Deprese

Měla jsem velké psychické problémy a dnes už je to lepší. Nevěděla jsem co dělat, tak mi jedna známá poradila kineziološku a ona mi řekla, že užívání antidepresiv mi zničí moji osobnost. Myslíte, že měla pravdu?Děkuji

Dík,Lucko,za odpověd?.I když jsem doufala,že zjistím více.Užívám Efectin,který mi konečně po letech na fluoxetinu pomáhá od neskutečné únavy.Jen mám dojem,že účinek je už po roce a půl slabší.Mé deprese jsou endogenní s vysokým procentem dědičnosti.V poslední době jsem narazila na pár nejasných článků o snižujících se schopnostech kognitivních funkcí,což by odpvídalo tomu,co na sobě(ne je jen já)pozoruji.Navíc nevěřím v existenci léku,který je bez vedlejších účinků na ostatní orgány v těle.A protože AD už jsou na trhu dost dlouho,mohla by na toto téma existovat studie.(Např. před 7lety ještě nebyl ověřen účinek Fluoxetinu na těhotných.)Jinak dělám 8let intenzivní,podpůrnou psychoterapii.A tak se vlastně 2x týdně stabilizuju a úporně na sobě pracuju.A hlavně se stále učím,jak přežít.Faktem zůstává,že jsem se ještě neodnaučila bojovat s větrnými mlýny.Dajari

Zuzko zase myslim ze jsi to pekne vysvetlila, coz uz jsem davno se snazila lidi varovat. Take Kanadska ministrine zdravotnictvi v minulych letech zacla mluvit pravdu o lekach a jejich vyrobcich a FDA a nakonec odesla na protest, ale stale je zapojena v tomto smeru. Proste prodej jak leku i jidel ktere jsou i nezdrave je velky business, ale taji se to. Lidi maji znat pravdu. Ahoj

