Deprese

to terri: a je,zase jeden nesnasenlivy blazen, ktery misto aby sel do prace nebo se nejak uzitecne zabavil, sedi u netu a stezuje si ostatnim blaznum na osuda a fnuka, jak je na tom spatne. S depresi se nutne se vyrovnat krome medikamentu i pomoci kladneho a AKTIVNIHO pristupu k zivotu, vy chudinky prace neschopne!!

to terri: a je,zase jeden nesnasenlivy blazen, ktery misto aby sel do prace nebo se nejak uzitecne zabavil, sedi u netu a stezuje si ostatnim blaznum na osuda a fnuka, jak je na tom spatne. S depresi se nutne se vyrovnat krome medikamentu i pomoci kladneho a AKTIVNIHO pristupu k zivotu, vy chudinky prace neschopne!!

to terri: a je,zase jeden nesnasenlivy blazen, ktery misto aby sel do prace nebo se nejak uzitecne zabavil, sedi u netu a stezuje si ostatnim blaznum na osuda a fnuka, jak je na tom spatne. S depresi se nutne se vyrovnat krome medikamentu i pomoci kladneho a AKTIVNIHO pristupu k zivotu, vy chudinky prace neschopne!!

Prosím vás, nechce se mi pročítat skoro jeden a půl tisíce příspěvků, tak se zeptám rovnou, i když už je to možná v této diskuzi probrané. Bral jste někdo AURORIX? Jak na vás působil? Moc dík.

Ahoj vsichni, tuhle diskusi jsem zatim pouze sledovala, dneska jsem se rozhodla prispet se svou troskou do mlyna, ale velice me rozcililo, jak se tu posledni prispevatel - B.H. navazi do Ivana. Sama jsem take casto v situaci, kdy to v praci proste nejde a clovek musi zustat doma na neschopence. Jak asi B.H. vis, tak pracovni doba cita nejmin 8 a pul hodiny, kdezto prispevek na netu mas napsany za par minut, takze vydej energie se s vydejem energie v praci naprosto neda srovnavat. Nehlede na to, ze vetsine z nas v dobe deprese dela potize hlavne komunikovat s okolim, delat jako ze nic, premahat se a snazit se, aby si nikdo niceho nevsiml. A konecne byt na neschopence neni vzhledem k vysi nemocenske zadny med a rozhodne to neni vec, kterou by se clovek rad chlubil, takze pochybuju, ze to kdokoli z nas dela schvalne a "simuluje". Howgh - to je co se tyce prispevku B.H.Ted ke mne -lecim se uz asi pet let, ale situace se vyrazne zhorsila asi pred rokem, kdyz jsem se prestehovala. Moje deprese se projevuje hlavne straslivou unavou a vycerpanim (uz treba hodinu po vstani z postele se citim strasne unavena, jako bych celou noc nespala a behem dne se to zhorsuje). Tyhle unavy mely driv jasny zacatek a jasny konec - vetsinou trvaly tak tri dny, coz se dalo vydrzet, protoze jsem vedela, ze pak bude zase lip. Problem je, ze ted jsem mela takove obdobi celych 14 dni a sotva jsem se v pondeli vratila do prace, zacalo to znovu. Doufala jsem, ze zabere Wellbutrin,ktery jsem na to dostala, ale asi ne, kdyz se to zase objevilo. V tehle unavach pak nezvladam nic - praci, zabavu, domacnost, proste nic, jen lezim na posteli a posloucham Tv (nejsem ani schopna otevrit oci, abych to aspon sledovala.) Nevim, jak to resit s praci, jsem vic doma, nez tam a kdykoli se pokusim o navrat do prace, tak unavy - deprese - zacnou znovu a srazi me zase zpatky na kolena. Pokud mate nekdo podobny problem, napiste mi co vam pomaha - jake leky, potravinove doplnky + jak to delate s praci atd... Predem diky, mejte se jak to jde, Teri

Ivane, myslim, ze to s tebou nebude tak zle, kdyz dokazes internetovat. Nejsi tak trochu simulant, kteremu se jednoduse nechce do prace?Do diskuse na doktorce ano, ale makat to ne,ze?!

