Panická porucha PP7

Jitko B.souhlasím s Martinou naprosto,ale hele do drahých brýlí bych tedy neinvestovala,viz.vlastní zkušenost,soukromé oční kliniky nadstandart,moje zkušenost-vyhozené peníze.Zuby ok,to je drahé všude,potravinové doplnky-příliš neuznávám a každý soudný lékař ti řekne blbost,tahák na peníze,lepší je vše přírodní,ano něco se doplnit musí uměle.Kupované vitamíny v lekárně no k těm by ti asi také plno lidí řeklo,tahák na peníze.Obyčejný Pangamin ti splní stejnou funkci ,jako drahé B.A do té terapie investuj,to se ti fakt vrátí.A basta,ne myslím to v dobrém,nevím co kupuješ za potravinové doplnky,ale lepší je přírodní cesta,je to jen můj názor.

Chápu, že na zdraví se nevyplácí šetřit. Já do svého zdarví taky dost investuju. Na oční chodím na soukromou kliniku, nové brýle a kontaktní čočky stály několik tisíc, nechala jsem si opravit zuby za několik set, měsíčně dám za vitamíny a potravinové doplňky skoro tisíc Kč, atd. Jen za tu terapii už dávat peníze nechci, protože tomu nevěřím.

Jitko,
já investuji velké prachy do zdraví celý život, JINAK BYCH BYLA LEŽÍCÍ KRYPL, bohužel! Stejně investuji do zdraví manžela i syna
INVESTOVAT DO ZDRAVÍ - TO JE PŘECI ZÁKLAD, ALE TY TO ASI NECHÁPEŠ, ŠKODA! Je to Tvůj život, ne můj, já ho mám díky svépomoci mnohem spokojenější než Ty. Chceš být litovaná, ale já Tě litovat nebudu, jsem na Tebe přísná, jen to u Tebe trochu zabírá!

Ahoj všem,tak tady je opravdu holky hrozně,vzhledem k tomu,že jsou tu slavnosti,tak je to síla.A počasí je tak hnusné ,že na mě tedy tvrdě doléhá,fuj..................snad se to trochu vybere a nebude takhle už celý říjen

Ahoj všem.
Martino - já bych do další terapie šla, ale už do ni nechci investovat peníze. Ta paní, o které píšeš je v Praze a za hodinu si účtuje 500Kč. To je vážně moc.
Na nedostatek financí naráží i osamostatnění. Vzhledem k tomu, že jsem v současné práci spokojená, musela bych si najít bydlení v okolí domova. To mi přijde zbytečné.
I když o levném bydlení bych věděla. Hned naproti našemu domu je ubytovna pro (jak to napsat) nepřizpůsobivé občany. To by byla sranda, kdybych se tam nastěhovala:-)

Jitko,
mamka na Tebe tlačí, protože do doby, než jsem se vdávala - tedy do samteové revoluce - byl jiný trend na vdavky, teď je to zase jiné, ale Tvá mamka to tolik nechápe. Na druhou stranu zase nemít kluka až do 25-ti či 30-ti a víc je podivné, proto

by ses mohla na svou psychoterapii opět zaměřit a nespokojit se jen, že máš práci,

protože se po příchodu domů nudíš nebo stresuješ!! .... když najít si známou nebo kamarádku v prac. kolektivu Ti nic neříká.

Tvoje matka hádkami s otcem Tě nevědomky uvrhla do vztahové prázdnoty. Aby ses nezklamala, nechceš NIKOHO k sobě rovného, proto se Ti líbil chlapec! Model Tvá matka a k ní věkově rovný otec Tě totiž negativně omráčil-myslíš, že to je tak špatně, proto máš sen mít dítě bez chlapa - ale to dítě by bylo zase nešťastné. MÁŠ STRACH, jsi na vztahy psychicky velmi slabá. TAK CO S TÍM UDĚLÁŠ? Buď budeš nespokojeně žít s rodiči nebo
----- si dáš např. úkol, najít si garsonku - podnájem - a ŽÍT SI KONEČNĚ SVŮJ ŽIVOT, abys pořád neviděla ten špatný mode! K tomu Ti dám kontakt na stroložku - psycholžku, která Tě může stejně nakopnout do předu jako já:

DOST DOBRÁ TERAPETUKA na rozbro osobnosti a vztahů:

Mgr. Marie Hlávková,
astropsychologická poradna /asi Praha/,
te.: 604 374 292
marie.hlavkova"centrum.cz

OSAMOSTATNĚNÍ SE, JE U TEBE PRVNÍM KROKEM K OZDRAVĚ A K VYŘEŠENÍ SI V SOBĚ BLOKU SE VZTAHY. Kup si knížku Tajmemství žen - viz. vyhledávače netu apod., ale HL. NĚCO PODNIKNI a NELITUJ SE!!

