existuje posmrtný život?

Posmrtný život je fikce....Žádná fikce, ty jsi klasický skeptik! Když ti lidé věděli, kde se co děje, kdo co přesně řekl, věděli to do detailů!!!...pochybuju! To je prostě nemožné, že by to vyvolalo něco v mozku. Zážitky na minulý život také nejsou jen tak.

Musim uznat, že dokážeš...Jak bys asi tak dokazal, ze kvartickou rovnici lze obecne resit, nekomu, kdo by neco takoveho popiral, ale pritom sam neumel obecne resit ani rovnici linearni?

Je to smutne, ale i diskuse jako ta nase je dukazem, ze v beznem zivote si mdly intelekt umi najit tisice zpusobu, jak si svoji mdlost sam pred sebou zakryt.

Na druhou stranu ovsem, i prostoducha vira muze byt pro cloveka oporou a vzprouhou. Nac podavat nerealisticke mentalni vykony jen proto, abychom onu prostoduchou viru ztratili, a dosahli poznani marnosti vlastni existence v bezboznem universu? Dvojnasob to plati i vzhledem k tomu, ze stale jeste relativne nedavna historicka zkusenost dosti presvedcive ukazala tragicke limity optimistickeho ateismu...

píšeš: Pokud se chcete seznamit s nekterymi vedeckymi materialy tykajicimi se evoluci metamorfozy, neni nic jednodussiho nez si vygooglovat vyraz EVOLUTION OF METAMORPHOSIS.

Tak sem to pročet a nic, co by vysvětlovalo metamorfózu, tam neni.

Nedomnívám se špatně :-))...Musim uznat, že dokážeš mnohem inteligentnějším způsobem okecat, že nemáš protiargument, než D a Borec.

Markovi a Janovi@VEDE

Pokud se chcete seznamit s nekterymi vedeckymi materialy tykajicimi se evoluci metamorfozy, neni nic jednodussiho nez si vygooglovat vyraz EVOLUTION OF METAMORPHOSIS.

Pokud se snazime neco smest se stolu nebo to odmitneme to vzit na vedomi, jeste tim neprokazeme, ze to opravdu neexistuje. A kdyz nekdo prohlasi za neexistujici zrovna vedecke clanky a state, ktere jsou kazdemu snadno dostupne, nemuze to skoncit jinak nez blamazi.

Mezi nami, opravdu zasnu nad obzory nekoho, kdo si uprimne mysli, ze zrovna ontogeneze motylu z evolucni, fylogeneticke perspektivy, nebo treba evoluce zrakoveho ustroji, by unikly vedeckemu zajmu a pozornosti biologu.

Ale bavit se o takovych vecech se zdejsimi popiraci evoluce, to je jako probirat dvojne integraly v obecne skole.

Domníváš se špatně.Nedomnívám se špatně :-))

Discovery Institute (odkud pocházejí tvá moudra) je totiž bezvadný generátor chybných teorií - zkus hledat i jinde... :-)

Jen nebuď línej, beztak se tu na diskusi len planě flákáš, prober si to, počti si :-)))

Posmrtný život existuje,...Posmrtný život je fikce.
Zážitek blízké smrti (NDE) pak rozhodně není jeho důkazem.

Dovolil bych si vložit kraťoulililinký text, kde je tento jev fundovaně rozebírán:

Použití ketaminu k vyvolání zkušenosti blízkosti smrti:
Mechanismus působení a terapeutický potenciál
(Dr. Karl L. R. Jansen)

Úvod
Zkušenost blízkosti smrti (ZBS) může být vyvolána použitím disociativní látky ketamin. Nedávné pokroky v neurologii nám poskytly nový pohled na funkci (pomezí) mysl/mozek. Co se týká (mozku), je nyní zcela jasné, že tato ZBS je způsobená blokováním mozkových receptorů (vazebních míst) přenašeče nervového vzruchu glutamátu. Tato vazební místa se nazývají N-metyl-D-aspartátové (NMDA) receptory.

