Panická porucha PP7

Ahoj z Řepákova:-)
Tak všechny moje ratolesti odjeli a odletěli. O dvojčatech zprávy mám, ale o svém nejstarším nevím nic. Jen na netu jsme našli, že jeho éro přistálo v poho. Pořád si nemohu zvyknout na to, že ho rok neuvidím a nervičky jedou na plné obrátky.
Edušce a i jejímu ještě bříškovému mimi přeji hodně zdraví a pohodový průběh těhotenství.
Hanko, Tobě k Tvým jmeninám přeji také hodně hodně pevné zdraví, štěstí, pohodu a klídek. Užij si oslavu:-)
Olgo, já si náhodou myslím, že i to, že jsi šla se sousedkou můžeš považovat za úspěch. A uvidíš, že pomalu ale jistě to začneš zvládat i sama. Držím palce:-)

Ahoj všichni,

Pajko, už tady moc chyběla tvoje moudrá slova.
Já dnes musela se sousedkou na druhý konec vesnice, kde jsem ještě od své samovazby nebyla, jely jsme pro šicí stroj těžký a skříňku na něj. Obě jsme měly vozík a ta svině agora mi zase dala pěkně zabrat. Až ke krámu, kam už chodím běžně, to šlo, ale dalších deset minut utrpení, zpocená jak myš s bušícím srdcem a motající se hlavou jsem tam silou vůle došla, stroj jsme naložily a zpátky už to bylo lepší a dobrý to bylo od krámu domů. Ale zas mě to vzalo fest, ale přežila jsem a celé dopoledne fungovala už normálně. Ale stejně nějak nejsem ve své kůži /asi v cizí/, pořád to ve mně doznívá. Neberu to jako žádný pokrok, i když jsem to nakonec zvládla, ale já počítám za pokrok jen to, co zvládnu sama.

Hani, tobě jsem už přála a navíc ti přeju, abys ten domácí fofr po svém nevyspání taky ve zdraví přežila.

Myslím na Lily, jak jí asi je první den....

zatím všichni ahoj

Dituš já nepřehlédla....hned jsem Editce psala sms:-) mám radost

Už to nezvládám.Panika se mi trošinku uklidnila a včera jsem zvracela celý den i nějaké průjmové onemocnění. Nemůžu nic dělat jen ležet a v sobotu jdu na svadbu za svědka.Asi k doktorce nemá cenu jít. Zatím popijím mátový a černý čaj. a žaludek je bolavý. Asi mi chybí tekutiny.Tak se potím a mám hrůzu jestli to nemám nějakou salmonelu jak s ní pořád straší v telce.chtěla jsem se tu odreagovat,ale nejde to jdu si lehnout.snad se z toho dostanu

Ahoj všem.
Dituš - já jsem to bohužel přehlédla. To je proto, že tak moc píšeme:-)
Eduš moc zdravím a přeju krásné mimi. Kdy ho čeká?

Hani, všechno nejlepší k Tvému dnešnímu svátku :o))

Pajka žije, "pajáda"!

