PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Ano to je ono už to mám ,,,není to tolik atak na těle ten celkem už vím jak na to ...ale ty myšlenky mne deptají celý den a nedokážu myslet jinak Evi 12 tak to myslím i já .Těch se zbavit a je mi fajn prostě myslet třeba to prádlo bude krásně vonět a ne "automatické myšlenky"hm to prádlo bude vonět.Pořád se mi do všeho cpou myšlenky ,které neumím zastavit .Jdu lachtánkovi napustit vanu :-))))))Krásný podvečer jinak Pajko jak se člověk přestane litovat je mu lépe :-) mne teď je .DÍKY

Ahoj vsem.
Pajko, take to mam na vic na psychiku nez na fyzicno. Bohuzel, neni to takova brnkacka rozdychat, jako kdyz mi pichlo u srdce a nic ani nestacilo zacit, kdyz jsem si rekla, ze tezko dostanu zrovna ted infarkt... Kdyz se mi ale hlavou zacnou hodit "divny myslenky" rozjede se mi to hned, nedokazu to hned utnout. A bohuzel to neni takova ta panika typu buseni srdce atd., ale trvala silna tisen a sevreni, co trva s vykyvy docela dost dlouho. Vcera poprvy jsem si vzala prasek, Guajacuran volne prodejnej v lekarnach. Trochu me to utlumilo, ale lepe se mi neudelalo. Nejvic me stve, ze uz mi ty stavy zacinaj lizt do beznyho zivota, to znamena strach z lidi, stav ze mi bude nekde spatne, strach, hlavne, ze mi bude v praci spatne. Psala jsi, ze neberes AD? Co tedy pouzivas? Dekuji za odpoved. Eva

Pajko já Ti opět moc děkuji ,,kdybych Ti aspoň mohla poslat kytičku ,ale nevím kam ,,tak tady jedno sluníčko

Pajko, měli tvoji domácí mazlíčci někdy tendenci k napodobování tvých nemocí? Mamka má artrózu - Rek od té doby kulhá, má ji taky, takže ho léčíme stejným preparátem. Mamka trpí na žlučník - psa jsme odvezli na operaci se slinivkou (těsně vedle), já mám alergii na pyly a co myslíš? Pes na procházkách kejchá, až se čumákem bouchá o chodník. Když byla ségra těhotná, měla jsem dojem, že Rek přibírá...Do konce to nedotáhl, pochopitelně.

Honzo,ahoj a vítej. Víš, co je na tobě moc sympatické? Že jsi po těch "falešných" výsledcích začal první myslet na to, co bude s rodinou, ne na sebe. Já taky beru paroxetin (Apo-Parox)a dva měsíce je krátká doba, asi bys to měl brát dál.
Literaturu na internetu nečti, protože jinak zjistíš (jako v té známé knížce), že máš úplně všechno s výjimkou tendence k samovolným potratům. Choď k odborníkům, občas se zastav tady u nás, my už taky ledacos známe, protože všichni dohromady dáme dohromady úplnou encyklopedii příznaků a léčebných metod. Hodně štěstí a hlavu vzhůru.

