Panická porucha PP7

ahoj v rychlosti všem, teď ráno jsem se složitě probojovala sem zase přes rubriku sex a vztahy, zase to nefunguje.
Takže Baruš, jen tak z hlavy Ditin koláč:
2 lístoková těsta /ona psala jedno, ale asi měla nějaké větší balení/, 140 g dětských piškotů, 300 g. meruněk /dala jsem jeden velký kompot/, 0,75 l mlíka, 2 vanilkové pudinky, 1 žloutek. Jedno těsto jsem vyválela a dala na mokrý plech, na to jsem naskládala vedle sebe ty piškoty, na to nadrobno nakrájené meruňky a vše jsem zalila horkým pudinkem. Na to přišel ten druhý plát z lístkového těsta a potřít žloutkem s vodou . Upéct do zlatova, je to mňam, kus jsem sežrala ještě zatepla, když to vychladlo, nakrájela jsem to do krabice do lednice a máme to zas na pár dní jako zákusek, je to dobrý i studený, když se to trošku posype práškovým cukrem.
Lily, já jsem v podstatě žádné zvláštní pokroky za dobu tvé nepřítomnosti neudělala, akorát jsem byla několikrát sama na houbách a to mi dělalo velikou radost, i když jsem v tom lese měla docela strach.
Jinak já jsem taky celé dny sama doma a máš pravdu, ona kolikrát ani ta fyzická práce, kterou se člověk snaží odreagovat, nestačí na to , aby odehnala hnusné myšlenky. Ale někdy je líp, někdy hůř , a tobě přeju, aby bylo co nejdřív trošku líp....
Holky, snad se to aspoň odešle...
zdravím všechny, ahoooooj

Báro, tak to je on , co jsi u něj kdysi byla-Slovák a jiný chlap psychiatr tady v okrese není.Ještě jsou tu nějaké doktorky, ale ty se specializují spíš na děti a mládež.Psychologové mají míň pacientů a tím pádem víc času s nima pokecat, ale nemůžou psát léky a mám zkušenost, že nemají takové vědomosti o anxiózních poruchách jako psychiatři.U psychologa se můžeš vykecat, ale většinou to tvůj problém nevyřeší.Pokecat a rozebrat to můžeš i s dobrou kamarádkou.Jinak egoismus a oraženost chlapů doma se vyskytuje v manželství hojně, ale přece jen se nějaká výjimka sem tam najde.Já mám jeden takový poklad doma-na to jsem měla v životě štěstí.Ale mít v kanceláři empatickou kolegyni-to považuju za zázrak.To je zase ohromné štěstí pro tebe.Protože, kdyby jsi měla tak "empatické" kolegyně jako já (a to jsem v kanclu byla sama), tak už by jsi byla bez práce jako já.Mně klidně řekly, že podnik není žádný zaopatřovací ústav a když mám zdravotní problémy a chodím po doktorech, tak ať odejdu a nezabírám místo těm zdravým.Když jsem to po více jak dvaceti letech práce nechtěla vzdát a odejít, tak nastaly fikané sviňárny-např. když jsem ráno měla ataku a došla jsem o 5 minut později do práce-už jsem byla na koberci,když viděly, že je mi blbě, tak schválně chodily s něčím otravovat, abych to rychle udělala, nebo , co mělo čas týden, chtěl šéf hned,když viděl , že je mi blbě.Vytýkali mi každou návštěvu doktora, z každého mého týdenního marodění s virózou dělali cirkus, jako bych nebyla v práci půl roku, atd.....No značně tím můj zdravotní stav zhoršili, a já místo zlepšení jsem šla strmě dolů.Celá rodina mi říkala, ať raději zůstanu doma, že mě psychicky zničí, že to nemůžu už dlouho vydržet a že zdraví je přednější, než práce.Ale já jsem na té práci strašně visela.Sama dnes nevím, jak jsem to mohla tak dlouho vydržet a neskončit v blázinci.Teď nevím, jestli se z toho vůbec někdy dostanu a možná by stačila alespoň nějaká empatická kolegyně, než nyní hromada doktorů.

Hanko, já taky někdy teď valím oči, co si ten můj ke mně dovolí, někdy mi taky připadá, že si ze mně dělá služebnou, ale já se nedám, ozvu se a on se diví, že snad tak moc neřekl. Asi si to ani neuvědomuje, asi těm chlapům taky časem sračkovatí mozek. Před chvilkou po mně chtěl, abych mu podala ovladač na televizi, protože ležel dál od něj než já, ale já jsem něco dodělávala, tak jsem hned nereagovala a on - tak co je s tím ovladačem?! A už mu málem letěl na hlavu - a tohle je každou chvíli. I proto je mi asi líp, když jsem sama, apoň mě nikdo nenasírá.