LILY-nko,
víš ale, že ani ty lidi, co se tváří fajn, že jedou na dovče NEMUSÍ BÝT OK V KLIDU A ČASTO HRAJÍ NA SVĚT JEN DIVADLO. Po příjezdu domů se zase možná plácají ve svém zpackaném životě. To je pozlátko, co vidíš, realita je jiná.
Ty teď potřebuješ to, co potřebuješ. Co má říkat maminka, která psala v časopise Meduňka, jak její 18-ti měsíční chlapeček a ona bojují v Motole s leukémií. Jak si mysleli, že je po 10 měsících konečně pustí domů a chlapečkovi se to vrátilo a dalšího půl roku v hrůze a strachu tam musí být a doma na maminku ještě čeká prvorozený 4-letý syn. To je tepr "psycho", že? Takže nejsi na tom úplně nejhůř, když nejde o život a smrt, tak se ve všem dá zabojovat. Asi bys potřebovala nějakou knihu, co by Tě utěšila, wolkmena a hudbu, plyšáka a dobrého člověka na telefonu! A s tím vším se dá přežít. Představ si, jak tam jedeš na dovču, jak jsou tam prosluněné pavilony, jak tam najdeš nějakou zpřízněnou dobrou duši - známou, jak budeš chodit po místní zahradě a regenerovat své síly jen k lepšímu. Nenechej se ALE STÁT CIVČENOU OPICÍ, KDYŽ TI NĚCO BUDE PROTI SRSTI, ZE STRACHU NEKÝVEJ - VŽDY MÁŠ PRÁVO ODMÍTAT, CO NECHCEŠ, NEZAPOMEŇ!! Holka, měla bys číst duchovní knížky, víš kolik tam je moudra, kt. když uplatníš v životě, tak si nad věcí nad vším tím sajrajtem, co je kolem nás :-)

Nevím, zda jste vy ,znalé Eduš,nepřehlídly...zdraví vás a čaká miminko:-).

Lily-napadlo mě, že bych ráda případně tvoji podobiznu,až budeš,pokud budeš,chtít a mít čas.
Sbalíno máš,tak snad už jen sladké sny.JSI BORKA,JÁ BYCH TOLIK ODVAHY NEMĚLA.

Nelo, to teda od Ad nebude,řeal bych jsi někde přiskřípnutá,od kr. páteře a ystřeluje ti to do lokte.Jsem měla někd yněco podobnýho. od psychiky to má jedno vysvětlení-jak je ze stresu...člověk podvědomě stažený,ramen směrem nahoru,namůže se kr. páteř,krk a lehce dojde k blokaci.ale od AD určo ne...:-)Cviky na kr. páteř,fyzioterapeut,předtím neurolog-jiný,ortoped...zkus tohle.

Dášo-hodně štěstí se š. žl.Ahoj

Dobrý večer a pro většinu dobré ráno,

tak mám zabaleno, snad vše, ale to by nebylo, aby se pak něco nenašlo. Zítra ráno před sedmou vyrážíme. Přítel se dnes paradoxně navečer zachoval dost chladně, ale mně je to nějak jedno. Stejně na vše člověk nakonec zůstává sám:-(

Evikrk: nechtěla jsem Tě rozplakat mým vzpomínáním na bývalého přítele, nabrečela jsem se dost, není třeba dalších slziček. Dnes jsem s ním mluvila a je pořád takové veselé mysli, je sice jiný i mentálně, ale žije a s jeho přístupem věřím, že dobře.Už má přiznaný důchod.Půjde teď na nějaké psychotesty po té operaci.Ten nějaký uzávěr má pod kůží. Chtěla jsem mluvit s jeho mamkou, s ním je to teď tak trochu jako s dítětem chvílemi, abych věděla,od někoho jiného o jeho stavu, ale nebyla zrovna poblíž něj.Doufám, že až oběháš lékaře, tak už v kalendáři budou jen zápisky, kdy a s kým na kafčo.

Olinko: děkuji a drž se budu se pokud se mi nějak nepřitíží sbírat info i pro agorafobii. Olí a určitě nezapomenu, to ani nejde. A zdravá se můžu vrátit, ale to by byl spíš zázrak, protože za 6 týdnů, nejde bohužel to, co se střádalo léta vyhnat, ale bylo by to krásný.

Hani: jsem ráda, že se Šmoula našel, je dobré znamení, že už chodí:-)))))))))))))) Přeji Ti co nejvíce příjemných dní.

Pajko: moc děkuji za Vše, jsi tu moc důležitý člověk, také Ti přeju, ať se vede dobře a ještě líp a pořád o kousek víc.Didušku pošlu až se dostanu příště na net.Omlouvám se.

