existuje posmrtný život?

Právě že nebyl. Ale to bys...nebyl pravda on dál žil,ale jeho tělo bylo mrtvé

Právě že nebyl. Ale to bys...to teda byl a navrátil se

Právě že nebyl. Ale to bys těžko pochopil...

A čo je to také ťululum?

V narkóze viděli svou operaci

Mnozí vědci se nedokážou smířit s představou, že umírající dokáže pohlížet shora na své vlastní tělo. To totiž odporuje jejich víře, že vědomí nemůže existovat nezávisle na mozku. Za vším vidí představy a fantazírování. Naštěstí ale existuje stoprocentně prokázaný mimotělesný zážitek, protože byl zdokumentován za kontrolovaných lékařských podmínek.
Kenneth Ring a Sharon Cooperová zveřejnili v roce 1999 studii o slepcích. Jednoznačně z ní vyplývá, že během prožité klinické smrti získali schopnost zachycovat optické vjemy. Ukázalo se, že předsmrtné prožitky jsou spojeny s rozsáhlým procesem poznání právě proto, že vědomí existuje nezávisle na mozku.

Vědomí je univerzálním jevem a je základem všeho bytí. Pojem "vědomí" může být pokládán za metaforu křesťanského stvořitelského Boha, který dal vzniknout všem věcem a neustále je udržuje v chodu. V tomto smyslu je vědomí jednotkou, jejímiž součástmi jsme my všichni. V mimotělesném stavu se ukazuje, že vědomí není lokalizováno v prostoru ani čase a není omezeno životem nebo smrtí. Protože člověk je součástí tohoto univerzálního vědomí, vrací se během svého pobytu mimo tělo takříkajíc do svého přirozeného stavu. Ze zkušeností víme, že umírající se může v mimotělesném stavu dostat bleskurychle tam, kam se mu zamane. Pokud například máme děti a v okamžiku smrti si na ně vzpomeneme, okamžitě jsme přeneseni do jejich blízkosti.
Případ Sabine Uhligové
Během porodu své dcery císařským řezem upadla do klinické smrti a dostala se mimo své tělo: "Vznášela jsem se u stropu a dívala se na lékaře, kteří se mě všemožně pokoušeli oživit. Cítila jsem se však blaženě a smála se tomu. Mohla jsem se dokonce přemístit do vedlejšího pokoje a podívat se, jak sestry omývají mou novorozenou dceru. Potom jsem pomyslela na svého devítiletého syna, který byl se sborem na zájezdu v Sy1tu. Viděla jsem, jak obědvá, a vycítila jsem, že mne ještě potřebuje."
Později se paní Uhligová vyptávala zdravotních sester, které koupaly dcerku, zajela dokonce i do Syltu a prohlédla si hotel, v němž byl syn ubytován - všechno vypadalo přesně tak, jak to viděla během svého zápasu se smrtí!
Odborné vysvětlení
Mimotělesné prožitky spojené s opuštěním těla se v odborné literatuře označují také pojmem "Out-of-Body-Experience" (OBE). Tento stav může nastat i nezávisle na blízkosti smrti. Někteří lidé svoje tělo opouštějí spontánně, ať už vědomě, nebo nedobrovolně. OBE může být v laboratorních podmínkách vyvoláno pomocí určitých synchronizačních technik pravé a levé mozkové hemisféry. Takto zaměřené výzkumy byly prováděny v Monroeově institutu ve Virginii. A rovněž Elisabeth Kliblerová-Rossová se v mnoha knihách zmiňuje o svých osobních zkušenostech s tímto fenoménem.
Mimotělesné zkušenosti jsou nejčastějšími prvky kódu předsmrtných prožitků. K dispozici je celá řada sdělení a pozorování. Podstatným aspektem OBE je plné vědomí identity. Postižené osoby samy sebe přesně identifikují: "Díval jsem se dolů na své tělo, vypadal jsem odporně, protože jsem krvácel a po celém těle měl obrovské krevní výrony." - "Viděl jsem, jak ležím pod vodou, ale neměl jsem strach."
Další případy
Podívejme se na několik dalších příkladů výstupu z vlastního těla a přečtěme si, jak pobyt mimo vlastní tělesnou schránku popisují: "Po nějakou dobu jsem se vznášel v levém horním koutě místnosti. Viděl jsem sám sebe, jak jsem umazán od krve, ležel jsem pod přikrývkou na staré pohovce ... Objevil se lékař s kufříkem a začal mi zavádět infuzi."
Třiačtyřicetiletý muž se podrobil těžké operaci srdce, během níž došlo dvakrát k jeho zástavě: "Náhle jsem cítil, že se vznáším asi tak v polovině výšky sálu mimo své tělo. Pozoroval jsem lékaře hemžící se kolem mé tělesné schránky. Vnímal jsem každý detail a slyšel, co říkají."
Na dvě věci se pamatuje zvláště dobře: "Během svého vznášení jsem si povšiml typového štítku jednoho z lékařských přístrojů. Později jsem ho lékaři podrobně popsal. Ukázalo se, že vše jsem si zapamatoval naprosto přesně." Sálová sestra potvrdila, že pacient nemohl během operace štítek vůbec zahlédnout.