Inko, jestli píšeš o Břeclavi, není on Slovák? Zapomněla jsem jméno, ale jednou jsem u něho byla a mám z něho husí kůži ještě teď, když si na to vzpomenu. To Dr.Havlíková je fajn, taková mírná, ale stejně bych si spolupráci psychiatra s pacientem představovala jinak, větší kontakt, ale možná od toho jsou psychologové. Ale těch tu taky není výběr a tak mi ho trochu nahrazuje tady ta diskuse a literatura.Lily, já právě myslím, že ti moc nepomáhá, když jsi většinu dne sama, když už člověk sklouzne do velkých úzkostí a vtíravých myšlenek, těžko se toho zbavuje, když mu chybí kontakt. Tohle období jsem zažila, bála jsem se skoro nepřetržitě, ale protože jsem byla v práci, tak to šlo líp překonávat, jenže já mám výhodu, že sedíme v kanceláři jen dvě, kolegyně je velmi empatická a solidní, takže když mi bylo špatně (a to bylo denně, moje první ataka mě zastihla v práci a kolega mě vezl do nemocnice, takže jsem se pak taky tam bála být), mohla jsem přežít ataku, aniž by na mě civěla horda lidí a jakmile začal účinkovat Lexaurin, pokračovala jsem v práci a přece jen se trošku rozptýlila. Myslím, že kdybych se zavřela doma, bylo by to horší, mám sklony sama sebe vynervovat a vyděsit. I když teď, když už je mi o moc líp, mám samotu ráda. Trpíš agorou? Já ne a vzpomínám si, že v začátcích, kdy jsem byla ze všeho tak hotová, řekla jsem si, že si udělám radost a zajedu si kopit nové boty - jela jsem do Olympie, no zpočátku to bylo peklo, nadopovala jsem se Lexoušem, ale nohy pode mnou podklesávaly, hlava se mi motala, ale jak jsem tam tak chodila a kochala se voňavkama a svíčičkama a parádou, najednou mi bylo líp a užila jsem si to, koupila si boty a vrátila se úpplně spokojená. Tak to zkus - nevím, jaké máš možnosti - jdi na kosmetiku, jdi si zaplavat, snaž se nebýt sama, protože v těch nejnusnějších dobách, i když člověk doma fyzicky maká, myšlenky mu stejně pracují na plné obrátky.Holky, jdu spát, zavírají se mi oči a ráno nemůžu vylézt z postele. Snad už to zítra půjde bez problémů. Pa

Lily uvidíš zase bude lépe,no já dnes měla docela blázinec,dopoledne jsem makala v atelieru,a protože mě bolí rameno a pravé ,jde mi to pomaleji,žáci naštěstí v pohodě,pak jsem zase dělala ještě něco na zahradě,mezi tím přišla kámoška kadeřnice ,abych prý byla kočka,pak jsem pomahala Naty -dcera 12let 6.tř.psát rodokmen do školy.No a večeře a bylo.Manžel musím konstatovat má ted období,kdy bych ho vyslala někam na Mars,at udělám co udělám,všechno špatně-včera byla taková debata,o tom jak už jsem stará a asi k ničemu,ale já to neřeším.Zítra mám jet na kontrolu k psych.tak jsem požádala kamarádku at mě tam doveze,abych nemusela poslouchat hloupé řeči.Upřímně si myslím,že kdybych měla partnera,který by mě alespon trochu dal najevo ,že nejsem na nic,jsem na tom daleko lépe.Už mi to začínají říkat i cizí lidi,že se ke mně chová ,jako k podřízené a pouze hospodyni a to se mi nelíbí.A Naty má rýmu jak trám,Tereza starší hledá práci,takže veselo.Holky ten život je někdy potvora.Ale dokud ho žijeme,tak je to ok.............ne?

