Panická porucha PP7

Romano, moc tě zdravím, je fajn, že ses ukázala po dlouhé době. Je zvláštní, jak i dvojčátka jsou každé jiné.
Pajko, tak to bys mohla rodit za mě :-) Já bych si to klidně vyměnila. Začínám mít dost strach, přitom první porod jsem měla bez komplikací. Jenže teď už vím, co mě čeká :-( Slyšela jsem od kamarádek, že druhý porod je rychlejší ale bolestivější. I když vím, že to neplatí u každého stejně.
Školství, jak Pajko líčíš, by byl ideál. Nevím, jak to vypadá ve školství nyní, ale já mám na školu (zejména základní) jen samé negativní vzpomínky. Nepamatuju si bohužel na žádnou učitelku s lidským a chápavým přístupem.Pamatuju si např. na jednu, která vždy slabé žáky před třídou zesměšňovala a dokonce nás bila ukazovátkem. Jednou dala spolužačce facku v družině, že jí spadly na zem brýle. Jiná učitelka byla zase zarytá komunistka, což jsem dřív tak nevnímala, ale dnes zpětně si to uvědomuju. Museli jsme se učit zpaměti nesmysly o Černobylu. Jeden můj spolužák byl dyslektik, tehdy se o tom ale moc nemluvilo, takže ona ho brala za hloupého a byla na něj vysazená, stále se po něm vozila. On byl asi taky trošku labilnější povahy, takže se jednou dokonce počůral. Pajko, měli jste velké štěstí, že jste našli chápavý přístup učitelů, zvlášť za socialismu to podle mě byla spíš výjimka. Myslím si, že ten přístup učitelů, který jsem zažila, byl i základem mých psych. problémů, protože jsem se celou základku jen bála. Chodila jsem ráno do školy vždy s kámoškou - sousedkou a cestou jsme si vyprávěly, která se na který předmět víc bojíme. Naštěstí moje mamka měla podobný přístup jako ty, takže se na mě nikdy za špatnou známku nezlobila a hodně mě podporovala. Je fakt, že jsem moc špatných známek neměla, i když v první třídě jsem měla taky 2 a to jen kvůli matematice. No a nakonec jsem vystudovala ekonomickou fakultu a ze zkoušek na VŠ ze statistiky, ekonomie i matiky jsem měla většinou za 1 - takže taky docela paradox :-))
Dáši, tak to jste měli s Aničkou hezký odpoledne. Já šla dneska taky nakupovat. Potřebovala jsem nutně koupit dárek manželovi k narozeninám. Cestou jsem nám koupila lístky na Lucii Bílou - po dlouhé době trocha kultury...ovšem ta cena! :-)

Ahoj všem.
Už je mi líp, tak jsem dneska byla v práci. To bylo snad poprvé v životě, kdy jsem nevyužila možnosti, se trochu flákat doma a snažila jsem se dělat všechno proto, abych se mohla vrátit k dětičkám.
Díky nim se snad budu těšit i na Vánoce. Je to neuvěřitelné, jak se ti prckové nemůžou dočkat. Pořád hledám v knihách a na internetu nápady, co by se dalo vyrábět a budeme asi dělat i nějaké cukroví...
Další pozitivní zpráva je ta, že už mi zbývají jen 2dny do konce zkušební doby. Pak se snad konečně přestanu bát, že mě jen tak propustí.
Taky se vám zdá, že ten čas strašně letí? Jako by to bylo včera, co jsem tu s váma prožívala mojí poslední státnici a propuštění z 1. práce. Přitom je to už rok.

Ahoj všem.
Ilono , nepíšeš jak dlouhou dobu jsi AD pokaždé užívala než jsi je vysadila. Mně totiž než zabrala, tak jsem myslela, že je to můj konec jak mi po nich bylo asi tak 3 neděle blbě. Pak se to uklidnilo.
Dito, tak co Linda? Je to už v poho?

