Jehovisti

..........

Kvůli stoupajícímu výskytu hepatitidy u lidí, kteří dostali krev, začalo v sedmdesátých letech mnoho lékařů hledat ke krevním transfuzím nějaké alternativy. V osmdesátých letech provádělo bezkrevní chirurgii již mnoho velkých lékařských týmů. Po vypuknutí epidemie AIDS chtěli tyto postupy rychle převzít další odborníci, a proto se na týmy používající bezkrevní chirurgii opakovaně obraceli. Během devadesátých let mnoho nemocnic vytvořilo programy, které nabízejí pacientům možnost bezkrevní léčby.

Dnes metodu bezkrevní léčby lékaři s úspěchem používají při operacích a v neodkladné péči, kde se dříve tradičně podávaly transfuze. „Velké srdeční, cévní, gynekologické a porodnické, ortopedické a urologické zákroky lze úspěšně provádět bez použití krve nebo krevních produktů,“ uvádí D. H. W. Wong v časopise Canadian Journal of Anaesthesia.

Jednou z předností bezkrevní chirurgie je to, že vede ke kvalitnější péči. „To nejdůležitější v předcházení krevním ztrátám je zručnost chirurga,“ říká dr. Benjamin J. Reichstein, přednosta chirurgického oddělení v Clevelandu, Ohio. Jeden jihoafrický právnický časopis uvádí, že v některých případech může být bezkrevní chirurgie „rychlejší, čistší a méně nákladná“. A dodává: „Určitě se v mnoha případech prokázalo, že pooperační péče je levnější a méně časově náročná.“ A to je jen několik důvodů, proč v současné době má asi osmdesát nemocnic na celém světě specializované programy bezkrevní medicíny.

Je dobře, že existuje určitá alternativa — bezkrevní medicína. Pro mnoho pacientů to není poslední možnost, ale léčba, které dávají přednost, a mají k tomu pádné důvody. Britský specialista v chirurgii Stephen Geoffrey Pollard si všiml, že nemocnost a úmrtnost u pacientů léčených bez použití krve je „přinejmenším stejně nízká jako u pacientů, kteří dostali krev, a pacienti s bezkrevní léčbou v mnoha případech nedostanou pooperační infekce a netrpí komplikacemi, které lze často připsat transfundované krvi“.

Jak se bezkrevní lékařská péče vyvíjela? V jistém smyslu to je poněkud zvláštní otázka, protože bezkrevní medicína tu v podstatě byla dříve než používání krve. Teprve až na začátku 20. století pokročila transfuzní technologie do té míry, že se krevní převody mohly používat rutinně. V posledních desetiletích však někteří odborníci usilovali o to, aby bezkrevní chirurgii zpřístupnili veřejnosti. V šedesátých letech například významný chirurg Denton Cooley prováděl jedny z prvních operací na otevřeném srdci bez použití krve.

Rostoucí poptávka po bezkrevní medicíně

„O bezkrevní chirurgii musí uvažovat každý, kdo pracuje s krví a pečuje o pacienty v době kolem operace.“ Dr. Joachim Boldt, profesor anesteziologie, Ludwigshafen, Německo

TRAGÉDIE AIDS donutila vědce a lékaře, aby podnikli další kroky pro větší bezpečnost operovaných pacientů. To samozřejmě znamená přísnější screening krve. Odborníci však říkají, že ani tato opatření zcela neodstraní riziko plynoucí z krevních převodů. „Společnost sice vynakládá velké prostředky, aby skladovaná krev byla bezpečnější než kdykoli dříve,“ říká časopis Transfusion, „ale my se domníváme, že pacienti se přesto budou snažit transfuzím alogenní [darované] krve vyhýbat zkrátka proto, že skladovaná krev nikdy nemůže být úplně bezpečná.“

Není divu, že mnozí lékaři začínají být velmi opatrní, když uvažují o podávání krve pacientům. „Transfuze krve v zásadě nejsou dobré a velmi usilovně se jim u každého pacienta vyhýbáme,“ říká doktor Alex Zapolanski ze San Franciska v Kalifornii.