Ivane,i když tě neznám, chápu dobře, čím teď procházíš. Ještě to asi bude nějaký čas trvat, ale nejdůležitější je, že víš, že v depresi nezůstaneš na věčné časy. Moc ti přeju, aby se ti svět i hlava začaly co nejdřív projasňovat, a věřím, že když jsi napsal sem, byla to už jedna z těch lepších chvil, kousek jasnějšího nebe, pokud ne přímo záblesk sluníčka. Hezký večer všem.

Niky,mockrát díky za pozdrav, velice mne potěšil. Já momentálně zápasím se svojí depresí, která je tak zlá, že mi znemožňuje normální pracovní činnost (dostal jsem neschopenku) a doma taky funguji většinou jenom v posteli zhruba od pěti odpoledne. Prostě děs, jenom se mi povedlo ukočírovat sebevražedné myšlenky - už prostě vím, že je to projev nemoci a po pár týdnech tyhle stavy zase mizí. Nicméně se zájmem sleduji tuto rubriku a buď si jista, že jen co se mi udělá trochu lépe (počítám tak dva-tři týdny, antidepresivum Vellburtin mi nezabral, změnili mi to na Risperdal a Serlift), tak se rozhodně ozvu s nějakým příspěvkem. Momentálně je mi prostě mizerně a toužím jenom po tom, abych nemusel být. Ale život se žít musí, jsou přece období, kdy může být i krásný. Jenomže toto období jsem neměl sakra dlouho. Nicméně zůstávám optimistou a dovedu se svým potížím i vysmát.Zdravím všechny nové přispěvatele a moc se mi líbí fundované odpovědi Pajky. Nejsi náhodou psycholog?Přání co nejméně truchlivých dní pro spolutrpitele.Ivan

Jen bych chtela dodat, ze se nejlepe studuje kdyz je mozek uklidneny a cisty bez starosti. V pozadi se doporucuje hrat ticha klasicka hudba jako od Mozarta, Bacha, Dvoraka ap. Napriklad dve piana in D Major od Mozarta ma mit dobry vliv na mozek. Take mame ruzne vlny v mozku jako Alfa, Beta atd. a je dobre si o tom precist jelikoz nektere vlny jsou nesmirne dobre pro uceni. Meditace je nesmirne dobra pro uklidneni. Dale bych chtela rici, ze kdyz antidepresantske leky pomahaji tak jsem rada, ja jen pripominam, ze lezet v posteli a brat leky, uplne nepomuze a ze je nesmirne dulezite si udelat positivni zmenu v zivote.Take pozdravuji Ivana, jelikoz jsme dlouho od nej neslyseli a doufam, ze se hezky stara o sebe a necha nam brzy vedet. Ahoj

www.aktiv.cz jsou dobré stránky. Jedná se o psych . poruchy léčené v Praze.

Ališo, připadáš mi dost vnitřně silná na to, abys svou situaci zvládla a své "poslání" dokončila. Existuje spousta knih a rad, jak být sám sobě psychoterapeutem. Pozitivní je, že žiješ aktivně, negativní, žes přestala vnímat kolem sebe pozitivní momenty a především sebe. Propadáš se do sebelítosti a to je vždycky špatně. Chtělo by to změnu, ale ta nemusí nutně být vázána na změnu místa. Nebojíš se, jsi si jistá, že pokud se vrátíš, si nebudeš vyčítat, žes selhala a nedokázala postgraduál dokončit? Niky mě teď nebude mít ráda za tuhle radu, ale pokud sis dokázala sehnat Tritico, neměl by být problém Xanax neboli Neurol, Lexaurin apod. Už slyším argumenty o závislosti, ale je fakt, že jsou to léky, které je možno brát podle potřeby, celkem lehce se snáší, rozumný člověk ukoriguje jejich množství i snadno vycítí případnou inklinaci k závislosti. Mám pocit, že víc než depresí, trpíš úzkostí a neklidem a tyhle léky jsou právě k tomu určeny. Mohly by Ti pomoci odrazit se ode dna a pak už by nastoupila autoterapie. Odkaz na kvalitní literaturu v tomto směru přikládám a mělo by být snadné, aby Ti je někdo blízký sehnal a poslal i s léky, které je přece schopen Ti oficiálně předepsat i Tvůj český praktický lékař.odkaz najdeš na www.grada.cz přesně i tady http://www.grada.cz/content/autori.php?vyber=6&id=34&hash=ale i na dalších místech netu...