Bylo prokázáno, že v podmínkách, při nichž se objevuje ZBS (nedostatek kyslíku, nízký krevní průtok, nízká hladina cukru v krvi, temporální epilepsie atd.), dochází k vyplavení glutamátu, k přebuzení NMDA receptorů. Toto přebuzení může zničit mozkové buňky (excitotoxicita).
Ketamin excitotoxicitě zabraňuje. Podmínky, za nichž dochází k vyplavení glutamátu, mohou způsobit také vyplavení mozkových chemikálií, které jsou podobné ketaminu a které se vážou na NMDA receptory, aby ochránily buňky, což vede ke změněnému stavu vědomí podobnému tomu, který je vyvolaný ketaminem. Pokud jde o mysl, vyvolání ZBS má psychoterapeutickou hodnotu hned v několika směrech, které budou probrány později.
Zážitek blízké smrti je fenomén, který se těší všeobecnému zájmu. I přes jeho časté spojování se senzacechtivým zájmem sdělovacích prostředků, populistickými knihami pochybné vědecké hodnoty a řadou hollywoodských filmů, je ZBS důležitým prvkem v lékařství, neurologii, psychiatrii, psychologii a v neposlední řadě také filosofii a teologii.
Filosofické a teologické pohledy na ZBS se nacházejí zcela mimo rozsah současné diskuse, která je založena na nynějším vědeckém paradigmatu.
Moderní poznatky v neurologii nás přibližují k fyziologickému a biologickému pochopení ZBS jako změněného stavu vědomí.

Tato diskuse se nezabývá otázkou, zda-li existuje život po smrti, ale říká, že existence ZBS nic takového nedokazuje. To by mělo být samozřejmé: smrt je nezvratným koncem.
Oxfordský slovník definuje smrt jako „definitivní zastavení životních funkcí". Podle této definice ti, kteří prožili ZBS, nezemřeli, ačkoliv jejich vědomí, mozky a těla mohly být po nějaký čas ve velmi neobvyklém stavu. Jestliže tyto definice nebudou přijaty, bude nutné pro popis těchto stavů vytvořit novou terminologii.
Na základě tisíců experimentů a studií, které sledovaly závislost mozkových funkcí na duševních stavech, je zřejmé, že „mysl" je v úzkém vztahu s neuronální aktivitou. Tyto výzkumy se pohybovaly od pozorování účinků přímého podráždění mozku elektrodami (jako příklad můžeme uvést průkopnickou práci neurochirurga Wildera Penfielda) k nejnovějším studiím mozkové aktivity využívajícím magnetickou rezonanci (zde můžeme jako příklad uvést sledování aktivity v temporálním laloku schizofreniků v době, kdy mají sluchové halucinace). Dramatické účinky na mysl, které jsou důsledkem působení halucinogenních látek v mozku, účinky, jež mohou zahrnovat hlubokou náboženskou zkušenost, jsou dalším dokladem závislosti mysli na neurochemických a neuroelektrických změnách.
Nicméně dimenze, v níž mysl existuje sama o sobě, zůstává tajemstvím. Z pohledu vědeckého paradigmatu není možné, aby "duch" překročil hranice těla a mozku a zároveň byl stále spojený s některými neuronálními funkcemi, jako je zrak či sluch.
Abychom uvěřili, že je něco takového možné, museli bychom opustit království současné vědy a přijmout zcela jiné paradigma.

Zážitek blízké smrti: typické vlastnosti.

V současné době neexistuje mezinárodně uznávaný soubor kritérií, který by definoval ZBS například jako existující psychiatrickou poruchu. Někteří kritici neurobiologického modelu je odmítají, protože rysy ZBS, které oni považují za důležité, by nemusely být do navrženého modelu zcela zahrnuty. Dost dobře to může být tím, že statisticky určené klíčové rysy ZBS (podle koncensuálního pohledu) by nemusely tyto rysy zahrnovat. Stejně jako u klasifikace v psychiatrii je důležité dosáhnout mezinárodního koncensu a vyvarovat se sektářským pohledům.
Pro nejasné a výjimečné případy, které nelze v současné době vysvětlit, by však neměly být neurobiologické modely znevažovány.