Nebezpečí, které plyne z transfuzí, si uvědomuje také široká veřejnost. Průzkum veřejného mínění v roce 1996 ukázal, že osmdesát devět procent Kanaďanů by dalo přednost nějaké alternativě před darovanou krví. „Ne všichni pacienti budou odmítat transfuzi homologní krve, jako to dělají svědkové Jehovovi,“ uvádí časopis Journal of Vascular Surgery. „Nebezpečí přenosu nemocí a narušení imunitního systému jsou však jasným dokladem toho, že je třeba najít pro všechny naše pacienty nějaké alternativy.“

„Je ironií, že krví přenášený AIDS.?.?. nikdy nebyl takovou hrozbou jako jiné choroby — například hepatitida,“ vysvětlují noviny Washington Post.
Ano, obrovské počty lidí vážně onemocněly a zemřely kvůli takové hepatitidě, na niž neexistuje žádná specifická léčba. Podle U. S. News and World Report (1. května 1989) asi 5 procent lidí, kteří ve Spojených státech obdrželi krev, dostane hepatitidu — 175 000 lidí za rok. Asi polovina z nich se stane chronickými nosiči a nejméně u jednoho z 5 se vyvine jaterní cirhosa nebo rakovina. Odhaduje se, že 4 000 jich umře. Představme si, jaké novinové titulky bychom četli, kdyby se zřítilo jedno obří dopravní letadlo a všichni na palubě se zabili. Ale 4 000 úmrtí — to je zřícení takového plně obsazeného letadla každý měsíc!
Lékaři již dlouho věděli, že mírnější hepatitida (typ A) se šíří nečistou potravou nebo vodou. Pak postřehli, že vážnější forma se šíří krví, a přitom neznali způsob, jak takovou krev vyřadit. Vynikající vědci nakonec rozpoznali, jak zjistit „stopy“ tohoto viru (typ B). Na začátku 70. let byla krev v některých zemích prošetřována. Zásobování krví se jevilo jako bezpečné a budoucnost pro krev zářná! Že by?
Zanedlouho bylo jasné, že tisíce lidí, kteří dostali prošetřenou krev, přesto onemocněli hepatitidou. Po vyčerpávající nemoci mnozí poznali, že jejich játra jsou zničena. Jestliže však krev byla testována, proč k tomu docházelo? Krev obsahovala další formu viru, který působí nonA-nonB hepatitidu (NANB). Po jedno desetiletí působila jako pohroma při transfúzích — postihla něco mezi 8 a 17 procenty těch, kteří dostali transfúzi v Itálii, Izraeli, Japonsku, Spojených státech, Španělsku a Švédsku.
Pak se objevily novinové titulky jako „Záhadný virus nonA-nonB hepatitidy konečně izolován“; „Zlomení horečky z krve“. Poselstvím opět znělo, že ‚Nepolapitelný činitel byl nalezen‘! V dubnu 1989 bylo řečeno veřejnosti, že pro NANB je k dispozici test a nemoc se bude nazývat hepatitida C.
Mohli bychom se jistě ptát, zda tato úleva není předčasná. Italští badatelé opravdu podali zprávu o dalším viru hepatitidy, mutantě, která by mohla být zodpovědná za jednu třetinu případů. „Některé autority mají obavy, že A, B, C a D není celou abecedou virů hepatitidy; vždyť se mohou vynořit další,“ poznamenal časopis Harvard Medical School Health Letter (listopad 1989). The New York Times (13. února 1990) uvedly: „Odborníci mají silné podezření, že hepatitidu mohou způsobit další viry; budou-li objeveny, budou označeny jako hepatitida E, a tak dále.“
Budou krevní banky postaveny před další dlouhé hledání testů, aby krev byla bezpečná? Ředitel Amerického červeného kříže se dotkl problému nákladů a připojil znepokojivou poznámku: „Prostě nemůžeme připojovat test za testem pro každý infekční zárodek, který by se mohl přenášet.“ — Medical World News, 8. května 1989.
Test na hepatitidu B může dokonce dopadnout klamně; proto ji mnozí dostávají z krve. Budou lidé navíc spokojeni s ohlášeným testem na hepatitidu C? The Journal of the American Medical Association (5. ledna 1990) ukázal, že může uběhnout jeden rok, než tímto testem budou zjistitelné příslušné protilátky. Do té doby se lidé, jimž je transfundována krev, mohou dočkat zničených jater — a smrti.

chces se nakazit, ber si krev, je to Tvoje volba. Pokud se ovsem na krev udelaji testy, je drazsi nez obycejny solny roztok, ktery telem take prenasi kyslik

Steeva berou jeho...Ber, neber ... přeber si jak chceš. :-)

Bezkrevní bláboly já neuznávám .... Neuspějí NIKDY pokud je ztráta krve u pacienta veliká. Krev prostě nelze ničím nahradit.