Evíčku,
no a Ty ses osamostatnila? Asi ano, jen ta ozdrava vztahů a spychiky Tě blokuje, že? Tak se můžeš s terapeutkou viz. výže také zkontaktovat.
Trochu Ti budu oponovat z příběhu mého - do 90. let byl trend brzkých vdavků. Měla jsem v 19-ti už milovaného manžela, který mě nemlátil, jako přítel z mých 17-ti let. Takže spokojenost a jak tak dobrý psychická vyrovnanost nás obou. ALE? Já jsem neměla potřebu mít hned dítě, stejně na tom byla moje spolužačka. Mně ale moje matka řekla, ať mimino dlouho neodkládáme, protože ona sama si mě musela s taťkou ze špatných zdrav. důvodů jejího "ženství" adoptovat. Já jsem byla na matce citově závislá, a tak jsem ji poslechla a na ten šup jsem BYLA TĚHOTNÁ.
Ale před tím jsem se na věc nedívala už racionálně, ale s euforií, a také jsem před tím ani neměla psychické trable. Co se u mě stalo? S potvrzením těhotenstvím jsem ZAČALA BÝT ŠŤASTNÁ JAKO BLECHA a můj muž se mnou. Těhotenství označuji za jednu z nějšťastnějších dob mého mládí a také náš, dnešním dnem 16-tieltý Radim, je dost pohodový.
ALE!! Když mu byly 3 roky těžce jsem fyzicky a následně psychicky onemocněla. PŘESTO BYLY A JSOU DÍTĚ A MANŽEL MÝM NEJVĚTŠÍM HNACÍM MOTOREM POPRAT SE JAK S NEMOCÍ, TAK S TĚŽKÝMI HL. KAMARÁDSKÝMI A MATKA-DCERA VZTAHY. Kamarády jsem za jejich studenost poslala k ledu, objevila se opravdová kamarádka se srdcem podobným mému - jedna bohatě stačí. Matku jsem si tak vycepovala, že jsem jí konečně ukázala svoji sílu A SE SYNEM PROŽÍVÁM DNES A DENNĚ TY NEJKRÁSNĚJŠÍ CHVÍLE ŽIVOTA. OBEJME, POHLADÍ, POŠKÁDLÍ, O VŠEM MOŽNÉM PROMLUVÍ, STEJNĚ JAKO MŮJ MANŽEL. Miluju syna do morku jeho kostí, stejně jako svého muže, ale naopak jim dávám volnost a prostor pro jejich osobní život. Jsme zladěný trojúhelník, i když jsme si prošli všichni tři, hl. kvůli už 12 let chabému zdraví a dříve zdraví v troskách, ASI NEJTĚŠŽÍ KRIZÍ ŽIVOTA. Náš syn to měl o to těžší, že ji zažíval jako nejmladší, už od svých let - no a já vl. do svého rokü života žila v kojeňáku, tak jsem také hned od mala měla v cestě NUTNOST NAUČIT SE PRÁT SE ŽIVOTEM. Syn také musel být statečný a odrážet si, že jeho maminka 5 let leží v posteli a téměř nevstává, že jeho maminku musel podpírat do schodů, když s ní šel nakupovat boty, protože taťka byl zrovna v práci apod.

Přeju pěkné sváteční, i když uplakané odpoledne.