Martinko: Tobě taky za moc věcí děkuji.Hodně jsi mne vystihla.Přeji i Tvojí dušičce a tělu co nejvíce klidu a pohody.

Dituš: stále s humorem, ať je ho více a trápeního méně a méně.Píšeš fakt hezky legračně, ráda Tě čtu.

Luci: Tobě taky moc děkuji:-)

Dášendo: taky moc děkuji

Ivčo: pošlu Ti info o sobě, omlouvám se, že jsem to nesplnila a nestihla, máme dost podobných zkušeností.Omlouvám se, že i Diduš pošlu až později.Budu moc ráda za odkaz na Tvé web.stránky.

Evíčku: hodně sil,užij si výlet.A nejsi sama, pokaždý tu bude někdo, kdo poradí a po duši pohladí.

Bojím se a dost, kvůli tomu, zda nebudou měnit léky a tak.Nejde mi breče, to přijde zítra určitě hned při vstupním pohovoru.

Bude mi moc chybět Diduš.Je takový mazel a nemůžu jí vysvětlit, proč tu teď nebudu, zrovna mě tu sleduje očkem:-)

Ještě jsem dnes byla u kadeřnice, mladá holčina, jede na měsíc na Kanáry, tak jsem si říkala, hm já na měsíc a půl na psychiatrii, pak jiná paní s kadeřnicí si povídaly, jedna, že na dovče byla a druhá, že jede. Já zítra s kufrem budu vypadat taky jak zabalená na dovču:-( Když jsem ho dnes přenášela, tak jsem si úplně vybavila krásný pocity, když jsem s ním jela buď do Němec, nebo na dovču, tak jak jsem balila, tak jsem si řekla, že i kdybych měla na hezčí kufr, tenhle prostě se mnou ještě pojede na dovču, když toho budu schopná, zaslouží si to:-)

Zdravím všecny ostatní a přeju moc štěstí:-))

Jo, taky se chci omluvit za překlepy a chyby, kterých dělám hafo, ale píšu ve fofru, většinou kvůli příteli a nečtu to po sobě, za to když pak na sebe narazím a zpětně se přečtu, tak bych si dala baču:-)

Dobrou a ahoj

Evo Krk- šmarjánko,co to zas vymýšlí to tvé tělo?! No držím palce,holka,a ved si dva kalendáře,jeden normální a jeden chorobopisný.

Dnes jsem měla šočík:v poradně dostala Linda píchanec do stehýnka, za chvíli vyjdem do chodby a začla se dávit a silněji zvracet-tak jí kouknu do pusy a vyndám menší náplast,kterou měla píchnec přelepený-si ho prostě sundala a chtěl sníst. A to byla předtím nakojená-né hladová :-(.

Ahoj všem, Lily, štastný pobyt přeju.

Pajko ahoj, malinká? Má 4,5 a běžně se nepočůrává , 21 kilová slečna a spát s plínkou?:-).Já teda kolem nikoho takovýho neznám.To vůbec není dobrý nápad,děcka by si na to zvykla,vyžadovala pak kdykoliv.A zvlášt ona.Ke všemu je to u tak vnímavé osobnosti spíš potupa.Dokonce někteří pediatři doporučují začít učit na nočník dítě ještě před dosažením 1 roku,což se některým rodičům,vč. mě,zdá zas dosti brzy.Ale je to u dětí individuální.J začal bez plínek tak kol 2.roku a docela v pohodě.S počůráním se holt počítá.Kamoška zas má kluka stejně starýho,my už dávno na nočníku,on ne, ta už z toho byla neštastná.

Jsem utahánek,pádím hají.Dnes od rána po pochůzkách-velké hřišt otestovat na druhém konci města, vedro tady, pak do poradny, cesta busem,pak stříhat J a sebe,večeř, koupání holek, uspání,úklid kuchyně a pár pc restů vyřídit a jsem KO. U holičky se na mě lehce sápala, Pitomá Pepináá.Zdar a sílu , Pepce utřít díru!