Lily,
jednou v životě jsem něco záviděla ... a to při začátku své nemoci, jak moje kamarádka řeší vše v klidu, jak je vyrovnaná a pohodová a to jí kolem zadku běhaly tři malé děti. ... ZÁVĚR?! ... Dnes jsem ve stavu jako ona, až na ty její už čtyři děti. Ale šťastná, i když se mně vrací mé zdrav. obtíže, protože SE UMÍM NAD NĚ POVZNÉST A VÍM, ŽE ZASE PŘEJDOU, ALE ŽE JSEM DÍKY SNAŽENÍ UDĚLALA VELKÝ POKROK.
Chce to najít fígl, jak to tělo zharmonizovat, aby k trablům docházelo co nejmíň. Jde to, ale je to fuška. Hlavně neházet flintu do žita. Podívej na Pajku, jak je šikovná, jak zaveze sama vnoučata autem na výlet apod. I Ty to zvládneš, když nebudeš moc "brečet" a budeš denně třeba pět minut večer před spaním relaxovat při hudbě - nádech do břicha vést do hrudníku a výdech opět první břichem. Zkoušíš takto relaxovat, jak jsem Ti to už psala? Pokud ne, máš co dohánět:-) JEN LÉKY TĚ Z TRABLŮ NEDOSTANOU!!!!!!!!!!!!!!!

Blbne to už od včerejška a už mi to leze na nervy.
Báro, tu psychiatričku, co k ní chodíš mně doporučovala jedna doktorka, protože na toho zdejšího psychiatra jsou dost stížnosti.A měla recht-je s ním těžká domluva a dokáže svýma hláškama a neochotou člověka pěkně vytočit.Asi ho vyměním.
Lily , ta podpůrčí doba se počítá trochu složitě.Spočítá se odpracovaná doba a ta se odčítá od 365 dní a výsledek je nárok na dobu nemocenské.A protože se tam v odprac. době nezapočítávají víkendy, tak ten výsledek nevychází přesně od konce října do konce října-14 dní tam může klidně být rozdíl.To ti počítají na mzdovce, tak si to můžeš u těch úřednic ověřit, jestli ti to spočítaly dobře.Mně to dělalo rozdíl přesně 10 dní.

text

Lily, jak vlastně trávíš den? Teď nevím, jestli máš rodinu nebo jsi svobodná - co tak děláš teď po návratu z kliniky?

Tak jsem se teď podívala na několik dílů z cyklu Diagnóza-téma duševní poruchy. Je to fakt bezvadně udělaný pořad, nevím, jak to, že mi to v televizi uteklo. Je to srozumitelně a zajímavě natočené. Oli, mě se úzkosti taky přesunuly na večer-v začátcích pro mě vždy bylo odpoledne a večer bezva, ale pak jsem zažila několik atak večer a v noci a teď večer pociťuju takové záblesky úzkosti, třeba jsem v naprosté pohodě, dívám se na film a nejednou divný pocit a přijde úzkost, až pocit, že se snad zblázním, nejraději bych někam utíkala, pak to zase přejde, nebo nepřejde, ale vezmu si práše a usnu. Proto já večery nemám ráda, nebo spíš noci, ven bych večer nikam nešla, ani do kina nebo na flám a když musím, tak to tam přetrpím. Lily, možná by to chtělo pokračovat, nemůžeš docházet na nějaké psychoteraputické sezení apod.? Takové přečkávání dne je k ničemu, zvlášt když všichni okolo jsou v práci. Co ti vlastně řekli při propouštění z kliniky, dali nějaké rady, jak máš trávit den?

tak to je dnes den. zdá se, že mi doběhla podpůrčí doba, což mne dost zaráží, až na konci října jsem začala marodit, tak by mi měla ještě běžet, nevíte někdo prosím?

tak dnešní den mi přijde nekonečně dlouhý, to je určitě rozdíl v tom, že jsem teď doma, ačkoli se snažím pořád něco dělat, tak ten den má snad 240 hodin a ne 24. Byla jsem se projít ve městě, brouzdala tam, do obchodů, pak dlouhou cestou zpátky, pak jsem byla domluvená s kámoškou, až bude mít odpolední pauzu, že se za ní stavím. díky derealizacím mi přišlo, že se vidí snad 2 cizí lidi a vždycky jen doufám, ať nikdo nic nepozná. Ty mě drtí, hodně.Snažím se zaměstnat jak to jde. A snažit se bát těch derealizací co nejméně, ale teď je ten hnus stav, kdy se lekám všeho, jak mi to připadá. Tělo, relativně v klidu, ale ta hlava, bušení ani nemám, ale v hlavě to jede.

A ještě nám to tu nefachá, taky jsem chtěla hodit oko na ten pořad Diagnóza, ale taky nám to přehrává, jak když nepřehrává.

Víte, já jsem dneska tak záviděla té své kamarádce, řešila, jakou si koupí vestu, jestli s kožíškem a kde ji sežene, pracuje a má v hlavě klid. Moc jsem jí to záviděla, ne poprvé, ale v dobrém slova smyslu. Nezlobte se, že Vás tak obtěžuju, já se s tím zatím nemůžu srovnat, tohle jsem nečekala, že jsem pesimista, ale tohle je fakt síla.

