NEVER LOSE HOPE

Přátelé, major Magor - suspendován na neurčito
nynějšek - kapitán Šílenec - kosmotele vesmírného kosmodrmoletu po galixioestrádách drahodrah.

Zacharon zadarach.

.....poezie dorazila k mrtvemu brehu,
Charon sve mince postrada,
snad preveze dusi neznou zadara ?!

V tichu hledají všichni.....ať Slunce praží,nebo mráz zebe..našli sami sebe?Já vím,že tu je-on i ona,vy všichni i tamti,na chvilku jsme vládci slov,v tichu sítě poletující kosmonauti..

V tichu hledají všichni sami sebe

chodí sem ještě major Magor?Kde všichni jsou?Tak dlouho se zde nic neděje??

Mistře,

vaše tajemství...Kolikpak takových jasnovidců s dobrým srdcem se zde asi potuluje?

Mistře,

vaše tajemství...:-)" Vše je jedno a jedno je vše ".

Jsem člověk a člověk jsem.
Jsem člověk, člověk lovec, lovím věky navěky a navěky loven věky jako lovec, jako člověk, protože jsem člověk, jsem lovec.

S odhalením tajomstva sa...Mistře,

vaše tajemství zůstane tajemstvím.
Pouze jasnovidec s dobrým srdcem odhalí vše.

S odhalením tajomstva sa stráca čaro, ktoré v sebe tajomstvo malo, kým ešte bolo tajomstvom.

Secretum Secretorum Každá teória o neznámom sa potom stáva iba klamstvom zastierajúcim čaro, to čaro, ktoré je skutočnou podstatou danej veci. A toto čaro má každá vec len vtedy, pokiaľ je tajomstvom, ktoré nik nepozná. Jej podstata je v čare, a teda podstatu vecí nemožno nikdy nájsť tým, že ich preskúmame či pochopíme, ale iba tým, že sa sústredíme na čaro, ktoré vyžarujú svojou tajomnosťou.

šáhnout si na dno své duše je poznání, jakým ve skutečnosti jsem.

poznáním, jakým opravdu jsem, opravdu jsem a jsem přesně takovým, jaké jsem poznal na dně své duše.

přiznáním té otřesné pravdy, otřesné pro lidské, smrtelné částečky ve mě, dospělo k poznání, pochopení a prožití neúprosného zákona příčiny a následku.

Jsem, existuji a žiji a nemůžu již nebýt, neexistovat a nežít. Proto jsem, existuji a žiji, protože jsem, existuji a žiji.

plody podávají své svědectví o sobě i o svém hospodáři

Hlad?
Co je hlad?
Citový chlad?
Nebo snad
hlava bolavá?
Bože, stůj při mně.
Prosím, ó prosím.
Oprava.

.....basnirko mila, hlavo nehlavo,
zrat Tobe treba, draha opravo.....:))

.
.
.
a to tu zůstalo.

.
.
.
.
žijeme svázáni do kozelců jen ve svých představách.

Kdyby to bylo jak ty to vidíš
svět by byl pouhou představou
někdy nic, někdy všechno zmizí
a za nic by to nestálo.

Solo ipse...
prý řekl filozof
však básník
měl své vize
a to mu zůstalo.

co jednou bylo, bývalo
možná, v této chvíli, lepší kdyby bylo nebylo.
kdyby to ani nikdy nebylo, nebylo by to ani nikdy vysloveno a napsáno. neexistovalo by.

a to co zbylo, pro tebe možná za nic, pro mne za víc.

život je sen pouze v hlavách snílků. skutečným se stává za jeho branami.

nežijeme svázání do kozelců, jen ve tvých představách.

.
.
.
.
.
Nestálo to skoro za nic
a nikomu do toho nic není,

Kladu si někdy otázku
proč je radost básníkům zapovězená
a proč je smutek rozechvívá
až k extázi.
Snad smím se ptát
když nedá mi to tajemství smutné
spát.

Ač ptám se pokorně
a otázka má u nohou tvých leží
neodpovíš mi
však já vím
místo pravdy zlato těžíš.

Tak vzhůru srdce, básníku
ať konči představení.
A nestálo to skoro nic -
nikomu do toho nic není.

Co bylo jsme možná ztratili navždy
a možná to ani nikdy nebylo.

Co zbylo už nestojí za nic
tak pro co by se žilo?

Život je prý jen sen
říká básník ústy herce.

Žijeme svázaní do kozelce
vlastních představ.