Ahoj,jsem rada ze se to vysvetlilo a ze jste vzali muj "radikalni" nazor trochu na vedomi. Prehanela bych, kdybych tvrdila, ze jsem na deresi vyzrala. Neni to pravda a ceka me jeste hodne dlouha cesta. Prvni krok mam ale snad za sebou. Myslim, ze ten krok muze udelat kazdy. Ted se pokusim vyjadrit k vasim nejnovejsim prispevkum. Dajari, vidim, ze se nachazis v obtizne zivotni situaci. Uuz tvoje tiziva rodinna situacevyzaduje nadmerne usili, ktereho se ti nemusi vzdy dostavat. Nechapu vsak, jak je mozne, ze ti lekari predepisuji antidepresiva jiz nekolik let. To povazuji pri soucasne urovni znalosti provazanosti lidske psychiky a hormonalni terapie za hazard a profesni nezodpovednost. Cela ta situace s uzivanim antidepresiv ma totiz jeste jeden aspekt, o kterem se tady vubec nehovori, a to aspekt trzni. Uvedomte si, ze farmaceuticke spolecnosti, stejne hamizne jako vsechny ostatni velkokoncerny (a jako ze jsem v jedne z nich pracovala), maji jen jeden zajem: prodat co nejvice produktu, vydelat penize. Zdravi je az na poslednim miste. Existuje zde kontrolni mechanismy a institutce (napr. americka FDA), ktere se u farmaceituckych firem tesi mirne receno neoblibe. Nicmene v pripade antidepresiv, ktere jsou relativne novinkou na trhu, je regulace silne podcenena. V pripade Dajari nelze odpovedet, protoze nevim jaka antidepresiva uzivas (je jich nekolik druhu, jak vime, ktere se lisi mechanismem ucinku). Navic, nove pruzkumy poodhalily dlouho tusene: leky (obecne) nemaji u vsech lidi stejny ucinek, nebot ruzni lide maji v tele ruzne biochemicke pochody!!! S timto faktem se napr. neopruje vubec nikde... A ty problemy co by to zpusobilo farmaceutickym firmam...Nicmene, prvni vlastovky (viz odkaz - vynatek z casopisu Lancet http://www.drogy-info.cz/article/view/1063/1/49/ ) se objevuji. Jejich pomer vzhledem k materialum propagujicim AD je mizivy. Dlouhodobe uzivani AD skutecne MA netusene vedlejsi ucinky. Pokud se vam to nechce cist, resume je: sexualni dysfunkce, zmeny nalad, zvysena citlivost na deprese ale i treba sebevrazedne sklony, a zavazne "symptomy vysazeni" - hezky receno. Davej si na to pozor, a zkus se nad tim zamyslet. Dalsim zarazejicim faktem je, ze priblizne v polovine pripadu jsou AD predepisovana pacientum, kteri nevykazuji priznaky deprese. Chtela bych upozornit jeste na dalsi clanek Dr. Cyrila Hoschla o puvodu deprese http://www.vesmir.cz/soubory/1999_V607-611.pdfTam je zajimava strana 1-2, psychologicke priciny. Pise tam o stresu, dale o jakychsi projekcich (trosku z Freuda, ale budiz) a take o bezmoci ze ztraty kontroly nad situaci. Doporucuji...je to velmi zajimave. Jen velice maly zlomek depresi ma puvod skutecne endogenni, tj. vrozeny hormonalni deficit. Tito lide trpi depresi od malicka, a to tady pokud vim nikdo nepsal. Vase deprese, co jsem tak cetla, maji puvod v realnych zaludnych zivotnich situacich. Vezmeme opet pripad Lucky, ale ted treba i Lili. Pises, ze jsi byla dlouho bez prace a ted praci mas, ale nenavidis do ni chodit. Pocit, ze delas neco co nenavidis je strasne vycerpavajici a vrha te prave do te bezmoci. Do prace musis, jinak bys byla nezamestnana...coz nebylo prijemne, vid? Urcite jsi z toho byla frustrovana a trapilo te to. Myslim si, ze ti v tvoji nove praci neco vadi. Nebavi te, nejsou tam prijemni kolegove, narocny sef nebo spatne podminky? Nemyslim si, ze kazdy najde praci, ktera ho bavi. Ale jestli te to tam opravdu prudi, nauc se tam co muzes a poohledni se po necem jinem. Rodinu mas v poradku a to je tak jako tak dulezitejsi, mozna nejdulezitejsi. Jeste jeden moc hezky clanek o depresi jsem nasla... Jsou v nem obsazeny taky jine nez ty klinicke aspekty depresi a je tam spousta hezkych a moudrych citatu. http://wivacz.euweb.cz/szl.htmNapriklad:Lékaři předepisují léky, o nichž toho málo vědí, proti nemocem, o nichž vědí ještě méně, lidem, o kterých nevědí vůbec nic."Voltaire, vl. jm. François Marie Arouet 1694 - 1778Stare, ale jaksi stale aktualni. Je hodne dulezite mit o vecech, ktere se vas tykaji, prehled. Protoze potom s vami nemuze nikdo manipulovat a mate vetsi svobodu v rozhodovani. V depresi je take dulezite poznat jeji duvod, poznat sam sebe, odstoupit a podivat se na sebe trochu zvenci. Proc premyslim tak jak premyslim? Kdyz se poznate, vite v jakych situacich vam hrozi krize a jste na ni pripraveni. Nemyslim si, ze deprese se da definitivne vylecit. Mozna i tento mytus vede k frustracim z toho, ze pres vsechny terapie a antidepresiva jsme stale depresivni. Je to zpusob uvazovani, povahova tendence, neadekvatni reakce na vice ci mene tezke situace. A mimo jine je to neproduktivni ztrata vzacneho casu. Takze Miso, ja jsem se s tim nevyporadala. Jsem uz od detstvi takova melancholicka, trapily me problemy cele planety a tak :-)Ale vim, co je moje riziko - jsem to ja. Vim, ze kdyz se budu chtit dostat do pr...., tak se tam velmi jednoduse dostanu. A vim proc tam uz nechci. Zvazte vsichni zda opravdu potrebujete antidepresiva, latky, ktere meni vasi dusi a nikdo nevi jak. Co kdyby treba vubec neexistovaly?

Taky bych potřebovala radu:nevíte náhodou někdo co způsobují AD z dlohodobého užívání?Myslím roky,ne jen pár měsíců.Mám to nejspíš na doživotí.I když člověk nikdy nemá říkat-nikdy.Dík.

Ahoj Lili, myslím, že to deprese dost možná může být, podle toho, co píšeš. To, že se Ti zdá, že k tomu nemáš důvod (ty krásné děti, hodný manžel, teď ta práce) ještě neznamená, že do ní nemůžeš spadnout. Někdy to může mít zcela jinou příčinu, třeba to něco vyvolalo, o čem ani netušíš. Raději to nepodceňuj a zajdi za odborníkem. Možná zkus nejprve za psychologem, ten Tě rozebere a třeba ani nebudeš muset brát antidepresiva. Neodkládej to a jdi. Je škoda se trápit, když můžeš prožívat hezký život ve spokojeném manželství. Plně Tě chápu a přeji brzké uzdravení a úsměv na tváři. Hlavně, ať se Ti to podaří co nejdříve a máš krásné a pohodové vánoce! S pozdravem Míša

Kikina ma pravdu. A jeste, antidepresanty nevyleci Lucku a to jeji manzelstvi.

