Panická porucha PP7

Inko, tak to přesně je, co se rad týká. Přemýšlím, jestli jsem někdy někomu dala jednoznačnou radu stran soukromí a nějak nemám jasnou vzpomínku. Asi jsem vždy mluvila o plusech a mínusech různých variant. Tak to i vnímám, člověk nikdy předem neví, jak vztah dopadne. Člověče, já snad přímo říkám "v tom ti neporadím..." Za dobrotu, na žebrotu... nevím, jestli to platí. Asi věřím, že dobro se člověku vrátí třeba odjinud, stejně jako zlo, i když často to na první pohled vypadá na tu žebrotu. Filosofuju a musím jít spát, zítra mám zase náročný den.

Evíček je bojovnice, ale spíše mám strach o
její zdraví, než manželství.
Facku u hysterie vnímám podobně jako při mdlobách, takové postrčení k soudné bdělosti.

Inko, dobrou noc a měj se bezpanikově!!!

Jinak o těch radách v intimním životě-máš pravdu, že ve skutečnosti je na to člověk vždycky sám, ale potíž je v tom, že ti důvěrně známí zoufale o radu žádají.Aspoň já mám takové zkušenosti a nejde moc dobře říct jim-v tom ti neporadím.To zrovna nechce nikdo slyšet.Tahá z tebe radu .A když poradíš, může se stát, že se to obrátí proti tobě.Pro dobrotu, na žebrotu.To je rčení, o kterém si myslím, že platí v životě téměř stoprocentně.

No, např. u hysterie je facka třeba!Myslela jsem to samozřejmě obrazně.Ale, je divné, že se Evíček neozvala, tak mám docela obavy, jestli fakt neutekla k mamince a nezkomplikovala si život ještě víc.

Inko, poznámky o intimním životě a rodinném rozvratu jsem vnímala hodně periferně a nepříliš vážně. Extrémní euforie byla varovná a výmluvná zároveň. Abych pravdu řekla, netroufla bych si radit nikomu stran intimního života či rozvratu manželství, jak se zachovat. Ani těm, které důvěrně znám. Na tyhle věci je člověk v životě vždycky zoufale sám. A ze svého působení ve školství vím, že zázračně jako motor vždy působilo povzbuzení, nikdy facka. Křivdy z facek si lidi většinou vlečou těžce sebou celým životem :(

Rozumím, jak to myslíš, ale těžko u osoby, kterou osobně právě neznáme, můžeme vědět, jestli jí víc pomůže to "školení", nebo naopak pochopení a útěcha.Na někoho platí víc milé slovo a na někoho facka.To je právě to, co nevíme.Taky bych měla strach aby si ta osůbka hledající azyl tu podporu špatně nevysvětlila a fakt si to doma nenávratně nepokazila, ale na druhé straně bych měla i strach , aby ji ostrá kritika nehodila ještě hlouběji ke dnu.Je to těžké, snažit se pomoci někomu, o kom nemáš dostatek informací.

Přeji vám všem dobrou a klidnou noc. Mám za sebou zase cestování, nějakých 300 km, snad usnu.

Evikrk, z dnešního dne mě mrzí skutečnost, že jsem Ti ublížila. Naprosto to nebyl úmysl. Mrzí mne to o to víc, že patříš k lidem, kteří jsou mi blízcí... :(

Lily, k AD nejsem schopna se vyjádřit. Nemám zkušenost, ale kdybych na ně najela, měla bych je už na 99,99% napořád :( S těmi anonymy máš dobrý postřeh, vylézají vždy jako krysy, naposled minulý týden ohledně Martiny... Vždycky přemýšlím, kolik je tu lidí na čekané, protože tu je tolik příspěvků, že náhodně komunikační výkyvy ani odchytit nelze. Je v tom taky patalogie, ale taková jiná, nebezpečná :(

Migeli, mrkni se zatím na tenhle odkaz, když píšeš, že Ti chybí informace:
http://cz.lundbeck.com/cz/Public/what_we_do/Depression/default.asp
K základní orientaci by to mělo postačit vrchovatě a rovněž by ses tam měl přesvědčit o nutnosti léčby pod vedením odborníka. 4 měsíce s PP je krátká doba a vysokánská perspektiva k úplnému uzdravení, ale začni hned zítra!!!

