Úmrtí pejska

"Já si myslím,že můj...Napsala jsi to moc hezky, s tvým nazorem ktery tu pišeš musím souhlasit...slovo od slova. Mě pejsek umřel 22.července,nečekaně nad ranem ještě neměl 10 let (pudlik střední)
Za měsic budu mit doma noveho pejska, i když se mi po Endyškovi styska, vím že život musi jit dal. To že si pořídim noveho tvorečka z psi říše neznamena že bych na Endíka zapoměla, to ani nahoudou, ale jak ty pišeš, psi nejsou sobečti jako mi lidé a já veřím že Endik má tam nahoře v psim nebíčku radost z toho že nebude tolik slziček tady dole na zemi a zase tu zavladne veselí tak jako když přišel do naši rodiny Endyšek. Endyšek ma udělaly na zahrade kde to měl tak rád ,krásny pomniček a navždy zustane v našich srdcich.
Všechno co bych tu ještě napsala jsi psala a tak ještě jednou Velky souhlas. Měj se mocinky krasne ty i tvuj pejsek. Janina

"Já si myslím,že můj pejsek (kdybych byla věříci)by lépe snesl můj stesk a slzy
nežli kdyby viděl, jak se raduji ze života a hladím jiného."

Nějak přemýšlím nad touto větou...podsouváme svým milovaným kamarádům lidské vlastnosti. Psi nejsou sobečtí jako my.
Kdybych zemřela já a nechala tady svého peska, byla bych "nahoře" šťastná, kdybych viděla, že můj pejsek jen smutní po mně, nechce už žádného pána, nezavrtí ocáskem? Naopak, chtěla bych, aby byl zase šťastný, chodil na procházky, aby ho někdo miloval, pohladil.
A tak si říkám, že ten můj pejsek, který zemřel před 6 lety, by byl teď se mnou spokojený. Smutnila jsem hodně přes rok, dodnes na něj každý den myslím, pohladím jeho fotku. Ale život musí jít dál a věřím, že on ve své nesobeckosti je šťastný, že mě jeho odchod nezničil úplně a mám dalšího pejska. Stačil mi ten očistec rok a půl, než jsem se dostala z nejhoršího.

když chcípne pes, vždy mě to dojme, kdyby tak chcíplo aspoň 50000 psů v mém okolí, to by bylo terno, těch hoven a nachcáno, smradu ve vlaku,jdete do prdele z čokly!

Dnes by mému pejskovi bylo 11 roků,
ale už téměř tři roky ho nesmírně bolestně postrádám. Přišla jsem právě od jeho hrobečku na zahradě,svítí tam do tmy svíčky a i obloha pláče se mnou.Nejsi sám, Mirku, kdo trpí, jen ta tvá bolest je ještě příliš, příliš čerstvá....
Drž se!

IVo asi jsi si sama nic...Mirku, to nebylo na Tebe, jeden tam měl hloupou připomínku. Právě, že Tě chápu, ten příspěvek pod tím je také můj. Omlouvám se, jestli jsem to špatně připojila. Dovedu si představit Tvůj smutek. Mě Aidinka umřela 5.2.2010 a ještě dnes brečím, když jsi jen na ní vzpomenu. To ona mě zachránila, omlouvám se Ti a doufám, že existuje nějaké psí nebe a pejskové tam běhají, nic je netrápí a mají plno granulek.....Tím se já utěšuju. Promiň.......