Zdenko, nezoufej tak nad sebou. Podobně jako Jiřina cítím z Tvých příspěvků humor i nadhled. Opravdu psychicky nemocní lidé, si svoji nemoc nepřipouští, šílenství se nebojí, takže žádný strach, žádná nesvéprávnost Ti nehrozí!!!
Na psychiku člověka má vliv spousta faktorů, genetikou počínaje, výchova a sociální prostředí zanechávají na nás stopy, přes různé stresory, události, které se v našem okolí přihodí a my je každý nějak jinam zpracujeme, přes počasí, tzv.sezónní vlivy, erupce na slunci a úplněk měsíce, vnitřní příčiny jako jsou hormonální vlivy a to nejen související s menstruací, až po různé nemoci.
Ptáš se, co bude dál? Úplně zjednodušeně bych řekla, že to, co budeš chtít. Podle toho, jak intenzivně se vrhneš do boje s PP. Jak moc se Ti podaří vyvarovat toho, co Ti škodí a prosadit a realizovat to, co Ti naopak prospívá. Sebelítost škrtni z nabídky emocí v první řadě. Nebuď netrpělivá, nečekej, že se Ti smutné a vyděšené myšlenky ze dne na den překlopí do bujarého veselí a klidu. Půjde to pomalounku, ale nesmíš ztratit naději a vzdávat to. Každý den si vyjmenuj okamžiky, na které se těšíš a na ty se soustřeď, vychutnej si předem, bědem i zadem :-) Nevěřím, že pro každý den takové okamžiky kdokoliv z nás nenajde. Pokus se zaměřit pozornost od sebe k okolí. Pokus se udělat každý den nějaký dobrý skutek. Ale nečekej žádné zázraky, ten proces je opravdu pomalý a často se Ti bude zdát, že ses nikam neposunula, ale je to klam, posun se konat bude. Člověk bohužel intenzivněji vnímá negativa, než pozitiva. Ta většinou pokládá za samozřejmost...
A pak, i kdyby ses v Bohnicích ocitla, je to ústav, který by měl dokázat pomoci lidem, kteří bloudí v labirintu své psychiky. Mně když přepadne úzkost třeba při plavání v bazénu, hned si řeknu "no a? však on už mě někdo vyloví..." a představuju si jako grotesku, jak mě loví a opečovávají, mně se ulevuje a najednou ani nevím jak, je úzkost pryč... Vždycky se najde někdo, kdo Tě podepře, zvedne, vyloví, postará se. Jen neprožívej barvitě ve své fantazii katastrofické scénaře. Nevím, kde jsem to včera četla ani kdo to řekl, ale bylo to přesně ono (ani citace nebude přesná): "Proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko?"
Neřeš, jestli budeš AD brát opakovaně, to už ukáže život sám a Ty se tím budeš zabývat až tehdy, jestli to vůbec nastane... možná na žádný "brod" ani už nikdy nenarazíš...
Soustřeď se na svého malého lachtánka, on Tě potřebuje zdravou a veselou, tak se o to pokus. Nejvíc to můžeš, naštěstí!!! ovlivnit Ty sama.
A pěknou neděli...

Honzo, případ z cizími výsledky-nevím, jestli se mám smát nebo plakat. Každopádně pro Tebe to bylo trauma, kteríé nechalo své následky. Doporuičila bych Ti, abys co nejdříve vyhledal psychologa a začal psychoterapii. Potřebuješ úzkost i prožité trauma zpracovat, naučít se s ním vědomě pracovat, potlačovat, mít na svou psychiku vliv. K tomu nestačí pouze brát AD, zejména když víš, co je v pozadí Tvých potíží. Neodkládej to, jak vyplývá z výše uvedených příspěvků, čím méně špatných zážitků se člověku naskládá do podvědomí, tím snáz a rychleji se jich zbaví...