Holky neomlouvejte se tady navzáem sami sobě. Zuzka napsala to co cítí, vždyť od toho to tady je. Její příspěvek, myslím ten druhý byl trošku z jiného těsta než jsou tyhle všechny doposud. Je pravda, že se v tom všichni utápíme a Zuzka na to vyzrála. :)))

Je to deprese?Jiz nekolik mesicu mam pocit, jakoby ze mne vyprchal zivot. Nejdrive jsem byla nespokojena, ze nemam praci, kdyz jsem ji nasla, tak zase uplne nenavidim do ni chodit. Nejradeji bych rano chtela zustat doma, nikam nevychazet, s nikym se nebavit. e sebevedomi uplne zmizelo. To, co jsem drive delala levou zadni je pro mne nyni strasne tezke. Nekdy se rano probouzim a je mi tak spatne, ze se mi chce zvracet. Pritom ale nemam zadny duvod. Mam krasne, zdrave deti, milujiciho manzela atd.Nevim, co mam delat. Na noc jsem zacala pojidat prasky na spani, ale nechci byt na nich zavisla. Zacala jsem pojidat b komplex, tak cekam, jestli se to zlepsi. Poradte, myslite ze je to deprese a ze bych mela navstivit psychyatra?

Ahoj Zuzi,chci jen napsat, že já jsem Tě nechtěla z diskuze vystrnadit. Ani jsem vlastně nepoukazovala na Tvé názory (vlastně jsem je ani moc nepročítala), ale na starší připomínky chatu, které jsem si přečetla a trochu mě vytočily. Je fakt, že svým způsobem máš pravdu, Zuzko. Musím to uznat. Když jsi v totálních sr..., tak Ti z toho opravdu pomůžou ty prášky. Ale potom už by člověk měl dělat něco sám se sebou, aby další epizodě předešel. Ujasnit si, co bylo příčinou a snažit se nějak změnit životní styl, pokud je to jen trošku možné. Je mi to jasné, ale mám s tím sama problém... Pořád je tady ta obava, že to přijde znovu. Asi chápeš. A říkám si, zda i s novým stylem života a uvažováním to nebude pořád to samé? Ty třeba víš a popisuješ jak to při depce chodí, ale někteří ostatní plácali fakt hrozné kraviny. Pomalu, napijte se horkého mléka a jděte spát. Ono to přejde samo s novým ránem. Sama víš, že zase tak jednoduché to není. Jo, s tím tlakem to byla úmyslná nadsázka, uznávám. Samozřejmě vím, že jde o jiný obor medicíny. Ale šlo mi o ten princip. Mnohdy to může předejít sebevraždám a já říkám, že je lepší cokoliv než jeden zmařený život. Víš, ti co mají depresi poprvé, tak ani neví, co se s nimi děje a mnohdy než vlastně zjistí, co jim je, se stačí ta tíže tak prohloubit, že nějaký čas AD brát nutně musí, jinak by si něco i udělali. Taková ta první pomoc za pět min dvanáct. Tak to měla tenkrát já. Kdyby mi někdo hned na počátku řekl, že mám začít dělat nějakou činnost (tenkrát jsem byla dost dlouho nezaměstnaná a trápilo mě to, víš?) a neutápět se v tom doma zavřená, že jinak můžu upadnout do "tzv." deprese(o které jsem tenkrát neměla vůbec páru a nic podstatného o ni nevěděla. Jen asi toliko, co si myslí i někteří ostatní - že je to obyčejná špatná nálada). Mohla jsem tomu asi předejít, ale to bych musela mít o tom ponětí a odborné znalosti. Dokud Tě to nepotká nebo nejsi lékařka, tak to jde mimo Tebe. Pak se placatíš po nějakých nesmyslných vyšetřeních, a přesně, vsugeruješ si všechny "hrůzy světa". Je něco jiného u nás, co už tu zkušenost s depresí máme. Všechno na AD nechat nemůžeme, jak píšeš. Je třeba na sobě zapracovat. I když tohle všechno vím, moc mi to nejde. Jak ses s tím vypořádala anebo vypořádáváš Ty, zda se mohu zeptat? Já depresi také nenávidím a chci proti ní bojovat!!! Díky Míša