Olinko: já nemám ráda rána a na večery se těším, vím, že pak půjdu spát a bude klid, ale taky se to měnilo v průběhu mých obtíží. A jak jsi na tom, jak daleko dokážeš jít od domu?

Inko, léčím se asi 3 roky, nejdřív jsem brala Asentru, začínala jsem 50 mg, pak mi to Dr. zvýšila na 100 mg denně. Asi po roce a půl rel.klidu jsme to snížily zase na 50, ale dostala jsem po pár měsících té snížené dávky hroznou ataku a pak hned pár dalších, strašně mě to rozhodilo a vrátilo o kus zpět,vrátily se úzkosti a strach z atak, tak mi doktorka vyměnila AD za Apo Parox, ten beru cca od června a zatím celkem dobrý, i když tak jako v těch prvních dvou letech ne. Nechodím k psychiatrovi v Břeclavi, ale dojíždím do Hustopečí - v areálu hustopečské nemocnice ordinuje Dr.Havlíková, dojíždí z Brna, dřív pracovala na psychiatické klinice v Brně v Bohunicích. Je mladá, ale docela příjemná. V našem regionu je o psychiatry nouze. Zajímalo by mě, jak vypadá taková ta závislost na lécích, ze které se lidé léčí, jako třeba údajně Yveta Bartošová. Doprčic, taky mě to štve, to nefungování tady. Oli, nemohla bys v rychlosti napsat ten recept na Ditin koláč, nemůžu si ho najít, protože se nejde vrátit - už to tak blblo i včera večer.

Máme trable s doktorkou,
raději do přírody motorkou?!
A nebo na kole,
to jsem zvládla vesele.

Opět mám zas dietu,
já se z toho popletu.
Nesundávám svá bohatá kila,
ale menší kolika zas v noci byla :-(

Dala jsem si dietní rizoto,
snad se v noci ne potentoto :-)

Pá všem
posílá M.

Ahoj v rychlosti všem, jen dávám najevo, že žiju. Chtěla jsem napsat víc ráno okolo šesté a to diskuse nefungovala vůbec, najížděla tam jen stránka sex a vztahy. Bylo to úplně rozhašený a ještě to není v pořádku, funguje to blbě.
Hani, tobě budu zítra držet palce, dej vědět , jak jste se cvokařem pohovořili.
Lily, myslím na tebe, zrovna včera jsem se chtěla zeptat, jestli se necítíš ztracená a tys to pak vyslovila nahlas.
Myslím, že podzim si zahrává s náma se všema a to si pořád říkám, ještě je to dobrý, světlo je skoro do půl sedmý, co budu dělat v zimě a ve tmě? Taky mě nějak zlobí úzkostné stavy, nejvíc večer, když jsem sama a je tma a všude okolo ticho.
Holky, tak se držme, seč to půjde......
Jo, Dituš, dneska jsem dělala ten koláč s piškotama, vanil.pudinkem a meruňkama, co jsi tuhle psala recept, ale musela jsem dát dvě lístková těsta na ten velký plech... Jinak je to mňamka..
všem ahooooooj

Mně nějak zlobí přihláení se na doktorku a pak najet do posledních příspěvků, takže vidím jen pár dnešních.

Iro, představ si, že sraz lidí z PP už dvakrát byl a mylím, že se jim vydařil. Co Ty na to jako účastnice, Dito? :-)

Lily a spol.koukám,že dnes opravdu ty stránky dělají co chtějí,nejde mi vůbec vrátit se o stránku zpět.Já myslím Iro,že těch lidí je hrozně moc ,co tím trpí.Zatímco dříve bylo psychiatrů hromada a pacientů méně,myslím ,že ted je to uplně naopak.Myslím si osobně,že je to i dan téhle doby.Já jdu zítra na kontrolu k psychiatrovi,tak uvidíme ,jak pohovoříme.

Lily...Já se léčím 5 let,mám uzkostnou neurozu k tomu teď panický strach o sebe...Jednou je líp pak hůř,nyní už měsíc marodím neboť jsem měla konflikt v práci tak mě to složilo a od té doby se nemůžu vyhrabat z toho ven...nikdy jsem nebyla uplně v poho ale žila jsem ,teď mě vše vynervuje,vše si beru ,vše pitvám,prožívám HRŮZA !!!!!!!Ten rivotril v malých dávkách mě nevadí ale jak vemu celý tak jsem utlumená až mi je zle jako na zvracení tak asi zavolám mudr.ať mi dá jiný uklidňováky,od Listopadu chci zase do práce ale musím se zklidnit ale jak ty nervy dát do pohody bez léků??to nejde-o tom stále přemýšlím,manžel mi včera řekl dáš si je dohromady ale tak 3 měsíce někam do klidu k moři a jen nasávat tu pohodu...a to je nereálné,neboť život se neobejde bez problémů a ty se musí řešit a nato musí být pevné nervy a ty já nemám ...to je jak ta písnička "vědro má ve dně díru"
HOLKY už Vás taky napadlo kdyby jsme se sešli my PP co si píšem to by byl babinec....