Jak tak s toho všeho tady čtu a za všechny příspěvky mockrát děkuju,tak kašlu na léčbu co mi dneska obvoďák nasadil a radši hned zejtra se objednám k psychiatrovi pac už nemůžu čekat...obvodní mi sice nenapsal nic scestnýho,ale neni odborník....díky.

Inko, Tvé názory jsou opravdu moudré. Nesouhlasím pouze s jednou maličkostí, která můžeš být velkým problémem. Pokud někomu labilnímu, kdo si právě šplapká po dnu, někdo dá školení, co má a nemá dělat, kdy a co má anebo může psát, zda se tu předvádí po nocích a každý ho tu lituje (psát jménem všech mi přijde taky zcestné) apod, vnímám to jako nebezpečí, které může v dané chvíli psychice napadené osoby nebezpečně přitížit. Proto jsem přesvědčena, že tohle není věc dvou osob. Naopak. Ta první po druhé nic nechtěla, jen tu našla noční azyl a ta druhá psala některé věty jménem všech. Mnozí lidé sem přece chodí a snaží se pomoci, aniž by očekávali projev vděku či dodržování pravidel(jakých vlastně?). Proto se ani nemohou cítit pobouřeni.
Mně už se tu stalo, že jsem byla více než rok virtuálně zneužívána, přesto k té osobě necítím nevraživost, mám ji opravdu pořád velmi ráda a tutéž chybu bych udělala znovu. Proč? Protože by ve mně znovu hlodal červíček pochybnosti, co když pomoc opravdu potřebuje? To se raději nechám zesměšnit, ale budu žít s vědomím, že jsem udělala, co bylo v mých silách. Nepotřebuju obdiv a vděk, jak se tu mnohé mylně domnívají, naopak vždycky mi tu právě tyhle projevy byly na obtíž a po tom, co tu bylo nahlas projeveno, že mi jde hlavně o výsluní, jsou mi vysloveně nepříjemné. Jsem však od dětství povaha, která neumí mlčet a nezastat se někoho, o kom mám pocit, že je slabší a neschopný se ubránit.

Migeli, k psychiatrovi skutečně nepotřebuješ žádanku od praktika.Zjisti si kdo v tvém okolí ordinuje a většinou se můžeš i telefonicky objednat a mám zkušenost, že když řekneš , že je ti dost zle, tak tě sestra objedná co nejdřív, dokonce ti klidně může i říct,ať přijdeš jako akutní případ třeba už zítra.Oni psychiatři vědí, že prodlení např. u depresí může smrdět průšvihem.Obvoďáci-tedy dnešní praktici sice můžou taky psát AD a anxiolytika, ale nemají tak odborné vědomosti, proto typicky každý píše lexaurin nebo neurol, ale přitom anxiolytik existuje celá řada.Dále většinou píšou každému to samé AD, které znají.U tebe např. Asentra.Ale psychiatr lépe pozná, co je v tvém případě vhodnější-co je lepší na depresi, co na úzkost nebo paniku, může vybrat léky, které více potlačují fyzické příznaky psychické poruchy,nebo rozhodnout jestli vybrat víc tlumící nebo naopak -kvůli spánku.Taky AD různě ještě kombinují s psychofarmaky a nebo anxiolytiky.Takže se klidně může stát, že ti psychiatr nasadí něco úplně jiného než praktik.Já jsem měla první AD taky od praktičky a dělaly mi hrozně zle.Psychiatr mi pak řekl, doslova(on je takový oražený), že mi dala pěkné sračky a že mi dá něco lepšího a skutečně mi tehdy dal kombinaci, která mi v té době pomohla.
Jinak lexaurin a neurol je silnější anxiolytikum než rivotril, který vlastně patří mezi antiepileptika a uvolňuje spasmy kosterního svalstva.Ale protože je to taky druh benzodiazepinu, působí i anxiolyticky.Protože nejsi ještě na benzodiazepiny zvyklý, tak tě lexaurin a neurol víc oblbuje.Proto bych ti radila začínat se slabším rivotrilem, když ti zabírá a tak jak píše Bára, lexaurin si nechat na horší časy(kdyby náhodou přišly)

text

Co řikáte na alkohol???Já když si dám 4-5 piv tak je mi ůplně v poho vlastně zcela normálně,dám normální pracovní výkon,fyzickou zátěž cokoliv.....Jakmile se ale člověk fakt vyleje tak ty kocoviny jsou milionkrát horší než bejvali.....člověk vidí věci co neexistujou,hlasy co nemluvěj...do toho lapá po dechu a nedokáže jednat racionálně....ale v množství pěti piv je to ok......Samozřejmě nejsem nějakej alkáč,ale fakt mi to pomáhá....ráno rivotril a večer v práci nějaký to pivo a díky tomu to dávám....samozřejmě nic moc kombinace a o to horší rána.....