Co je to byt stasny - je byt tam kde chceme byt, byt v praci ve ktere chceme byt a obklopeni lidmi s kterymi chceme byt.

Ahoj Alisha a diky, ze Pajka si na me vzpomela. Ja myslim ze Alisha take trochu proziva co se jinak zde naziva - burn out, neco jako vypalena, vybita. Stane se to tomu co moc pracuje nebo je nad necim napjaty. Samozrejmne pomuze oddech a nabrani energije. Mozna Alisha citi, ze si nevybrala povolani v kterym by chtela byt, ale zase je pravdou,ze studyje jsou vzdy vice narocnejsi nez to delat v praxi. Ale take v tomto pripade je dobre si vzit prestavku. Take by bylo dobre si nechat udelat uplnou lekarskou prohlidku a precist knihy jak by se dala vylepsit energije a veselejsi pohled na zivot. Bohuzel ted musim koncit, ale take musim dodat, ze me se zde zivot libi i kdyz vim ze mnoha mich znamich ze zacatku ziti v cizine jim hodne chybila rodina. Ahoj

Ahoj Pajko, díky za reakci. Článek sem si přečetla, je zajímavej. Moc mě to neuklidnilo... Jinak abych to tak nějak uvedla na pravou míru, v zahraničí (Německo) jsem dlouhodobě a studuju tady postgraduál. Měla bych tu být ještě rok. Prožívám tady ale opravdu krušné chvilky, jsem tady sama a začínám mít pocit že jsem do toho neměla chodit. Je to tady hrozně náročný, nicméně myslim, že kdybych neměla tu pitomou nemoc, tak to zvládnu v pohodě. Jenže mám pocit, že moje kognitivní schopnosti a koncentrace, schopnost zdravého úsudky a veškeré schopnosti organizační jdou tzv. do kopru. Dneska jsem se rozbrečela protože jsem nebyla schopná vypočítat směrodatnou odchylku... taková blbost!! Mě to ale hrozně podráží, úplně mě to děsí. Ráda bych se léčila, ale myslim že to tady nejde. Za prvé nemám důvěru v německý doktory a za druhý mi to neproplatí pojišťovna, takže by mě to asi zruinovalo. Ráda bych se zeptala, jestli máte někdo opravdu dobré zkušenosti s terapií v praze, a pokud ano, jestli mi můžete dát kontakt. než jsem odjela, zkusila jsem asi 2 centra, ale nesedli mi psychologové/psychiatři se kterýma jsem se dostala do kontaktu. Taky bych se chtěla zeptat jestli jsou nějaký intenzivní terapie a jak dlouho trvaj. Začínám vážně uvažovat o tom, že to tady přerušim a pojedu se do CZ léčit. Takže kam jít? Poraďte... Taky bych se chtěla zeptat, jestli víte o někom, kdo se opravdu vyléčil a taky o někom, kdo s depresí dělá něco zodpovědnýho (myslim tím nějakou práci, protože mám pocit, že to neni možný). Předem díky a zdravím!a.

Ališo, posílám odkaz na článek o nárustu depresí:http://vikend.ihned.cz/1-10007070-14788600-v00000_d-6aJinak Tobě nejspíš poradí Niky. Pobývat v cizině může být samo o sobě spouštěčem deprese, i když nelze poznat za jakých okolností ses tam ocitla, žiješ-li tam trvale apod.

Danielo, píšu, co mě napadlo bezprostředně při čtení, neboj se žádné analýzy :-)Rada: V takových chvílích si zkus okamžitě představit, cos dělala a jak žila se svým tehdejším partnerem. Mohlo by to fungovat.A citát, ktorý som kedysi čítala:"Muži žárlí na své předchůdce a ženy na ty, co přijdou po nich" na Tebe jaksi neplatí :-) asi si vyjímka, která potvrzuje pravidlo. A zdá se, že máš ve svém současném partnerovi poklad, tak si ho opatruj nerovná se rozmlazluj :)

