strach z řízení auta

Já si udělala řidičák, prtž v budoucnu nebude čas a neřídali jsem 6 let, teda řídila asi jednou za rok, takže bída. Nejhorší jem že mám strach řídit,v okolí bylo pár havárií a tak se raději vozím:-( Vím že řídit musím a ráda bych, ale bojím se že to nepřekonám. ZA 2 roky budu auto potřebovat, tak si říkám, že si koupím pár jízd v autoškole a asnad se otrkám!

Ahoj, jájsem si udělala řidičák v 18 letech a neřídila. Ve 40 ksem si dala ultimátuma zašla do autoškoly a zaplatila si 11 hodin kondičních jízd. A začala jsem.. Sice se strachem, ale pocit méněcenosti byl větší. Před barákem auto a já jedu k lékaři s dcerou autobusem.. Je třeba začít, pak ten strach povolí. Tak hodně štěstí všem!

ahoj, já jsem po autoškole jezdila jen chvilku, pak přišla zima a to jsem se bála jezdit, pak už jsem ze volant nesedla.A to byla chyba. Teď mě k tomu přesvědčil můj přítel, takže jsem po téměř šestileté pauze začela opět jezdit. Ale mám se toho hodně učit a prostě se bojím. Ale chce to jezdit, jezdit a zase jezdit. Na krátké vzdálenosti, které většínou znám, se sama nebojím,ale někam daleko si rozhodně netroufám.Doufám, že to časem bude lepší a řízení pro mne bude koníček a né stres.

Tak to je blbost, proč by neměla mít buňky, co třeba Eliška Junková? Znám spoustu dobrých řidiček a zrovna tak spoustu blbých mužských řidičů.

No a chlapi mají nejvíc buněk na to, aby do všeho kecali!!!

Ženská prostě nemá na řízení buňky!

To jsem zazila,partner mi porad kecal do rizeni,az jsem prestala ridit a nechala to na nem.Velka chyba...!

Hlavně žádný strach, sedat do auta s respektem, to ano, ale ne se strachem. Nejlepší je opravdu zpočátku jezdit sám, protože někdo vedle Vás může i celkem neškodnou poznámkou člověka pěkně rozhodit a znervóznit, nehledě na to, že i ten spolucestující se může bát a když se někdo vedle chytá za hlavu/srdce/palubku není to moc příijemnej pocit.
Jedu sama a vím, že se musím sama na sebe spolehnout, sama si vše vyřešit a sama nést zodpovědnost. Dá to člověku fakt hodně, hlavně to naučí se i v krizovkách spoléhat na sebe samotného, protože to je to, co je v autě a v provozu vůbec důležité. Spoléhat na sebe a současně neztratit respekt a nezačít se bát :-)
Zní to asi momentálně jako nesplnitelné, ale chce to vážně jen čas, já řídím téměř denně a když si vzpomenu na své začátky musím se smát. Bylo to "o hubu", jezdila jsem nejdřív jak připos.. pak chvíli jako cvok a dneska se to snad už ustálilo.
Btw. mám řidičák 9 let a jezdím od doby co jsem ho dostala fakt téměř denně. Začátky byly krušný, ale dneska to beru jako naprostou rutinu.

Každý větší autobazar má dnes v nabídce automobil s automatickou převodovkou,stačí požádat o nezávaznou zkušební jízdu,jistě rádi vyhoví.

Asi je nejlepsi si to nekde vyzkouset,ze?Ja bych asi stale hledala spojku,nez bych si zvykla....

Omlouvám se za překlep - Pro couvání se PŘESUNE volič.............

U automobilu s automatem chybí spojkový pedál,je tam široký pedál brzdy a pedál plynový.Jízda je velmi jednoduchá,řadicí páka /tady se nazývá volič / se přesune do polohy D a přidá se plyn.To je vše.V kopci nebo na křižovatce stačí přibrzdit /nic jiného / a znovu přidat,Automat si řadí sám jak potřebuje,Jízda je úžasně jednoduchá,rozjezd v kopci stejný jak na rovině,automobil totiž necouvne,stále má snahu se " plížit " vpřed.Spotřeba je vyšší asi o 1 litr.Pro couvání se předune volič do polohy R / revers / a při zastavení do polohy P /parking / toť vše.

Mam jeste takovy hloupy dotaz.Jak funguje automaticka prevodovka?Mela jsem problemy s rucni brzdou,rozjizdet se nekde v kopci a za mnou auto,to je pro me neskutecny horor a nervy.

