Panická porucha PP7

Evakrk tedy brouku to byl nápad jít do té nemocnice,já bych se sesula už u dveří pokoje ,takže jsi dobrá,to ostatní byl jen následek toho ,věř mi je dnes blbý den,tlak jde prudce nahoru,bude zase teplo.A kloik je mladému,je plnoletý?Pokud ano je to průšvih,s tím se moc nenadělá ,pokud ne jsou léčebny s tím se pak dá dělat.No taky to nemáš lehký,ale kdo má,vid,ale zase bude líp.Kocour dostal kapačky a seděj v čekárně a čekají no prostě paráda,ale to je prostě život.Před týdnem tu na mě dcera vřískala,a dnes mami co mám dělat ,záchvat pláče no paráda..........................

EVINKO KRK, to je mi moc líto , že Tě takhle začaly trápit ty hnusky ataky , myslím si Evi , že jsi moc přepracovaná , potřebuješ asi trochu zvolnit tempo!!!!
Přestaň se honit a mysli víc na sebe:o))

HANKO , přežil Váš kocour?

Dášendo , ahoooooooooj.

Reno, nedalo mi to a koukla jsem, na co ses ptala. Víš, na ty samé otázky jsem odpovídala tuším v neděli Ovci. Mě od krční páteře bolely zuby, oči, uši, hlava. Nakonec mě čekala operace a bylo po bolestech. A s AD? Osm let jsem zkoušela snad všechny, ale nevydržela je rát pro vedlejší účinky. Vloni v lednu jsem dostala coaxil, žádné vedlejší účinky, zabral hrozně rychle. Teda na úzkosti. Co říct dál? To co jsem psala v předchozím příspěvku. Beru AD, neurol, ale když nemáš klid, jsou ti asi všechny prášky houby platný. Píšu pátý přez devátý, ale moc mi to dnes nemyslí. Víš, možná ti připadlo málo reakcí na tvůj dotaz, ale určitě holky četly moje nedělní povídání s ovcí a to bylo přesně o tom, na co ses ptala.Tak se neboj zeptat víckrát, nějak nám tu většině přibejvaj starosti a problémy.

AHOJKY VŠICHNI

Holky které tu píšete , že na Vás nikdo nezareagoval , čtěte raději pozorněji, než začnete se svými dsoudy:o))
Já chodím na tenhle chat rok a půl a vím , že vždycky zareaguje někdo na naváčky, nestává se , že NE!!!
Samozřejmě , že se tu lidi baví i o "normálním životě" a běžných věcech, žijeme sic někdo s panickou poruchou , ale to snad neznamená , že se nebudem o ničem jiným bavit:o))

Mějte se všichni pohodově bezpepkově a fajn :o))

Ahoj z hor všem.
Hani, to je mi líto s kocourem, ale kolik má ještě životů? Snad bude dobře.
Holky ani nemám síu na žádnou reagovat, dnes teda den blbec. Manžel musel ráno do Prahy, mě už bylo líp, tak jsem jela s ním. Hani, v Brandejse jsem mávala.Protože jsme všechno zvládli dřív, než bylo v plánu, stavili jsme se v nemocnici, máme tam souseda po operaci. Jenže to jsme netušili, že ta operace byla teprve včera. Já chtěla vycouvat, ale doktor nás doslova vcucnul ať jdeme dál, že je vzhůru a že potřebuje povzbudit. No když jsem viděla ty hadičky, to prostředí, člověka v takovým stavu, chytla mě tam přímo na jipce taková pepka, že jsem se tam jen sesula na židli a snažila se to rozdýchat. Naštěstí jsme brzy vypadli, ale bylo mě hrozně zle. Venku to pak pomalu ustupovalo, stavili jsme se ještě u jednoho kamaráda. Tam už všechno dobrý a tak já hrdinka cestou zpátky pozvala manžela na oběd. Co následovalo při čekání na jídlo, tak to už nepamatuju hodně dlouho. Tak strašně zle mi už nebylo ani nepamatuju. Takže jsem místo výbornýho oběda seděla na záchodě, čekala na smrt, občas vyběhla ven na vzduch. Mezitím přinesli jídlo, no zobla jsem dvakrát a už zas hnala na záchod. Manželovi jsem řekla, ať to sní i za mě a čekala jsem v autě jemu na očích. Já měla vždycky spíš úzkosti než ataky,tak nechápu, teď už během 14 dní podruhé. Do prdele. No asi jsem vypadala hrozně, protože cestou jsme ještě potřebovali něco vyzvednout u kluka a ten se mě úplně zhrozil. To už jsem v sobě měla celej neurol a kousek vasocardinu na srdce, ale výsledek nic moc. Teď tu ležím a připadá mi, že to na mě jde potřetí. Záda polevily a zas tohle. Když jsme byli u kluka, byla tam jejich příbuzná s malou holčičkou, asi 10 měsíců. Mě to přišlo tak strašně líto, že až se jednou dočkám vnoučat, nebudu třeba schopná je ani hlídat. Že se budou bát mi je půjčit. Proč ta svině přijde tak nečekaně a zrádně v tu nejhorší chvíli? Včera si tu pochvaluju, jak mi je dobře a zas prásk. Navíc mám strach z těch atak , které dřív tolik nebyly.
Zuzko, napsalas to moc hezky. Ale ne všechno jde ze života vytěsnit, aspoň já to neumím. Vím, že pro svoji záchranu bych to potřebovala ze všeho nejvíc. Ale jak bys zrušila vyvdané dítě, které bere drogy, krade a vlastně žijem ve střehu na každé zazvonění telefonu, jestli ho právě třeba nezavřeli. Což by byla svým způsobem úleva, ale ne řešení.To nemyslím ve zlém, ale kdybys měla na tohle radu, jsem asi z problémů venku.
Holky , jsem nějak mimo. Jestli se mi udělá líp, aspoň si vás budu číst, jinak ahoj zítra.
Leno, vidíš, dcera už se čvachtá. Tak si taky už vydechni.