Ty jsi asi pěkný debil,...IVo asi jsi si sama nic nepiplala,jinak by jsi tyto slova vůbec z úst nepustila.Mě už tady nic nedrží ale když čtu takové to poznámky je mi ještě huře jací jste sobci a bezohlední.Pokud je váš čtyřnohý přítel jen kus hadru tak ho dopředu lituji,ja jsem prosil a nabízel svůj život za život mojí ALUŠKY,bohužel mě nikdo nevyslyšel a pro mě je teď život jen trápení,čekám na ránu osudu a věřím že tak jako odešla ALKA odejdu brzo i ja tam kde se oba zase sejdeme aby jsme zase vytvořily nerozlučný pár

Mirku, přečetla jsem si...I já se připojuji. Ten, kdo neměl pejska, ten neví, co to je ztratit takového přítele.
Mě, moje Aidinka umřela 5.2.2010 skoro ve čtrnácti letech, ještě dnes se s tím nemůžu smířit.Umřela mi na nádor, ani jsme nevěděli, že ho má, nikdy ani nezakňučela, vždy mě vítala....Celý svůj život při mě stála. Když jsem měla mrtvici, tak mě nenechala umřít, ležela při mě - ochrnula jsem na pravou polovinu těla, lízala mě, strkala mě, nakonec mě probrala a tím zachránila, přinesla mi telefon a já si mohla zavolat pomoc, byla jsem doma a zamčená. Nakonec mě laska bránila i před hasičem, který mi vlezl do bytu. Když jsem se z toho dostala, tak mi umřela, dneska díky ní už jen trochu kulhám, Vždycky mi olizovala - masírovala tu ochrnutou nohu. Moc mi chybí, jem ještě pořád moc smutná.

abyste se z těch čoklů...Ty jsi asi pěkný debil, že???

Trochu jsem tam pomotala dva řádky, ale jistě i tak porozumíš.

Já mám problém se s...Mirku, přečetla jsem si tvé příspěvky a
velmi se to podobá mému po stavu po ztrátě mého přítele nejdražšího.První rok byl tragický, bolelo to ukrutně,nic nepomáhalo,i já se uzavřela do sebe,naučila jsem se trpět uvnitř, aby mi okolí pořád neříkalo, co bych měla a proč... A naučila jsem se žít, ale bez potěšení, bez radosti. Dodnes je však ta má láska největší, v mém srdci, duši a mysli se mnou, dodnes každý večer rozsvítím svíčičku na jeho hrobečku, dodnes s ním mluvím, první myšlenka po probuzení i ta poslední před spaním patří jemu.Hodně pracuji, práce zabíjí myšlenky, ale potom v klidu a o samotě se hned naléhavě přihlašují znovu.
Protože tvá bolest je ještě příliš čerstvá, nemám žádnou radu, protože nic nezabere, musíš si ten hořký kalich pít sám. I mne rady druhých, byť dobře míněné, obtěžovaly. Jen proboha živého, ať tě nenapadne si nějak ublížit (cítím to "zahrávání" si s tou myšlenkou ze tvých řádků). Věř, že je nás víc, co trpělo a trpí jako ty. Jen dlouhý čas trochu otupí ten ostrý břit, nesmíříme se však nikdy...
Protože jsem nevěřící (bohužel) nepočítám příliš s tím krásným Duhovým mostem (a tolik bych chtěla) a tak jsem napsala jakousi závěť, aby až umřu,pak at mne zpopelní a též mého pejska a můj popel at smísí s jeho a tak splyneme navždy. popelem mého pejska a tímto způsobem skutečně splyneme navždy.
Kdyby bylo něco, co bys přeci jen chtěl slyšet, či jakýmkoli způsobem ti bylo možné trochu ulevit, jsme tady, my, co jsme prožili a prožíváme podobné...
Drž se a dej vědět!
p.s. Ten můj odešel před téměř třemi roky.