Ahoj,diky za reakce. Vubec jsem nemela v planu nejak znevazovat problemy deprese. Omlouvam jestli to nekdo vzal jako urazku. Nevim jake prirucky tvrdi, ze by se lide co jsou v depresi nemeli povzbudit, nota bene kdyz oni sami nemaji motivaci ani silu se k necemu dokopat. Lucko, nevim proc ses tak dotcena (a vsichni ostatni) tim, co jsem napsala. Ja vam tu nemoc neberu ani nic podobneho, jen se trochu vyjadruji jako slon v porcelanu, nejspis. Ale opravdu si myslis, ze to ze budes chodit na terapii a brat antidepresiva ti pomuze od problemu s manzelem? Doktorka ti nakonec stejne rekne, ze ho mas opustit, ty prasky ti mozna jen daji silu to ustat, ale udelat to budes muset ty. Tak tedy, neznam prirucky, ktere tvrdi, ze se depresivni (presneji jedinec trpici depresi) nemuze popichnout k cinnosti. Zato znam prirucky (napr. Jaro Krivohlavy), ktere prikladaji vznik deprese "pokrivenym" myslenkovym pochodum. Existuji myslenky, ktere vas do deprese jednoduse privedou. Chemicke zmeny v mozku, obvykly argument, jsou prokazatelne, ale jak vznikaji? Typickym pripadem je autosugesce.... clovek si mysli, ze je nemocny, mysli porad na svou nemoc a jeji potencialni dusledky a podobne, a doktori nic nenachazeji a nenachazeji...Clovek musi verit ve vlastni zdravi, a neco pro nej delat, protoze medicina v naproste vetsine pripadu nepomuze. Priklad s vysokym tlakem: byl prehnany. Vysoky tlak neni onemocneni mozku, ale vetsinou srdce. Knizkou ho nevylecis ( :-/ to snad ani nikdo netvrdil), ale ani praskama. Prasky naredi krev, pozmeni enzymaticke pochody... Respektive: lecba je symptomaticka, jako veskera soucasna medicina. Jiny pristup je dostatek pohybu, stridmost ve strave - proste prevence. No a predstavte si reakce obeznich lidi, kdyz jim nekdo rekne ze misto prasku maji sportovat a zdrave jist. Budou podobne jako ty vase. A takovy je i vztah mezi uzivanim antidepresiv a zmenou mysleni. Chybi v mozku serotonin ci noradrenalin? Dodame, neni problem. Ale proc tam chybi? A nesnizi se jeho prirozena produkce jeho suplementaci? Jaky je rozdil mezi mnou a "zdravym" clovekem? A nesnizi se jeho prirozena produkce jeho suplementaci? Hormonalni system je dost slozity a dost neprobadany. Proto bych to brala jako opravdu posledni moznost. Nechapu proc tu nemoc tak hajite. Ja ji nenavidim. Taky jsem brala antidepresiva, pul roku. Stejne jako nekteri z vas jsem rano nemohla vstat, lamala rekordy v cumeni do zdi, byla jsem strasne mala na velky svet kolem me, nemela budoucnost a vsechno dobre uz prozila... muzu pokracovat o myslenkach na sebevrazdu, ktere mi jsou duverne zname, strasnych pocitech a strachu, duseni a podobne. Ale o tom jsem psat nechtela, je toho tedy uz dost. Po tech AD se to zlepsilo. Byla jsem sice jak prastena cepem a cele dny ospala, ale tak nejak mi veci byly vic jedno. Zaradovala jsem se. Pak se mi ale vsechno zacalo vracet (uz v dobe kdy jsem je brala) a me doslo, ze jsou k nicemu. Ze se to vsechno odehrava v moji hlave a ze tam jsem panem ja - protoze kdo jiny? Nakonec to stejne musite zvladnout sami, do hlavy vam totiz nikdo nevidi a nezasahne. Prasky otupuji.Ale tady na foru nic jineho nefrci. Myslite si, ze to, co vas deli od bezvladneho lezeni v posteli a nejakou cinnosti ci rozhodnutim je prasek? Ne, neni. Jste to vy, vsechno mate pod kontrolou. U me se bezmoc dostavuje kdyz mam delat neco, do ceho se mi fakt nechce (a to jak vite je v depresi skoro vsechno, protoze nic nema smysl). Snazim se s tim neco delat sama a bez prasku, protoze verim, ze to jde. Nejjednodussi se po racionalni uvaze jevi vstat a udelat co je treba. Kdo mi brani? Ja sama si branim, protoze se nemam rada, protoze mam strach...Jsem zklamana z toho, jak malo je aktivni pristup v teto diskuzi popularni a jak moc mi doporucujete se ji neucastnit. Vznikl zde mylny dojem, ze jsem "pozitivni". Bohuzel nejsem, jen pisu z trochu jineho pohledu... Zdravim, Zuzka