Co si píšou Jehovisti ve Strážný věži je mi totálně u zadku - jsou to amatérské výplody naivních Amíků. A vy hloupí češi jim to žerete i s navijákem! :-(

EZKREVNÍ MEDICÍNA
První transfuze krve člověku byla podána před více jak 340 lety. Až do objevu krevních skupin se jednalo o velmi riskantní výkon, který většina pacientů nepřežila. I poté však každá transfuze s sebou nesla významná rizika, mezi největší patří přenos infekčních chorob. Přes všechny pokroky v transfuziologii je úplné vyloučení tohoto rizika z principu nemožné.
Bronislav Stibor

První transfuze krve člověku byla podána před více jak 340 lety. Až do objevu krevních skupin se jednalo o velmi riskantní výkon, který většina pacientů nepřežila. I poté však každá transfuze s sebou nesla významná rizika, mezi největší patří přenos infekčních chorob. Přes všechny pokroky v transfuziologii je úplné vyloučení tohoto rizika z principu nemožné.

Různé pandemie, jako například HIV či nová varianta Jacob-Creutzfeldovy choroby nám tuto nepříjemnou skutečnost vždy připomenou. Z těchto důvodů bychom měli každou transfuzi alogenní krve podat pouze v případě, kdy nemáme jinou možnost. Tato myšlenka dala celosvětově vzniknout odvětví, které se nazývá bezkrevní medicína.

Dne 1. ledna 2009 vzniká u nás Česká společnost bezkrevní medicíny (ČSBM). Je dobrovolnou, odborně-vědeckou organizací, sdružující osoby a organizace, které se podílejí na propagaci, rozvoji a použití bezkrevní léčby v klinické
praxi. Hlavním posláním činnosti ČSBM je péče o zvyšování úrovně odborných znalostí v oblasti bezkrevní medicíny, a to nejen svých členů, ale i členů dalších lékařských společností a všech zdravotních pracovníků. Další podrobnosti a přihlášky k bezplatnému členství na www.bloodless.wz.cz.

MUDr. Bronislav Stibor, místopředseda ČSBM

Kanadská krev nakažená virem HIV
- byli nakaženi i svědkové Jehovovi?

Do popředí pozornosti médií se znovu dostala tragédie s infikovanou krví v Kanadě, která má své počátky již před více než 20 lety. V 80.letech minulého století zde došlo k nákaze virem HIV transfuzí krve. Nemocí AIDS bylo nakaženo asi 1000-3000 lidí a dalších 20.000 virem žloutenky. (viz např. Novinky zde)

Narkoman chodil darovat krev, žloutenkou typu C nakazil tři lidi

27. září 2016 10:32

Muž chodil v Praze darovat krev, v dotazníku ale zatajil, že je uživatelem drog. Když se na to později přišlo, bylo už pozdě - stihl totiž nakazit tři lidi žloutenkou typu C. Nyní mu kvůli tomu hrozí rok vězení. „Takový případ nepamatujeme,“ říká mluvčí Všeobecné fakultní nemocnice, ve které muž krev daroval.

Zdroj: http://praha.idnes.cz/narkoman-daroval-krev-zfalsoval-dotaznik-nakazil-zloutenkou-puq-/praha-zpravy.aspx?c=A160927_091658_praha-zpravy_nub

Zvláštní postavení má v české medicíně Česká společnost bezkrevní medicíny (ČSBM), jejímž cílem je vyloučit transfúzi krve z terapeutických postupů. Jak sama přiznává ve své prezentaci, vychází tak mj. vstříc požadavkům odmítačů krevních derivátů z řad Svědků Jehovových.

ČSBM, jež není ve sdružení České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, propaguje aplikaci principů bezkrevní léčby v klinické praxi. Distribuuje své propagační materiály popřípadě její členové hovoří s lékaři o bezkrevních terapeutických postupech. Základnou společnosti je brněnská Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny - společné pracoviště LF MU s Fakultní nemocnicí Brno. Řada jejích zaměstnanců spolu se stoupenci bezkrevní medicíny ze zahraničí přednáší na odborných seminářích.

Odborné společnosti z ČSL JEP se ale k činnosti ČSBM vyjadřovat příliš nechtějí a například Česká hematologická společnost se k jejich působení nestaví nijak vstřícně.