Použití ketaminu k vyvolání zkušenosti blízkosti smrti

Typické vlastnosti (klasické( ZBS zahrnují pocit, že prožitek je „reálný" (člověk si myslí, že je skutečně mrtev), nepopsatelný (tzn. pocit, že prožitek nemůže být vylíčen použitím řeči, že je „mimo všechna slova"), nadčasový, bezbolestný, myšlení je neobyčejně jasné, prožívající má pocit klidu a pokoje, i když některá ZBS byla znepokojující a děsivá. Může se objevit také zážitek oddělení od těla (out-of-body).
Mezi nejčastější halucinace patří vize krajin, lidí včetně partnerů, rodičů, učitelů a přátel (i těch, kteří jsou v té době naživu) a náboženských a mytologických postav včetně andělů a představitelů (boha) jako světla. Běžné jsou také transcendentní
mystické stavy. Do vědomí se často vynořují některé vzpomínky, jejich uspořádání do jakéhosi „životního přehledu" je však poměrně vzácný úkaz. Byly popsány i případy, kdy člověk v průběhu počáteční fáze ZBS slyšel různé zvuky - význam tohoto jevu bude probrán později.

ZBS je většinou líčen jako proces, který má pět etap:
1. pocity vnitřního klidu a spokojenosti
2. pocit oddělení od těla
3. stup do přechodného světa temnoty (rychlé pohybování se v tunelech: "tunelový zážitek")
4. vnořování se do zářivého světla ("vstoupení do světla")

Podle výzkumů, které byly s ketaminem prováděny, celých šedesát procent lidí prožívá první fázi, ale pouhých deset procent dosáhne úrovně poslední. Prožitky mohou být také méně symbolické, například děti mohou spíše než boha a anděly „vidět" své spolužáky. Intravenózní podání 50-100 mg ketaminu může přinést zážitek, který má všechny rysy, jež jsou obvykle spojovány se ZBS. Intramuskulární podání vede také k ZBS, zážitek je však pomalejší a trvá déle. Množící se svědectví naznačují, že vyvolání ZBS pomocí ketaminu jednoduše není jenom zajímavou náhodou.
Mezi vzrušující nová odhalení patří objev hlavních vazebních míst mozkových buněk pro ketamin, která jsou známá jako fencyklidinová (PCP) vazební místa NMDA receptoru, dále popis významu NMDA receptorů v cerebrálním kortexu, zejména v temporálních a frontálních lalocích, a popis klíčové role, jakou tato místa mají v poznávacím procesu, pro paměť a vnímání.

NMDA receptory hrají důležitou roli u epilepsie, psychóz a při buněčné smrti, která nastává při nedostatku kyslíku, krve a při epileptických záchvatech. Mezi další zásadní objevy patří objev mozkových chemikálií nazývaných „endopsychosiny", jež se váží na ta samá místa jako ketamin, a popis role, jakou mají pro tato místa ionty, jako je magnezium a zinek.

Studie, v níž by lidem, kteří prožili ZBS, byl dán ketamin, aby oba zážitky srovnali, nebyly dosud uskutečněny, ačkoliv psychologické účinky této látky jsou dobře zdokumentovány v mnoha klinických výzkumech, které vedli anesteziologové.
Informace o ketaminu a ZBS zůstávají stále útržkovité a některé zprávy je dokonce možno označit za neověřené. Autor tohoto článku prožil několik ZBS a ketamin mu byl podán také i jako anestetikum. Podle něj je ZBS a ketaminová zkušenost totožný
změněný stav vědomí.
Ketamin opakovaně vyvolává stavy, které byly jako ZBS popsány Moodym, Noyesem a Klettim, Greysonem a Stevensonem, Ringem, Sabomem a Morsem. Přináší průchod tunelem (někdy popisovaný jako „průchod celosvětovou kanalizací" nebo „přeprava metrem"), vynoření se do světla a „telepatickou" výměnu informací s bytostí, ktará by mohla být popsána jako „bůh". ZBS ani ketaminová zkušenost nemají nic společného s účinky psychoaktivních látek, jako je dimetyltryptamin (DMT) a diethylamid kyseliny lysergové (LSD).