Ahoj, já se k této diskuzi musím také přidat a vyjádřit. Také proto, že depresi jsem zažila. A jen opravdu ten, kdo zde napíše, že účinná pomoc v takovémto těžkém stavu spočívá v AD, depresi vskutku měl!!! Vždyť ty věčné žvásty o zahnání špatné nálady a nepřipouštění si problémů, popř. nějaké zabavení se anebo cucání třezalkových dražé ... to je katastrofa. Cožpak si, Vy všichni, neuvědomujete, že deprese je vážná nemoc? Možná to vskutku myslíte v dobré víře, ale radíte zcela špatně! Deprese není jen ta špatná nálada, co má občas každý. Jde o celkovou vyčerpanost a nechuť do života, rána, kdy nechcete žít a ani nedokážete vstanout z postele, a zdá se Vám vše změněné, odporné, bez budoucnosti. Což ale nemůže stejně pochopit člověk, který se v tomto stavu ještě nikdy neocitl. Proboha, přestaňte už takto radit těm, kteří zde píší o pomoc a očividně se s depresí potýkají! Oni potřebují psychiatra a vysvětlení, že to není žádná ostuda, jít tam! Jediné, co jim může pomoci a možná i, v těch těžších případech, zachránit jejich život, jsou ANTIDEPRESIVA!!! Za chemické změny v mozku přece nikdo nemůže a tím, že budete myslet na krásné věci, Vám vše nezačne fungovat jako dříve. Chce to odpornou pomoc a doplnit to, co Vám vlivem deprese ubylo, a to pomocí léků. Je to laicky řečeno, nejsem žádný odborník. Ale asi tak nějak to je. Nevím, proč mají v naší republice lidé takové předsudky a hned považují ty, co si dojdou k psychiatrovi, za blázny. Vždyť i nervy musí léčit nějaký doktor, a to, že se mu říká psychiatr, každého hned vyděsí nebo také, v horším případě, rozesměje. Deprese je civilizační nemoc, jako každá jiná, a dost podceňovaná. Tak třeba, co si takhle vzít na vysoký tlak knížku a odreagovat se? Jen ztěží byste takto mohli existovat a vůbec žít. To, že jde o nervy a psychiku, neznamená, že to člověk může ovlivnit. Psycholog Vám může také pomoci a doplnit tak svými terapiemi léčbu. Ale jako první pomoc v tom nejhorším jsou opravdu léky. Sama, když jsem před asi třemi lety depresí trpěla, nevěděla jsem, co se mnou je. Začlo to na podzim, měla jsem závratě, bolesti hlavy, snad všechno špatně. Tyto stavy člověk s normální psychikou hravě ustojí a ani se nad tím nějak nepozastavuje. Ale když Vám tyto problémy vyvolá ona deprese, jdete jen ke dnu a je to jak začarovaný kruh! Chodila jsem po doktorech, na neurologii, no po všem vyšetřeních. Bylo mi stále hůř, ale po fyzické stránce vše O.K. Až pak na neurologii mi předepsali antidepresiva jak tak poslouchali mé obavy, zda nejsem nevyléčitelně nemocná, a co když mám nemoc, na kterou mi nepřijdou atd. (Nutno podotknout, že lékaři opravdu na mě poznali, co mi vlastně je, a musím jim dnes ledva děkovat.) Prý, že je musím brát nejméně půl roku, aby byla léčba účinná. Samozřejmě, že jsem přišla domů a řekla jsem si, že to v životě brát nebudu a ještě půl roku k tomu jako nějaký narkoman! Že nejsem žádný "psychouš", který skončí na nějakých driácích. Všimněte si, názory jako Vy všichni, ale s tím rozdílem, že Vy jste depresi neměli. Asi za týden se můj stav tak zhoršil, že to už jsem byla v dost těžké depresi. Každá minuta byla jako sto let, beznaděj, co bude dál, že už nikdy nebudu normální, šťastná jako kdysi ... miliony otázek, bolest a sevření na hrudníku, třes, absolutní nechuť k jídlu. Nezvládla jsem o sebe vůbec pečovat jako dřív a bylo mi jedno jak vypadám - neupravená, neumyté vlasy, nenamalovaná, vše šlo kolem mě. Byla jsem rozčarovaná i z těch nejpřitažlivějších věcí, co mě vždycky bavily. Jen vlastní ohavný svět a nechuť do života. Nějaké nadlidské výkony, sport, rozhodování se o důležitých životních věcech (viz. výše), jsou úplně vyloučeny! V noci nespíte, ve dne do sebe nic nedostanete a měli byste mít ještě nějakou sílu?! A pak přišla teprve ta chvíle, kdy mi bylo jedno, zda si vezmu pilulku nebo cokoliv (jak píší i někteří zúčastnění z Vás), jen aby to už skončilo a já šla spát zase spokojená a ráno se probouzela "normální", tak jako dřív. Vskutku, kdybych začala ta antidepresiva brát před tím týdnem, kdy se to začalo už totálně zhoršovat, nemusela jsem si zažít těch několik dnů, které byly opravdu k neustání a musely být doplněny i Neurolem v těch nejtěžších chvílích, většinou večer, ať vůbec usnu. Ale stejně jsem se uprostřed noci probouzela a hrůza. To zcela nejhorší pominulo ca za 8 dní, potom už se to začlo tak rychle zlepšovat, že ani nevím přesně kdy (ca 3 týdny, kdy účinky AD začínají obvykle nastupovat), ale najednou byl ze mě jiný, znovuzrozený člověk! Po nějakých fyzických problémech, kterými to vše začalo, ani vidu, ani slechu. Jen jsem se musela sama sobě divit, že jsem tenkrát nechtěla žít, vždyť život je tak krásný. Lituji, že celý podzim a také Vánoce jsem tenkrát měla zcela zkažené. Až v lednu jsem teprve začala užívat ty prášky. Problémy kolem nezmizí, ale Vy už je berete jako součást života a řešíte je bez toho, abyste upadli do takového stavu. Opravdu bych chtěla všem, co mají tyto problémy poradit, aby neotáleli a nenechali se obírat o krásné dny jejich života. I když teď nevěří, že budou někdy zase šťastní. Ano, budete, když zajdete za odborníkem ... a zlepšení bude hodně znatelné za pár dnů. Tak neotálejte a jděte! Pak se budete moci zase radovat i z úplných maličkostí, učit se, soustředit, mít sex ... Moc děkuji všem těm, kteří to vidí jako já (Karle, Kláře a ostatním) a přispěli zde svými zkušenostmi, které, když si všimnete, se od sebe skoro vůbec neliší (jen příčina vzniku deprese je u každého jiná, ale průběh je stejný). Všichni je máme hodně podobné, protože jsme prodělali opravdovou depresi, ne špatnou náladu. Proto víme, o čem mluvíme!!! Všem zatím nešťastným přeji brzké uzdravení a odhodlání jít k lékaři! Nemáte se za co stydět a hlavně se Vám neuvěřitelně uleví a budete konečně "žít". A o to přece jde. S pozdravem Míša

