NEVER LOSE HOPE

pche

Cítím v žilách opět proudit krev,
kdy vcházím do Světa monolitů.
Kde není vítěze ni poraženého,
citů chudého či bohatého.
Dýchám...., vzduch společného.
Zbyla jen prapodivná hořkost v ústech,
na rozbouřené bárce citů.
Kdy slova pravdy,
prolomila ledy.

Brou noc a nepšoukejte moc!

Co zas řešíte,
sliny kolem mord si pěníte?
Buďte tolerantní,
nerozdírejtesi mozky názory anonymními jak pochodem v hustém trní.

Smělý Tau se zvolna vrací,
starej se mi doma mračí,
zas celý noci budu včudu,
co naplat,musí držet hubu,s pozemšťanem cítím galakticky bezbřehou nudu!
Co teprv,až se zaskví vznešený Ori,
jeho mlhovina pohladí jak slastný poryv,
nastane boj a za vraždu mé hmoty,
ho přestěhují na Bory,bude lepit podrážky na boty...

Šmírák už je dávno v dáli
smutně sedím a jsem sám.
Kdepak svoji radost mám
když se k nenávratnu vzdálil
ten, kdo radost rozdával?

To se všichní radujeme
a arbitrem vkusu jmenujeme
anonyma neznámého
kamenováníhodného

Copak, copak slyšíme
copak, copak vidíme
copak, copak cítíme
copak, copak myslíme
taky něco hmatáme
nic však z toho nemáme
vždycky znova začínáme
dokud neskonáme

To máš smůlu tyrane
to se jen tak nestane,
abych svoji prdelinku
přibil aspoň na chvilinku
na židli a zavřel pusu
to proti mýmu vkusu.

Jen se žáčku uklidni,
sadkem k židli přisedni.
Ručky za záda si dej -
a hlavně pusu na zámek měj.

Ano pane profesóre
nebo paní profesorko
budem psát pravopisem
ať tu zase není horko

Prosím netrapte mne
pravopisnými chybami.
Možná, je to za námi,
ale my a mi je velký rozdíl.
Já chci mít také na
poezii podíl -
alespo? maloučký
ale správňoučký .. :-))

vidíš šmíráčku,
kolik lidí tě tu shání,
vždyt říkám
mi tě tu všichni
máme hrozně rádi.

Šmírák někde šmíruje
do toho si rýmuje.
Však se vrátí,já to vím,
ale kdy?....ti nepovím.

Vysoké letní nebe
a přece mne zebe
lidská zloba syrá
a všude kolem zírá
závist, ta šedá sestra
je to stará vesta
ale bolí stále velmi
Šmíráku, kde jsi?
Prosím sděl mi!

Šmíráku,šmíráku
ty jeden srabáku
neutíkej z boje
...
potěšení moje.
jen si básni dítě naše
ať zní tvoje verše
sebejistě
či plaše.
Jsme tu abychom si
srdce zahřáli
poplakali si
či se zasmáli.

Kuri.Daš.

Zdálo se mi zdáli,
z blízka ovšem také,
že japonské saké
není vínem pravým.

Proč tady ty hádky?
ve všední dny i svátky
všichni byli rádi,
že verše tady ladí.

Že smutné jsou i hadí
komu ale vadí
že někdo do skály je ryje?
Stále je to poezie.

Jiný verše píše do písku
čte je jako vlastní obřízku
a nad svíčky plamenem
otazník čte za svým jménem.

Šmíráku to nebylo tvé vyznání
mými ústy.
To bylo moje, blázna,
co k veršům druhých
má dost úcty.
Též nejsem básník
však rád si zaveršuji
i když tím mnoho dalších
pohoršuji.
Rád si hodím veršem sem a tam
já totiž básničky
moc rád mám.

Kuri.Daš.

pro 14.6 2008 11:08:09

soudí správně nejsou trapné okořenují život
jiných lidí co ho rádi mají, jako lidi co modiho obdivují.
Není nula, je dobrý a každý den my na tvář úsměv dává.

Z čeho soudíš šmíráku
že tvé veršování není trapné?
Je totiž nejtrapnější ze všech tady.Já sice neumím básnit,ale umím ocenit.Ty jsi nula.