Dášendo, vždyť Ty jsi taky vlídná. Mně vždycky vadilo, když škola přenesla na rodinu nervozitu a zdůrazňovala zejména chyby dětí. Je to zbytečné. Mělo by se jít po tom, co dětem jde, na co jsou šikovné a to rozvíjet a ne znásilňovat je v tom, k čemu nejsou nadané. Pro spoustu rodičů neúspěšných dětí je trauma chodit na rodičovské schůzky. Znám moc lidí, kterým se na základní škole nedařilo a přišli do středního školství, začali se věnovat určitému oboru a excelovali. Kromě toho známky nejsou kriteriem úspěšnosti, často jsem se potkala s lidmi, kteří studovali se samými jedničkami a v praxi jim to nijak nešlo. Spousta rodičů jakoby zapomněla na svá dětská léta, možná jsou nervózní z toho, že dítě není podle jejich představ, ale na dušičkách dětí se pořád dělá moře zbytečných chyb. Pozitivní přístup a pochvala jsou motor, který žene vpřed, trest by měl jen korigovat chování, aby zůstalo v mantinelech morálky a to ještě citlivě. Pro mě bylo nejdůležitější, aby se děti nebály za mnou s čímkoliv přijít, aby se nebály říct nepříjemnou pravdu, protože řešení vždycky společně najdeme a myslím, že se mi to povedlo. Upřímně ale musím říct, že jsem se svému dyslektickému synkovi věnovala o něco víc, než jeho dvěma sourozencům a občas, i když jsou už všichni dospělí, padne od těch dvou napůl laškovná i vážná poznámka o tom, že byl mazánek, kterého jsem rozmazlovala :). Myslím, že rozmazlený rozhodně není, ale nezvládla jsem to dost dobře, když si toho všimli...
Měj se krásně. Hned bych si dala trochu vánoční výzdoby, dokonce i tu malou pobíhající princeznu, ale zatím nestíhám :(
Právě včera jsem se chtěla vrátit zpět o 25 let, protože jsem ten den rodila a brala bych to i s těmi bolestmi :-) Nevím, co by tu dobu, kdy děti byly malé, mohlo ještě překonat. Ale kdoví, možná mě život překvapí... :)

Ilono, nejlepší je samozřejmě vyřešit si stresující situaci doma, to za tebe AD nevyřeší, ale asi to není tak jednoduché.Jestli ti zatím všechny AD dělaly zle, zkus to tak jak to děláš teď.Na kardio tě určitě proklepli, když ti dali betablokátor.Nevím jak ho bereš, ale správně by jsi egilok měla brát denně.Na noc půlku a neměly by tě po něm budit palpitace.Působí i proti jiným projevům úzkosti.Přes den zkus čtvrtku, případně půlku, pokud ti ale moc nesnižuje tlak!Jestli máš projevy jen třes a palpitace, tak by bylo dobré, kdyby jsi mohla být jen na egiloku a nepotřebovala k tomu lexáč, ale to se každopádně poraď na kardiologii.Protože lexáč je návykový, tak by bylo výhodnější, kdyby jsi se bez něj obešla.
Blbnou ti asi vegetativní nervy,to ti zřejmě řekli i na kardio a asi jsi měla holtera?Ale u toho by byla šance obejít se bez AD.Jestli ti ale egilok moc snižuje tlak, tak to bys pak přes den a denně nemohla brát.

ILONO , od nervů jsou možný takový stavy , že by to ani nikdo nepředpokládal , bohužel , všichni kdo jse chodíme , by jsme ti o tom mohli vyprávět!

Máš to těžkýjak píšeš , v prvý řadě by bylo třeba si dát do pořádku vztahy s nejbližšími což se lehko řekne a hůře udělá.
Někdo Ilono vystřídá třeba desatero AD, než mu něco sedne , měla by ses ještě poradit se svoji psych. , mě tedy pomohla hned ta první , měla jsem štěstí a užívala jsem citalopram.

Ahoj OLI , to jsem ráda, že jsi se tu objevila a že už se cítíš lépe:o))

DITO , chudák malá , snad už jste ok, znám to malá měla někdy před dvěma měs. ošklivou stř.chřipku a já z toho byla úplně zdrcená.

AHOJKY ROMANO , tak kluci jsou školáčci, snad jsi i jinak v pořádku.

Jinak já se před chvílí vrátila z Prahy , byla jsem v IKEA, koupit ještě nějaké ozdoby na stromek, hlavně jsem tam jela pro nádobí měli v akci skleněné čiré hladké jednoduché nádobí , tak jsem to nakoupila pro sebe i pro velkou dceru.Ještě jsem si přivezla velkou vánoční hvězdu, už kralije v kuchyni a jsem zmožená :o))relaxuju chvilku u počítače a Áňa tu okolo mě lítá skorálema na krku, unás teď letí princezny :o))

Mějte všichni prima večer

Berounsko , jasno -4
PAJKO , ty jsi musela být hrozně hodná a vlídná maminka, tak hezky jsi to popsala se svým synem :o))

Ilono, nevím, kolik máš o PP informací, ale zkus se podívat na tyhle odkazy, nejlépe i s manželem, možná tě pak lépe pochopí.
Na tomto odkaze najdeš přehledné info o panické poruše:
http://cz.lundbeck.com/cz/Public/what_we_do/Depression/default.asp
Na www.diagnozy.cz si zase můžeš přehrát dokument o panické poruše, případně agorafobii.
Spoustu lidí uklidní už jenom to, že pochopí, proč některé příznaky mají, co se v těle fyziologicky odehrává a úplně nejlepší je, když to pochopí i jejich blízcí, protože tak jim mohou nejlépe pomoci k uzdravení.

