Panická porucha PP7

Ale holky,dobrý ráno,no ták.Martino,Eduša to určitě nebyla,znám ji sice jen písemně,ale i tak se dá člověk trochu víc poznat.Podepsala by se.At si rýpe kdokoli,přeci jen ty víš nejlépe,jak už jsem psala včera....ty znáš mámu,do toho nikomu cizímu nic není,jak se k ní chováš.Přejdi to,i když v danou chvíli tě anonym vytočí:-).Hm?
To z článku má v sobě určitě pravdu.Jen každý nemá tu sílu,schopnost se ,ač už v dospělosti,nějak rodičům vzpeřít,ohradit atd.
Ani já ne.A drsně už vůbec ne.Ale zas nechávat v sobě řeči,popř.skutky rodičů dusit jen proto,že jsou to rodiče,byť se navzájem rádi máme,to zas není dobré, zvláště pro nás,s problémy,které ústí v podobě fyzických,dlouhodobých trablů.
Ano,i já mávnu v duchu rukou nad stížnostmi mamky,vidím až ted spoustu negativ,která mi i muž můj jaksi léty dával u ní rozpoznat.Vždy se jí ale zastávám.I když cítím,že on má pravdu.No,poslední dobou mu už za pravdu ale dám častěji:-).Jenže to je právě ono.Myslíme kolikrát,jak nad lecčíms mávneme rukou,ale v duchu na to myslíme!! A to je ono,čím se jistým způsobem "dusíme".Tou myšlekou,že "přeci nemůžu mamince oponovat,když mě vychovala"...
Ale je mezi námi docela fajn vztah,co žiju-jak zmínila Eduš-svůj vl.život.Předtím jsem,ač dospělá,docela trpěla,protože jsem žila s mámou a jejím přítelem,dnes už jejím manželem.Nesměla jsem bez nějakých vnitřních pro a proti vlastně skoro nic udělat,podniknout.Napřed to bylo "dokud studuješ a bydlíš se mnou...",pak jsem normálně měsíčně platila dva tisíce na domácnost,i tak šly veškeré mé záležitosti přes ní.Přítel k nám chodil tajně-to už jsem učila,tak 25 let mi bylo,to už v tom věku máma měla mě-,když jsme chtěli jít na rande:-),"né, ještě vyloupeš švestky ..neumylas podlahy..." no prostě tak to bylo celý život.Kolikrát mi udělala scénku před akmarádkami,v cukrárně,kam jsem chodila při studiích si přivydělat,tam přiletěla dořvat šéfku,co mě měla mooc ráda,za to,že mě do noci nechala na večeři,kam jsme byly pozvané...no bylo toho dost.A vše v sobě člověk musel dusit.A vše se hromadilo.Je logické,že pokud si ve svém zdr.-psychickém stavu chce človk s takovými zážitky polepšit,nemusí chodit ani na porady k psychol.I ten by mu poradil,at projeví konečně,co v člověku je,co v něm rodiče ušlapávali a coje příčinou jeho současných psych.potíží,zábran apod.

Tož asi tak.A nehádejte se.:-)

Pěkný den všem.Letím s holčičkou zas k dr.Noc sála za H H H !

JEDNA SI MYSLÍ, ŽE CHYTILA CHLAMYDIE OD DÍTĚTE ZE ŠKOLKY, DRUHÁ ZASE OD KOČKY V ZOO. VĚTŠÍ PITOMOST JSEM NEČETL. SMIŘTE SE S TÍM, ŽE VÁM STARÝ ZANÁŠÍ. SLEDUJETE JEN SVOJE ZDRAVOTNÍ NEDUHY MÍSTO ABYSTE SE PODÍVALI KOLEM SEBE.

Martino, já napsala jednu větu o tom, že bych si to k mojí mámě nedovolila. Jinak je mi naprosto jedno, jaké máte doma vztahy a abych tě nějak moralizovala? co bych z toho měla? Já si žiju svůj spokojenej život. Anonymy tady může psát kdokoliv, nechápu, proč kvůli jedné větě, ve které jsem s tebou nesouhlasila, hned označíš mě za anonyma. Tady je pořád stejně praštěný jako před rokem, kdy jsem přestala přispívat. Mějte se hezky, s příspěvky zde končím. Bohužel nevidím žádný smysl, aby sem člověk cokoliv psal. sbohem

Martino!! já anonymy nepíšu, nemám to zapotřebí a nemám důvod se nepodepsat!!

Přeji Všem krásný den,
Ted už jsem se vážně namíchla,myslela jsem,že tu jsme dvě ivi,ale jak je vidno zřejmě tu někdo píše za mě!!!
Takže ivo pokud jsi opravdu iva napiš si alespon vedle svého jména číslici 2!!at se v tom můžem orientovat!!