zapomněl jsem uvést své jméno.K příspěvku ze dne 22.4 2007,čas 11:17:04

Ahoj všem přítomným.Několikrát jsem si přečetl přispěvky a musím konstatovat,že nás "s PP" je opravdu hodně.Můj příběh začal nekdy před rokem a půl,občas mě z ničeho nic píchlo tak šíleně u srdce,jako kdyby mi tam někdo vrazil nůž.Pochvilce to přestalo,tak jsem tomu nevěnoval nějak pozornost.V loni v záži se mi z ničeho nic udělalo hrozně špatne,přišel na me taková nával,bolest na hrudníku,že jsem myslel,že mám infarkt.Moje me odvezla do špitálu,kde mi udělali ekg,ale vše bylo v pořádku.Píchli mi apaurin na uklidnění a poslali domu.Jenže mě se ten nepříjemný stav držel stále,prostě mi bylo na nic,tak jsem se za dva dny sebral a zajel do nemocnice v Ústí n/Labem.Tam mi udělali ekg a odebrali krev.Ekg jsem měl v pořádku,ale na výsledky krve jsem musel asi dvě hodky čekat.Bylo to dlouhé a když přišel doktor mi zdělit výsledky,tka jsem se zhrozil.Řekl mi,že mi selhávají ledviny,mám silnou,cukrovku a nějaké silné záněty v těle.Nechápal jsem,jak je to možné,že právě já.Hned si mě nechali v nemocnici.Druhý a den mi dělali kompletní vyšetření znovu a zjistilo se,že ty původní výsledky byli někoho jiného.Tak mi další den dělali testyx znovu,aby nedošlo k nějakému pochybení,testy jsem měl opět v pořádku.Jenže skoro dvy dny se plácat v domění,že jsem na umření,bylo neskutečné.Človek hned začne přemýšlet,co ted,co budou dělat moje děti,přítlkyně s kterou pět let žiju,no,bylo to hrozné.Aby se vyvrátili všechny možné organické příčiny,tak mi dělali ještě různá vyšetření,sono,břicha,zátěžové ekg,echo srdce.Jenže ja už byl psychicky z toho všeho tak tozhozený,že se do dnes z toho nemohu vzpamatovat.Než mě propustili z nemocnice,tak jsem byl ještě u psychiatra,který mi nasadil nějaké AD.Jenže mě po nich bylo tak hrozně,že jsem je musel po třech týdnech vysadit,nemohl jsem skoro vůbec fungovat,pořád mě provázeli pocity bolesti u srdce,neskutečné stavy uzkosti,sevření hrudníku a žaludku.Do toho všeho ještě u mé dcery zjistili,že má hrozně malý počet bílých krvinek,tak jsem hned studoval na internetu,co vše to může být.A samozřejmě,že jsem se dočetl o samých hrozných věcech,jako leukémie a pod,prostě byl to děs.Tři měsíce jsem se v tom takhle plácal.V lednu jsem navštívil psychiatra znovu,musel jsem být čtyři dny hospitalizovám,kvuli různým testům,protože jsem začal užívat "studentské" léky" :PAROXETIN v kombinaci se SEROQUELEM.Bral jsem je necelé dva měsíce,stav se poměrně dost zlepšil,ale pocity bolesti u srdce,nebo že se mi udělá z ničeho nic nevolno a přepadne mě závrat a myslím si,že skolabuju,nebo se celý vnitřně klepu,to vše mě provází,i když ne tak často,pořád.Ty léky jsem bral necelé dva měsíce a nedokážu posoudit,jestli je tak krátká doba vhodná,ale to ví asi psychiatr.Každopádně,když jsem ty léky bral,tak mi bylo lépe.Je to hrozné,co dokáže psychika s člověkem udělat,někdy si ríkám,že by bylo lepší nemít třeba ruku,ale mít v pořádku hlavu.Všem přeji,aby se cítili co nejlépe a abychom ty stavy překonali.

Ahoj z hor.
Krásnou slunečnou neděli přeju všem.
Dášendo, co další dítě? Nezlobí?

Jiřinko,je to fakt teď nevidím smysl ,nevidím proč a jak ,,nevidím.Nesmím se tak sebou zaobírat i když v té chvilce je tam jen ta jako beznaděj.Nesmím se litovat!Ted jsem si řekla nebudu se litovat,ale přijde chvíle a jsem v tom až po uši.Chjo :-(....
Musíme věřit bude lépe Andělíčkové s námi :-) Krásnou dobrou noc

Pajko, tak to je přesně můj problém.Bohužel, nejsem ten správný typ na psychoterapii.Škoda.

Pajko, tak to je přesně můj problém.Bohužel, nejsem ten správný typ na psychoterapii.Škoda.

PAJKO, vidíš, z kolika názvů máš možnost výběru?!? Nicméně zůstaneme asi u toho původního, který je ženskýho rodu, a ten Ti, aspoň pro tyhle stránky, sluší nejvíc atj. PAJKA''''

ZDENI, nedávno jsem psala, že vzít si jeden prášek denně je to nejmenší, co můžeme udělat k tomu, aby naše tělo začalo postupně reagovat k lepšímu. Ty máš už bohužel v sobě vsugerovány myšlenky, že se to zhoršuje, že zkolabuješ, prostě samo černo a nic světlýho, co by Tě nakoplo.
Přece teď, když jsi AD začala brát nemůžeš hned uvažovat o tom, co bude, až je přestaneš brát. Zbytečně si tím zatěžuješ mysl. Ty špatný myšlenky Ti budou v hlavě brnkat ještě nějakou dobu, časem se to obrátí k lepšímu, ale teď vidíš zatím jen beznaděj.
Ale myslím, že to půjde, protože o svým synátorovi píšeš s lehkostí a humorem, že by to byla ta první vlaštovka?!?