Ketamin: typické vlastnosti

Ketamin je krátce působící, halucinogenní, „disociativní" anestetikum. Při anestezii je pacient natolik „disociovaný" a „oddělený od svého těla", že je možné provést požadovanou chirurgickou proceduru. Tento stav je zcela odlišný od „nevědomí" vyvolaného běžnými anestetiky. Při nižších dávkách je ketamin také výborným analgetikem (lékem proti bolesti). Ketamin je uváděn ve vztahu s fencyklidinem (PCP).
Obě látky jsou arylcyklohexylaminy - nejsou opioidy, ani nejsou příbuzné s LSD. Ve srovnání s PCP je ketamin relativně bezpečný, působí mnohem kratší dobu. Ve většině státech není kontrolovanou substancí a díky své nízké ceně a snadnému použití je stále využíván jako anestetikum (v průmyslových zemích pouze u dětí, v zemích třetího světa u všech věkových kategorií). Anesteziolologové dávají pacientům s ketaminem zároveň sedativa, která spíše než disociaci přinášejí „skutečné nevědomí", a zabraňují tak zkušenosti blízkosti smrti.

Změněný stav vědomí vyvolaný ketaminem se značné liší od stavů navozených psychoaktivními látkami, jako je LSD a DMT. Jak již bylo řečeno, zážitek s ketaminem může mít všechny rysy ZBS, jako je průchod temným tunelem do světla, přesvědčení o své vlastní smrti, „telepatické společenství s bohem", halucinace, zážitek vystoupení z těla, cizí zvuky v počátcích zážitku atd.

V následující části je uvedeno několik popisů účinků ketaminu.

Grinspoon a Bakalar například líčí, že po podání ketaminu se "mysl či duše rozpadá, prožívající umírá a přechází do jiného světa. Člověk může znovu prožít některé událos

Domnívám se, Marku, že...Domníváš se špatně.

Pokud máš každý den jiný...Datumčin trik je prostý.
Po přihlášení natáhne (ctrl-c) aktuální datum a to vloží do rubriky "Jméno" namísto regulérně přihlášeného (erason...) pomocí ctrl-v.
Nic víc v tom není.

píšeš: proč sem pořád...Domnívám se, Marku, že tento tvůj argument byl opakovaně rozebírán v diskusním vláknu "Existuje Bůh?" a byl vyvrácen.
Sedni si k PC a najdi si sám.

Posmrtný život existuje,...Existuje smrt hmotného těla.

Posmrtný život existuje, nebo vlastně neexistuje, protože smrt neexistuje. Neexistuje narození ani smrt - to jsou jen relativní pojmy, náš život je věčný, duše je totiž věčná, nikdy se nenarodila a nikdy neumře. Prakticky se žádný člověk nikdy nenarodil a nikdy neumřel. Období, které trávíme ve hmotném světě (=tady na Zemi), je pouhá "škola" duše a tento náš pozemský život je jen prostá částečka v jednom velikém kruhu. Je třeba si uvědomit smysl života a to, že nic není jen tak.
Spravedlnost existuje, všechno se jednou člověku vrátí - dobro i zlo. Pokud ne v tomto životě, v příštím stoprocentně. Život - definice tohoto slova je obvykle ten čas, který trávíme tady na Zemi, život je ale i to v jemnohmotném světě, na tzv. onom světě. Tvrdí se, že tam čas neexistuje, on ale neexistuje ani tady na Zemi, čas je jen něco, co lidé kdysi dávno vymysleli pro svoji orientaci, to je jeho účel a je to opět jen relativní pojem, tady na Zemi něco takového existovat musí, jinak by to nešlo. Ovšem je to jen něco myšleného.
Věra

Sedíme všichni u PC a zíráme na to...

píšeš: proč sem pořád...Víš co, ty fanatiku zacyklenej? Táhni.

píšeš: proč sem pořád cpeš ten argument o oku, když byl ve svý obecný formě jednoduše vyvrácen?