Z Meduňky č. 11
Astrologická rada paní Jany zřejmě s PP:

/Jana se léčí psychoterapií, ale má stále psychosomatické obtíže/, astroložka jí radí:

"Ovšem musíme vzít v potaz, že jsou ve vás energie, které tomuto osvobozujícímu procesu brání, psychické síly, které nechtějí, abyste otevřeně projevovala vztek a nenávist a zdravě se prosazovala! Jsou to síly, které držely vaši energii v područí a potlačovaly ji! V přeneseném smyslu slova to může být zažitá zkušenost se svými rodiči-vychovateli, kteří vám v dětství nařizovali, abyste byla hodná holka, abyste nezlobila, neběhala, ale tiše seděla a mile se usmívala!

No a představte si, že vy te%d v terapetuckém procesu ZAČÍNÁTE OSVOBOZOVAT SVOU ŽIVOU ENERRGII, začínáte být vzteklá, divoká, plná emocí.
A v tom nastoupí vaše VNITŘNÍ POTLAČUJÍCÍ SÍLY A NECHTĚJÍ DOVOLIT, abyste to pouštěla ven, trestají vás, dusí vás a SVAZUJÍ VÁM HRUDNÍK K ZÁCHVATŮM! Dělají z vás zpocenou trosku, která jak tak přežívá. Ano je to tvrdá psychologický boj, který probíhá na fyzické úrovni.

Proto stále pracujte na psychické úrovni, aby se vám tyto síly podařilo zmírnit a určitě se časem potíže zmírní nebo ustanou, pokud nejsou opravdu fyzické.

PROJEVOVAT EMOC VŮČI BLÍZKÝM I OSTATNÍM LIDEM JE ŘEŠENÍ K OSVOBOZENÍ SE Z PSYCHICKÝCH TRABLŮ."

Eduš,
toto kdybysste s Lenkou chápaly, tak tu nepíšete bláboly na moji adresu!

Nebo to předešlé k anonymovi patřilo i

Lence.

Vynechejte mě obě a nečtěte mé příspěvky, pro klid tady, jo?! Když jste obě z úplně jiného těsta a nechápet jádro pudla.

Eduš,
hnusná jsi Ty, pokud píšeš anonymy. Jo, napekla cukroví, ale Ty nevidíš jiné souvislosti, jsi trapná!! Za to jsem jí já i manžel poděkovali, přispěli jak penězi, tak prací. Byla bych ráda, aby jsi mé PŘÍSPĚVKY NEČETLA :-(

No a teď zase otravuje mého muže se strouháním zelí a přitom jsme jí nabídli, že koupíme přímo nastrouhané zelí - nechtěla. Něco nám zbylo od loňska, ale když ona to zelí dostala, tak jí ho hned dnes musí můj muž nastrouhat - a to říkala, že si to nastrouhá sama. Prostě někdy obtížný hmyz. Ale cukroví napekla fakt hromadu a dobré, ona totiž má blíž k mému muži než ke mně. Když jsem měla já kulaté narozeniny, tak mně neupekla ani ťuk :-) Ale mému muži napekla 400 kusů, aby se mohl předvést u spolupracovníků, no děs.
Hnus.Jak někdo o své mámě může říct, že je obtížný hmyz.Napečené cukroví ne pro dotyčnou,ale pro jejího manžela, z toho zavání zášť a závist.

A teď když je náš nejstarší na rok pryč, tak si neumím představit, jaké by to bylo, kdybych neměla dvojčata. Dřepěla bych doma, sice v perfektně uklizeném bytě, ale sama a možná bych dennně naháněla Honzu s tím, jak moc se mi po něm stýská , jestli mu náhodou neubližují a ať už se raději vrátí domů k mamince. Ano, stýská se mi po něm, ale vím že i když si každý den nepíšeme, tak že se má určitě dobře. A až jednou i dvojčata opustí to naše hnízdo, bude tu sice smutno, ale něco mi říká, že vnoučat budeme mít víc než jedno a bude zase veselo.

A jinak jsem ráda, že mám tři děti a nemyslím, že jsou ledabyle vychované. I když finančně to bylo někdy kruté, tak nemám ani pocit, že by nějakým způsobem strádaly. Někdo holt dává ze sebe jen jednomu děcku a někdo více dětem. Když vidím svoji neteř- jedináčka a dva synovce, taky jedináčky, tak se mi z toho zvedá žaludek. Neznají slůvko my, ale JÁ, JÁ, JÁ. Ale opět je to každého věc,jak se k tomu postaví a kolik se rozhodne mít dětí.

Eduš, tak u nás je to podobné. Mamka si taky stěžuje na nedostatek peněz a na politiku a pod. Ale odporovat nebo ji přesvědčovat o svých názorech nemá smysl. Mé mamce je přes 70 a to už člověk opravdu neví kolik let tady ještě bude a proč se tedy nervovat navzájem nějakými de facto zbytečnými spory. Ale to je každého věc jak chápe druhé a jak se k nim chová. Většinou se to naše chování ke svým rodičům vrací od vlastních dětí, i když to ještě není tak viditelné.

nevím sice, jak jsem to udělala, že jsem se od "nadvlády" maminy odprostila, myslím, že mi hodně pomohlo, že jsem se odstěhovala a založila vlastní rodinu.

