PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Pajko,v červnu mu bude 8 let je to chlapák teď jsme přišli z venku a už rozdává monopoly :-))))Mám hodně v hlavě myšlenek a nejde mi je dát pryč abych mohla myslet na něco super.Když třeba se ráno vzbudím už je mám ty myšlenky celý den mi v hlavě létají a i když sedím s kamarády ,,rodinou povídáme si tak je tam mám a nedám je pryč.Tak už volá na monopoly je to rozdané .Krásný podvečer všem a úsměv :-)

Jiři,
dnes jsem si vzpomněla na Šárku s meditací OCHRANY A VYROVNANOSTI. Píšu všemi 10-ti, tak ji sem dávám i PRO OSTATNÍ:

Představujete si v pohodlném sedu kouli bílého světla na obou chodidlech. Dýchejte a prestvujte si, že se světlo pohybuje vzhůru po vašich nohou, ty prozáří, do břicha, hrudníku, prozáří pravou ruku, levou ruku, krk, obličej a nakonec hlavu. Bílé světlo vás celé zahltilo a svítí ještě jasněji.

Světlo vám září z rukou, vytvořte z něj velkou světelnou kouli, na niž se postavíte, nad hloavou si vytvořte kopuli jako střechu - máte pomyslný chrám ochrany.

Uprostřed chrámu stojíte na půdorysu ve tvaru rovnoramenného kříže - znak znaménka plus.

Po vaší pravé ruce plápolá červený plamen, vdechněte jeho barvu a požádejte o posílení VŮLE na cestě životem.

Po vaší levé ruce plápolá fialový plamen,
vdechntěte fialovou barvu a pořádejte o klidné a harmonické MYŠLENKY a o ŘÁD ve vašem životě.

Nyní budete vnímat za sebou světle modrý plamen, vdechněte jej a posílíte CITY A SRDCE, ODVAHU A RADOST ze života.

Teď se podívejte před sebe a vnímejte stříbro šedé světlo, je to barva HARMONIE, KLIDU A ROVNOVÁHY. Vše pomalu prociťujte.

Nyní se dostáváme ke konci. Poděkujte světlu za léčení a rukama pomyslně smažte kupoli a kouli, kde stojíte. Pomalu se zahýbejte a začněte vnímat realitu teď a tady.

Příště možná něco více, pokud vás to bude zajímat.

Z knihy Cesta léčby a přeměny
Martina

Jo a pro vás marody zavřené doma: dopoledne jsem byla na kole nakoupit v tričku s krátkým rukávem a nějak to teplotně šlo, ale odpoledne jsem vyšla na zahradu na sluníčko a vůbec nehřálo. Byla mi taková zima, že jsem se vrátila dovnitř.

Jiři, člověk sám sebe velmi těžce hodnotí. Tak nevím, jestli bych se raději neměla jako "babka" odmlčet a nehrát si tu na vševěda, tak vypadat netoužím. Dle klasika: vím, je, že nic nevím... Možná se ve mně mele můj věk s původním povoláním kantorky...

Jarko, asi bych Ti oponovala. Tvůj názor je, že se doživotně neobejdeš bez AD, ale jak to můžeš vědět? Kdo z nás ví, co všechno ovlivňuje pozitivně i negativně naše zdraví? Jestli já nezačnu od zítřka doživotně brát AD a Ty je neodhodíš v dál? Nevidím to tak skepticky jako Ty. A moc by mě zajímalo jméno toho psychologa. Můžeš mi ho napsat případně na mail jap.ka"seznam.cz? Jestli ne, zlobit se nebudu :-)

Zdenko, je třeba mít plán, jak dokázat žít bez dětí. Svoboda má cosi do sebe a vědomí, že Tvé dítě vyrostlo do soběstačné dospělosti je velmi příjemné. "Rupnutí v bedně" se tu bojíme všichni, ale právě, že se toho bojíš, nikdy tak daleko nezajdeš... Panická porucha má blízko k extrémnímu pudu sebezáchovy a lpění na životě, sebevražda ohrožuje spíše lidi v hluboké depresi. Jak je starý Tvůj syn?