Anglická parapsycholožka Susan Blackmoreová pokládá takovéto zážitky za zbytkové smyslové vjemy stavu bezvědomí při zástavě srdce nebo pouhé představy a fantazírování. Je zcela běžné, že vždy najdete argumenty pro i proti jakémukoliv jevu, což ovšem nic nemění na reálném obsahu výše uvedených prožitků.
Jedinečný důkaz
Americkému kardiologovi doktoru Michaelu Sabomovi vděčíme za to, že máme k dispozici stoprocentně prokázaný mimotělesný zážitek, protože byl zdokumentován za kontrolovaných lékařských podmínek. Příklad potvrzuje existenci mimotělesných zkušeností: Jedná se o senzační případ operace mozku, která byla provedena v arizonském Phoenixu. Pacientka Pam Reynoldsová trpěla výdutí na tepně mozkového kmene (mozkové aneurysma), jejíž prasknutí může způsobit nebezpečné krvácení. Neurochirurg doktor Robert Spetzler viděl v operaci jedinou možnost, jak vadu odstranit. Tělesná teplota se při tomto zákroku uměle snížila na 15 stupňů do stavu hlubokého podchlazení, aby se tak předešlo rychlému odumření mozkové tkáně. Dr. Spetzler otevřel Paminu lebku pomocí kostní pilky. Krev byla odváděna mimo tělo, srdce tedy netepalo a EEG ukazoval nulu. Měřicí přístroj napojený na mozek jasně prokazoval, že mozkový kmen nefunguje.
Pacientka vše viděla
Pam byla v tuto chvI1i skutečně klinicky mrtvá a zpět do života byla přivedena pomocí elektrických šoků. Během své klinické smrti zažila následující předsmrtné zkušenosti: Opticky i akusticky vnímala průběh operace a velmi přesně popsala specifický zvuk a vzhled kostní pily: "Ta věc, jejíž zvuk nenávidím, vypadala jako elektrický kartáček na zuby ... Měla vyměnitelné listy, které byly upevněny v něčem, co vypadalo jako držák na šroubováky ... Slyšela jsem, jak pila vyje vysokým tónem."
Dr. Sabom Pamino sdělení prověřil. Nahlédl do operačních protokolů a promluvil si s dr. Spetzlerem. Vyšlo najevo, že Pam pilu popsala naprosto přesně.
"Vzpomínám si na přístroj nahrazující činnost plic a srdce . Měla jsem strach, když mě na něj napojovali. Vzpomínám si na mnoho přístrojů a nástrojů, které jsem přesně nerozeznala." Následně Pam v tomto stavu prožila další událost.
Cesta tunelem
"Někde na jeho začátku jsem zaslechla, jak na mne volá moje babička. Ale neslyšela jsem ji svým sluchem, vnímala jsem ji jinak, jasněji ... Měla jsem pocit, že chce, abych k ní přišla ... Byla to taková tmavá šachta ... a na jejím vzdáleném konci světélko, malé jako špendlíková hlavička, ale stále se zvětšovalo. Bylo neuvěřitelně jasné ... " V tomto okamžiku se však objevili další příbuzní a odradili ji od pokračování v cestě ke světlu. " ... A pak jsem uviděla tu věc, své tělo. Nechtěla jsem se do něj vrátit. Vypadalo hrozně. Dívala jsem se na ně a viděla, že je mrtvé!" Poté byla Pam vyzvána, aby do těla skočila jako do nějakého bazénu. "Poznala jsem, že jsem do těla vtahována. Tělo mě táhlo do sebe a tunel mě odstrkoval... Cítila jsem se jako ve vaně plné ledové vody, bolelo to!"
Rekapitulace
Máme před sebou jedinečný případ, kdy někdo byl v okamžiku svých prožitků na hranici života a smrti prokazatelně mrtvý. Pacientčiny výpovědi byly lékařsky pečlivě prověřeny a ukázaly se jako pravdivé. Pam Reynoldsová nejprve pozorovala dění na operačním sále a její sdělení se shoduje s operačním protokolem. Poté procházela tunelem, viděla světlo a potkala zesnulé příbuzné. Bylo jí řečeno, že se musí vrátit. Znovu se ocitla v operačním sále a pozorovala své mrtvé tělo.
Máme tedy před sebou nejen konkrétní důkaz mimotělesného pobytu, ale i toho, že předsmrtné prožitky jsou nezávislé na tělesných funkcích.
Ke stejnému výsledku dospěli i britští vědci ve studii, jež se zabývala pacienty s infarktem: Vědomí existuje nezávisle na těle a mozku. Identita našeho Já zůstává i při pobytu mimo tělo zachována a spíše se zdůrazňuje. To znamená, že kořeny vědomí vlastního Já leží zcela mimo tělo a nelze je nalézt ve fyzikálně změřitelných mozkových strukturách.

Jestli ti došla, klidně si...to byla ale otázka ne konstatování,takže opět nic nepředložil ťululum :-)

došla šťáva ?Jestli ti došla, klidně si dej. Třeba u pramene, ať máš zas dost sil.
Budeš je potřebovat!