Zuzko, Tvůj přípsěvek je velmi dobře a především rázně napsaný, avšak nesouhlasím. Máš ve všem příliš jasno, jenže v životě to nejde vždycky nalajnovat. Ivan na mě působí jako velmi moudrý, statečný i optimistický!!! člověk, který miluje svou rodinu i práci a satečně a bez sebelítosti, velmi racionálně bojuje se svou chorobou. Zůstat na neschopence, když všechno bolí a unavuje a především člověk není schopen vyloučení své chybovosti, pokládám za racionální a velmi pozitivní rozhodnutí s vysokou mírou odpovědnosti k práci i loajálnosti ke své firmě i kolegům, které nemá co dělat s ambicemi či neláskou ke svému povolání, naopak. Je-li člověk fundovaný fyzik nebo nešikovný dělník, nemůže příliš ovlivnit existenci jeho maniodepresivních atak. Bylo by fajn, vybrat si povolání a mít garanci zdraví. Z mé reakce vyplývá, jak se lišíme v tom, jak na každého totéž působí odlišně.Lucce přeju hodně vnitřní sil a brzké naleznutí východiska z bludiště svých problémů. MUDr.Plazák kdysi prohlásil, že žít se nedá jenom s notorickým alkoholikem a chorobným žárlivcem. Přemýšlím o tom. Niky, u vtipu jsem se zasmála :-)Odmlčím se trošku, dovolila jsem si konečně dovolenou a letím odletět, už dnes :)Mějte se krásně a co nejmíň depresivně!

Musim souhlasit s Karlou,nebot?v depresi je i vyčistění zubů úžasný úspěch!A navíc- důležité životní změny-není rozumné v depresi uskutečn?ovat,protože, jak známo,tato nemoc rovněž zkresluje vnímání a prožívání reality(ve smyslu minus).Já osobně,kdykoli jsem na dně a doma nefunguje téměř nic(jsem sama s dětmi),si snažím uvědomit,že toto je jen přechodné a přece jednoho dne dojde k zlepšení(i když 3měsíce jsou opravdu neůnosné).A také se soustředím(pokud to jde)na opravdu malé krůčky(např.ono vyčistění zubů).Přeji přibývání sluníčka do duše.Dajari