Ahoj všem ..Jiřinko je to tak syn mě drží nad vodou.Ale stále mám tu myšlenku ,která se mi točí až on bude velký a nebude mě tolik potřebovat co pak.Asi mám ted depku protože si říkám ,,když se něco vystupnuje mě rupne v bedně a budu na laně .Toho se bojím. Že mi třeba se bude vše vracet a já to neustojím nejen špatnou náladu, PP ,ale ten smysl .Asi jsem to napsala špatně ,ale jak čtu kdo měl psychické problémy a vzal si život ,že se to muže stát z ničeho nic.PP rozdýchám,,ale tato myšlenka mne děsí.Jinak přeji krásný den my jdeme se také vyvětrat.Pa pa

A ještě jsem ti chtěla napsat, že to jsi napsala správně. Já jsem si podvědomí zamořila negativními zážitky, tím, že jsem dlouho odmítala AD.Když jsem měla první ataku a zjistila z čeho, tak jsem se s tím srovnala a celý rok jsem měla pokoj. Až při dalším nakupení stresu, kdy mě to přerostlo přes hlavu, jsem do toho padla znovu a tím , že jsem léčbu moc odkládala, jsem si to pocitově moc zakořenila v hlavě.

Pajko, já si nemyslím, že se to nedá zvládnout bez AD ale já nikoho takového neznám, ač po něm usilovně pátrám.Teď jsem poznala tebe , které se to podařilo ukočírovat na rozumnou míru,snad až moc život neomezující.Já bohužel,ač zdravotník a medicinsky slušně vzdělaný hypochondr, jsem to nezvládla.Dnes už vím, že nepatřím do skupiny lidí, které AD jednou provždy vyléčila.Vím,že do toho budu upadat vždy když se mi nakupí moc stresů a problémů.Vím, že AD pro mně nejsou řešení, pokud je nebudu brát doživotně.
Jinak, dnes čumím doma, protože jsem marod., jinak by mě nikdo v takovém počasí doma neudržel. Už bych byla někde na kole.
Zkoušela jsem to i u psychologa, údajně jednoho z nejlepších v Brně ale není to má parketa.Vyprávím mu svá životní traumata a on se marně snaží v tom množství dopátrat toho , které bylo to pravé, co mi všechno rozjelo. A mně už to unavuje. Myslím, že můj impuls byl daleko prozaičtější: prostě jsem ve své hypochondrii nevydýchala neurovegetativní symptomy spojené s přechodem. Tak ahoj, měj se!

Ahojky ze sobotního odpoledne!
Teda vy jste toho od včerejška zase napsaly! Ale vzhledem k tomu, že mi není dobře, tak jsem měla čas si všechno v klidu přečíst.
Tak napíšu teď něco o naší mladé, která před chvilkou jela s partičkou do KM na pizzu. Tím je jasný, že je zase už plná síly a optimismu. Včera jsem byli u kinezioložky já, Šárka a její přítel. Vzhledem k tomu, že řadu věcí už víme, tak jsme řešily problémy cíleně a dopídily jsme se podstaty příčin spouštěče PP u Šárky. Bylo toho víc a všechno sedělo. Začalo to už kolem 5 roku a víc se to rozjelo kolem 11 let, což jsou opravdu ty 4 roky zpátky.
No a trochu se tam projevuje zátěž i z minulýho života, ale naštěstí ne moc velká.
Bylo nám řečeno, že jsme tak moc hodní, až si tím i ubližujeme!
Probírali jsme i problémy Šárčinýho přítele, a to bylo velmi emotivní, prostě se se Šárkou potkali v pravou chvíli, aby si pomáhali a podporovali jeden druhého.
Ještě jedna věc, když jsme přišli, vytáhli jsme si každý jednu andělskou kartu, já měla na ní napsáno VĚŘ /pro mě to znamená věřit tomu, že se Šárka z toho dostane/, Šárka měla AKTIVITA /aby na sobě začala víc pracovat v podvědomí/ a mladý měl kartu s jednoduchým názvem MATKA /to mi bylo hned jasný, protože maminka je u něj velký problém a díky sezení hned vyšlo najevo i proč/. Právě díky pochopení ode mě vůči němu cítím, že mi věří a říká mi takový věci, který by se doma neodvážil a já mu pomáhám ukázat cestu k rodičům, jak má reagovat, aby bylo co nejmíň problémů.