Dášendo, gratuluju Andulce, pozdě ale přece. Ať je zdravá a spokojená holčičika :-)
S rekontrukcí jsem zaseklá na zedníkovi, nedaří se, ale já to rozhýbu... snad.

Evíčku, podle mě potřebuješ intenzivní terapii. Nejlépe léčebnu, něco jako právě podstoupí Lily. Co Ti brání zkusit to? Sebepoškozování může taky způsobit nerovnováha serotoninu v mozku. Je dost důvodů pro to, aby ses necítila dobře, jdeš v náladách z extrému do extrému, chce to odborníka, rychle a intenzivně... My jsme schopni Tě povzbuzovat, ale nevyléčit :(, i když bychom rádi. Choď sem dál, vždycky tu bude někdo, kdo aspoň poradí nebo slovem pohladí. Zejména, pokud nemáš pochopení ve svém okolí. Tady jsi nikomu neublížila. Všichni, kteří Ti odpovídali, to dělali dobrovolně. Nikoho do ničeho nenutilas, volalas jenom o pomoc a smůla je v tom, že všichni, kteří tu jsou mají podobné problémy jako Ty, tedy nedostatek síly. Nic si nevyčítej, jsi hodná, nechováš se jako sobec... Četla jsem s úlevou, že Tě manžel hladil a opečovával... A taky jsem si všimla, že víc začínáš naslouchat i reagovat na druhé. To je známka pokroku, už nejsi v tunelu sebe :-)

Lily, beru Buspiron už 6 let. Necítím žádné vedlejší účinky, asi ani na začátku žádné nebyly, ale to mi bylo pořád tak špatně, že těžko říct. Rozhodně se neobjevily žádné nové nebo intenzivnější příznaky. Nelikviduje ataku jako třeba Neurol, ale celkově zaklidňuje. Nevnímám jeho účinek. To jsem Ti moc neporadila, co? Beru ho nízké dávky, maximálně jsem měla 5 mg 3 x denně, což je nižší než doporučená dávka na letáku. Už jsem byla i na jedné tabletě ráno a kdybych ho zítra odložila, asi nic nepoznám... Lily, jsi příliš vnímavá a citlivá, máš úžasné pochopení a empatii, reaguješ velice lidsky. Jsi mi moc blízká a moc Ti přeju, aby Ti léčba konečně pomohla. Drž se, holčičko... u nás se říká dcérenko nebo dcérečko :-) Pošli mi fotky Diduš, prosím...

Leno, už jsi ok, co se týká dcery? Můj syn letěl ze soboty na neděli z Ameriky. Los Angeles přes Chicago do Vídně. Z Chicaga let zrušen, takže přes Londýn do Vídně a už je doma... Za 3 týdný Brazílie, Urugay a pak hned zase Amerika. Začínám být otrlá, ale smsky, které se doručí v okamžiku přistání, posílám pořád... často si myslím, že by snad bylo lepší, kdyby tam jeho rodina na čas přesídlila nebo se ulítá.

Hani, o tom plačícím kocourkovi se mi čte strašně, ale prožívat to, musí být koncentrovaná bezmoc :((( Čtu Tě jako napínavý román a teď zatoulání se!, no oddechla jsem si, že se našel. Taky známka zlepšení, ne?

Evikrk, podobně o Tvé milované fenečce. Píšeš o ní celou dobu, co sem chodíš s takovou láskou... :( Mám to za sebou před necelými dvěma lety, vždyť víš...

Ditko, Julinka je ještě malinká, proč jí nedáváš pro jistotu na noc plínku? Malé děti kolem mě měly docela dlouho, pro to jisté sucho a eliminaci počůraných lůžkovin i případného stresu z počurání... a pak přišel den a skončilo to na jejich vlastní žádost cca v 5 letech. Neboj se, nepokazí ji to.