Já mám problém se s...Ahoj Mirku,jsem ráda ,že jsi se mi ozval,dělala jsem si starosti.Plně tě chápu a nechci ti nic vnucovat,přesně tak jsem se cítila a dodnes jsem z toho smutná.Je to jen na tobě a věř že na tebe každý den myslím,no a myslím si že ne jen já na tebe myslím.Je nás víc.Budu ráda když se mi zase ozveš.Prožij si klidný den-vím, smutný den-bez stresu .Radka

Díky, Radko, vždyť já... Já mám problém se s odchodem své Alušky vyrovnat nehledám důvody ale prostě konstatuji že to tak je!!Nepotřebuji společnost,ani rodinu,stejně mě s bolestí nepomůžou,ta je v mém srdíčku a asi i zůstane čekám na ránu z milosti a té se doufám dočkám bez čekání už mě tu nic nedrží a odchod na druhou stranu bude pro mě vykoupením za dny strádání a bolesti a stesku.Nemusím už nic,jen odchod za svou ALEČKOU mi pomůže zase zvednout obočí i rty a smát se jako dřív!!!!!!Mirek

Jinak neříkám ,že by...Díky, Radko, vždyť já tuším, že jsi dobrý člověk a jistě i my dvě, byť s rozdílnými názory, se shodneme v lásce k těm věrným, němým tvářím a hledání cesty, jak
žít se smutkem v srdci, který po jejich odchodu je opravdový a hluboký. Dobrou noc.

Jinak neříkám ,že by člověk neměl truchli.At truchlí,je to potřeba.Ale s tím se člověk nevyrovná do konce svého života.Omlouvám se Lině.Špatně jsem ji v určitých věcech pochopila ,ale něco si psát neměla,to je fakt.Přeji všem klidnou a pokojnou noc.

Nechci nikoho urazit ani...V tom máš pravdu, že každý to máme jinak-Já dodnes psíka nemám a ani nikdy mít nebudu,cítila bych to jako zradu.Každý jsme originál a každý jsme jiný.Víš ,je těžké se tu dohadovat.Asi jsem tě špatně pochopila.Dobrou noc .Radka

Nechci nikoho urazit ani soudit, jen si myslím, co jsem napsala. Ano, trvám na tom, že je to otřepané klišé, které mnoho lidí vzalo za své a já jim to nemám ani za
zlé. Já si myslím,že můj pejsek (kdybych byla věříci)by lépe snesl můj stesk a slzy
nežli kdyby viděl, jak se raduji ze života a hladím jiného. Tak ať ten, koho to bolí, pláče a ten, kterému udělá radost pejsek další či cokoli jiného, ať se raduje. Přirozeně, jak píšu, každý po svém. Se smrtí se smířit nedá a délka žalu a vyrovnání se je u každého jiná.

Vím, co je bolest po odchodu...Tak poslouchej,soudíš tu lidi a nemáš na to právo,jak o nás můžeš tvrdit ,že nám slzy uschly co nejdříve.Nic nevíš.každému pomáhá něco jináho.Můj psík umřel už skoro před čtyřmi lety a dodnes se z toho nemohu dosta,když si na ni vzpomenu tak pokaždé pláču.Nemáš právo někoho soudit.To že se tu snažíme někomu pomoci v jeho žalu ,není nic proti etice.Snažím se Mírovi jen říci to -co mi kdosi řekl ,abych se zymyslela.Jestli se snažíš být ta nejmorálnější a nejchytřejší tak si buď-ale prosím Tě -Nesuď nás tu.Ač nevěřím v boha ,tak člověk nějakou tu víru mít musí.Když bolest po milovaném psíkovi přetrvává,tak potřebuje nějakou tu víru.Tak si to přeber jak chceš.Ale prostě jsi mne urazila.Radka

Nějak se Mirek neozývá

Vím, co je bolest po odchodu...Truchlení je důležitá věc. Ale chtít zemřít?

Vím, co je bolest po odchodu milovaného pejska. A tvrdím, že to klišé, že bychom měli být spokojení a veselí, abychom tomu našemu pejskovi v nebíčku dělali radost, je klam, který zřejmě "navrhuje" ten, komu příliš brzy oschly slzy a chce se sám před sebou i jinými tímto klamem ospravedlnit.
Dělejme to, co je pro nás přirozené, každý za sebe.