Ahoj holky, docela s vámi cítím, já jsem se bál jít vůbec dělat řidičák, trochu mě do toho po vojně vyhecoval brácha a protože mě vždy zajímala technika, zevnitř i z venku, měl jsem k tomu blízko. Nějak jsem překonal strach...teda ono to vlastně byly stále nervy, ale jen díky ježdění, stále ježdění, se mi to povedlo se nebát, aspoň tedy nebát se tak, že bych nejezdil. Ale co můžu říct, je fakt dobrý a na to jsem se těšil, je to, že nebudu muset mít vedle sebe někoho, kdo mi do toho bude jakkoli kecat. Člověk přeci není počítač a nějakou tu chybku udělá každý, ale nemusí to každý vidět a pokud jsem odpovědný a nic se zrovna nestalo, tak si příště dám bacha.
Dneska je to v pohodě, už ani neřeším jakým jedu autem, prostě si jen potřebuju chvíli osahat pedály a je to.

A jinak, není proč někam spěchat, dokud to člověk nemá v ruce. Kristián má pravdu, lepší nechat ty nervózy odjet a jet si podle svého v klidu.
Nebojte se a jezděte a jezděte, jen častá zkušenost dennodenně získávaná, vám dodá sebevědomí i zručnost. No a pokud vám to zrovna nepůjde jako Fitipaldimu, nezoufejte, každý člověk není rozený závodník, ale při trošce snahy se to dá zvládnout, aspoň se dostat ve zdraví tam, kam je potřeba.
Držím všem co to chtějí zkusit po letech palečky.

Díky všem co napsali,jsem ráda, že nejsem sama.Bohužel jsem měla v autoškole arogantního blba jinak by to nedopadlo tak, že mám z řízení trauma. Ale jsem rozhodnuta do toho jít a už to je velká odvaha,nyní šrotím vyhlášku a značky.

Milé dámy,nebojte se vrátit se za volant,určitě člověk vše nezapomene.Jezděte samy,u marketů si vyzkoušejte parkování,odjeďte třeba na konec parkoviště a v klidu si zacouvejte do namalovaných boxů.Všechno chce jen čas a klid.Nenechte se nikým a ničím vyvést z rovnováhy.Pokud máte auto v rodině,jistě si to dokážete zařídit,pokud stojíte před jeho koupí,lépe se jezdí s automatickou převodovkou,dá se jako ojetý koupit do 100 tis.určitě i s pomocí úvěru či leas.dobrá volba je třeba Opel Astra,Renault Megane,mají už airbag ve volantu i pro spolujezdce a bezpečnou karoserii.A až se vydáte na cestu,jeďte pomalu,na rychlou jízdu je času dost a dost.A až se za Vámi objeví nějaký závodník,který bude nalepený na zadním nárazníku,využijte třeba autobusovou zastávku a nechte ho odjet a s ním třeba i celou kolonu,lépe a klidněji se Vám pojede.

Ja prave resim stejny problem.Zustala jsem s malou dcerou sama,10km od mesta.Jedinou moznosti dopravy je pro nas autobus.Takze se nekolikrat tydne vlacim s kocarkem a nakupem,o vikendu k nam autobus nejezdi.
Po autoskole jsem prakticky neridila,ted nevim,jak zacit.Je to tezsi,mam zodpovednost i za dceru,nikdy bych si neodpustila,kdyby se ji neco stalo.
Premyslim nad jizdami,ale stejne mam strach..

No jo, holky, chce to odvahu, rozum a hlavně praxi, praxi, praxi, aby se všechny pohyby zautomatizovaly a vy mohly myslet je na aktuální situace. Bez zkušeností za volantem se ještě žádná dobrá řidička nenarodila. Tak s odvahou do toho!

autoškolu jsem dělala dlouho měla už jsem dvě malé děti,za volant jsem se bála,že to nezvládnu ,že zabiju někde děti a sebe a ted jezdim všude.Manžel mě koupil auto a jezdila jsem denně s dětmi do školy je to kousek,ale i na tom kousku se mi povedlo se vyjezdit a automat mě nebaví užívám si řazení a couvání jsem vyřešila tak,že jsem se to prostě doma na dvoře naučila pěkně v klidu dostat auto do oka a povedlo se

Taky jsem myslela,že po autoškole snad už nevyjedu.Bála jsem se.Bylo toho na mě prostě moc.Sledovat provoz,točit volantem,řadit atd. :-)Teď mám automat a všechno je jinak.Jízdu od jízdy jsem lepší,nenervuju se,že budu muset někde stát v kopci,že mi to chcípne.Je to prostě paráda.