Reno tak to mi křivdíš já jsem ti psala,jak na tom jsem se svým Seropramem,že zvládám 5mg a to silou vůle ,a že beru Anxyolitika a Petře jsem také psala.Ale mně neodpověděla,a nevím proč,vždyt mi jsme si psaly i na té drhé diskuzi.Neblbni a piš sem.Fakt,prosím,,,,,

Ahoj všem Chtěla bych poděkovat Vahce za odpověd. Psala jsem asi 2.7. a zřejmě tady nikdo AD nebere,jenom Vahka. V žádným případě tady nechci rozdmíchávat opět diskusi o pomoci všem,ale nutí mě k usměvu tady ty reakce na paní,nebo pana J.nemyslím to špatně,ale chápu Petru a když si představím,že třeba neměla s kým promluvit??Mějte se tady krásně a přeju vám hodně štěstí.

Leno tak huráááááááááááááááááááá,vidíš a je v pořádku,zato u nás je blázinec,velká dcera přijela a pak odjížděla nakoupit a přejela našeho kocoura Smoulu,tak je vyřízená a s manželem jela na veterinu jestli se dá něco dělat.Malá naštěstí neni doma,ale nevím,vypadalo to šíleně,tak se mi udělal uplně zle.No ona brečela jak šílená,že to má za to,že na mě byla hnusná.No tak vidíš jak to chodí.Bud v pohodě.

Evíčku nemám zase tak ohleduplnýho manžela,např.moji agorafobii neuznává vůbec,ale máme se rádi máme spolu 12letou skvělou holku,kterou oba milujeme a velké děti také a také to je o vzájemné toleranci.Ale tobě je 30,a začít znovu můžeš a nebo si zkuste prostě sednout a vyříkat si vše,máš ho ráda?Proč třeba nemáš p.na uklid,já ano a to jsme na tom určitě finančně hůř než vy,ale nekouřím,nepiju,ani kafe ,tak jsem řekla,že bude paní na uklid,protože já to nezvládám.pa a naspiš Hanka

Ahoj, musim vam napsat,ze dcera v poradku dorazila do Chorvatska.Spadl mi obrovskej kamen ze srdce,je nadsena,moc se ji tam libi,tak mam radost. Jejich cestu jsem pod praskama prezila i ja:)

Hani, mě bylo v červenci čerstvě 30 let. A máš štěstí, že máš tak ohleduplnýho manžela. Krásný.

