na každého zabírá něco jiného. Sama jsem AD nikdy nebrala, takže už to by samo o sobě postrádalo logiku. Mnozí lidé mají tendenci chtít totéž, co si chválí druhý, ale moc dobře vím, že každý jsme jiný a každý má svůj lék-nelék, metodu. Vřele všem doporučuju psychoterapii, aspoň jedno sezení pro zorientování se v problematice. Já se celý život víceméně samoléčím, ale ani tím nechci být příkladem, možná spíše naopak. Zní z Tebe zoufaltsví z nelepšícího se stavu Tvé sestry. Deprese je přece o dost horší diagnóza než PP :( definovat depresi není snadné, může to být jen smutná nálada anebo těžká forma psychické choroby... Kromě toho tady spousta lidí nemusí mít "jenom" PP, ale i další zdravotní problémy, které všechny mají vliv na psychiku a životní pocit, neexistují jednoduchá ani paušální řešení. Chodili sem lidé, kteří odmítali AD a když do nich "šli", zvýšila se kvalita jejich života a litovali času, který oni i jejich okolí zbytečně protrpěli. Původní chat PP není až tak rozsáhlý, najdi si Libora někde na počátku, jaro či léto 2002, přesně jeho příklad. Musel mít doprovod napříč Prahou do a z práce a to pracoval v řídící funkci, teď žije naplno a soběstačně. AD pro většinu lidí nejsou na celý život. Zklidní a upraví chemii mozku v akutní fázi a se zklidněným jedincem může terapeut mnohem lépe pracovat, než s někým, kdo má několikrát za den záchvat hrůzy. Jak mu přibude klidu, tak díky terapii postupně i sebejistoty, že pánem je tady on a ne jeho strach. V tom je princip léčby. Když se tohle podaří, může odstranit AD z jidélníčku a nic se nestane. Mozek bude upraven, žádné nepřiměřené strachy ho chemicky nerozhodí, nevznikne hlad po AD. A zase u každého je průběh jiný, jenom tenhle je takový, řekla bych čítankový...
Jsou prostě jedinci, kteří ji ze sebe nedokáží vykřičet ani vytřepat, i když bych to všem přála, žít klidně bez doktorů a receptů...
Samozřejmě mě vůbec nenaštvalas tím, cos napsala. Jenom si nemůžu pomoct, že z toho cítím zvláštní zoufalý bezmocný nešťastný křik a tak ráda bych se mýlila...

P.S. Dnes jsem ráno zase hodinu plavala. Začnu být asi ranní ptáče závislé na vodě :)

Divím se že vám to čtení tady pomáhá. Mě tedy aspoň v prvních dnech to ničilo... když jsem viděl kam až to může vést. A abych vás ještě trošku pobavil, tak si zkuste představit když na vás přijde atak a v ještě vám do toho začnou hrát pohřební písničky živě a všude kolem jen o umírání a nemocech se baví... a celá ta atmosféra dodá teprve PP ten správný říz. A těžko se pak najde něco pozitivního když je venku 40 stupňů a vidíte to, slyšíte to... všechny ani jeden smysl... možná tak chuť o který by tím nebyl nasáklý není k dispozici... Kdybych byl klaustrofobik mohl bych trénovat a kdyby to bylo moc odejít a každý další den zkoumat a chápat. Jenže my máme akci... třeba pohřeb naostro... takže žádné zkoušení... a když odejdete nebo padnete dostanete před všemi vynadáno od šéfa... jak reprezentujete... a za co berete peníze.