ROMANKO, tak fotečky Tvých mladých jsou krásný, no prostě rošťáčci! Ale to Tvoje bříško! No holt sis užila. Když si vzpomenu, že u Anetky jsem přibrala jen 3 kila nad původní váhu a u Šárky 7, ale všechno jsem si musela odležet v nemocnici, takže bych radši měla 2O a být v pořádku!
ANDULKO, jak jsem psala, zjistili jsme příčinu Šárčiných problémů, je to nad rámec normálního chápání, ale prostě to funguje a vím, že v tom nehraje roli tlak, ani dospívání, ani žádné jiné zdravotní problémy. Teď to oslabení bylo dost velké a vyčerpávající, protože jsme to řešili až po 12 hodinách od začátku kolapsu, jindy, když to řešíme třeba během 2 hodin, to oslabení je menší a druhý den funguje bez problémů. Teď jí to trvalo asi 3 dny. Ale díky tomu včerejšku už zase ví o něco víc, já ji můžu podpořit, ale musí na sobě pracovat sama. Za 14 dní jede na 3 dny do Německa, tak jsem jí říkala, že musí na sobě zamakat tím podvědomím. Přenesu to do dnešní mluvy, prostě vymazat plný harddisk svojí hlavy a naprogramovat úplně nově pozitivně založený, který bude i negativní věci přijímat tak, že se staly, nebudu se tím trápit, už to nevrátím a jdu dál a špatný věci smažu "deletem" a entruju jen ty dobrý.
je to řešení na dlouho, ale pokud se to takhle naučí, tak tím posílí svou auru a už by se neměly opakovat taková oslabení.
Pokud chceš vědět víc, napiš mi svou mejlovou adresu a můžem se zkontaktovat.
ZUZKO, vím, že to působí na Tebe asi špatně, zvlášť když je dcera taky Šárka, ale ona je v pohodě a my mamky se musíme co nejmíň bát o své děti, protože to na ně můžeme přenýst a v tu chvíli se něco semele. Takže jen jim věřit, že zvládnou nástrahy života a mít radost z toho, jaký jsou!
Ten stacionář podle mě musí být zátěžový na organismus, protože když člověk slyší tolik různých příběhů, přemýšlí nad nimi a k tomu má svý problémy, to je velká zátěž na mysl a ne každý se od toho dokáže odpoutat. Nevím, jest-li bych to zvládla, být nezávislá, a nezabírat se problémy jiných. To díky mý povaze by asi nešlo. Ale přeju Ti, když už jsi se do toho pustila, aby jsi to zvládla a aby Ti to pomohlo.
DITUŠO, v poslední době mám pocit, že píšeš lehčejc, jako by Ti víc zabraly AD, raduješ se víc z maličkostí, možná na Tebe pozitivně působí to jaro, opravdu dřív ta psaní byla taková bolestnější. Tak mám radost za Tebe!
ZDENI, ty začínáš bojovat a zřejmě velkou berličkou v tom je Ti Tvůj syn, ten samozřejmě nevědomky, ale pro Tebe je to velmi důležitý, protože dokážeš ovládnout v tu chvíli, kdy jsi s ním, třeba i nápor ataky, a on těmi svými srandičkami Tě rozebere. Víš, do života jdeme s tím, že jsme si vybrali tento život, který žijeme a je jen na nás, jak ho ukočírujeme. Velmi dobře je, že je na stránkách MARTINKA, která je velmi nápomocná každému poradit z alternativní stránky a která ukazuje i jiné cesty.
MÍŠO, měla jsem fakt slzy v očích, když jsi psala o ŠImonkovi, jak stál před tou televizí a volal bravo, no úplně jsem se s Tebou ztotožnila, prostě takový maličkosti nás vrací zpátky do života a Ty vidíš, že synátor je zdravý a spokojený, a určitě časem z něho vyroste správný klučina!!! fakt mám radost za Tebe.
Jo holky, dnes jsme měli jít s mojim na koncert, kde hraje náš známý a chtěla jsem jet ještě na chatu a koupit si to naše známý "sperma", místo toho mám zavázanej krk, kloktám, rýmuju a závidím všem, kteří jsou na sluníčku, vč. mýho muže, který vzal na chatu aspoň svoji mamku a věší mi tam vypraný záclonky, aby to všechno provonělo. Samozřejmě na koncert taky nejdeme, tak se aspoň prospinkám.
PAJKO, je zvláštní, v kolika oblastech se pohybuješ, myslím tím, že o čem naťukneme téma, k tomu se vždycky vyjádříš osobním zážitkem nebo pocitem. Připadáš mi tady na stránkách jako náš "DĚD VŠEVĚD", ale celkem Ti rozumím, máš potřebu vyjadrovat svoje pocity, názory, zkušenosti, poznatky. Trošku vidím i sebe, i když nemám tolik zkušeností, resp. nepohybuju se třeba v takovým prostředí jako Ty, ale vyzařuje z Tebe láska k lidem.
Stejně jako z MARTINKY, to je opravdu zlatý člověk!!!
Přeju hezký den i Vám všem ostatním, který jsem nejmenovala.