Báro, můžu se zeptat jak dlouho tím trpíš a co bereš za AD?Já to mám s těmi prášky to samé jako ty-na bolesti krční páteře už mi ibalgin nezabírá-tak beru silnější protizánětlivé léky, když mě to chytne.Ibalgin spíš na hlavu, když bolí od páteře, lexaurin jako anxiolytikum.Rivotril na mě už v malých dávkách anxiolyticky nepůsobí, ale protože uvolňuje křeče kosterního svalstva, používám ho taky na spasmy v oblasti krční páteře. A ještě AD.Takže taky jak feťák.
Báro, ty chodíš k břeclavskému psychiatrovi a jsi s ním spokojená?Nebo chodíš k nějaké psychiatričce z Břeclavského okresu?Nebo raději až do Brna?
Lily,já když jsem brala totéž složení AD, jen od různých výrobců,měla jsem nežádoucí účinky stejné.Např. to bylo totéž u seropramu a citalecu.Ušlo mi nějak, jestli jsi v té léčebně ten rivotril brala.Jestli jsi ho vysadila, přikláněla bych se k tomu, že tu ataku po návratu ti způsobilo to vysazení rivotrilu.Je možné, že ti ty AD -citalopram vůbec nezabírají a že tě po celou dobu držel ten rivotril.Já jsem si zrovna včera zapomněla za celý den vzít rivotril a chytly mě takové spasmy krční páteře, šílená závrať, že jsem se nemohla udržet ve stoje.Návyk je holt návyk.
Lexaurin teď snižuju taky hodně pomalu, protože náhlé vysazení v nemocnici(na neurologii)mi při návratu domů(ještě po cestě v autě) přivodilo pořádnou ataku!Musela jsem hned zobnout růžový lexáček, nebo jsem myslela , že už fakt bude po mně.
Evokrk, bereš ještě coaxil a jak je ti?Pomohl?
Jinak vás holky všechny obdivuju, jak to zvládáte, já už jsem někdy úplně na dně.

Lily............já jsem nebyla v léčebně ,ale před 25 lety v Ustřední vojenské nemocnici na psychiatrickém odd.4 týdny,ale nespala jsem tam,dopoledne jsem pomáhala sestrám a chodila na terapii,odpoledne jsem chodila na rehabilitaci na fyziatrii a odtud jsem šla domů a ráno zpět.A proč ti vlastně ted dal zase ten Seropram?A já jsem to přiznám se nepochopila s tou agorafobičkou,to jako ,že chtěla jít domů,to na tom byla tak dobře ?Nevím,a co ta tvoje spolubydlící ta je v pohodě?
A také nevím,co to dělá ,dnes ten internet?

ahoj holky, tak jsem zase jako vyždímaný hadr. Dopoledne jsem byla s páteří u doktorky, která se zabývá nějakou metodou dle Kubiše (mobilizace), tak mi nějak srovnávala obratle, už jsem to u ní před několika lety proděla a na nějaký čas to pomohlo. Ono to není poznat okamžitě, ale během krátkého času bolesti trochu ustoupí a nejsou tak časté. Dnes mě od rána bolela bederní i krční páteř, pak ještě dvě hodiny po návratu děsně, ale už to polevilo i bez prášku, tak jsem zvědavá, jak dlouho to vydrží. Prý se to bude pár dní usazovat a za týden mám ještě přijít a ona to dorovná. Tak uvidím.
Včera jsem se vydala k večeru do Brna koupit nějakou židli do těch nábytkových obchodů, co jsou u Olympie a jak jsem jela po dálnici, najednou šílená derealizace, ten monotónní hukot motoru a těch milion aut okolo, dost jsem se vylekala, ale začala jsem prodýchávat a ustála jsem to, ale je to hnusný pocit, zvlášť když tak člověk uhání sám v autě, brr. V obchodě pak už pohoda, akorát jsem si odřela paty o nové boty. Holky, berte Rivotril teď podle potřeby, ať se vám zklidní teď ty rozbouřené nervíky a ty úzkosti, až pomine to hnusné období, kdy nemyslíte na nic jiného než na ně, bude vhodná doba pro snižování