Nevím, jak u vás, ale tady u nás v České Třebové je pekně hnusně. Prší a vůbec to nevypadá, že by to chtělo přestat. Přesně počasí na moje ataky :-( zatím jsem ale v pohodě. Horší asi bude až pojedem odpoledne k segře, cca 25km. No, ale to bude snad v pohodě :-) vzhledem k tomu, že se tam těším, tak ataky snad nemaj šanci :-)

Jak jste psaly holky o čičinách. Naše číča má taky občas období, když nám čůrá po bytě, teda hlavně v chodbě. Asi to taky dělá, když se cítí sama. Něco na tom bude. Chtěla jsem se zeptat, jestli jsou vaše čičiny mazlivé? My ji máme něco málo přes rok a ona se chce mazlit tak akorát v noci. Jakmile ji chytím přes den, začne agresivně kousat. Bohužel to z ní asi udělala moje mamka, protože si s ní pořád hraje a provokuje ji. Doufám, že se časem zklidní :-)

Jitko, jak to tak pozoruji, kupíš si problém za problémem. Máš podobný osud jako já. Mě je 30 let. Děti zatím nemám. Ale budu o nich přemýšlet ve chvíli, kdy já se budu cítit na to být matkou, kdy budu vědět, že to zvládnu já sama. I kdyby moje máma prosila o vnouče na kolenou, nezajímá mě to. Slovo "obdarování" je naprosto nesmyslné. Myslím že si to uvědomuješ, tak si za tím stůj. Člověk by měl být na rodičovství zralý a připravený. Nemyslím tím materiálně, ale duševně. Já bych si miminko přála, ale vím, že zatím nejsem připravená uvnitř. A nechci si pořídit dítě jako "řešení" svých psychických trablů, jak mi doporučují mé rádoby kamarádky - zasloužilé matky. Pokud budu připravená na to, že se zvládnu postarat i o někoho jiného než o sebe, jdu do toho. Ale v současné době cítím že není ten správný čas, že bych toho človíčka nemohla zaopatřit jak mu náleží a že chci své těhotenství a mateřství prožít zdravá a šťastná, abych na to vždycky mohla s láskou vzpomínat a nic si nevyčítat. Až ta chvíle přijde, poznáš to a já to taky určitě poznám. To že nemáš sex je blbost, dneska člověk sex sežene všude. Prostě jsi jen zatím nenašla toho kompatibilního jedince na stejné vlnové délce :o)) To není o sexu. Jistě ho najdeš. Třeba zrovna když se nebudeš snažit hledat.

Dášendo, Olga má s čičinou pravdu, je to z její strany opravdu msta za to, že ji necháváte samotnou doma. No snad jí to přejde.

Pajko o ne ,to já jsem kdysi hned ze začátku byla 4 týdny hospitalizovaná a chodila spát domů,ráno kreslila ,pak byla půl hod.u psychoterapeuntky a po obědě na rehabilitaci a pak jsem šla domů.A o PPC jsem se zajímala dost,ale nebyla jsem správný adept,jak měl pocit pan doktor,a na Palatech ,tam vůbec.Jsem prý vhodná pro individualní terapii.Ale dost jsem se tam o to zajímala,protože jsem strašně chtěla tzv. z kola ven.A tak jsem i dost lidí potkala.Je jasné,že co pomůže jednomu,nemusí pomoci druhému.Ale rozhodně to nezavrhuji,a kdybych cítila alespon trochu,že tam pro mě šance je jdu tam do pořadníku.Ale necítím.Tak to neřeším.Tedy řeším individuelní terapií a psychiatrem a samozřejmě hlavně musím sama.Snad se holky trochu vyčasí,co?Tohle přece není babí léto?V pondělí bylo krásně a u nás v Polabí ,je to pak hrozné,válí se to tzv.po zemi,no fuj.Tak všem dobrou a klidnou noc

Brý večír všem.
Olgo, když pouštím naše ptactvo, tak kočka musí být zavřená, neboť by si asi ráda zahrála na lovce. Musí jí stačit, že má možnost chytat cvrčky. Pokaždé mi je přinese ukázat, abych viděla jak je šikovná. Na balkon může jen v noci, jinak jí prohání poštolky. Už si nějak zvykla, že tu není v bytě sama. Když jsme měli ještě varana ( měřil kolem 70 cm), tak jsme museli zavírat zase jeho, protože měl tendenci lovit Mišu. No, někdy je tu veselo. Dnes jsem byla zase ve Zveráku a už mám vyhlédlého pěkného leguána, je už dost velký, aby byl po bytě na volno.
No nic, půjdu do peří neb zítra žádné volno nemám, ale začala zase grafologie, tekže se budu 4 dny vzdělávat od rána do večera.
Mějte se hezky a přeji dobrou bezpepkovou noc

Martino - mamka dokáže být hodná i přísná. Přesně ví, co na mě platí. Když na mě křičela, že jsem nevděčnej parchant, když mi platila vysokou a já se flákám doma, tak mi bylo opravdu trapně. Dokázala jsem si najít práci a tohle téma je uzavřené.
Ale je spousta jiných, které má mamka potřebu řešit. Jak prý si představuju svůj život, kdy si konečně někoho najdu, jestli nehodlám mít děti, deprese mám jen proto, že nemám sex,...
Strašně ráda bych ji udělala radost a obdarovala ji 1. vnoučetem, ale na tohle její výčitky nezabírají.