Jiřinko ,,PP mám 3 roky ,ale teď mi je hůře maličko jsem s ni uměla ,ale teď všechno jako mi nedává smysl ,,předtím jsem AD neměla a snažila se teď to nějak nezvládám nevím proč.Pajko toho se bojím ,že to už přerostlo a zhoršuje i když už jsem věděla,že PP ustoupí ,že odejde,,,ale tohle mi nenechává klidnou nějak se mi to vše zamotalo v hlavě.Proč by se to mělo zhoršovat ,,proč ty depky ,,co bude dál ?zkolabuji ,,odvezou mě do Bohnic budu nesvéprávná ..Vážně si teď připadám jak cvok ,,mám tolik otázek ,ale neumím je ani napsat.Teď ,když jsem začala brát ty AD pak někdy vysadím a přijde nějaký stres něco zlého budu je brát znova a znova ?Já jsem toho nějak plná ,,omlouvám se ,ale potřebovala jsem to napsat.
Pajko já si myslím,že v té pubertě je už pár roků jeho je lepší šatit něž živit má skoro 40 kg :-))))je nejvyšší ze třídy má těžké kosti oplácaný je ,ale ne otesánek :-))))a když se směje hodně z radosti tak je to jako by se smál lachtánek uplně všechny rozesměje :-)
Pajko buď třeba i sestrou hlavně buď stále taková "ÚŽASNÁ"jako si stále ..Vy všichni jste moc fajn :-)Krásný večer :-)

Jarko-Mirko, díky :-) Byla jsem zvědavá, jestli to není ten, kterého znám. Není. Mám podobný problém jako Ty, nejsem schopna s psychoterapeutem spolupracovat, oponuju, hledám ve všem logiku, vyptávám se, ruším jeho čáry...

Zdenko, když si hrál na to, že má prsa, myslela jsem, že už se blíží k pubertě, no, ale vlastně od kolébky se k ní každý blíží :) Pracovat s myšlenkami by Tě měla naučit psychoterapie, ale taky jóga. Dej se do toho, nenechej to v sobě narůstat.

Jiři, jenom si nedělej žádné výčitky, mě ses ničím nedotkla, naopak, vždyť mě chválíš :) A nemohla bych být vaším TÁTOU? :-))) Je tu málo mužských... a stejně už téměř 20 let jsem svým dětem obojím, mám trénink :-)

Pajko, můžu ti to klidně napsat i sem. Jmenuje se Dr. Dvořáček. Jde na to určitě dobře ale problém bude asi ve mně, v mé neschopnosti se plně soustředit na to co on po mně vlastně požaduje.
Jinak samozřejmně nevím, jak se to bude se mnou a tebou všechno vyvíjet. U mě usuzuji jenom z předchozí zkušenosti.
Taky se mi zdálo, že dnes bylo chladněji, taky mi to manžel,který si vyjel sám,potvrdil. Zítra mám vycházku, tak vyjedeme na chatu.Po 10 letech jsem si dovolila luxus neschopenky, tak si to užívám.
Pěkný večer a dobrou noc.