Ahoj,chtěla bych se podělit o další zkušenosti s depresí a požádat někoho o radu. Je mi 28 let a dlouho jsem si odmítala přiznat, že bych mohla trpět depresí. Velký vliv na to měl fakt, že jsem depresi neuznávala, a zřejmě stále ještě zcela neuznávám, za nemoc, ale spíš za určitou formu psychického selhání. Podle principu když člověk spáchá něco zlého, neuspěje díky vlastní lenosti či jiným způsobem, je pak spravedlivě vystaven výčitkám svědomí a ztrácí důvody k sebevědomí... aby se to rýmovalo. Sebevědomí nemám už opravdu žádný. Přesto nejsem typical případ. Chodim do práce, která je svým způsobem prestižní, sportuju, jim normálně... ale uvnitř prožívám peklo. Posledních několik měsíců se mi chce pořád brečet, třeba mě to přepadne v práci...jakýkoli malý problém mě velmi rozhodí a já to všechno vím jak hloupě si počínám a jak si ničim svůj krásný, mladý a nadějný život, ale nemůžu s tim nic dělat. Zkusila jsem farmakoterapii - Trittico, víceméně samoléčba, bez jiný terapie, ale vysadila jsem to po půl roce. Abstinenční příznaky byly hustý, podotýkám. Nyní je můj psychický stav asi nejhorší co jsem zažila. Nezvládám komunikaci, samotu i společnost, práci, nemůžu se soustředit, myslet, zodpovídat... a nemůžu jít k psychiatrovi protože nepobývám v ČR. Mám přítele, vidíme se jednou za měsíc, je fajn, ale už toho má asi taky plný zuby (a nedivim se mu). Víte někdo jak se z toho může člověk dostat sám? Tvrdí se, že je to nemoc, ale co je zdrojem nákazy? Taky se pořád píše jak vzrůstá výskyt deprese v populaci...ale neroste jen její medializace? Nebo si víc a víc lidí myslí, že mají přirozené právo být šťastný a když nejsou tak se "složí"? Nebo to je tím že je člověk dobou nucen zabývat se nesmyslnou a neužitečnou prací? Jsem negativní, jsem černá jako noc. To jsem zase odbočila... Každopádně budu vděčná za vaše komentáře a návrhy, popř. kritiky či posměch :-)Zdravím, A.

Ahoj kudykam. Skoda ze si nepises meno, si dost anonymna. Je zaujimave, ako sa daju prezivat spolu byvale vztahy. Ak si toto Pajka precita, tak sa chyti za hlavu a posle ma varit detomveceru:--)) ale neva. Ja som zasa v tom nasom ztahu tak akosi otocene, lebo ja som zasa na nervy z byvalej zeny mojho tejsieho priatela. Ona je jemu tak ako sa hovori uplne na salame, je mu ukradnuta, fakt vobec sa nekontaktuju, nevolaju si, nestretavaju sa, neriesia nic, deti si berie sam, su vacsie, nemusi kontatkovat matku deti aby mohli ist deti k nam, a ked chce aby dosla k nam najmladsia 5 rocna, tak to povie tej 14 rocnej a ta 14 rocna to vybavi u mamky, ktora vzdy suhlasi. Jemu je ukradnuta, je to uzavreta kapitola, vztah trval 15 rokov, s prestavkami podla intenzitiy jej zahybania s milencom, ku ktoremu sa odstahovala a teraz sa za neho vydala. Zoznamila som sa s nim nahodne asi nmesiac potom ako ona vzala veci z bytu, vratane nabytku, aj pozicaneho od susedov, penazi, mobilov a deti a odhupsla k milencovi do prenajateho bytu, ktori mali prenajati ona s milencom asi 2 roky dozadu. Vtedy bol sice nestastny ale nehladal cestu k nej, lebo vedel ze je to kurvicka, a bolo mu akurat luto deti, ze museli odist od kamaratov a z Bratislavy do Sale, kde nikoho nepoznali. Teraz mam ja depresie, a dostavam sa do stavov, ked ho stale vidim s nou. Stale si predstavujem ako spolu zili, co ropbili cez vikendy, ako chodili rano do roboty, asi 3 mesiace su tomu, co som sa uplne zosipala a nevedal ako dalej, a vsetko to, co ma trapilo vzniklo len a len v mojej hlave. Zaujimave bolo, ze oni mali spolu problem, oni si pokaslali vztah, oni si ublizili ale jediny kto trpel som bola ja. Pravdepodobne trpim nejakou formou psychozy, ze potrebujem ublizovat sama sebe (to skonstatovala moja pschologicka) a ked mi neublizuje vedome nikdo iny, tak si to ublizovanie jednoducho vymyslim. Netvrdim tym, ze on si to vymysla, len ta obdivujem, ze pri nom stojis a pomahas mu, moj pritel sice tiez stoji pri mne, ale ked je toho vela, tak mi rozumne povie, ze sice je pravda ze ma miluje a ja milujem jeho, je pravda ze je pre mna dolezity a ja dolezita pre neho, ale je tu jedno velke ALE a ked to ale neviem prekonat,tak nema cenu jeden druheho trpait, a to ma prave teraz tak vystrasilo, ako dokazel presne popisat moje pocity, ze som sa zlakla a preslo ma to, lebo viem, ze blbnut dalej, tak to nema cenu a on ma opusti. A neviem ako by som bola dalej sama s detmi, ked sme sa spolu odstahovali prec z mesta, aby sme mali dom a nie byt v panelaku, a ja tam sama na tej dedine a on bohvie kde asi by som zosalela kde je a co robi. ALe to su opat moje hluposti, tak radsej koncim a idem sa venovat praci::-)). Tak sa majte, drzim palce.