Omlouvám se, dávám si vždycky pozor na násobné odesílání. Prostě tam nebyl, teď jsou dva, ale odesílala jsem to marně 4 x.

Míšo, mám radost, ýže už Tě strach o Šimonkův zdravý vývoj přešel. Je to citlivý chlapeček a chytrý :-) Podobná pohodářka, ale přemýšlivá, ale jiná, žijící tak trochu ve svém světě, je i moje vnučka. Občas jsem o ní dříve přemýšlela. Teď si s ní ráda povídám, když člověk najde k dítěti cestu, je komunikace nádherná. Ta naše malá je ještě předškolačka, má hudební talent, tak chodí už druhým rokem na housličky. Když ji něco trápí, jde, zavře se v pokojíku, vytáhne housličky a hraje si pro radost. Já mám, možná mylně, zafixováno, že tak malé děti musí dospělí do hraní spíše nutit. Někdy možná až moc přemýšlí a z toho mívám strach, aby nebyla přecitlivělá po mně... Ale na druhou stranu jsem přesvědčená, že poučený člověk může uhlídat i zdravý psychický vývoj svého dítěte. Takže Šimonkovi tleskám "bravo!"

Evikrk, vždyť Tobě bych si kuchařsky nedovolila konkurovat :-). Snad mně recepty od Tebe a ne naopak. Jsem velký improvizátor, někde se něčím inspiruju a pak si to stejně udělám podle sebe. Mám dojem, že jsem snad nikdy nic neuvařila přesně podle receptu :-) Ale kdybych někomu něco psala, pošlu Ti kopii, aspoň se pobavíš :-)

Jarko, máš asi pravdu, jenže kdyby.. nejde to vrátit. V 60.letech se dětem dávala antidepresiva možná jen u vážných psychóz. Rozhodně s Tebou souhlasím, že včasná odborně správně vedená léčba uzdravuje. Člověk je ušetřen mnoha negativních zkušeností s atakami a fobiemi a tudíž se mu podvědomí nezamoří zážitky, které odsud to dostat je běh na dlouhatánskou trať. Právě proto bych byla moc ráda, kdyby na mém příkladu lidi pochopili, jak špatné je žít bez správné léčby. Jenže na rozdíl od Tebe si myslím, že PP a zejména agorafobii lze vyléčit i bez AD. Jen je třeba nenechat psychiku příliš spadnout do extrémů. Je to velice individuální. Své děti vedu k tomu, aby pokud ucítí jakékoliv psychické problémy, absolvovaly alespoň návštěvu psychologa a nebyly zatíženy předsudky, že rozkolísaná psychika je něco, za co by se člověk měl stydět nebo si dělat výčitky, že je slaboch apod. Takže každému radím vyhledat odborníka, nečekat, nic neodkládat, jít tam raději zbytečně, než vůbec. Ale do lékové terapie bych nikdy nemluvila, jednak na každého působí léky rozdílně a pak jenom doktor ví o případných dalších fyzických obtížích a zná kontraindikace atd.

