Úmrtí pejska

Máš naprostou pravdičku, nejlepší je takové pitomečky ignorovat. Snaží se zraňovat lidičky na diskusičkách, které jsou o lidském neštěstíčku. Jsou to úchyláčci. Přeji klídeček v našich dušičkách a dušičkách našich milovaňoučkých pejsánečků....

Božíčku, do čeho jsi to dušičku vrazil?!?!?

A tohle žije z penízků nás, daňových poplatníčků, protože to dostává invalidňoučký důchodeček....

Pro "dejna"......Linuško,máš naprostou pravdu,nejlepší je takové pitomce IGNOROVAT...
Snaží se zraňovat lidičky na hlavně diskusích,které jsou o lidském neštěstí...
Jsou to uchyláci a opravdu nám nezbývá nic jiného než ty blbečky IGNOROVAT...
Ještě jednou zdravím a přeji klid,hlavně v našich duších a duších našich milovaných pejsánků... Zdenka

Zdeni, myslím na Tebe a na...Linuško,ty Tvoje veršíčky jsou tak dojemné a plné lásky a věrnosti,že už jsem si založila složku ve Wordu ve svém noťásku a tam si je kopíruji...
A Janinko,ten příběh Dášenky,psaný JEJÍM pohledem,tak ten jsem si uložila do složky do svého noťásku také...
Jsou to krásná slova plná lásky,věrnosti,upřímnosti...
A i krásné příběhy,které bohužel špatně končí,obzvláště v případě Tvé drahé Mášenky...
Pořád na VÁS myslím a proto na tyto stránky denně nahlížím,čtu a odepisuji...
Ale stane-li se,když jeden den nenapíšu,budu na VÁS moji milí i tak MYSLET...
Zatím se loučím a zítra nashledanou: Zdenka.

ctu vas tady dlouho,precetla...Pro "dejna"...
Díky za tvé držení palečků, ale s tím blbem se vůbec nezabývej. Ti takto "diskutují" všude a právě čekají s chutí na naše podrážděné reakce a mnou si ruce. Jediná cesta je naprosto ignorovat. (I tak jsem se musela usmát nad tím, co jsi mu napsala). Měj se a díky za pěkná slova adresovaná těm, kteří tu hledáme
cestu dál... Lina