tak to sorry....jen sem nevěděl na jakom foru je nejvíc lidí,který by mi mohli pomoct....nenapsal sem ho dvakrát,ale tak desetkrát a to na různá fora....tohle se mi zdá nejkvalifikovanější:-)Prostě jsem už celkem zoufalej a zároveň vděčen za každou informaci.Přátelé díky moc.Sem rád že v tom nejsem sám...Nikdy bych neřek že mě se ně co takovýho může stát....ba že to vůbec existuje....

tak to sorry....jen sem nevěděl na jakom foru je nejvíc lidí,který by mi mohli pomoct....nenapsal sem ho dvakrát,ale tak desetkrát a to na různá fora....tohle se mi zdá nejkvalifikovanější:-)Prostě jsem už celkem zoufalej a zároveň vděčen za každou informaci.Přátelé díky moc.Sem rád že v tom nejsem sám...Nikdy bych neřek že mě se ně co takovýho může stát....ba že to vůbec existuje....

Migeli, tentýž příspěvek jsi napsal dnes dvakrát... zvláštní.
Psychiatra neodkládej, každým dnem si tak prodlužuješ cestu, kterou Ti vezme léčba k uzdravení. A taky po psychologovi bych se na Tvém místě porozhlédla.
Přeju Ti, aby odborně vedená terapie začala co nejdřív a byla úspěšná.

Nojo, je :-) snad si někdo nebude myslet, že jsme se domluvily, ale vnímáme to naprosto stejně a nezávisle jedna na druhé. Není to poprvé...

Pajko, tak vidím, že jsme zase měly stejné myšlenky, není to telepatie?

Baruš, Ty fakt máš úplně jiný biorytmus, než dřív. Chtěla bych Ti poděkovat, že se nebojíš napsat, co si myslíš. Nikoliv, že se tím zastáváš mě, ale že jsi a zůstáváš člověkem, který nemá problém napsat, co si myslí a ne to, co se od něj čeká, případně alibisticky mlčet. Většinou máme podobný názor na věc, ale už se taky párkrát stalo, že ne, jenže u Tebe nikdy necítím, že by to způsobilo jakékoliv napětí. Jsi člověk, se kterým lze diskutovat, aniž by chápal odlišnost názorů jako projev nepřátelství.
Měj se pěkně.
P.S. O lázních v Jeseníku jsem někde četla, že tam mají computerovou kineziologii. To by mě docela zajímalo. Myslím, že vyzkoušíš...

no zhoršení si teda nějak moc nedokážu představit:-)Jestli se s tim rivotril nějak nebude mlátit tak bych zůstal u něho pac polknu prášek a kromě zlepšení a vrácení do normálu necítim nic.....lex a neurol mě prostě sjedou že mám zamlženo,a nejsem si schpnej sbalit ani věci....

Ten předchozí příspěve jsem byla já, ale možná jste to poznali. Jen chci ještě napsat, že k psychiatrovi není zapotřebí žádné doporučení, zatím jsem o tom od nikoho neslyšela.Prostě si nějakého najdi, zavolej, objednej se a hotovo.Ty fyzické potíže mě taky vyděsily, dlouho jsem nechtěla věřit, že je to psychika. A že to máš nonstop je proto, že se bojíš, musíš překonat tu hranici, kdy se přestaneš bát- je to strašně těžké a k tomu ti pomohou právě ta AD - uvidíš, že se to zlepší, až zaberou. a kdyby byla psychoterapie, bylo by to super. A když tak si přečti pár příspěvků tady a uvidíš, že je nás jako much, nejsi v tom sám a každý tady začíná zoufalým příspěvkama a postupně se to lepší a nakonec jsme schopni se tady bavit o vaření, dětech, zvířatech (na to zpočátku nikdo nemá ani pomyšlení).
A nakonec - Jitko, jsi to opravdu ty? Fakt jiný člověk, hurá.Mám potíže s udržením otevřených očí, musím okamžitě do postele.Tak dobrou