Martinko, moc, moc děkuji, zařídím se podle toho, jak mi radíš. Podívám se v knihkupectví i v knihovně, tam třeba budou i starší knížky. Začnu s těma ledvinama, ledvinový čaj mám, tak se začnu prolejvat. Začala jsem užívat i ten Denoxinal, myslíš, že můžu? Už jsem psala i Pajce, že možná ty silné ataky jsou spuštěny nesprávným jídlem - jednou po brambůrkách a minule jsem po fyzicky náročném dni pozdě a rychle večeřela to co bylo po ruce - rohlík se salámem. Normálně večeřím kolem páté až šesté, těžší jídla jen výjimečně, většinou černé pečivo se sýrem a zeleninou, jogurt, ale když nemám čas a vyhládnu, tak pak zhltnu co je po ruce. Hematit znám, jsem korálkářka a občas používám i přírodní kameny, tak si hned objednám hematit a udělám si nějaký šperk. Relaxace mám habaděj, každý den po šesté hodině večerní už relaxuji - ale v poslední době mám nějak víc starostí (o děti, které vlétly z hnízda, v práci není pohoda atd.), tak možná toho napětí je víc než té relaxace. To co mi vyšlo v těch kartách za prvé, mám pocit, že jsem opravdu většinu života žila ve fantazii a přáních a neměla jsem dost odvahy to změnit, ale v posledních deseti letech mám pocit, že jsem se smířila se životem jaký žiju, uklidnila se a mám pocit, že jsem vnitřně spokojená, nechtěla bych už nic měnit ani vracet, to už vůbec ne.Martinko, napiš mi svůj email - můj je 201079"centrum.cz. Ještě jednou díky. Bára

PAJKO, to označení jsem myslela v dobrém slova smyslu, protože každý z nás zažívá něco jiného. A všimla jsem si, že reaguješ na každý podnět, poznámku, na nový lidi, vytváříš si určitý obraz o každém z nás díky našim příspěvkům, víš přesně odkud jsme, dokážeš si vydedukovat i to, co není napsáno, prostě máš intuici. Tak jest-li jsem napsala nevhodný označení, tak Tě spíš nazvu tou naší "MÁMOU", která vždy podá pomocnou ruku. Většina z nás, co jsme tu už nějakou dobu, se snažíme reagovat v rámci možností na to, co víme/já sice jen omezeně, protože PP netrpím/, ale u Tebe jsem si všimla, že reaguješ bez výhrad na všechny. Takže toto je vysvětlení toho, proč jsem to oslovení tak napsala.
Snad jsem to jakž takž vysvětlila. Někdy se těžko hledají vhodná slova, aby jsme se nedotkli těch druhých. Ale vím, že vztahovačná nejsi!!!
MARTINKO, děkuji za sebe i za Šárku. Vím o čem mluvíš, tu energii jsme včera hodně tímto dobíjeli, až mi z toho běhal mráz po zádech, kolik napětí kolem nás probíhalo.
Je to krásný a osvobozující pocit a "náš" mladej to svou citlivostí vnímal taky tak.
Já jsem si vždycky říkala, jak je možný, že 17-ti letý kluk mluví jak dospělý muž, ani náznak chování dnešních mladých kluků. Když jsme na to včera přišli, tak nešel zastavit proud emocí a moc se mu tím zjištěním ulevilo. Měl strach, jak to zjištění přijme jeho maminka, ona mu zavolala v tu chvíli telefonem, kdy jsme o ní mluvili. No nic není náhoda. A před chvílí jsem dostala info, že to vzala vcelku dobře, tak jsem ráda za naše mladé.
ZDENI, než AD zaberou, tak to chvilku potrvá, segra tyhle stavy mívala taky a to jí tehdy nedokázaly rozebrat ani její děti, nedokázala vyjít ven, už byl problém i jít do vedlejší místnosti, nebo do sprchy, když měl švagr službu, musela u ní spát maminka a to ji ještě nepodržel ani švagr, který ji vůbec nechápal a myslel si, že simuluje. Takže každý holt má nějaký těžký osud, s kterým se musí porvat, a i to přispívá pak k relativně lepším pohledům na svět, když Ti bude líp. Asi Tě chápu, ty teď nedokážeš ty myšlenky vést k lepšímu, ale třeba během týdne to už naskočí. Prostě musíš bojovat tak jak všichni ostatní tady.
Teď akorát přijel manžel s chaty, přijeli tam aj švagři, kteří nevěděli, že tam nejsem, tak měl o zábavu postaraný. Zatím pa