Zdeni, myslím na Tebe a na...Ahoj Linuško,Janičko-a všichni moji milí přátelé zde...
Opakuji,že jsem moc a moc ráda,že jsem našla tyto stránky,kde lidičky jako já Linuška,Janička,Andrejka,Mirek mohou jít na"trh" se svou bolestí...
Je zde tolik soucítění,lásky,upřímnosti věrnosti a oddanosti k našim zlatým a milovaným psím dušičkám...
A Linuška zase napsala krásné verše,plné věrosti,upřímnosti,lásky oddanosti,které mě opět vzaly za srdíčko a opět slzičky ukáply...
Jen chci věřit tomu,že Linuška přeci jen jednou dokáže překročit stín svého milovaného Stimečka a dát svojí vřelou a nebetyčnou lásku a třeba právě nějakému pejsánkovi z útulku,který prožil peklo a ani útulek MU nemůže poskytnout tak bezbřehou lásku,věrnost,upřímnost a oddanost až za hrob,jako lidičky,kteří píší na tyto stránky,protože nikde jinde nemohou svůj bezbřehý žal a bolest vyventilovat a to ani svým nejbližším,což je velmi smutné...
Nechci se opakovat a stále Ti DRAHÁ Linuško vnucovat můj názor,vím,jak ztráta milovaného pejsánka bolí a jak moc Ti Stimeček chybí,jako nám všem TI naši zlatí pejsánci-Dášenka,Mášenka,Ketynka,Alinka,Lumpík...
A do naší bolesti se nikdy a nikdo"normální" nemůže NIKDY vžít a nikdy naší nekonečnou bolest pochopit...
Takoví lidé myslí úplně jinak a odchod našich milovaných psích dušiček už je pro ně dávno uzavřená kapitola,jak pro moji mamku a moje nejbližší,tak i pro Vaše muže a Vaše nejbližší...
Už je to 6 a půl roku,co mě opustil můj milovaný Lumpík a je tomu déle,jak 4 roky,co jsem svého milovaného Lumpíka musela navždy opustit... :-(
Tenkrát,když jsme se museli vystěhovat z domku a musela jsem Lumpíka opustit,rvalo mi to za živa srdíčko z těla... :( !!!
A ač nevěřím v Boha,JEHO hrobeček byl pro mě zpovědnice...
Místečko,kam jsem mohla kdykoli přjít,s radostí i s bolestí a ON,jako by mě viděl a slyšel-cítila jsem to...
A při tom povídání si s NÍM,jsem JEHO hrobeček stále opečovávala,rozsvítila světýlko,za JEHO DUŠIČKU,přitulila jsem si k sobě Ťapinku a povídala JÍ o LUMPÍKOVI,kolik krásných ale i smutných chvil jsme spolu prožili a byli si navzájem oporou...
A to mi teď moc chybí... MOC... :-(
To mě tenkrát moje už né teta řekla,ať si toho čokla vyhrabu a ať se z toho nepos...u... :-(
Linuško,věř,že by Ti Tvůj Stimeček vůbec neměl za zlé-naopak,kdyby jsi dala svoji nebetyčnou lásku trpícímu pejskovi...
ON Tě vidí a trápí se,jak jsi nešťastná a už kvůli Stimečkovi to jednoho dne MUSÍŠ,MUSÍŠ DOKÁZAT... !!!
Tolik smutných a zoufalých psích dušiček jsem viděla toho jednoho dne,kdy jsem si byla zkusit práci v útulku...
Ta jejich smutná a zoufalá očíčka plná NADĚJE...
NADĚJE-že jednoho dne příjde nějaká zlatá člověčí bytost a dá mi VĚRNOST a LÁSKU...
A já tomu ZLATÉMU človíčkovi budu OPLÁCET,JAK JEN TO UMÍM...
BUDU MU VĚRNÝM SPOLEČNÍKEM DO KONCE ŽIVOTA A SDÍLET S NÍM RADOST ALE I BOLEST A NIKDY... NIKDY HO NEZRADÍM... !!!
Moc mě dojalo,jak píšeš,že jsi o Tvém DRAHÉM a VĚRNÉM Stimečkovi napsala 4 knížečky,o Jeho životě-krásném životě,když měl a ještě má tak věrnou a milující paničku...
Píšeš,že jsi si knížečky psala do svého šuplíčku,ale moc ráda bych si tyto knížečky přečetla a VÍM,že toto mohu napsat i za ostatní zde...
A určitě by mě i nám všem zde při tom krásném čtení tekly slzičky po tváři-dojetím...
Janičko,věř mi-a já VÍM.že mi VĚŘÍŠ,že CHÁPU skutečnost,že Tě smrt Tvých pejsánků-jak Dášenky,tak Mášenky zasáhla víc než odchod Tvého manžela...
Vím,jak máš doma bez psího tvorečka prázdno,nemůžeš se s nikým pomazlit,nikdo Tě nevítá a když je Ti úzko,vyplakat se té milující bytosti do kožíšku a podívat se do krásných,upřímných,věrných a milujících psích očíček...
Takoví lidičky-milující pejsánky,ti to CHÁPOU,jak chybí milovaná bytost...
Tak Ti moc přeju,aby ta SVINĚ SVIŇSKÁ co NEJDŘÍVĚ ODTÁHLA a mohla jsi mít co NEJDŘÍVE zase milující psí dušičku... !!!
A Linuško,Tobě moc přeji,aby jsi co nejdříve také měla pejsánka... !!!
Tvůj DRAHÝ Stimeček NAVŽDY zůstane v Tvém srdíčku,ale potřebuješ milující bytůstku,ze stejného důvodu jako Janička...!!!
Prostě mít zase pro koho žít,komu dávat svoji bezbřehou lásku,upřímnost a věrnost a moci se přitulit a pohladit si heboučký a sametový kožíšek... !!!
Moji milí přátelé,dnes jsem zdrhla psát nahoru do pokoje-momentálně jsem a budu ještě týden na chatě...
Ale příští týden nebudu mít večer na psaní klid v pokojíku nebudu sama,přijede návštěv a budu se muset snažit psát si s VÁMI nějak přes den...
Ale až přijedu domů,tak tam mám svůj pokoj,kde mě nikdo neruší...
Takže od této neděle týden VÁM také pravděp.nebudu moci psát večer...
A kolikrát píšu,když se vzbudím bolestmi a musím si vzít prášek...
Teď se k jaké koli práci musím přemáhat,jak mě bolí břicho a kolikrát musím psát i v leže,jednou rukou...
Ale snad se za týden dá vše do pohybu,abych byla co nejdříve na tom mnohem lépe...
Jani,Ty jsi také hodně nemocná,takže vím,jak moc Ti chybí spřízněná,milující a věrná psí dušička...
Ale to vlastně nám všem tady,jinak bychom si tu spolu nepsali...
Fakt je mi líto... že to k sobě máme tak daleko-koukala jsem na NET do map a je to asi 280km !!!
Kdybychom se tak někdy mohli všichni sejít... !!!
A jak už jsem psala,Linuško-mezi mnou a Tebou je vzdálenost pouze zanedbatelná...
Takže je naděje,že se někdy uvidíme a nebudeme muset skrývat svoje pocity a přetvařovat se...
Ale také chci doufat,že se uvidíme i s Janičkou,i když nás dělí taková dálka... !!!
Panebože,je mi to tak líto... !!!
Vypíšeme se zde ze svého žalu,ale není nad osobní setkání... !!!
Moji milí-Linuško,Janičko,ale i Andrejko,Mirku...
Jsem stále myšlenkami s VÁMI i s VAŠIMI pejsánky nade vše milovanými...
S Dášenkou,Mášenkou,Stimečkem,Alinkou,Ketynkou...
Andrejko,odkud jsi Ty... ?
Přeji VÁM všem klid a příjemný večer...
Zatím ahoj: Zdenka.