Opravuji hrubku-domnělý-

Opravuji hrubku-domnělý-

Dášendo,dávali mi různý antidepresiva,ale bylo mi z nich blbě,tak jsem je přestala vždy brát.Na kardiu mě dali Neurol,že je to psychický,brala jsem ho 3měsíce,bušení jsem mezitím neměla,až najednou zase začalo,tak jsem ho vysadila a bylo to asi týden hrozný,třesy,bušení atd.myslela jsem,že snad umřu,pak jsem si vzala půlku Egiloku,to je betablokátor při tom bušení,a přestalo to,tak jsem si říkala,že to zkusím zvládnout s co nejméně prášky,sem tam,když mě bere třes,vezmu si Lexaurin a přejde to.Začala jsem zase chodit do práce,tak to možná bude lepší,ale včera večer jsem se klepala jako osika,tak následoval Lexouš.Je to fakt možný,že tady ty stavy můžou dělat nervy?Malá onemocní a já se hned začnu klepat a dostanu průjem,přijde domů manžel a o něčem se dohadujeme a já se klepu-žijeme v trvalých neshodách,nehádáme se,ale je tu velké napětí,nejistota.Jsem pod stálým psychickým tlakem.Myslíš,že se z toho někdy dostanu?Rozjelo se mi to asi letos v březnu,kdy manželovi děti,tak dlouho poštvávali jeho proti mě(8let),až se chtěl rozvést.Já pak dostala 2 antibiotika na domnělí zánět vaječníků,z kterých jsem dostala strašné průjmy,asi 3 týdny,zhubla jsem a objevila se mi krev ve stolici.to mi taky dodalo,naštěstí dost nepříjemná vyšetření potvrdila,že střeva jsou v pořádku,byla jsem jen na operaci jakési fisury a na vyšetření žaludku mi ještě ke všem nervům zjistili,že mám brániční kýlu a špatně mi pracuje slinivka.A nervy jeli jako blázen.

Oli, ahoj :-) Ten můj klučina pak měl štěstí, že jsme na škole měli dyslektickou třídu, do ní další 2 roky chodil a měl jedničky a dvojky i radost ze života. Dyslektické děti se pak vrátily do svých původních tříd a hezky bez následků se zapojily mezi ostatní děti. Ta škola byla bezvadná i tím, že se věnovala těmto dětem a ty ostatní se pak na ně nedívaly jako na nějaké zvláštní méněcenné bytosti, i když z počátku s tím problém byl, děti si rychle zvykly a pochopily... My se jeho dyslektickými hláškami bavíme dodnes. Umí vytvořit legrační slova i spojení. Na střední škole měl úžasnou profesorku z češtiny, takže nakonec odmaturoval za 2, nebazírovala na pravopisu, ale on ho ani příšerný nemá, ocenila jiné znalosti. I když si s ním asi užila, když např.ze středověké básně Podkoní a žák udělal podkoního pašáka :-) Jinak věci občas dělá "nad" jednou podmínkou, svému vegeteriánství dal nedávno "válem" a v kině vzhlédl bezva film :-) Naštěstí má smysl pro humor a dokáže se zasmát svým hláškám spolu s námi. Všichni víme, že nejde o výsměch, ale o pobavení se nad roztomilostí jeho slovních výtvorů.

Ditko, neozýváš se, snad je malá v pořádku. Syn jako dítě občas zvracíval a vždycky pak měl aceton v moči, ale vždy se to rychle srovnalo. Jsi opatrná, určitě ji pohlídáš a dobře opečuješ.

Ahoj všem,
jen hlásím že žiju a pomalu se vzpamatovávám z bakterií a virů.
Romanu neznám, ale taky ji zdravím.
Pajko, koukám, že naši synkové na tom byli stejně. Ten můj taky dyslektik, v první třídě prošel s dvojkou jen díky tomu, že znal slabikář nazpaměť. A diktáty, to byla hrůza, až do konce průmyslovky z diktátů pouze za 5. Ale byl pochválen, když ta koule nebyla už za 26 hrubek, ale jenom za 5. A taky teď končí při zaměstnání vysokou školu. Takže ono je nakonec všechno jinak.
Ditušo, co malá a její zvracení? Zlepšilo se to nebo jste byli u doktora?
Dášendo, ta naše sluníčko, moc tě zdravím.
Jinak já a moje pp s agorou jsme doma, jednak ještě zdravotně nic moc a potom máme před barákem ledovou silnici a bojím se, že bych si rozbila držku /ústa/. Takže běžné domácí práce a sledování kočičích hrátek.
Všem pěkný den a ahoooj