Baruš, vidím, že už máš reakce podobné těm mým. Nejdřív se hroutíme z odchodu dětí z hnízda a pak si oblíbíme klid. Vy, co se bojíte, až vám děti dospějí a odejdou, tak klídek, najdete v tom půvab. Svoboda umí zachutnat :-) A máš fakt zajímavé sny :-)

Peťulko, vidím, že nálada konečně vystoupala :-) Představa domova je lék...

Jitko, ty se pořád hledáš a nenacházíš, tak vnímám tvé depky :(

Lupénka je bohužel dědičná, tedy dispozice k ní. V manželově rodině řádila docela frekventovaně, takže když se mi pár let po 3.dítěti (ve 32 letech) projevila, byla to pro mě pěkná rána. Naštěstí se děti zatím drží bez příznaků a mě tehdy jeden docent, dětský specialista, zlikvidoval výsev po celém těle během 2 měsíců. Sám byl ze mě v šoku a připadala jsem mu jako zázrak :-) Byla jsem nonstop namazaná :-) zvenčí :-) Každé 2 týdny jsem vyfasovala jinou barvu mastičky a k tomu jinak barevný pudřík. Spávala jsem vsoukaná do povlečení na dětskou postýlku, abych toho umazala co nejmíň. Byla jsem úžasně disciplinovaná i co se týkalo diety a vůbec životního stylu a ťukám, už je to víc jak 20 let a kůže se drží hlaďounká. Ale tu diagnózu, projev neprojev, prostě mám...

Nelo, svoji první panickou ataku jsem měla před 40 lety a dodnes si jako hlavní tělesný projev pamatuji brnící jazyk. Ale nakoukni na tento odkaz, aby ses o PP a případně i o sobě více dověděla
http://cz.lundbeck.com/cz/Public/what_we_do/Depression/default.asp

Ostatním nováčkům se omlouvám, že nereaguju, ale hlava už mi to množství příspěvků odmítá vyhodnotit.

Jen na vysvětlenou: byla jsem v práci opravdu v jednom kole, návštěvy z Německa se střídaly a dva večery po sobě s nimi do vinného sklípku, ráno už zase jednání... Přes víkend u nás byl Slovácký rok, tedy já jsem se svému městu vyhnula jako správný agorafobik, ale dětem jsem navařila nasmažila napekla. V sobotu mi sem dcera přivezla Angličana, kluka s úžasným talentem pro češtinu, studuje ji na Oxfordu a krásně mluvil česky. Zeptala jsem se ho hezky po slovácky: "Z kama si?" A nic..., jen dcera mi řekla, že se musím zeptat spisovně "odkud" :-), ať se pokusím mluvit jazykem Haška, Hrabala či Nerudy :-))). Uvědomila jsem si, že můj mluvený projev je jedna velká hrůza, ale chlapci se ten výraz moc líbil, už ho prý nikdy nezapomene. Takže sobota uběhla u plotny, pračky a Angličana, který zatoužil šlápnout si na slovenskou půdu když zjistil, že je tak blízko hranicím. Takže Hodonín, hranice a pak svatovavřinecké (jmenoval se Vavřinec, tedy amglicky) slavnosti v centru Hodonína a bylo po sobotě. V neděli jsme pro změnu jeli do Vídně na letiště pro syna a navečer se i tady konečně rozpršelo. Včera a dnes jsem si konečně zase i plavkala ty své kilometry a už mě tu máte. Ale jsem pořád ještě nějaká unavená, cítím, že potřebuju pauzu... Ozvu se podle toho, jak bude energie.
Všem přeju zdraví zdraví a zase zdraví, lásku a štěstí taky :-)