ctu vas tady dlouho,precetla jsem vsechno,moc me to zaujalo,ani neverim tomu jak nekteri z vas milujete sve milacky a jak se vyrovnavate ze smrti vasich milacku,je to moc krasne a je krasne,ze se za to nestydite.Drzim vam vsem palce

Mas-li problem josko sver se,nestyd se za sve slzy,my ti tady radi poradime.A pokud ti vadi tyto prispevky tak sem nelez ty blbe bezcitnej.Chapes to?A nebo zaloz novou rubriku s nazvem sem JSEM BLB a tam si pis ty sve priblble poznamky.

Vem si prášky už ji zase jebe

Ano,Zdeni nebudu tady opakovat co napsala Lina,presne ma slova a tak krasne bych to ani nenapsala,je to obdivuhodne.Nikdy bych neverila,ze se jeste najdou lidi jak ty,Lina,Andrejka,ze mate v sobe tolik citu.Kazdy se vyrovnava s touto smutnou veci jinak.Mne pred 17 lety umrel manzel na rakovinu,byl starsi o 16 let a v te dobe jsem mela jeste knirace,toho me taky v te dobe prejelo auto,bylo mu rok a pul a ja se musim priznat s bolesti,ze jsem vic plakala za pejskem,nez za manzelem.Je to proste tak.Dlouho sem byla sama.Clovek si zvykne i na tu samotu.Pejska sem nechtela,protoze jsem byla porad nemocna,nemohla sem dychat a pak mi zjistili chopn.Zdeni to znamena chronicka obstrukcni plicni nemoc.Nekolikrat sem byla v nemocnici na kysliku a tak bych pejska nemohla mit,nemel by se mi o neho kdo starat.Pak se to ustalilo a jakztakz to de.Loni sem se vdala po 2.Ne z lasky,ale to je na dlouhy povidani a sem to nepatri.Kazdy mame nejaky osud.Ja se se smrti vyrovnavam hodne spatne,zvlast kdyz de o pejsky.Uz jsem si nekolikrat rikala,ze pejska nechci,ze to potom nezvladam psychicky,ale proste to bez toho pejska nejde,ja potrebuju citit ten kozisek a podivat se do tech cernych ocicek a sahnout na ten mokrej,studenej cumacek.MOC ME CHYBITE MASENKO A DASENKO.Vzdycky u toho brecim.Vecer psat nemuzu,to je manzel doma a ja bych zase brecela a to manzel nerad vidi.Zatim se mejte fajn,Zdenko,Lino.Pratele ahoj.PS:vecer jenom ctu a tajne slzicky tecou a vzpominam na tebe Zdenko na tveho Lumpika,na Linu,na Dasenku a na Masenku.Myslim na vas..... Janaka