Dáši, to máš pravdu, často si uvědomuju, že jsem šťastná, zejména tehdy, když mám tendenci fňukat. Jsem narozená relativně brzy po válce, tehdy dospělí měli válečná léta ještě hodně pod kůží a dětem se připomínalo, že je třeba vážit si míru a taky toho, že je co jíst, i když obchody byly poloprázdné...oni to srovnání měli a do mě se to dost otisklo. Takže mně stačí ke štěstí docela málo a mě v životě toho krásného potkalo opravdu dost. Když si něco mám přát, tak aby to tak zůstalo i se směšnou agorou a PP, je lze přeprat :-) Už jsem to tu psala, kdybych měla vyplnit kolonku "zdravotní stav", tak napíšu dobrý.

Hani, myslela jsem to tak, že tahle terapie by rozhodně nikomu neublížila. Uzdravení spočívá často právě ve změně úhlu pohledu. Ale ani já ji nepokládám za stoprocentně úspěšnou. U Tebe trošku vnímám, možná mylně, že dlouhodobě řešíš dilema, zda ji podstoupit či ne a hledáš spíš argumenty, proč ne. Taky mám názor, že psychologa či nějakého poradce na psychiku by alespoň občas měl navštívit každý, i zdravý člověk.

Spokojenost v práci - naprosto souhlasím. Na druhou stranu je třeba, nenechat se deptat nebo týrat. U mě se o to pokusila kdyis před 20 lety ředitelka. Všichni jsme chodili plus mínus stejně "včas" do hodiny, téměř nikdo se zvoněním, ale asi 4 lidi, kteří nebyli ve straně, tzn.i mě, jmenovala na poradě jako darebáky, kteří nedodržují pravidla. Vzbouřila jsem, sama z těch 4 jmenovaných. Nedokázala jsem podepsat zápis z té porady, tak jsem napsala, že nesouhlasím s tou bvýtkou, protože sjem za celé působení nikdy nebyla napomenuta a nepřipadám si o nic horší, než celý sbor. Pak přišlo peklo, myslela jsem, že to ředitelka nepřežije. Dokonce si na mě povolala inspektora. Ustála jsem, jak do mě hodinu v ředitelně bušili. Pak za mými zády dostala od inspektora nadáno, že její argumenty byly chabé. Ale byla to strašná doba. Bal to záběr na nervy, jenom si jasně vzpomínám, jak jsem byla připravená požádat si na té škole o místo uklizečky a doela mě bavila představa, jak mě děti i jejich rodiče sledují a co si pomyslí... Byla jsem oblíbená, protože hodně lidská kantorka. Byla povinnost pracovat a současně právo na práci, těžko by mně to vymlouvali a místo uklízečky bylo volné. Chtěla jsem tím jen říci, že je potřeba si nenechat cokoliv líbit a mít připravených pár scénářů, co udělat, když to nedopadne dobře. To člověka velice uklidní a uvolní...

Oli,
díky! Ačkoli v pyžamu a po probdělé noci, přesto jsem dnes doma podělala i nějakou tu práci, což se úplně divím a vůbec jsem nespala. Jsem na dietě a černém uhlí, křeče se nedostavují, jen zimnice - už ji mám k večeru víc než týden - to byla předzvěst.

Hani,
to nemáš zavirovanou doktorku, ale server je přetížený. I mně se to stává, že ji nemůžu občas zpustit.