"Nehodláme blíže komentovat uvedená vyjádření Společnosti bezkrevní medicíny, neboť z aktivit této společnosti jsme dodnes nebyli schopni určit, jaké racionální cíle si tato společnost klade," uvedl za Českou hematologickou společnost doc. MUDr. Jaroslav Čermák, CSc., předseda ČHS ČLS JEP.

"Můžeme pouze konstatovat,že navrhované léčebné postupy nejsou v souladu s doporučenými postupy České hematologické společnosti ani s doporučenými postupy jiných hematologických společností, a rovněž zdůvodnění navrhovaných postupů nepovažujeme za dostatečně odborně podložené," uvedl MUDr. Čermák.

Oslovení primáři hematologických oddělení sice rovněž k bezkrevní medicíně zaujímají rezervovaný postoj, ale jsou již smířlivější a řadu tezí a myšlenek, které hlásá ČSBM, akceptují a někteří dokonce navrhují užší spolupráci.

Osobně se například s jedním ze členů ČSBM setkala primářka Oddělení klinické hematologie Krajské nemocnice Liberec MUDr. Lenka Walterová. "Z krátkého přehledu na internetu sdílím obavy ohledně operací při velmi nízkých hladinách hemoglobinu (20-30 g/l). Zároveň je nutno si uvědomit, že významné procento podaných transfúzních přípravků je podáváno nechirurgickým pacientům - tedy pacientům s chorobami krvetvorby, onkologickým pacientům a dalším pacientům se symptomatickou anemií, u kterých není naděje na korekci anemie "vlastními silami", jak to může být u pacientů operovaných," podotkla MUDr. Walterová.

"Jistě více studií prokazuje, že liberální i restriktivní přístup k podání transfuzí u operovaných pacientů dle hladin Hb mají podobné výsledky, ale nelze jednoznačně stanovit jakousi arbitrární hranici hladiny hemoglobinu, nad níž není potřeba předoperačně transfúzi podávat - samozřejmě rozhodnutí musí vzít vždy v úvahu stav individuálního pacienta - věk, kardiovaskulární riziko atd. Podávání transfúzních přípravků musí být vždy uvážlivé. Je pravda, že v praxi především v minulých letech, byl podávány transfúze i v případech, kde by bylo možno zkorigovat hladinu hemoglobinu ev. koagulační poruchu jiným způsobem - toto je jistě nesprávné. Na druhé straně vyvyšovat bezkrevní přístupy jako jedině správné vůči všem pacientům je z mého hlediska zavádějící," dodala primářka Walterová.

Postupy bezkrevní medicíny považuje za velmi přínosné ve prospěch pacienta zvláště u plánovaných chirurgických výkonů MUDr. Petr Biedermann, primář Transfúzního oddělení Nemocnice B. Němcové v Českých Budějovicích. Namítá ale, že "zatím nemohou v dostatečné míře nahradit postupy klasické hemoterapie v případě velkých krevních ztrát u polytraumat či substituční léčby u krvácivých stavů."

Spíše než proti jednotlivostem v oblasti bezkrevní medicíny by se chtěl postavit vůči možnému konfrontačnímu přístupu odborníků v bezkrevní medicíně k allogenní hemoterapii. "Velice málo jsou zatím publikována fakta o nežádoucích účincích postupů bezkrevní medicíny, i když i ty samozřejmě také musí existovat," připomněl primář Biedermann.

"Jako optimální bych považoval větší prolnutí obou přístupů (hemoterapie + bezkrevní medicíny). Spojovacím faktorem by mohli být především anesteziologové, kteří mají asi největší klinickou zkušenost s oběma liniemi. Podporoval bych proto i větší angažovanost odborníků v bezkrevní medicíně například v transfúzních komisích nemocnic, kde by se měla definovat léčebná strategie zařízení," dodal.

Biedermanna podpořil primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení Krajské nemocnice Liberec MUDr. Dušan Morman. Podle něj má snaha ČSBM o minimalizaci podávání krevních náhrad své opodstatnění, protože se objevují nové práce, které prokazují negativní vliv podávání krevních transfúzí.

"Je to pochopitelné, protože jde v podstatě o transplantaci cizorodé tkáně. Dnes již dokonce tolerujeme pokles hemoglobinu k hodnotě 70 g/l," uvedl MUDr. Morman, ale vzápětí varoval: "Nosiče kyslíku na bázi flourokarbonů bohužel zatím nejsou ideálním řešením, protože mají negativní vedlejší účinky (dlouhodobé přetrvávání v retikuloendoteliálním systému atd.), proto se také masivně nerozšířily. Použití faktoru VII v poporodním krvácení je jistě velký posun, máme své zkušenosti, ale nedovolil bych si tvrdit, že toto krvácení zastaví "jistě."

