Panická porucha PP7

Ahoj lidinky.

Tady bylo nějak rušno,co jsem přelítla ted chat.A nějak se nedalo sem psát,jakési pisi pisi škaredý,anglický ze na mě čučelo.

PAJKO,děkuji za L, ano , měla ročík:-),beruška. Ahoj EVKO KRK-Váha už teda váží.-) a mamča jak zvedá a nosí, má bolesti zad dole i nahoře i všude...a tak jsme už podruhé byla na masáži,dnes tedy hlavěn nahřítí lávovými kameny a paní s dcerou mě narovnávaly, zjistily mi posunuté obratle, hlaví problém v křivé kostrči, odtud mě už pár dní nesnesitelně píchalo,tak mi docela dnes pomohly,je to jakási metoda,te dnevím ten název. BÁRO-tvé psaní o zádech a cestě autem...to jsem skoro já.Pěkně jsi to vše popsala.A jsi stejně šikula!

LILY- ono bude líp,však ty to dobře víš. Hlavně tomu věř a nezoufej.Jak myslíš ten dtaz ..co já a AD? Beru pořád 1 večer.Je mi docela dobře,jen em tam se cítím nesvá...předevčírem u kay v DM ,dvě fronty, já nabalená v hunatém svetru a už moták,poct ztráty,jen myšlenka,at už mi ta ženská naháže věci do tašky ,zapletí a jdu. Je to hodně o nervozitě, nějaém druhu studu přd lidi ,spíš původcem bude nízké sebevědomí,trvalá stres někde hluboko v myšlenkách...to musím,tamto,ježíš,at stihnu atd atd.Prostě si připadám jak robot.

OLGO , to jsem ráda,že ti hutnalo,á to ještě nezkoušela,ale zkusím.

Muž mi zítra letí,sna dmi necha pc,jinak ho...pic pic.
Holky divočí,musím ještě doprat,dosušit hadry,co potřebuje s sebou manžel,je samozřejmě denně do noci v práci, takže jsem sama s holkama,at letí či ne.Ale aspon vědomí,že v noci nejsme samy, to je dobrý.Ale co,jsem holka už balšája,tak to musím zvládnout.Nejde už jen o mě,ale o holčičky.A ty mě potřebujou.No asi tak nějak -jsem zahlídla-,jak psala babča Pajka:-). Pajko, J k nám nechodí ,nenutí se k nám do betle,jen chce uspávat u ní.Dva týdny jsou holky už spolu v pokojíku,dnes prvně spaly obě až do rána bez buzení a brečení!! asi zázrak...a v 6 ráno J dokonce přišla sama,maminko,já chci čurat:-))to už podruhé, nedávno v noc tak ya potmě, to jsme zírali s mužem a chválili a nechala jsem ji pak u nás dospat do rána,kdy vstává o pul 8 do MŠ.
Teno týden bude rachot,zajímavý...budu ji muset vodit já a vypravovat i s L.

MARTINO-hezká rýmovačka o kolice:-))),a co jsi mi to psala 8.) 9.)...?...nekapištuju jaksi,tzv. jsem mimo mísu.

Mějte hezký páteční večer...ahojky ahojky všem novým i starým pépákům

P.S. Pajko-ano ano, slet čarodějnic a čarodějů s PP,agorou a ..prostě nerváčků-)se konal dvakrát,povedl se.

Inko takbud ráda,že máš alespon fajn rodinu,já myslela,že bych ti mohla nějak pomoct lékařsky,rodina samý doktor a vidíš s mojí agorou to chápe jen brácha,otec je chirurg ,fyziatr,brácha primář na ARU jeho žena internistka atd.ale koukám,že už máš co šlo za sebou,no to je tedy utrpeníčko.Mně stačí,když se motám chvíli z tlaku a mám dost,to je mi líto,že takhle zkoušíš.A co nějaký uzkříplý nerv to možné není,ale to by na to přišli,vid?Zatracený život,ale určitě bude líp.