Zusko, jestli mohu doporučit, zase raději tuto diskusi jenom sleduj z povzdálí jak si to dělala doposud. Já ji pročítám příběhy každý den. Ivan zde má spoustu příspěvků, které jsou zajímavé a vůbec na mě nepůsobí pesimisticky - spíš naopak. Snaží se každému poradit a pochopit.Nepíšu zde názory jelikož jsem se z deprese dostala, měla jsem náběh i na PP. Chodím zde proto, protože mě toto téma zajímá. Se vší úctou k tobě bych si ale nedovolila radit jako ty. Příspěvek přede mnou je trefný : Člověk má co dělat sám se sebou a ne aby se inspiroval příběhy statečných žen:-))

Zuzko, asi to myslíš dobře, ale přesně před takovými názory, varuje lidi nemocné depresí každá příručka. Když mi bylo moc špatně, moje rodiče mně chtěli podpořit a slýchala jsem od nich něco podobného, jako Ty teď radíš Lucce. Člověk, který má hlubokou depresi, má co dělat, aby vůbec ustál vlastní bytí a tím, že mu laik, byť i v dobré víře radí, co má a co nemá dělat se situace jenom zhoršuje. Ona se velmi často zaměňuje špatná nálada za depresi. U depresivního člověka se negativní myšlenky točí jak v začarovaném kruhu a i přesto, že se hrozně moc snaží hledat aspoň něco pozitivního, spíše se to zhoršuje, protože zkrátka najednou i to pozitivní se jeví jako negativní. A tady pomůže jen léčba AD, případně psychoterapie vedená odborníkem!

Ahoj Zuzko, tak jsi nam to dala!Napriklad o jin a jang o tom jsem se moc nerozepisovala, ale myslim ze vetsina lidi ma o tom zdani. Jinak ja mam rada lidi co reknou co maji na mysli tak tvuj prisvevek byl fajn. Dale mi vime co by bylo dobre pro Lucku, ale zmeny v zivote je tezke delat, takze pro zatim bych ji doporucovala se zapojit do nejake zenske skupinky, kde by dostavala podporu a budovani sebevedomosti, aby mohla udelat nejake zmeny. Mozna ve meste maji nejake kursy. Dale znam jednu zenu, ktere se manzelstvi nelibilo, ale manzel nebyl moc na rozchod, tak mu rekla at ze zkusi zit samostatne na dva mesice. On nebyl ten moc milujici manzel a myslenka, ze si bude moci zase uplne uzivat svobodny zivot se mu moc libila. Ale po dvou mesicich mu bylo jasne ze chce jit nazpet, ale zena uz to nedovolila, a on uz po mnoha letech doufa, ze ona to rozhodnuti zmeni, ale 7 let s nim uz ji stacilo. A zivot jde dal. Jenom je jiste, kdyz neco nepracuje nesmime se bat udelat zmeny. A ohledne Ivana vsichni ho tu maji radi, jelikoz hodne pomaha, ale zase kdyz clovek se citi nemocen tak ma urcite stresy v praci a jsme radi ze nam vysvetlil svoji nelehkou pozici. Mozna, ze se take najde dobre vychodisko. Takze momentalne spolehame, ze se naplni silou a bude zase psat! Jinak ja jsem se pred chvili vratila z kursu kde jsme take zkoumali ohledne pendulum, to je privesek ktery pohybem nam ukaze ano nebo ne kdyz dame otazku. Co se mi na tom libi, ze pendulum utvrdi, ze pravda je pravda a je to v universe, at si kdo snazi ji zmenit nebo zaprit, pravda vzdy bude existovat. Myslim, ze toto se bude libit Zuzce, jelikoz je to positivni. A ted chci pridat pro Evu,zkus www.vestcoastmysticarts. com a mozna si tam neco vyberes. jinak bych doporucovala Charlotte- tarot, counselling - 604-985-4042 a moc dobre si budes moci s ni povykladat jelikoz bude rozumet tvemu zivotu, dale Susan Harris pomuze ti ujasnit cil zivota, dale bych doporuconala DNA Healing, ale nemuzu najit jeji cislo momentalne. vzdy mi take muzes zavolat 604-926-2140. Tak doufam, ze vse dobre dopadne. Jinak vime, kdyz clovek se najednou octne v depresi, musi si uvedomit co ho tam privedlo, kdyz nekdo trpi panik atak, uvedomit ceho se vlastne boji. Ahoj

Ahoj Zusko,díky za rady. Ale příběhy odvážných žen se můžeš řídit pokud to zvládneš. Když jsi na tom tak, že nezvládneš ani základní věci a že tě totálně vyčerpá i to, že musíš ráno vstát tak jsou ti tyto příběhy mírně řečeno "na dvě věci". Čtu tvůj příspěvěk poprvné, takže nevím jestli jsi někdy zažila jak to vypadá, když jsi tak vyčerpaná, že už opravdu vůbec nic nechceš. Já ano. Dojít k doktorce bylo v podstatě to poslední a jediné, co jsem v tu chvíli ještě zvládla a to s vypětím sil. A věř mi, že v tu chvíli mi bylo jedno, kolik žije kolem mě statečných žen, které se vypořádali s manželem. Když jsem prvně četla příspěvky Ivana, tak jsem nevěřila. A postupně jsem si většinu z toho měla možnost zažít a dávala mu za pravdu. Z toho se skutečně člověk sám nevyhrabe.