MUDr. Morman všaksouhlasí s tím, že "použití autologní krve (autotransfuze) či Cell-saveru je v současnosti také velmi dobrá cesta k omezení podávání krevních transfuzí od cizích dárců. Jsem též zastáncem omezování podávání krevních transfuzí od cizích dárců, ale vždy je třeba posuzovat každého pacienta individuálně a zachovat si "zdravý selský rozum." Jak já říkám: zdravý selský rozum je záchrannou sítí pod visutou hrazdou vědy," uzavřel Dr. Morman.

V občasném kontaktu se zástupci odmítačů krevních derivátů je také prof. MUDr. Jaroslav Malý, CSc. z 2. interní kliniky - OKH, FN Hradec Králové."Principy a postupy týkající krevních náhrad a stimulace krvetvorby učíme mediky i lékaře. Není na tom nic tajemného, jde o jednu z mnoha možností hemoterapie," připomněl.

Svědci Jehovovi, kteří chtějí mít jistotu, že budou ošetřeni v souladu se svou naukou o krvi, navštěvují například zdravotnická zařízení v Třinci nebo ve Vrchlabí, kde provádějí bezkrevní operace. Vyplývá to z diskusí na serveru této sekty.

Jan Činčura, www.tribune.cz

Společnost bezkrevní medicíny: Nejsme Svědci Jehovovi

10.03.2010 00:53
Zdroj: www.tribune.cz
Autor: Jan Činčura

Česká společnost bezkrevní medicíny prohlašuje, že usiluje o zavádění bezkrevních postupů. Jedním dechem však dodává "nepleťte si nás se Svědky Jehovovými." Přinášíme rozhovor s předsedou společnosti doc. MUDr. Ivanem Čundrlem, CSc.

Decko, nemas pravdu, rozvin si troche poznani
Preferujete bezkrevní postup i v případech velkých až kritických ztrát krve při např. těžkých traumatech?

Preferujeme co nejmenší krevní ztráty, kterých je možné docílit různými způsoby, např. chirurgickými, farmakologickými a anesteziologickými. Mezi ně patří i velká traumata, samozřejmě podle druhu.

Odstavec ve vaší prezentační stránce pojednávající o Jehovistech je bezvýhradně pozitivní až obdivný. Přitom je známo, že ortodoxně odmítají transfúzi, i kdyby to mělo znamenat ztrátu vlastního života ev. života blízkého člověka. O tom se však nezmiňujete. Je takto striktní i postoj členů CSBM?

Českou společnost bezkrevní medicíny nelze zaměňovat se Svědky Jehovovými. Tam je to otázka víry, u nás vnímání nebezpečí cizí krevní tkáně, přenosu infekcí a již nyní vidíme, že transfuzní stanice trpí nedostatkem dárců. Tento stav se bude zhoršovat, protože populace stárne a na operační stůl se dostávají vyšší věkové skupiny, trpící např. chronickou chudokrevností. Odmítání krve u Svědků musí být vnímáno v rovině etické a jako takové ošetřeno legálně. Obdobné problémy má intenzivní medicína v prodlužování života nevyléčitelných nemocných a euthanazie v krajním smyslu.

Kdo se o chce o bezkrevní medicíně dovědět více, může navštívit stránky ČSBM na http://www.bloodless.wz.cz/cz/cesky.htm.

Jan Činčura, www.tribune.cz

kdo te chce sezrat? Karkulka?...víš rr,to bylo míněno v uvozovkách,ale vidím,že ani to nechápeš.Pak je to těžké...

"Tebe a ostatní...Né že má JINÝ, ale že má totálně ujetý, hloupý, nesprávný ...

kdo te chce sezrat? Karkulka? cervena komouska?

Vy jste pekne mimo, ctete si...pochopila.Věříš,ani nevíš comu,a co chtěl básník říct.

Vy jste pekne mimo, ctete si Bibli a zijte podle ni a sna neco pochopite

Tebe a ostatní věřící...jsou jako mrchožrouti,ale ti na rozdíl od nich dělají záslužnou práci,tj.Likvidují mršiny...Oni je ale vytvářejí.Lidi bez vlastního názoru,netolerantní,fanatické.