Hanko, je mi 44 let.Doktoři opravdu na nic nepřišli.
Když to krátce shrnu, tak nejdřív byla mozková příhoda a následně zánět v mozku, pak se objevily ty závratě, které se postupně zhoršovaly, mezitím se projevily epizody bolestí a napětí v krční páteři, po celou tu dobu mě provázela děsná únava , až vyčerpanost a až nakonec se objevily ty anxiózní ataky.Zřejmě až jako následek toho zoufalého života s permanentní závratí-díky níž jsem přišla téměř o vše-o práci, koníčky, sport, přátele-zůstala mi aspoň chápající rodina.
Lékaři si nejdříve mysleli, že je to následek té mozkovky a že to časem odezní.Když to nepřešlo, prošla jsem řadou vyšetření mozku,CT, mag. rezon.,vyšetření rovnovážného aparátu ve vnitřním uchu, sono krčních tepen-vše negativní.Pak se holterem zjistilo, že mně rapidně klesl průměrný krevní tlak a měla jsem často hodnoty pod 100(systolického), tak si doktoři mysleli, že to mám z hypotenze, která se ale nedá léčit.Pak jsem si vícekrát všimla, že jsem měla závratě i při normálním tlaku a bolela krční páteř.Tak to dopadlo, že někteří doktoři si myslí , že je to z tlaku a někteří, že je to od páteře, ale ani s jedním ani s druhým nedokážou nic dělat.Rehabilitace a masáže mi taky nepomohly.Nakonec jsem se dostala do Prahy ke specialistovi na závratě a i pro něho jsem záhada, taky neví, čím to je, jen vyslovil hypotézu, že by to mohla způsobovat porucha vegetativních nervů a tu neumí současná medicína léčit.Tak nevím, kdo z těch všech doktorů má pravdu.

Je to zoufalý život,cítím se jako mrzák a mám strach, že už to tak bude navždy.Ještě že mám hodného muže a syna-jen kvůli nim to ještě stojí zato žít.Dnes mi muž přinesl pro radost
kytici frézií-nádherně voní po celém pokoji.A k tomu zákusky, že abych si osladila život.Tak mě to opravdu potěšilo.

Inko a jak dlouho to takhle máš,já měla zlomenou krč.páteř,uraz hlavy,vše se vyšetřilo a je to 25 let,to v dnešní době nejsou schopní přijít na to z čeho to máš?

Jitko B.---------asi jsem tě přivolala ,meily se křížily.Tak písni

Inko-odkud jsi?Neříkej mi,že doktoři nepřišli na to od čeho se denně motáš?To snad ne?Kolik ti je?

Jitko B.-ty také žiješ?Ty si moc nevážíš toho,když ti chce někdo podat pomocnou ruku ,vid?Bylo mi to dost líto.Hanka

Hanko, já si nejsem jistá, jestli ty motáky jsou z nízkého tlaku, nebo od krční páteře, nebo od obojího.Nebo jestli jsou to následky zánětu v mozku.Já to prostě nevím a doktoři taky ne.Je to zoufalé-horší než ty ataky, protože ty aspoň nejsou každodenní.

Ahoj všem.
sui - odkud jsi? Aspoň přibližně. Byla by to velká náhoda, kdybys bydlela poblíž mně. Tak ráda bych ti pomohla s malou.

Inko a proč se motáš?Od tlaku,já znám ty děsivé stavy,kdy to jede,jsem pak ledová,vyčerpaná a říkám si proč zase,nesmím stát dlouho na jednom místě,a hlavně reaguju na změny tlaku hrozně.A přechodem se rozjelo vše.

Pajko tak už jsem dnes alespon na chvíli opustila atelier,já tam mám práce a to moje rameno je hnusný,prostě bolíííííííííí,tady je také depkově,ale hormony joj,joj.joj.Bereš něco z těch přírodních produktů na nastupující menopauzu?Brala jsem 4měsíce ten Menomax a myslím,že je to dobrá věc.Občas si udělám tes na přechod ,no u mě je to jasné.A také jsem zjistila,jak mě ta moje dcera,manžel dusil,jak se vše vrací,dcerunka nejdříve přejela chudáka kocoura,ted je nezaměstnaná ,před týdnem jí oznámil šéf,že na ní nemají peníze,šup a je to.Tak schání práci a ted maká na brigádě a je jako milius.A také jsem zjistila,že takové moje doprošování,kup mi v Praze tričko,a ona mě umyslně dusila,protože věděla,že to do centra nezvládnu,bylo ještě větší tzv.kopání hrobu,a já stará hadrářka najednou měla pocit,že opravdu nic nepotřebuju,protože nikam nejdu a najednou jede sebevědomí dolů rychlostí blesku jsem si řekla tak to asi ne.A na radu jedné známé at mrknu na www.mimibazar.cz ,kde jsou i věci nové pro děti i dospělé,jsem si pořídila nějaké hezké věci a říkám si ,ty je unosíš,tak zatím spíš po doktorech.A najednou se dcera zarazila,kde jsi to sehnala apod.A vydím,že fakt nejhorší je si nechat diktovat a cítit se zavázaná za to,že mě někam dovezou a méněcená.Tak tohle se snažím odbourat.No a synek já nevím,nevím,,,,,prostě je mi to líto i mě to štve,sms,to už je vše vyzkoušené.Nějak to nechápu ani já ani nikdo ,kdo ho zná.