Dituš,ani já se nechci nechat ovlivňovat, a tak se taky nenechávám, maminu už beru s velkou rezervou. Vídám se s ní jednou týdně (s hlídáním je to mimochodem podobný jako u tebe), ale nikdy jí nic nevyčítám, bavím se s ní korektně, slušně, vlídně, pokud s jejím názorem nesouhlasím, vyslechnu ho a jdu dál. Stejně tak si mamina stále stěžuje na nedostatek peněz, vím, že jako důchodce na tom je mnohem hůř než pracující, ale to se nedá nic dělat, všichni budeme jednou v důchodu. Já se s ní nepřu, myslím si svoje a nad jejími názory už nepřemýšlím.

Eduš,však to nevíme nikdo,to je jasné.Já našim konkrétně nezazlívám to či ono,jen se už nechci nechat až tak ovlivnovat a nasměrovávat.

Ivo,tak si to přečti,můžeš,nemusíš, pochopíš či ne.

Dobrou.Hlavně zdraví.

nechápu, o čem se tady bavíte

Dituš,já souhlasím, že většina našich problémů pramení z dětství. Já sama vím tak, že na tom u mě měli velkou vinu rodiče, už jsem to tady kdysi psala, ale dneska jsem se od toho tak odprostila, že bych rodičům nic nevyčítala. Sama nevím, jaké chyby při výchově udělám.

Martino:-)))),co víš,třeba se budem chtít projít nočním hřbitůvkem.

Jinak s mámou tě docela chápu.jen ty víš,proč tak či onak se chováš.Ono je pravda,že většina úzkostných porblémů má nakonec prmaen v dětství,to už se tu píše jak dlouho,že...at to rodiče mylsím v dobrém či opačně,prostě někdy něčím selhali či jak to říct...něco přeháněli,něco opomínali...a my to chápem až ve vyšším věku,ale i to je dobře.Pozdě ale přece.Já už taky občas mamce naznačím nesouhlas či jiný názor a vidím i cítím,někdy mi přímo odsekne,že se jí to nelíbí, není ode mě na to zvyklá.A to ve vší slušnosti.

Martino, já souhlasím s tím, co napsala Lenka. Jak jsi to líčila, tak se mi ta tvoje reakce k mamince zdála docela hustá, do vašich vztahů ale nevidím. Píšu svůj pocit.
Dituš, díky za odkazy, mrknu na to.

Eduš,
Miss a Lily mně chápou, co prožily podobné trable jako já a že Ty ne, to je Tvoje věc. A jestli dobře četlas, tak svého taťku jsem milovala stejně jako miluju manžela a syna, takže tak zlá, jak si možná myslíš, zase nejsem :-)Jak se chovám ke své mamce je z pudu sebezáchovy. I když na ni vůbec nekřičím, když už ona na mě také ne. Jsem k ní vlídná, vstřícná, pokud nedělá trable. A pokud zase začne omýlat to své, tak jí rázně řeknu svůj názor a je zase klídek. Potřebuje konečně ode mě slyšet, co si myslím i já a ne abych to celý život před ní ze strachu skrývala. Z toho jsem už vystřízlivěla.

Miss,
jasně. Věnuj se s veškerou péčí o svého chlapečka. Lepší vychovat jedno dítě pořádně než kupu ledabyle, což některé maminky prostě musí buď ze zdravotních či jiných sociálních důvodů, bohužel :-( Já dávám synovi ze sebe takový kus, že manžel říká, že je to až škodlivé. Doteď, když přijde ze školy, tak dvakrát, třikrát v týdnu si se mnou sedne nebo pokud ležím, tak přilehne na gauč a kecáme spolu o všem možném. Hodně mě i moji mamku také naučil, to je fakt a to hl. vlídnou otevřeností. Někdy je také rošťák, ale kdyby všecky děcka tak zlobily jak on, tak maminky mohou chrochtat blahem. Často se navzájem doplňujeme jak sourozenci, vůbec nemá zábrany, jako jsem mívala já, se svěřit se starostmi. Učím ho řadě věcem a už v 11-ti letech ho dětská dr. označila za velmi psychicky vyspělého. Dávám mu příklady ze života a tím je víc na vše možné připravený. Jo, a ta porucha imunity? Manžel, já i manželovi rodiče alergici a syn je také alergik. Prý stačí, kdy je alergik jeden z rodičů a dítě má 40%-tní předpoklady k alergii či poruěe imunity v dnešní době plné jedů.
Jo, ještě syn. Úplně mě překvapil - šel se svým spolužákem a ředitelem na burzu škol - rozdávat letáky apod. o jejich učilišti. A on si sám od sebe den předem umyl boty, což můj muž zásadně nedělá, protože ho k tomu prostě doma neveli a maminka dělala vše možné za něj. To mně k čistotě vždy vedl jen můj taťka a já tak syna a snad se to nemíjí účinkem :-) Manžel si dokáže tak akorát vyleštit mokasíny, toť vše. A můj taťka, chudák, když jsem stála u jeho smrtelné postele, tak volal slovo - boty. Cítil, že umírá a chtěl mít vše vpořádku, i když paradoxně boty do rakve nikdo z nás potřebovat nebude.