Romano, to je bezva, že ses ozvala, ráda Tě tu zase vidím :-). Často na Tebe myslím, jak sama kluky zvládáš a hlavně, jak se oni mají ve škole :-) Vidím, že dobře. Známky příliš neprožívej, můj dyslektický syn měl v 1.třídě taky trojky a studuje VŠ. V první třídě bych známky zrušila úplně a jinak bych zrušila pětky, propadání a reparáty. Z každého žáčka lze vydolovat vědomosti aspoň na 4 a nedá se předpokládat, že pokud někomu něco vyloženě nejde, bude se tomu v životě profesionálně věnovat, tak bych mu s tím neotravovala život ani prázdniny. Nechala bych děti, aby chodily do školy bez stresu. Jojo, to jsou ty moje ideály, ale už se k tomu školství začíná trošku blížit novým pojetím. Můžeš s tím něco dělat, ne že ne. Můžeš ho povzbuzovat, dávat mu najevo, že kvality člověka nejsou určeny tím, co má z češtiny nebo z matiky, tj.chválit ho za to, v čem je dobrý, nedovolit, aby mu upadalo sebevědomí, aby trpěl tím, že bráška je lepší. Děti jsou k tomu velice citlivé. Můj syn chodil na konci první třídy se smutně sklopenou hlavičkou a když mi ukazoval vysvědčení byl klubíčko neštěstí. Vzala jsem ten papír do ruky, rozzářila jsem se a přečetla jsem jen ty jedničky, objala jsem ho a řekla mu, že je moc šikovný chlapeček, protože před rokem neuměl číst, psát a počítat a dnes už to všechno umí. Takže prázdniny nezačaly žádným smutkem, výčitkami či traumaty ze známek. Zbytek rodiny to zvládl taky dobře. Soustřeď se na to, co mu jde a chval ho při každé příležitosti. Potřebuje pohladit slovy, povzbudit, získat dojem, že není horší než bráška jenom proto, že má jiné známky. Určitě je v mnoha směrech jiný než Tomášek, myslím v pozitivním slova smyslu. Kvalita člověka není dána známky v žákovské knížce nebo na vysvědčení. Zkus se na něj podívat bez tohoto kritéria a uvidíš, že nebudeš mít dojem, že je slabší. Je pouze jiný a to je velký rozdíl.
Mějte se všichni moc pěkně :-)

Ahoj,
přišla jsem Vás po dlouhé době všechny pozdravit :-)
Četla jsem pár stránek zpátky, ale bohužel, nemůžu už dál dočítat, tak vlastně ani nevím, co se tu přesně řešilo. Říkala jsem si, co asi dělají moje netové přítelkyně...Já sem už nemůžu chodit, jsem na všechno sama, kluci v 1. třídě...Ale často se mi zasteskne po naší PP s půlnoční šibenicí, kdy tu byla Eva Rok, Pajka, Jindra, Judita, Karel, Dita, Eva, Bára a pár dalších, které jsem měla moc ráda, většina jich sem už nechodí...
Já se mám docela dobře, někdy je líp, jindy hůř, hlavně ale mám opravdu nedostatek času, sice si říkám, že se aspoň nenudím, ale někdy je mi smutno, všechno hrozně rychle letí. Kluci chodí na fotbal. Minulý rok hráli hokej, ale bavilo to jen Tomáška, Románka ne a nudilo ho chodit tam a koukat a mrznout u ledu 3x týdně, tak na jaře zkusil fotbal. Zkusil to i Tomášek a od té doby máme doma 2 fotbalisty :-) Už hrají i zápasy, takže každá druhá sobota je taky v čudu, protože hrají malý dětský krajský přebor, tak cestujeme po kraji. Tomášek je sportovec, na jaký sport šáhne, to mu jde. Je 2. nejlepší ve třídě v běhu, hraje fotbal, hokej by chtěl hrát, hrál ho loni, ale to jsem mu letos už nedovolila, protože by toho měl moc, navíc učení je na 1. místě!!! :-) Šplhá, skáče...ve škole samé jedničky a jedničky podtržené.
Románek je taky sportovec, ale horší než Tomášek, ze školy nosí bohužel dvojky a má i dvě trojky. Vnímá, že je skoro ve všem slabší za bráchou dvojčetem a mně je to tak líto, ale nemůžu s tím v podstatě nic dělat.
Tak to bylo jen, abyste věděli, jak se nám daří :-)
Tak ahoj a večer sem nakouknu