Lily.....kdepak jsi?

Ahoj Pajko,bohužel my rodiče byly dost dlouho bez práce tak ted našli ,ale daleko,kamarádky se taky tak nějak vytratily,manžel mně pořád nechtěl pochopit,že už těch bolestných situaci bylo dost na mně ,právě proto,že pracuje daleko a jezdí jen na neděli dom.Jen co zplatíme hypotéku na byt do pěti let tak pujdem jinam dřív asi ne.Ano máš pravdu o to mrně se musím starat i když kolikrát mám zlí myšlenky a nebaví mně si s ní ani hrát a odpovídat ji,Dcera je dost živý a svéhhlavý a hlavně nespavý dítě.Poslední pul rok jsem mněla velký osobní i zdravotní problémy,spala tak dvě hodiny denně,manžel my nechtěl věřit,že si vymýšlím,že už nemužu,že je my zle,v neděli mně v noci vezl na pohotovost ,kdy jsem totálně zkolabovala.EKG I tlak v pořádku tak prý nervi.V utery jsem naklusala pro AD trittico a neurol a čekám kdy to přejde bojuju,ale potřebuju hlavně spát a přijít na jiný myšlenky,jsem ráda,že tu jsou lidičky kteří poradí,povzbudí.no nic dcera už je nervozní tak jdu ven obejít pole,louky,lány a trochu unavit mozek.paaaa

Evokrk, prosím tě trpěla jsi taky ze začátku užívání coaxilu nespavostí?Já od té doby co to beru za celou noc neusnu, už jsem z nevyspání hrozně vyčerpaná.Sem tam si pomůžu hypnotiky, ale to nemůžu brát pořád.Dříve mi na spaní pomáhal rivotril, ale teď nezabírá.

Někdo tady psal, že bral i 1 a půl tablety rivotrilu naráz.Já jsem ještě vyšší dávku než 1 tabletu 0,5 mg nezkusila.Kdo jste si vzal těch 0.75 mg, nemělo to nějaké neblahé následky?Není to moc?Co myslíte, mám překonat strach a zkusit si vzít na noc 1, 5 tablety?

Andreo a sui, já se od té doby, co mě s kolapsem odvezla záchranka- stačila jsem si ji ještě přivolat sama a po čtyřech jsem lezla otevřít dveře, aby se ke mně dostali do bytu, než ztratím vědomí-taky strašně bojím být doma sama.Jak začnu mít kolapsové pocity, tak se vyděsím, že už je to tu zas a že třeba ztratím vědomí dřív, než stačím zavolat.No, je to fakt permanentní strach a ten člověka úplně paralyzuje a ničí.Tak si přesně dokážu představit, jak vám je.Ale taky to nemůžu nijak řešit-muž musí chodit do práce a vydělávat a je většinou v práci až do večera.
Odpoledne se vrací ze školy syn-to je tak uklidňující pocit, když ho slyším vcházet do dveří.

Protože mám navíc ty stálé závratě, ven vycházím jen s doprovodem.Většinou se musím opřít o manžela, bez opory nemůžu jít.Někdy je intenzita závratě menší, tak jsem schopná chůze bez opory-jako např. na těch houbách, ale přítomnost muže mě podporuje aspoň psychicky, že nemám strach.Vím, že kdybych omdlela, tak se o mě postará a nezůstanu ležet bez pomoci, tak jako se mi to stalo, když jsem šla sama z obchodu, asi mi klesl tlak a už jsem byla na zemi.Probrala jsem se, ale nemohla jsem vstát.Kolemjdoucí občané dělali, že mě nevidí a přecházeli raději na druhou stranu ulice.