Ahoj,z povzdali sleduji diskuzi a hromadim komentare.Na zacatek jedno napomenuti: jin a jang neznamena negativni a pozitivni. To je dost zjednoduseny a nepresny pristup (na to jsem citliva). Jinak myslim, ze Lucie nema deprese, ale blbeho manzela, ktereho by se mela co nejdriv zbavit (bez urazky, prosim. Jde o to, ze kdyz mas jasny duvod tvych psychickych potizi, neni to deprese, ale jedna se o prirozene reakce na bezmoc, ktere se budou zhorsovat jeste vic tim, ze si budes vycitat, ze s tim nic nedelas. Opustit despotu je odvazne a tezke rozhodnuti, ale neni zbyti. Osvobod se, Lucko. Zkus se inspirovat nejakymi pribehy odvaznych zen.)Ivane: prijmi se i s tim, ze obcas udelas sek v praci, to se stava kazdemu. Tvoje prispevky jsou opravdu hodne depresivni, v pravem slova smyslu. Me pomaha neco jako humorny nadhled: to sem zas neco "posrala", priste uz to neudelam, jsem o neco bohatsi. Nekdy je negativni zkusenost cennejsi nez pozitivni. A mnohem lepe se pamatuje.Mas velmi (negativne) zkreslene vnimani sebe sama, a podle me taky frustrace z pracovnich vykonu, mozna skryte ambice... a navic se v depresich placas uz asi dlouho, protoze je z tebe citit beznadej, skepse, pesimismus a odevzdani. Je smutne to cist, protoze uvadis, ze jsi vzdelanim fyzik... a ja vzdelani respektuji, exaktni i humanisticke. Uvedom si, ze drtiva vetsina populace (napriklad mimo jine i ja) by vubec nebyla schopna fyziku dostudovat! A jestli te prudi prace (a uvedomte si kolik prispevku se prace tyka), zkus ji zmenit... lehko se to rekne, ale zamestnani dokaze byt opravdu utrpeni. Je to ale dnesni udel, vylozene zajimave prace je totiz hodne malo a vetsina lidi vykonava vicemene rutinni nudu v kancelari... a tak to bude i nadale. Takze pokud neprahnete po kariernim postupu (coz je naprosto v poradku), snazte se proste delat co se od vas chce co nejlepe a v co nejkratsi dobe, ne? a najit se nekde jinde.Dalsi vec, ktera me zaujala je neopodstatnena potreba reagovat na psychopata jmenem BH, ktery si z vas dela prdel, je uplne vymasteny (kdo nechava v lekarne 1500 za psychoprasky asi nema v hlave uklizeno) a navic to same dela na jinych diskuzich - a vy se mu snazite oponovat. Strategie: popreni, popr. ignorace.Muj prispevek neni vylozene depresivni, ale verte, ze mnohe vase pocity sdilim a mnohymi jsem prosla. Napiste o necem, co se vam povedlo. Cim byste se mohli v diskuzi pochlubit? Nebo ce se naopak nepovedlo, ale je to vtipne...Doufam, ze budou nejake reakce.PS. Je zajimave cist prispevky niki - jak dlouho uz jsi v kanade? pises jak rodily kanadan :)

Ahoj Niky,s doktorkou jsem to prodiskutovávali. Předpovídá mi, že pokud to s manželem nevyřešíme, tak mě sice vyléčí, ale za pár měsíců mě tam bude mít zpátky. Manžel můj stav přijal pouze jako fakt, ani v době kdy jsem nic nezvládala se jedinkrát nezeptal jak mi je, nebo jestli nechci s něčím pomoct. Já už teď vím, že si spolu už nemáme co říci, ale jsem moc hodná a vždy přistoupím na sliby, že se pokusí chovat líp. Bohužel mu to vždy vydrží tak 14 dní. Začátkem září dokonce vyhrožoval babičce, která nám přes den hlídá děti, že jí zmlátí a rozbije jí hubu a dětem zakázal opět doma jakýkoliv hluk. Jednoduše si nesmějí ani hrát nahlas. Každá takováhle událost mě hrozně vykolejí a mám pocit, že se vracím zpátky ...