Venku je překrásně, snad si v pohodě a bez úzkostí užíváte sluníčka :-)

Míšo, mám radost, ýže už Tě strach o Šimonkův zdravý vývoj přešel. Je to citlivý chlapeček a chytrý :-) Podobná pohodářka, ale přemýšlivá, ale jiná, žijící tak trochu ve svém světě, je i moje vnučka. Občas jsem o ní dříve přemýšlela. Teď si s ní ráda povídám, když člověk najde k dítěti cestu, je komunikace nádherná. Ta naše malá je ještě předškolačka, má hudební talent, tak chodí už druhým rokem na housličky. Když ji něco trápí, jde, zavře se v pokojíku, vytáhne housličky a hraje si pro radost. Já mám, možná mylně, zafixováno, že tak malé děti musí dospělí do hraní spíše nutit. Někdy možná až moc přemýšlí a z toho mívám strach, aby nebyla přecitlivělá po mně... Ale na druhou stranu jsem přesvědčená, že poučený člověk může uhlídat i zdravý psychický vývoj svého dítěte. Takže Šimonkovi tleskám "bravo!"

Evikrk, vždyť Tobě bych si kuchařsky nedovolila konkurovat :-). Snad mně recepty od Tebe a ne naopak. Jsem velký improvizátor, někde se něčím inspiruju a pak si to stejně udělám podle sebe. Mám dojem, že jsem snad nikdy nic neuvařila přesně podle receptu :-) Ale kdybych někomu něco psala, pošlu Ti kopii, aspoň se pobavíš :-)

Jarko, máš asi pravdu, jenže kdyby.. nejde to vrátit. V 60.letech se dětem dávala antidepresiva možná jen u vážných psychóz. Rozhodně s Tebou souhlasím, že včasná odborně správně vedená léčba uzdravuje. Člověk je ušetřen mnoha negativních zkušeností s atakami a fobiemi a tudíž se mu podvědomí nezamoří zážitky, které odsud to dostat je běh na dlouhatánskou trať. Právě proto bych byla moc ráda, kdyby na mém příkladu lidi pochopili, jak špatné je žít bez správné léčby. Jenže na rozdíl od Tebe si myslím, že PP a zejména agorafobii lze vyléčit i bez AD. Jen je třeba nenechat psychiku příliš spadnout do extrémů. Je to velice individuální. Své děti vedu k tomu, aby pokud ucítí jakékoliv psychické problémy, absolvovaly alespoň návštěvu psychologa a nebyly zatíženy předsudky, že rozkolísaná psychika je něco, za co by se člověk měl stydět nebo si dělat výčitky, že je slaboch apod. Takže každému radím vyhledat odborníka, nečekat, nic neodkládat, jít tam raději zbytečně, než vůbec. Ale do lékové terapie bych nikdy nemluvila, jednak na každého působí léky rozdílně a pak jenom doktor ví o případných dalších fyzických obtížích a zná kontraindikace atd.

Venku je překrásně, snad si v pohodě a bez úzkostí užíváte sluníčka :-)

Míšo, mám radost, ýže už Tě strach o Šimonkův zdravý vývoj přešel. Je to citlivý chlapeček a chytrý :-) Podobná pohodářka, ale přemýšlivá, ale jiná, žijící tak trochu ve svém světě, je i moje vnučka. Občas jsem o ní dříve přemýšlela. Teď si s ní ráda povídám, když člověk najde k dítěti cestu, je komunikace nádherná. Ta naše malá je ještě předškolačka, má hudební talent, tak chodí už druhým rokem na housličky. Když ji něco trápí, jde, zavře se v pokojíku, vytáhne housličky a hraje si pro radost. Já mám, možná mylně, zafixováno, že tak malé děti musí dospělí do hraní spíše nutit. Někdy možná až moc přemýšlí a z toho mívám strach, aby nebyla přecitlivělá po mně... Ale na druhou stranu jsem přesvědčená, že poučený člověk může uhlídat i zdravý psychický vývoj svého dítěte. Takže Šimonkovi tleskám "bravo!"

Evikrk, vždyť Tobě bych si kuchařsky nedovolila konkurovat :-). Snad mně recepty od Tebe a ne naopak. Jsem velký improvizátor, někde se něčím inspiruju a pak si to stejně udělám podle sebe. Mám dojem, že jsem snad nikdy nic neuvařila přesně podle receptu :-) Ale kdybych někomu něco psala, pošlu Ti kopii, aspoň se pobavíš :-)