Ahoj,
přišla jsem Vás po dlouhé době všechny pozdravit :-)
Četla jsem pár stránek zpátky, ale bohužel, nemůžu už dál dočítat, tak vlastně ani nevím, co se tu přesně řešilo. Říkala jsem si, co asi dělají moje netové přítelkyně...Já sem už nemůžu chodit, jsem na všechno sama, kluci v 1. třídě...Ale často se mi zasteskne po naší PP s půlnoční šibenicí, kdy tu byla Eva Rok, Pajka, Jindra, Judita, Karel, Dita, Eva, Bára a pár dalších, které jsem měla moc ráda, většina jich sem už nechodí...
Já se mám docela dobře, někdy je líp, jindy hůř, hlavně ale mám opravdu nedostatek času, sice si říkám, že se aspoň nenudím, ale někdy je mi smutno, všechno hrozně rychle letí. Kluci chodí na fotbal. Minulý rok hráli hokej, ale bavilo to jen Tomáška, Románka ne a nudilo ho chodit tam a koukat a mrznout u ledu 3x týdně, tak na jaře zkusil fotbal. Zkusil to i Tomášek a od té doby máme doma 2 fotbalisty :-) Už hrají i zápasy, takže každá druhá sobota je taky v čudu, protože hrají malý dětský krajský přebor, tak cestujeme po kraji. Tomášek je sportovec, na jaký sport šáhne, to mu jde. Je 2. nejlepší ve třídě v běhu, hraje fotbal, hokej by chtěl hrát, hrál ho loni, ale to jsem mu letos už nedovolila, protože by toho měl moc, navíc učení je na 1. místě!!! :-) Šplhá, skáče...ve škole samé jedničky a jedničky podtržené.
Románek je taky sportovec, ale horší než Tomášek, ze školy nosí bohužel dvojky a má i dvě trojky. Vnímá, že je skoro ve všem slabší za bráchou dvojčetem a mně je to tak líto, ale nemůžu s tím v podstatě nic dělat.
Tak to bylo jen, abyste věděli, jak se nám daří :-)
Tak ahoj a večer sem nakouknu

Inko díky,mám nachystaný heřmánkový granul.čaj.Ale zatím spí jak dudek,tak ji nechci budit.Horečku nemá.
Gitu zemřít?!To si autorky nemůžou vymyslet lepší důvod odchodu?Třeba stěhování do zahraničí.

Tak půlroční Melichar V.Žilkové už nemohl dál a prohrál to.Asi je mi ho víc líto,než V.Věděla,že riskuje jeho zrozením,pokud vím.Ale musí jí i rodině být příšerně.Ale copak by to byl život,pokud by přežíval jen na přístrojích...?

Jdu zkusit chrupkat.
Hezkou středu všem.

Dito, taky jsem dávala klukovi při zvracení vychlazenou colu nebo vychlazený černý přeslazený čaj po lžičkách.Zavodňovat ji musíš, ale hlavně nedávej teplé tekutiny, to podporuje zvracení.Jestli chytla od tvého muže virózu, může se přidat ještě průjem a horečka a z ní fibrilní křeče, takže ji musíš přes noc hlídat, tak je mi jasné, že se dnes nevyspíš a ráno uvidíš jak to bude vypadat.Jestli bude už OK , taky bych se bála,že v čekárně u doktora chytí ještě něco jiného.

Mázl je v pohodě, šel první den do ordinace, jinak o něm v tomto díle moc nic nebylo.
Četla jsem, že autorky seriálu chtějí nechat zemřít Gitu, protože už nechce natáčet.Slyšeli jste o tom taky někdo, nebo je to nějaký bulvární kec?

Roštanda
Pirát
Doktor-Praško?
Sultán
Doktorka-přesně tak vypadala naše dětská minulá
Tchyně.-)
Čarodějnice-já poránu
Čert
Skřet:-)
...se mi mooc líbí tihle všichni

Lenko,no přeci kdysi jsi nám tady psala odkaz,tak jsem po jeho shlédnutí ti psala,která postava se mi líbí a ted už nevím,byly to tři...dík ,kouknu se.
Co na tebe juká??
No to bych teda chtěla vidět,jak kyneš...a jestli o,tak nebud smutná,já taky.
Nevíte,jak na tom je Mázl v Růžove?? Já dnes neviděla.

Dito, tak třeba Lindě jen něco nesedlo a nebude to nijak vážné. Horečku nemá? Uvidíš v noci a ráno.