Tak vysvětli, jak pomocí přírodního výběru a náhodných mutací v DNA vznikl biochemický proces vidění, skládající se ze tří procesů: fotochemický, biochemický a elektrický.

píšeš: já nepotřebuju...Tak ti, Marku, gratuluju k dokonalýmu Pavlovovu reflexu. Přesně jsem na to čekal a stalo se tak. Jakmile někde vidíš slovo "věřit", okamžitě všeho necháš a vyrážíš do vítězného útoku, že evoluce je slepá víra, zatímco tvá víra v zázračné stvoření světa není nic než rozumná úvaha.
Milý zlatý, mezi určitými druhy víry je zásadní rozdíl. Jedna věc je věřit něčemu jako případu mnohokrát prokázaného pravidla (např. že i zítra vyjde slunce nebo že i oko vzniklo evolucí), a druhá věc je věřit něčemu, co nikdy prokázáno nebylo, věřit jen pro víru samu, a ještě být na to pyšný.
Nakonec tímhle manévrem jen utíkáš od reakce na to, o čem jsem opravdu mluvil: a totiž, proč sem pořád cpeš ten argument o oku, když byl ve svý obecný formě jednoduše vyvrácen? Uvědomuješ si doufám, že byl opravdu vyvrácen?

Mám už docela pochybnosti, jestli jsi vůbec schopen uvažovat trochu obecně, jinak než v jednotlivostech.

Nerozumím tomu co tady...Ne, je na onom světě, který je s tím naším propletený jako pavučina. Můžeš si přát, aby tě navštívila ve snu (vyvolávání duchů opravdu nedoporučuji, to by jí akorát ublížilo). Paradox je ten, že mi ten druhý svět sledovat nemůžeme, nevidíme tam ty lidi, ovšem oni náš hmotný svět vidí a sledují nás. Pokud cítí tvůj smutek, věř tomu, že jí to dobře nedělá.
Je to svět krásný, bez časoprostoru, čas tam neplyne lineárně. Je to svět neomezených možností, člověk se tam připravuje na svoji přiští pozemskou pouť.
Po smrti těla se tam tvoje duše dostane tunelema a pak se tam setkáš se zemřelými blízkými (třeba s maminkou).

píšeš: já nepotřebuju vědět, JAK PŘESNĚ vzniknul ten či onen orgán, abych věřil, že opravdu vzniknul evolucí.

Máš neuvěřitelnou víru.
Trochu nad tím sám přemýšlej a dojde ti, že celá evoluční víra není moc rozumná.

Nerozumím tomu co tady píšete.Umřela mi maminka,takže vlastně je tu u mně a vidí mě?Já jí chci zpátky,já chci od ní pohladit.Hrozně mi schází,já se snad zblázním.Maminečko moje vrať se mi.

včera si napsal: Pořád...Ano, přesně to jsem napsal. Jestli v tom vidíš nějakej rozpor, tak za to může jen tvoje neschopnost odlišovat obecný principy a jejich jednotlivý případy.

Kreacionistickej argument o nemožnosti evolučního vzniku neredukovatelně složitých systémů byl ukázán jako logická chyba. Prostě bylo obecně ukázáno, že není problém, aby systém o takovýchto vlastnostech vzniknul evolucí. Souhlasíš?

Na druhou stranu, já nepotřebuju vědět, JAK PŘESNĚ vzniknul ten či onen orgán, abych věřil, že opravdu vzniknul evolucí. Stejně jako nepotřebuju vědět, kdo přesně tě porodil a jakým způsobem, abych věřil, že jsi měl otce i matku.