Ahoj všichni.Jsem tady nová a na PP5 mi poradili at se zkusím zeptat tady váš,že máte více zkušeností.Tak moc by mě zajímalo,jestli může být od nervů to,že mi mrtví,nebo jaksi trne jazyk a když pohnu očima nebo hlavou,tak mám jakoby závratě a cítím puls v žaludku,jako bych tam měla srdce.Dnes jsem byla na neurologii a tam mi řeklio,že nic,že je to asi od nervů.Samozdřejmě ,že mám strach jako blázen z nějaké choroby třeba nádor a tak...trvá to asi5 dní a mám srach že umřu.Máte s tím někdo zkušenost?Napiště mi prosím.Díky předem všem

Dášendo, zrovna jsem na tebe myslela, protože slepice a já a knížka už odcházíme do postele /vím že ty taky již brzy, že?/
Zítra držím palce a teď už opravdu ahoj

Ahoj všichni

HANKO A OLGO , kočky maji kolikrát neuvěřitelný skrýše a když nechtěj , tak můžete volat a volat a nevylezou :o))
Naše Laura ta pořád zalézá i do skříní jak je nějaká otevřená tak šup do ní, taky lehává u mě na monitoru.

Jinak zítra jdu na sono se štítkou , tak doufám že to bude ok, dokonce mě hnali i na EKG, prý se při problémech se ŠŽ, musí sledovat i jiné org.

Mějte se prima a pěkný večer

PS: PAJKO vítej zpátky :o))kde jsi se tak dlouho toulala, asi pracovně viď?

Hani, huráááááá, ale že se ty kočky dovedou udělat neviditelné, i když je hledáš a máš pocit,že jsi prohledala absolutně všechno tak někde jsou a tiše se ti smějou. Už ho asi naštvalo, jak se s ním pořád manipuluje a rozhodl si vzít svůj osud do vlastních rukou. Asi už je mu líp a bude mizet častěji.
Pajko, jsem ráda, že jsi zase tu.
Ahoj všichni a dobrou noc.

Hlásím,že kocour se vrátil,hlad ho přivolal,sám se nenažere ,tak jsem do něj narvala co šlo,ale není mi jasné ,kde mohl být celý den.Já žádný zázrak,ale snad bude líp

Lucie, taky Tě moc zdravím. S plaváním jsem asi objektivně dobrá :-) Dcera mi dnes volala, že musela vnukovým kamarádům na kouplališti jiného města, než kam chodím, potvrzovat, že babička se naučila skákat šiúku :-))) Další pozitivní stopa, kterou nechávám v dušičkách mých potomků :-) a o to taky šlo, aby si uvědomili, že mnoho zdánlivě nezvládnutelných věcí nakonec dokázat lze... Chvály obecně není nikdy dost a Ty a vyvrhel stránek? Musela bych moc přemýšlet a marně, abych nějakého vyvrhela těchto stránek našla. Jestli žiješ s takovým pocitem, tak ostatní tady jistě potvrdí, že je to Tvůj velikánský omyl. Mám ráda, když píšeš, dobře se čteš a i když si to nejspíš nemyslíš, s mnohým, co píšeš, se ztotožňuji. Že se tu potkávají lidé s odlišnými názory je normální, přirozené a nikdy jsem se na to nedívala jako na konflikt, ale výměnu názorů. Tož se měj co nejpěkněji!!!

Evíčku, jsem ráda, že nemáš astma !!! Určitě diagnóza PP má větší naději na úplné vyléčení. Kdybych si měla vybrat, beru PP.

Leno, taky mi bývá strašně líto zvířat a snesu spíše pohled na trpícího nebezbranného člověka jako Lucie (utrpení dětí a starých opuštěných lidí prožívám taky velice težce)...

Olgo, Lucie hezky pojmenovala, co jsem podvědomě vnímala jako plus v souvislosti s hlasitou láskou Tvého syna. Otevřenost, spontánnost. Nemá před Tebou tabu - vnímám to jako pozitivum. Škoda, že nám to už Freud nevysvětlí... :-)

Lily, pořád ještě trčím na 8.8. čtu nějak pomalu, ale chci Ti stihnout napsat, abyses na léčení držela, hlavně ze začátku !!!