Andreo, měla by jsi zajít i na neurologii nechat si udělat EEG,jestli ty křeče nejsou mírnější forma epilepsie.Alkohol a probděná noc může tyto záchvaty odstartovat.

Beáto, to skutečně vypadá na chronický únavový syndrom, můžeš mít i zaktivované nějaké viry-EB viry, herpes-viry, cytomegaloviry, enteroviry......viz, ty teploty a únava.

Sui, nemůžeš aspoň to první období, než léky zaberou, přežít u rodičů? Tvá samota má i své pozitivní stránky, nutí člověka víc bojovat, přežít bez pomoci, takže zmobilizuje vlastní síly a o to jde. Dokázat si, že to zvládnu sama. Byla jsem s dětmi taky pořád sama, manžel dojížděl dost daleko do práce, jezdil domů jenom spát. V první fázi samostatného bydlení byla ještě na vojně na opačném konci republiky, takže to byla samota dlouhatánská. Buď ráda, že máš dceru, přinutí Tě, aby ses snažila, je motivací k uzdravení i k jednotlivým nejbanálnějším činnostem. Na hloupé a protivné lidi budeš narážet po celý život, nezbývá než se proti sousedkám obrnit trpělivostí a nesklouznout na jejich pavlačovou úroveň. Přeju Ti, abyste bydlení vyřešili co nejdřív tak, abyste s dcerkou nebyly samy. Z dobíjecích přípravků mě napadá Geriavit Activit, kombinace vitaminů a stopových prvků, není nejlevnější, ale je kvalitní. Je to vlastně něco jako Geriavit Pharmaton pro mladé. Občas ho kupuju synovi, když je přetížený prací i rodinou.

Ahoj já jsem tady taky poprvé protože jsem byla u psychyatričky poprvé v uterý,ale muj příběh je na dlouhý vyprávění a člověku je hned líp ,když v tom není sám a muže se aspon,někde vypsat.H.K.děkuji a pomáhejme si aspon povzbudivým slovem

Ahojky sui!!
Moc Ti držím palce ať to zvládneš.Já chodím na PP home.Tady jsem poprvé a zaujalo mě Tvoje psaní.Já mám doma děti a přítele,ale jsem často sama doma v domě a na vesnici kde nikoho neznám.Jsem tady krátce přistěhovaná.Tak Ti fakt rozumim.Tak se drž Ty i ostatní!!!!!

ahoj andrejko děkuju za povzbudivá slova,no já mám všechny blízké lidičky 25 km daleko manžel se vrací jen na neděli a zas pryč,bydlím na vesnici v bytovce teprve krátce nikoho tu neznám a jěště mám starší a zlý sousedky ,který my na klidu nepřidají když my o pulnoci tlučou do stropu atd..,ale mám za ten pul roku dost složitých situacích zažito,takže to byla otazka času kdy to se mnou sekne.Moc toužím po vlastním bydlení v blízkosti svých nejbližších a mít manžela doma,pracuje na tři směny daleko a jako vše v dnešní době je otázka peněz.Ted jsem byla s dcerkou venku ,že budem doma vyrábět podzimní výzdobu tak ty hnusný pocity snad na chvilku zaplaším.Moc nám všem i sobě držím palečky aby byl opět náš život plný sluníčka a pohodových dnu.SUI A JĚŠTĚ MÁM OTÁZKU UŽIVÁTE NĚJAKÉ VITAMÍNY,JÁ SE CITÍM STRAŠNE VYČERPANÁ TAK NEVÍM JESTLI BY MNĚ ASPON NĚCO NENAKOPLO.DÍK A OMLOUVÁM SE ZAPSANÍ ,ALE DCERA MY TADY S TÍM POŘÁD CVAKÁ