Ahoj vsichni, jste strasne moc hodni.Je moc prima ,ze tyhle diskuze funguji, clovek v "tom"neni sam a ani nemusi az tak premyslet, ze taky zajde za nejakym psychiatrem. Pisu, jen abych se neodmlcela. Tak jako ja nevim"kudykam",tak samozrejme ani muj pritel. Predepsana AD si vzal 2x, pote mu bylo hur, vikend byl desny. Zvlast asi pro nej. Na druhou stranu jsme sli plavat-to mu bylo lip, v nedeli zase za portem a opet se mu udelalo lip po dusi. Je to tezky, necham to na doktorech, nechci nic podcenit.Leky vzal dvakrat,pote vsadil, sel za doktorem, ktery s tim souhlasi-znamky deprese asi nejsou az tak velke, sex funkce funguji:-)Dnes jde na nejake psycho diagnost.testy, tak uvidime, co mu reknou. Nechavam tomu volny prubeh, nechavam mu soukromi, i kdyz radsi bych byla s nim.Je jasny, ze clovek mrzi, ze kdyz mu je mizerne, je rdsi u rodicu,nez ,jak on rika, "v neznamem prostredi"-to jko u me. Asi hodne utrpel tim, ze skoro 10 let budoval domov s nekym, kazdoy kus nabytku jim dal spolecnou radost a pak byl defakto vykopnuty. Ted ceka na svuj byt a rysuje si ho jako ten pravy domov. I ja mela tyhle problemy, kdysi davno, do te doby, nez clovek zjisti, ze domov je tam, kde je "ten druhy". Taky to souvisi s rozumem, ve triceti chce uz kzdy mit aspon trochu to svy jisty a strechu nad hlavou.No, dam vam vedet, jak se vsechno vyviji, diky za podporu

Ahoj všichni,v sobotu jsem byla u své psycholožky a mluvili jsme o hospitalizaci, kdy ano a kdy ne. Já jsem před rokem strávila 14 dní na otevřeném oddělení a každý den jsem odpoledne chodila domů. Musím říci, že hospitalizace je dobrá pro těžké případy,psychózy atd. a také, když žije někdo ve velmi stresovém prostředí a potřebuje si odpočinout. Ale jinak za nikoho jeho problémy nevyřeší, což mi potvrdili i ošetřující lékaři. Byli tam velmi hodní a laskaví, ale nasadí Vám léky a v podstatě na Vás nemají moc času. Všichni víme, že problémy s nervy jsou velmi dlouhodobé a vlastně je to i proces jakéhosi otužování v rámci možností člověka. Život za nás nikdo neodžije a musíme s ním bojovat sami a to většinou v prostředí, ze kterého není zas tak úniku. Problém máme my se svým viděním světa a naší citlivostí ke změnám a zátěži. Není to tím, že by svět byl špatný. Každý člověk má více méně "těžký život", ale každý se se svými těžkostmi jinam vyrovnává. To za nás ale nikdo nevyřeší. Já se například nemůžu zbavit těch dotěrných myšlenek na depresi atd. Vstávaje lehaje to mám stále v hlavě. A to za mě nikdo nevyřeší, i když se ostatní snaží sebevíc, musíme to ustát sami.