Jehovisti

Máme se moc dobře, společnost, která si stačí sama.
Možná jednou přijde čas, který prožili naši otcové. Třeba i v koncentračním táboře.Zkouška pro nás všechny.Z vyprávění vím, že tam se už takové věci neřešili.Aby mohli přežit, potřeboval jeden druhého...... Musím poznamenat, že mezi SS určitě nebyl ani jeden Jehovista.

Taky nesouhlasím s učením této křesťanské skupiny, ale na rozdíl jiných skupin, jsou to poctiví lidé, kteří poctivě pracují, nikdy nevyvolají válku, terorismus.....
To co dělají, je dáno jejich učením. Musím poznamenat,že každý můžeme ihned v začátku návštěvy slušně odmítnout rozhovor a třeba nabídnout svou literaturu ( tu si nikdy nevezmou ) Nikdy se mi nestalo, že by si agresivně vynucovali rozhovory.
To už mi víc vadí, podomní prodejci, kteří okrádají staré lidí, dealeři, kteří vnucují
své produkty, telefonáty s výhrami......

Kdyby někdo jehovisty...To by byla voda na jejich mlejn. Nejvíc prosperovali, když byli zakázaní. Jinak dealeři s elektřinou jsou horší.

Rose nabývám dojem, že agituješ jak bolševici. Od takových je třeba se držet dále, aby jed odpadlictví neovlivnil slabé jedince. Korán hovoří jasně.

Cyber Shit O tomto hovně není co zajímavého řict. Akorát je o něco větší a tím pádem i víc smrdí. Buďte opatrní. Nenalézejteho v záchodech!!

ano, souhlas...

Tady mate to jednani se...v té době probíhalo víc zinscenovaných procesů s podobnými tresty. Nešlo jen Svědky.

Tady mate to jednani se Svedky v rukavickach. Rodunu pana Sebina jsem znala osobne. Tedy jeho dceru a vdovu, ktera po nem zustala a porad vzpominala na jeho pohreb...
V tu dobu bylo v Československu mnoho politických procesů. A vedly k velmi tvrdým rozsudkům — buď trest mnoholetého vězení, nebo trest smrti. Do tohoto období spadal i proces se svědky Jehovovými, který se konal 27. a 28. března 1953. Jednalo se vlastně o dva zinscenované procesy s předními dozorci svědků Jehovových, které probíhaly s vyloučením veřejnosti. Druhý se konal o měsíc později. Výsledkem byly tyto rozsudky: „Müller a Fogel byli odsouzeni k trestu odnětí svobody na 18 let. Obvinění Sebín, Gros a Hála na 15 let, Nahálka na 12 let, Novák na 8 let a Porubský na 5 let. U všech obviněných bylo vysloveno propadnutí jmění a ztráta čestných práv občanských.“

Napsal jsem si matce o Bibli, a ta kupodivu došla. Začal jsem ji pravidelně číst. Pozoroval mě jeden muž z Ostravy. Zeptal se mě, zda rozumím tomu, co čtu. Řekl jsem, že tak napůl. ‚A chtěl bys tomu rozumět?‘ ‚Ano,‘ odvětil jsem. ‚Tak přijď zítra po 18. hodině tam a tam.‘ Byla to moje první návštěva shromáždění svědků Jehovových. Scházeli jsme se každý den po 18. hodině a v neděli třikrát. Shromáždění vždy vedl jeden bratr a probírala se určená látka. Můj ‚učitel‘ byl služebníkem pro literaturu. Byl obuvník a veškerou literaturu ručně psanou měl ukrytou pod ševcovským verpánkem. O chlapci Gregorovi jsem jeden a půl roku neměl žádnou zprávu. Až ke konci roku 1944 jsem sledoval zástup vězňů vracejících se z různých pobočných táborů. Tu jsem najednou zahlédl mého Gregora. Byl téměř o půl metru vyšší, ale hrozně hubený. Po karanténě přišel za námi na shromáždění.

V koncentračním táboře byl také Oldřich Nesrovnal z Brna. Jak se tam dostal? Měl odpor k válce, a proto se rozhodl, že uteče přes hranice do Švýcarska. Na útěku však byl chycen, obviněn ze špionáže a poslán do Dachau. Bratr Nesrovnal vzpomíná: „V trestaneckém vagónu, který nás vezl, seděl u okna třináctiletý tichý chlapec, cosi četl a trochu to skrýval. Ptal jsem se ho, co čte, a on řekl, že Bibli. Řekl mi, že se nechtěl vzdát víry v Boha. Bylo mi to nepochopitelné, ale chlapce jsem se držel. Jmenoval se Gregor Wicinsky, byl z Polska a až druhý den jsem se dozvěděl, že je svědek Jehovův. Odmítl totiž podepsat soupis odevzdaných věcí v němčině, neboť měl obavy, aby nepodepsal nějaké kompromitující prohlášení. Ani bití ho nezlomilo. . . .