Evíčku a co uvažovat o změně stylu života?Nevím kolik ti je,ale takhle se žít nedá ,to opravdu ne.Mě dnes rozhodilo,to že jsem byla bez brýlí ,které měly být včera večer hotové a nebyly a dnes zase ,že nebudou ,tak jsem se naštvala,já to moc neumím a byly,ale totálně mě to rozhodilo,protože nemít 2 dioptrie na dálku a mít je rozdíl ,bolí mě hlava,oči,ale brýle už mám hurá,no té naší chatrné psychice stačí málo,doslova jsem propadla panice až mi bylo divně.Ale manžel mi je vyzvedl,vyděl,že jsem mimo a že tedy nejsem schopná bez nich moc fungovat,druhé mám podrápané,musím je dát rychle vyměnit,abych se nedostala do stejné situace.

Ach jo, já už se z toho asi doopravdy zblázním, nevím jak dlouho to vydržím. Nechci se zas vrátit k tomu, kdy jsem se celá řezala jen proto, aby mě to bolelo a ta moje makovice se zaměřila na něco jinýho. I když jsem snad už moudřejší a ty jizvy jsou stále vidět. Pořád si říkám, zatni zuby a vydrž, ale je to tak strašně těžký... Brečela bych kdybych mohla, ale ani to mi nejde. Usnula jsem tu na psím pelechu, jen na chvilku, chtěla jsem si narovnat záda a když jsem se vzbudila, měla jsem nohu v misce s vodou...už jsem na tom fakt blbě, nevím ani co dělám. Manžel se tomu sice smál, já pak taky, ale blbě je mi furt. Kdyby tak bylo s kým alespoň někam vyrazit, ale já tu na Kladně už žádný kamarády nemám a ten který by se mnou někam šel zase rozhodně nemá zájem jen o kamarádění a to já si dovolit nemůžu a navíc mě to strašně láká a mám z toho šíleně špatný svědomí.

ZUZKO, myslím, že jsi to vystihla naprosto přesně. Vím že dokud neodstraním to, co mě tíží a dusí, nezbavím se svých potíží. Možná jsem se tak moc přesvědčila, že mám všechno kolem pod kontrolou, protože se to vyžaduje, že mám pocit, že mě vlastně nic netrápí a proto se moje psychické problémy odrážejí do potíží fyzických. A ano, připadám si jako kdybych žila s otcem a ne s manželem, už si ani nepřijdu jako ženská, sebevědomí mám za ta léta na nule. A nenávidím se za to, že jsem to dovolila.
MAJKO, já už jsem z toho tak vystresovaná, že se do klidu dostat nemůžu. A i když v klidu jsem, stejně dýcht nemůžu. Podvědomí hlodá a vlastně na to stále myslím. I když se toho snažím nevšímat. Asi bych to správně měla brát tak, že dýchat můžu, neudusím se, tak se nebudu snažit se nadýchnout když to nejde. Ale on je to strašný pocit, když to tělo neposlouchá. Jsem tak unavená a vyčerpaná,že ani nejsem schopná něco dělat. Na ataky jsem byla zvyklá, věděla jsem že přejdou, ale tohle už je moc.

Marie, nič sa neboj, náš otec ovdovel a vychovával 3 deti (6,14 a 16 rokov) sám. Nemohli sme si ve?a vecí dovoliť, ale postaral sa o nás tak, že nám v podstate nič nechýbalo. No a teraz skončil už aj najmladší VŠ a môj 65 ročný tatko môže ísť konečne na zaslúžený dôchodok :-)A ty to duplom zvládneš, mi ženy sme ove?a silnejšie ako chlapi :-)A bez takého tyrana sa ti strašne polepší a snáď sa ti podarí nechať ho odísť aj s tvojou PP. Moc ti to prajem.

Ahoj Evíček.Chcem Ti povedať, že ja som mala problémy s dýchaním asi 3/4 roka. Absolvovala som tiež sprirometriu,rtg... , myslela som si, že mám astmu (a to som lekárka) a všetky vyšetrenia boli v poriadku. Tak som nejako zistila, že je to v mojej psychike. Stále som mala z tej PP napnuté chrbtové svaly( boli z toho stále zablokované), sťahovala žalúdok (tak som mala stále nauzeu a myslela na vred) a o mimických svaloch ani nehovoriac. Keď som mala k?ud, tak som zrazu dýchala normálne. Tak som začala trénovať uvo?ňovanie svalov celého tela a učila sa prejsť z rýchleho plytkého dýchania na pomalé a hlboké. Za mesiac cvičenia mi to prešlo. Samozrejme, aj teraz mám niekedy pocit sťaženého dýchania, ale vždy zistím, že som celá napätá a akonáhle uvo?ním svaly a začnem v pohode dýchať tak je to ok. Skús si všimnúť aká si napätá, keď nemôžeš dýchať a skús začať trénovať svalovú relaxáciu. Uvidíš, že prídeš na to, že je to všetko spôsobené práve týmto.
Všetkým prajem krásny víkend :-)