Jarko, máš asi pravdu, jenže kdyby.. nejde to vrátit. V 60.letech se dětem dávala antidepresiva možná jen u vážných psychóz. Rozhodně s Tebou souhlasím, že včasná odborně správně vedená léčba uzdravuje. Člověk je ušetřen mnoha negativních zkušeností s atakami a fobiemi a tudíž se mu podvědomí nezamoří zážitky, které odsud to dostat je běh na dlouhatánskou trať. Právě proto bych byla moc ráda, kdyby na mém příkladu lidi pochopili, jak špatné je žít bez správné léčby. Jenže na rozdíl od Tebe si myslím, že PP a zejména agorafobii lze vyléčit i bez AD. Jen je třeba nenechat psychiku příliš spadnout do extrémů. Je to velice individuální. Své děti vedu k tomu, aby pokud ucítí jakékoliv psychické problémy, absolvovaly alespoň návštěvu psychologa a nebyly zatíženy předsudky, že rozkolísaná psychika je něco, za co by se člověk měl stydět nebo si dělat výčitky, že je slaboch apod. Takže každému radím vyhledat odborníka, nečekat, nic neodkládat, jít tam raději zbytečně, než vůbec. Ale do lékové terapie bych nikdy nemluvila, jednak na každého působí léky rozdílně a pak jenom doktor ví o případných dalších fyzických obtížích a zná kontraindikace atd.

Venku je překrásně, snad si v pohodě a bez úzkostí užíváte sluníčka :-)

Leni, s Evou Holubovou?? Ona má taky dvojčata, viď? Škoda, že jsi pak musela jinam, na desetilůžáku bych to asi nevydržela, to už by bylo moc. Já jsem byla na třílůžkovém pokoji, vedle byla Kamča a na té třetí posteli se to hrozně střídalo, zažily jsme tam asi 10 budoucích maminek, vždycky pobyly 2-3 dny a zase šly domů. Ale všechny byly fajn a připojily se k nám. Jedna tam dokonce porodila, teda skoro, ale porodnice byla plná, tak jí ovezli až na poslední chvíli.
Ale šestinedělí, to byla hrůza, sestry byly strašně nesympatické, všechno je obtěžovalo. Navíc já jsem po císaři měla komplikace, no hrůza. Ale vedle mě tam ležela paní, narodil se jí Vojtíšek a ta mi říkávala, že na mě a na děti do smrti nezapomene, protože se jí narodil její vymodlený klouček a my jsme byly u toho - leželi jsme vedle sebe i po císaři na JIP. Ona ho měla po umělém oplodnění. Tak na ní občas vzpomínám, jak se asi má :-)

Báro,
mně se zdá dobrá tato kniha: Akupresura drahými kameny - Kircher Nora

http://www.obchod.bhakti.cz/store/goodsdetail.asp?strGoodsID=$00001DD1$00000004

- nebo se podívej do ezoterického knihkupectví
- hl. knihy, kde jsou celé akupresurní dráhy a na ní body, což bývá málo kde
- dráhy nemusíš mačkat jen pomocí polodrahokamů, ale i samotnými prsty, ale tady můžeš uvidět, jak i kameny pomáhají - což Ti přímo určila tarotová karta

Krásnou sobotu všem :-)

BÁRO,
tak už jsem se na Tebe mrkla. Ty ataky Ti nepřinášejí jen psych. nevyrovnanosti, ale opravdu i fyzické. Nejdřív z tarotových karet to nejpodstatnější o Tvé psychice:

B.PSYCHIKA:
Karta 7 POHÁRŮ - zn. PRÁCI S EMOCEMI

- možná žiješ jen v přáních nebo ve fantazii a nedáváš dostatečně práce do skutků na změně sebe samé
- je potřeba otevřít svoji INTUICI, abys předvídala možný problém - třeba z přepracování či z nepohody a zavčas zareagovalas
- cítíš-li, že můžeš být roztěkaná, potřebuješ se uzemnit, ustálit, soustčedit. K tomu Ti pomůže černý kámen HEMATIT, který buď budeš nosti na krku nebo si ho dáš k posteli a občas i před spaním položíš NA HRUDNÍK
- procházíš obdobím NEROZHODNOSTI a pomoci Ti monou alternativní - přírodní metody léčby
- právě teď jsi připravená ZAČÍT PRACOVAT SMA NA SOBĚ, ANALYZOVAT SVÉ EMOCE - jak se v kterých náročných situacích chováš a jestli by to potřebovalo změnu
- měla by sis napsat PLÁN, co se sebou budeš dělat - např. hematit, relaxace, zklidnění a následující přír. léčení:

B. FYZICKÁ OSLABENOST
Ani se nedivím, že je Ti tak zle,protože máš oslabenou hl. energeticou dráhu - TŘI OHNĚ - tzn. TŘI DUTINY TĚLA - dýchání a srdce - zažívání - a nejvíc oslabenou máš 3. dutinu těla LEDVINY. Toto jsem měla včera večer oslabené i já a měla jsem pěkné svalové bolesti. Dochází k tomu z vyčerpání - u mě zažívání, viróza a ledviny a už to jede.
TŘI OHNĚ - DUTINY jsou nejzranitelnější VEČER MEZI 21.-23. HOD., kdy se mohou objevovat ataky. Takže:

1. by pomohlo mačknání AKUPRESURNÍ DRÁHY na ruce - dráhy TŘÍ OHŇŮ, můžeš ji najít v knížkách o akupresuře - mám knížky staré, kt. už nejsou v prodeji, tak Ti nemůžu některou dobrou doporučit, ale buď se mrkni ve vyhledávači na netu nebo se mrknu já

2. léčit LEDVINY
- v lékárně si kup jakékoli přír. léky, které obsahují BRUSINKY a užívej je ODPOLEDNE, kdy se ledv. nejlíp léčí a ktomu vypij šálek LEDVINOVÉHO ČAJE - i porcovaného

3. ze zažívání máš jen mírně oslabený žaludek, tak se jen dívej, po kt. jídle býváš víc v nepohodě a to vyčleň z jídelčku.

4. srdce ani dých. cesty nemáš tak oslabené, aby stály za samostatné léčení, ale večer se ti to promítá do té dráhy tří ohňů, takže by ses nejvíc měla sobě věnovat večer - klid, pohoda, vypnout myšlení nad vš. dnem apod.

Ještě se Ti tedy mrknu na tu knihu akupresury. Zatím pá! M.

Ahoj všem.

Míšo zdravím.Eduš se ted nějakou dobu neozvala,ale nejspíš se má fajn,max.občas zaeskuje,jak ty či já...máš pravdu-ES do nás štouchnou,vyděsí,nic horšího zatím neznám.
Vařím,peču,valím...držte se a pěknej víkendík.

Ahoj Pajko, přechod je opravdu svízelná záležitost. Mně se vlastně PP objevila až před čtyřmi roky, když jsem začala pozvolna vplouvat do přechodu. Ale ty zkušená"panikářka" to určitě se svými bohatými zkušenostmi a moudrým přístupem k celé situaci zvládneš. Ztotožňuji se plně s tím, co píšeš 20.4. Evě 12.Akorát si myslím, že kdyby ti byla ve správné době dána správná antidepresiva, že jsi MOŽNá dnes nemusela vědět, že nějaká PP existuje. Znám plno lidí kteří po včasné a účinné léčbě už pak byli zcela bez potíží.Ale jak píšeš, věřím ,že většinou vede cesta přes počáteční užití Ad na srovnání a pak přes expozici, postupné vystavování se problému.Já v sobě hýčkám naději, že jak to s přechodem přišlo, tak to odejde. Ale čert ví..Teď momentálně funguji docela solidně a bez prášků ale podvědomně cítím, že to ve mně dříme a čeká jen co se mi nakupí větší problémy, že to neukočíruji. Tak se měj !

Zdravím i všechny ostatní, jste moc fajn.

Ahoj z hor všem.
Mějte krásný víkend.
Pajko, kdybys posílala mailem nějaké dietní recepty, vzpomeň si i na mě. Budu ráda.
Míšo, taky tě zdravím. Myslím, že Šimonek ještě všem ukáže.
Leni, vy jste teda s Romčou byly břichatice. Já jednou ležela na gyndě a byla tam holčina, tak 45 kilo, droboučká. Ale to břicho. Byla v devátem s dvojčaty, jak byla drobounká, tak to bylo tak neuvěřitelný břicho. Pořád ji mám před očima. A děti měla kolem tří kil.
Lucko???
Ještě jednou krásný a slunečný víkend všem.

Mažu do peří, zítra mě čeká grafologie. Mějte se všichni krásně bezpepinově a přeji vám příjemný sluníčkový víkend:-)
Dobrouuuu:-)