jeste z CSSR
Chování svědků Jehovových v táborech hluboce zapůsobilo na mnoho vězňů. Alois Miczek vzpomíná: „Za války jsem byl za politickou činnost jako komunista uvězněn a umístěn v koncentračním táboře Mauthausenu. Svědkové si nějak obstarávali Strážné věže a jinou literaturu, ze které vyučovali i některé spoluvězně, a SS tomu nemohli nijak zabránit. Rozhodli se tedy pro výstrahu každého desátého svědka zastřelit. Postavili všechny svědky do řady a každého desátého odvedli stranou pod ozbrojený dohled — vtom náhle, jakoby po domluvě a na rozkaz, všech zbylých 90 procent bratrů se začalo obracet a přecházeli ke skupině bratrů určených k zastřelení. ‚Když chcete zastřelit každého desátého, zastřelte nás všechny!‘ Toto gesto ohromilo celý tábor a tak dojalo SS, že rozkaz byl zrušen. Já toho byl očitým svědkem.“ (Jan 15:13) A jak to ovlivnilo jeho život?
Jeho dcera, Marie Gogolková, vypráví: „Pozorování našich bratrů v Mauthausenu přivedlo mého otce k tomu, že přijal pravdu, byl pokřtěn a po válce velmi horlivě kázal Boží Království, a mnoho lidí přivedl k pravdě.“

Jméno české vesnice Lidice v té době obletělo celý svět. Z pomsty za smrt jednoho německého důstojníka byla tato vesnice v noci z 9. na 10. června 1942 na přímý Hitlerův rozkaz srovnána se zemí a její jméno mělo být vymazáno z mapy Evropy. Božena Vodrážková, která tuto hrůzu přežila, později vzpomínala: „Gestapo sebralo celou naši vesnici. Muže postříleli, děti odvlekli neznámo kam a nás ženy odvezli do koncentračního tábora Ravensbrück. Tam jsem se setkala se svědky Pána Jehovy. . . . Jednou mi řekla jedna moje přítelkyně: ‚Boženko, mluvila jsem s badatelkami Bible. To, co mi říkaly, je podivuhodné. Vypadá to jako pohádka, ale ony tvrdí, že to, co píše Bible, je pravda, že přijde Boží Království a odstraní veškeré zlo.‘ Pak jsem je osobně poznala, vydávaly mi svědectví o Božím Království, což mě velmi přitahovalo.“ A opravdu se stala naší sestrou.

Renato, na tve otazky je odpoved v Bibli
rimanum 1: 24-Bůh je tedy ve shodě s touhami jejich srdce vydal nečistotě, aby mezi sebou zneuctívali svá těla, 25?ano ty, kdo vyměnili Boží pravdu za lež a zbožňovali stvoření a prokazovali [mu] posvátnou službu spíše než Tomu, kdo stvořil, jenž je navždy požehnaný. Amen. 26?Proto je Bůh vydal potupným pohlavním choutkám, neboť i jejich ženy zaměnily přirozené užívání sebe za protipřirozené; 27?a podobně i muži opustili přirozené užívání ženy a prudce vzplanuli ve svém chtíči k sobě navzájem, muži k mužům, a prováděli oplzlosti a v sobě obdrželi plnou odplatu, která jim patřila za jejich provinění
Skutky 15: 29 Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva. Vystříháte-li se toho pečlivě, bude se vám dobře dařit. Buďte zdrávi!“

Jehovisté ctějí obalamutit lidi. Jejich zřizovatelem je asi vykutálenec lačnící po penězích, zakázat jejich jedovaté rejdy by byl záslužný čin. Poláci dovedou chránit víru předků.

.

.

.

.

.

.

Katoličtí duchovní vštěpovali svým stádům fanatickou nesnášenlivost ke všemu, co nebylo v souladu s katolickým náboženstvím. Byli to zástupci náboženství, které mělo v Polsku značnou převahu, a proto nepoctivým způsobem sváděli školní mládež i dospělé a využívali je k davovým násilnostem.
Když svědkové Jehovovi pořádali v roce 1948 oblastní sjezd v Lublinu, duchovní působili rozbouření ve svých stádech tvrzením, že svědkové ze všech částí Polska se sešli, aby zničili místní katolické svatostánky. Vyzývali věřící, aby bránili své kostely i své město. Zástup náboženských fanatiků podnikl útok. Ozbrojení policisté, kteří měli za úkol zajistit bezpečnost sjezdu, tehdy nahnali bojovnější vůdce útočníků do aut a odvezli je 30 kilometrů za město. Propustili je hodně daleko od tras dopravních prostředků.
Poněkud jiná situace byla 5. září 1948, kdy se svědkové sešli na krajském sjezdu ve městě Piotrków Trybunalski, vzdáleném asi 120 kilometrů od Varšavy. Byli tam přítomni misionáři, bratři Behunick a Muhaluk. V pět hodin odpoledne se poblíž sešel hrozivě vypadající zástup lidí, kteří čekali na ukončení programu, aby dostali do svých rukou „biskupy“, jak říkali misionářům. Když svědkové odcházeli ze sálu, dav několika set lidí je napadl a některé z nich, včetně misionářů, tito lidé zbili do bezvědomí. Zranění byli odvezeni do nemocnice Svaté trojice, kde jim ovázali rány. Nemocniční personál však pod vlivem tamních jeptišek nedovolil, aby zranění zůstali v nemocnici