Ahoj Evíčku. Už několikrát jsem se chystala zareagovat na tvé příspěvky. Dnes to udělám. Chtěla bych ti to napsat tak nějak hezky a kultivovaně, ale tlačí mě čas, takže napíšu to jak mi to slina přinese na jazyk resp. na počítač. Kdybych byla lidový léčitel či léčitel čínské trad.medicíny, řekla bych, že tě něco v tvém životě dusí - nevím zda vztah, nebo splácení hypotéky, náročná práce či ten váš gigantický dům...
Dokud neostraníš ten důvod, tak se prostě nenadechneš. Z tvého psaní mám takový dojem, že tě má manžel jako svou dcerku, která musí být poslušná, nemá nárok na vlastní peníze, možná ani svůj názor, nevím... On zřejmě rozhoduje, o financích,zda si můžeš dovolit uklízečku ap. Váš život, tedy jak to popisuješ je spíš jen práce, jediný relax počítač a dovolená žádná. I to je špatně, člověk musí umět i odpočívat, načerpat nové zážitky, trochu být spolu i mimo práci a hlavně bys měla též něco prožívat sama- třeba s kamarádkama. Jestliže je nemáš, tak někam choď cvičit, kroužky..co tě baví a tam jistě najdeš nějaké lidi se stejnými zájmy.
Jestli se bojíš rakoviny plic, tak si nech udělat rentgen, ale neboj. Pokud vím (můj otec na ni zemřel), tak rakovina plic bolí až těsně před smrtí, když už je opravdu za pár dní konec. Nech si v říjnu udělat kompletní testy na alergii. I když máš spirometrii v pořádku, astma mít můžeš.Můj syn má astma dost těžké, ale spirometrii vůbec nemá špatnou.Vždyť právě astma je psychosomatické onemocnění. Měla jsem spolužačku, která vždy před písemkou dostala astmatický záchvat, div se neudusila. Já osobně jsem převědčená, že je to opravdu u tebe psychikou, ale nejsem ani lékař, ani psycholog, takže ti píšu jen tak pocitově. Měj se hezky, držím ti palce, aby ti bylo líp. A nedej se.Jsi už dospěšlá žena, ne děcko, které se nechá manipulovat manželo-tatínkem. Stanov si určité mantinely ve vztahu a trvej na nich. Vím, že se to lehko řekne, hůř provede, ale až se trochu postavíš na vlastní nohy, určitě se ti bude lehčeji dýchat. AHOJ!

Moc děkuji všm za podporu. Sama vím, že mám jen dvě možnosti. Jenže tak nějak vnitřně cítím, že všechno není tak špatné. Asi kdo tím prošel ví, že to ve vztahu nadělá paseku, u mě 2x. Prvně to byla krize bez pochopení, teď je to o něco lepší. Mám spíš trápení s tím dýcháním, nemůžu se prostě plně nadechnout a mám hrůzu že je to fakt nějaká nemoc. Sice už delší dobu nekouřím, ale prostě nechápu že to tak dlouho trvá. Už je to víc jak tři týdny. Stalo se to někomu z Vás ? Pořád se trápím myšlenkami na rakovinu, jak už jsem psala, táta na ni umřel. Nedokážu si představit, že by tohle dělala psychika tak dlouho. Je to denně. Už se to nedá vydržet. A Lenko, ohledně menstruace, já v posledním půl roce nevím ani kdy to přijde a to jsem to vždy měla jak hodinky. Mám to hodně, nepravidelně a bolí mě břicho. O těch vedlejších věcech jako nervozita až vzteklost a úzkosti ani nemluvě. Začne to klidně týden před. Hrůza. Už jednou jsem s tím měla zkušenost, koupila jsem si Swiss pupalku. Po měsíci zabrala. Vyzkoušej to.

Holky, už zase začínám vyšilovat kvůli menstruaci. Už mám panický strach jaká zase bude a jestli náhodou nevykrvácím.K sakru, proč jsem se nenarodila jako chlap:-) Byla bych doteď u slonů, neměla bych ty svoje ženské měsíční stresy a mohla bych se teď válet u televize a popíjet lahváče. A taky při každém pšíknutí a rýmičce by mě obskakovala ženská. To by byl život:-)))