Hani, souhlasím s Olgou, žes udělala pokroky. Na mě by doléhala situace s vnoučaty taky velice težce. Možná by s Tvým synem a snachou měl promluvit někdo třetí, na koho dá. Ne přímo Ty. Vždycky, když nastane napětí v rodině, je mi líto každé minuty, kdy nejsme v pohodě. Mladí lidé to vidí trochu jinak, neuvědomují si rychlost času a křehkou pomíjivost života. Hezky to napsal Johanz v souvislosti s odchodem své maminky.
Anebo udělej, co Ti říká srdce a nepřestávej je oslovovat. Piš jim, navštěvuj je i s Natálkou, vybojuj si to. Musíš cítit, na co máš dost síly a kdy už Ti některé konání škodí.
Mám špatný týden, úzkosti a depky, teď právě nejsem ten nejlepší rádce. Bojuju, jak se dá, snažím se eliminovat léky na minimum, ale úplně cítím hormonální chemii, jak si ve mně zase řádí a tak nakonec přemýšlím, jak na ni a řeknu si, že nemá smysl vyčerpávat se zbytečným neklidem a vezmu si bez výčitek lék. Ale někde na dně duše ta výčitka stejně číhá, je tam, úplně nikdy nevymizí. Jojo, chtěla bych být klidná, zdravá a v pohodě, ale nejsem a nikdy úplně nebudu. Přesto se nepřestávám usmát při každé příležitosti nebo i pokusit rozveselit své okolí... venku je mlha a ve mně taky :(

Andreo, to víš, že to bude dobrý!!! Vždyť sama píšeš, že už teď je to lepší. Taky jsem si něco podobného zažila po třetím porodu a řešila jsem to podbně jako Ty, jezdila jsem k rodičům. Měla jsem štěstí, že jsme žili ve stejném městě, takže když se manžel vrátil z práce, vrátila jsem se taky. Doporučovala bych Ti nepřestat doufat ve zlepšení, nepropadat beznaději a taky nepřestat řídit. Zatím se pokus jezdit v doprovodu manžela, ale pak si postupně dávej krátké trasy sama. Jak přerušíš na dlouho, budeš se bát víc a víc.

Ahoj Sui,první týden braní AD mi bylo hrozně zle,myslela jsem,že už to nevydržím,ale vydržela a je mi teď podstatně lépe.Mí rodiče jsou také pracující,ale mamka pracuje 200 metrů od bydliště,tak mám takový lepší pocit,že kdyby se mi něco stalo,může hned přijít a postarat se o děti.I když vím,že se mi nic nestane,že to je jen v mé hlavě,ale uklidňuje mě to.Mám dvě malé děti,holku 3.5 a kluka 2 roky a i když mi dávají občas zabrat je to určitě lepší,že se mám o koho starat a nějak ten svůj mozek zaměstnám.Kdybych měla pořád přemýšlet nad tím co kdyby.., určitě bych se z toho zbláznila. Držím ti palce.(nám všem)

Hani,
s vnuky to máš strašně zlé, ale Ty s tím nic nemůžeš udělat. Syna se jen zeptej - nebo to snad i víš - proč Tě snacha nesnáší. A synovi bys také mohla napsat třeba jen pohled či krátký e-mail nebo sms, jak Tě trápí, že jej a vnoučata nevidíš.

Beáto,
pokud je u toho i teplota a únava, tak to je spíš chronický únavový syndrom s PP. Tady na doktorce v Nemoci je diskuze Ch. ú. syndrom. Počti si. Jde hl. o poruchu imunity, následně psychiky. Mám jej 12 let, umím si ho dost dobře léčit, na rozdíl od doktorů ... a vím, o čem mluvím.

ahoj zažívám přesně co ty,akorát já dostala ad trittico v uterý a klepu se ,buší my srdce pul roku před tím jsem zažila dost velký trauma,svoje nemoci ,umírání jiných mladých lidí až to se mnou před 14 dny seklo já jsem na tom huř že jsem pořád sama s dcerou 2 roky bez přátel ,manžela i rodiču ,protože jsou pracující a opravdu pro mně je nejhorší ten pocit samoty,ale já nevím jak to udělat doma se mnou nikdo být nemuže tak to je jediný co ti ted v tom našem hrozným stavu zavidím pocit někoho blízkého.já jen doufám ,že my ad zaberou co nejdříve jinak se opravdu bojím o život.jo a psycholožka my řekla,že do měsíce to odezní tak nevím,ted se tu klepu jsem sama dcera má hlad já nejsem schopna ničeho jdu si vzít neurol a uvidíme.ahoj a musíme věřít že se zas budem smát