:-)))
..!..došla šťáva ?

co to povídáte vy jste tu...:-)))
..!..

Nějak holt tu prázdnotu...co to povídáte vy jste tu ještě nic nepředložil a jen se tu ukazujete v celé své ukázkové bezduchosti jak nejste schopen o ničem přemýšlet...holt o hlouposti se najde dostatek důkazů vždy

kdyby došlo na lámání...Nějak holt tu prázdnotu svých slov musíš okecat.
Kdyby byly v řiti ryby...

tuto knihu,je tam i záznam o...těžko by se to převedlo z podvědomí,nevím tu knihu jsem četla a on vyhledal lidi které nikdy neviděl,případně se duše ozvali a objevili na obrazovce poté co Schreibera kontaktovali pozůstalí,fotografie k ověření přinesli až po úspěšném zhotovení záznamu.

Věděl jsem hned, že...nikdo tu nestahuje ocas,nepotřebuji se předvádět jako vy cyniku

Věděl jsem hned, že...tuto knihu,je tam i záznam o ověření.Seženete asi jen v antikvariátu,beznadějně rozebráno.

Obrazy z říše mrtvých

Možná že jistý muž jménem Klaus Schreiber udělal objev století, a ono to skoro nikoho nezajímá. I v naší době bohužel platí, že to, co nesmí existovat, prostě není. Naše přítomnost se vyznačuje pevně danými poznatky a jasně formulovanými názory, ačkoli jsme na této planetě nezažili dosud století, v něm by toho bylo objeveno, vynalezeno a vymyšleno tolik jako během posledních osmdesáti let. Nedůvěřujeme náboženským hnutím a jejich vůdcům, nevěříme polititkům ani svým sousedům. Ano, často nevěříme ani sami sobě. A tu se najednou objeví kdosi a předloží nám důkaz o možnéme přežití vlastní smrti. Žijeme v technickém století, a proto jde o technický důkaz. Videonahrávky, na kterých jsou zřetelně vidět zesnulí lidé, magnetofonové pásky, na nichž navíc slyšíme i jejich hlasy.

Možná že fotografie v této knize jsou jen pouhý klam, který vznikl v lidském podvědomí a byl zaznamenán na magnetofonových páscích a videokazetách. Ať už se však u Klause Schreibera v Cáchách stalo cokoli, je to skutečnost a všechni by si na ni měli vytvořit svůj názor.

AUTOR: Rainer Holbe

já to pochopil ale vy jste...taky chápu o čem mluví.Pane nejdříve tu vnucujete lucidní snění a stále si jen něco domýšlíte a když vám to někdo popíše jen melete o důkazech,dokažte opak a lámejte chleba ne ?

Věděl jsem hned, že...já to pochopil ale vy jste docela tupý

já to nepotřebuji nikomu...Věděl jsem hned, že stáhneš ocas, jak bude sebemenší nebezpečí, že by mohlo dojít na lámíní chleba.
Řečeno s Macharem (vygůgluj si, kdo to byl), ukázal ses pouhým vztyčeným klasem prázdným.

Takže pouhé prázdné řeči, co nemají ani cenu opotřebení kláves postiženého počítače... ale klidně v tom pokračuj.

Kdy a kde se to stalo, kdo to...opakuji že ten přístroj nezapnul nikdo zde,ale ten kdo tu není a tomu by byl milion euro k smíchu...zřejmě stále nechápeš o co jde,ne o mé schopnosti,ale "jejich"
telepatii celkem ovládám,i když můžeš tomu říkat náhoda,i kdyby u mě stálo sto vědců a já řekla,ať určí kdo mi má zavolat a ten člověk se ozve..stejně mohou říci náhoda ne?i kdyby to bylo opakované,vždy se to dá nazvat náhoda,tyhle věci se prostě neprokazují,stačí věřit tomu co vidíš nebo se děje....
pokud něco uhádnu stejně tak se to dá označit jako náhoda i opakovaná ne ?
také nejsem ogar

Kdy a kde se to stalo, kdo to...já to nepotřebuji nikomu dokazovat,bavím se na tohle téma v diskuzi,pro někoho kdo někoho ztratil to může mít význam.
Nemá to význam pro lidi,kteří se jen posmívají.
Jaké důkazy a potvrzení,že tě ten někdo chce utěšit v zármutku není žádné divadlo pro okolí...
I kdyby jak asi dokazovat ojedinělé zážitky,myslíš,že se ti bude každý zjevovat a dávat znamení na počkání? kdo to může potvrdit,ti co u toho byli a nevěřili sami.
jestliže myslíš že duše jsou nějací kašpaři kteří budou bavit skeptiky jsi na omylu,nemáš páru ov ýznamu jiných věcí než materialismus že?

ne ty chvíle jsou velice a...Není podstatné, zda se jedná o pouhý subjektivní prožitek; každopádně tyto nejniternější chvíle jsou hluboce formativní a skutečně mohou změnit osobnost i vidění světa.
V tom máš hlubokou pravdu. Hodně zdaru!