Jitko,
tak mamka je konečně na Tebe přísná, nebo byla i dřív - po dokončení Tvé VŠ, ale nemohla s Tebou hnout až teď? Jistá přísnost je k životu HNACÍ MOTOR, když je podána s láskou.
Jez sójové výrobky nebo užívej přír. hormony se sóje - např. Sarapis, tam je hromada serotoninu pro radost :-)
/Tak např. mně teď manžel říkal, že jsem jak kápo - rozkrájel si dvě jabka, ale snědl stěží jen půlku jednoho, což mě dožralo a řekla jsem mu, že si má jabka dělit po jednom. Nerada jídlo vyhazuji zbytečně, dojíst ho pro svoji střev. virózu nemůžu a
syn je na oslavě jak svých 16. narozenin, tak kamarádky a kamaráda, takže jabko nedojí a zítra oschlé by ani jeden z nich nesnědli./

Dita psala , že se taky nemohla připojit, asi nějaký výpadek

Nevím proč,ale vůbec se nešlo připojit na doktorku,byla to jen moje chyba nebo také někdo měl tenhle problém?

Evi krk , taky kočce vždycky v jejích výkalech vymácháme čumák , když to provede, ale zatím se to míjí účinkem :(

OLI , taky mě to už napadlo , že to dělá, protože se cítí sama, bohužel se ale nedá nic dělat , snad si zvykne a děkuji moc za zkušenosti :o))

Dášendo, kočka zřejmě dává najevo, že je nerada sama doma. Myslím, že byla zvyklá, že jste s Aničkou doma a měla co pozorovat. Teď se zřejmě nudí a nelíbí se jí to, tak se mstí.
Synek občas dá některé z našich koček na prdel, v domnění, že jsou to psi a pochopí, že něco nemají dělat /třeba vědí, že nesmějí na kuchňskou linku, ale samozřejmě tam lezou, když myslí, že je nikdo nevidí/. Takže když jsou takto potrestány, počůraj se nebo pokaděj v místě, které má trestající zloduch nejraději, třeba synkovi v posteli. Nebo když nějaká z nich má pocit, že je jí věnováno méně přízně než ostatním, najdu "dárek" třeba na svém svetru přehozeném přes křeslo.
Asi by to chtělo kočku ještě jednu, aby měla společnost /nebo jí nechávat puštěnou televizi?/, nevím, ale dává najevo, že se jí něco nelíbí. Toť má zkušenost s těma malejma bestiema...

Ty jo, jak začne venku ošklivo, je tu zas pěkně živo.
Oli, dík. Ale já byla trošku oblblá, tak to zas takový hrdinství není.
Pajko, zvládnem všechno viď? Jen to je někdy dřina.
Holky, já sk myslím, že ten rádce to myslel dobře. Mě když bylo úplně nejhůř, ze začátku, tak mě taky doktorka posílala do léčebny. Já se tomu bránila zuby, nehty a dnes si říkám, že kdybych tenkrát šla, třeba jsem dnes nemusela žádný prášky jíst, bylo by to podchycený včas a tak dál a tak dál. No, kdo ví.
Dášendo, naše kočka začala dělat předloni úplně to samý. Do vánoc čistotná, žádný problém a pak každou chvilku někde hovínko. Čůrat chodila do bedýnky a kadila po baráku. Jak to udělala, dostala na zadek novinama, vymáchala jsem ji v tom čumák a houby platný. Pak jsme ji zavírali do koupelny, taky hovínko vedle bedýnky. Na konec to dopadlo tak, že jsem ji hlídala celý den a jak se někde chystala přidřepnout, už jsem vyskočila a odnesla ji do bedýnky. Bylo to kdo z koho. Nechtěla jsem ji dát ven na mráz, ale byly to nervy. Pak ale nějak přestala sama. Teď mi to ale zas udělala dvakrát,tak doufám, že jen nestihla. Přeju ti pevný nervy. Musím končit, přijelo mi dítě.

JITKO ,jsem moc spokojená v práci , stejně jako ty, děti jsou fajn a moc mě to tam baví :o))

Ahoj Oli , kočka už je v pořádku , ale dnes zas dostala na prdel , začala nám čurat po domě , ještě že nemáme nikde koberce :(
Nevím proč to začla dělat , začlo to už na konci prázdnin a je čím dál častěji, dnes po příchodu domů bylo v obýváku nejen načuráno , ale dokonce i nakaděno :(tak to udělala poprvý , přitom má v patře záchod a jeden v přízemí , oba dva pořád udržované v čistotě.Nemáte někdo zkušenost proč to dělá?Mám strach , že už se to neodnaučí :(