Zdeni, myslím na Tebe a na tvé příspěvky. Cítím z nich, jak moc se potřebuješ podělit o své myšlenky a i o trápení. Věř mi, že porozumění nacházíš, že tvá slova padají na úrodnou půdu. Potřebuješ komunikovat, jako ti z nás, kteří sem píší, ať jsou či nejsou sami, s těmito stavy se jinde nemohou svěřit, tak jako těm, kteří prožili podobné. Můj manžel nechce mluvit o smutných věcech, utíká od nich...
Píšeš dlouhé krásné příspěvky, plné lásky, citu, empatie. Potřeba sdělit je silná. Když mi umřel můj pejsek, půl roku jsem psala, musela jsem se "vypsat" z bolesti. Napsala jsem o něm a jeho životě
4 útlé knížky, abych zaznamenala, že tu byl, byl... (Samozřejmě to bylo psaní do mého "šuplíku"¨). Jednak jsem psala abych, jak píšu výše, se vypsala z bolesti,úzkosti, se kterou nebylo kam jít a jednak i proto, že jsem se nemohla, a dodnes nemohu smířit s tím, že je to definitiva, že už ho nikdy neuvidím, neobejmu. Dlouhý čas a hodně práce trochu pomůže, ne ke smíření se, ale k tomu, naučit se s tím žít...

Ale jak jsem právě včera někde přečetla:

"To, že čas rány hojí,
je jenom zdání, stále je v srdci bolest
a tiché vzpomínání..."

A i proto se uchýlíme znovu a znovu čas od času na tyto stránky, kde cítíme pochopení a soucítění.
Se mnou to věčně bude "těžké", ráda bych věřila, že.. ale jsem nevěřící, ráda bych
žila s pejsky, ale vím, že nikdy nepřekročím stín a odkaz mého pejska,i když jsem četla a slyšela tisíce moudrých slov, k tomu nabádajících. Nejde to, nelze!

Držte se, přátelé... Lina

p.s. Bože můj, čím vším jsi Zdeničko už prošla, nejen ztráty pejska, ale ty nemoci, to je na jeden lidský živůtek již skoro více než dost. A přitom se ještě
snažíš dodávat nám sílu.

Masenku jsem si poridila...Janako,či Jani...
Moc a moc Ti přeji,aby ta SVINĚ SVIŇSKÁ CO NEJDŘÍVE ODPREJSKLA A DALA VÁM VŠEM POKOJ A MOHLI JSTE V KLIDU ŽÍT...
A Ty si budeš moci pořídit pejsánka a zase budeš mít věrného společníka,který Tě vždy přivítá,když příjdeš domů a bude Ti dobrým přítelem v časech dobrých i zlých...
Ale vůbec nepochybuji o tom,že Dášenka i Mášenka zůstanou v Tvém srdíčku do konce Tvého života...
Jen je opravdu strašné,strašné... že Mášenka měla život tak strašlivě krátký a tak strašlivě zemřela... :-(
A ta ZRŮDA použila určitě jed na krysy...
Takže Mášenka neměla opravdu šanci :-(
Tak maličká,slaboučká,ještě štěňátko...
To je opravdu STRAŠNÉ... :-( !!!
Ano,mysela jsem si,že kdyby jste se všichni proti té SVINI spojili a pokusili se zachránit jejího pejsánka-vždyť HO ta BESTIE UTÝRÁ... !!!
Ale bohužel to,co jsi napsala,je pravda,každý si hrabe na svém písečku a nechce hasit,co ho nepálí...
Ale kolik pejsánků ta BESTIE ještě UTÝRÁ... ???!!!
MOC NA TO VŠE MYSLÍM...
Co jsem objevila tuto diskusi,tak místo knihy či serfování po NETU si před spaním pročítám VAŠE příběhy-příběhy mých přátel a jejich věrných a milovaných přátel pejsánků... a pak odepisuji...
Někdy je velmi těžké najít slova,ale VY VŠICHNI mě určitě chápete,zrovna tak,jako chápu já VÁS...
Jani,píšeš,že jsi také v ID,s diag.chopn...
To mi vůbec nic neříká,o jakou nemoc jde ?
Já mám díky doktorovi zničený život od 25-ti-měla jsem klíště a když už mě měsíc bolela hlava,měla jsem pak i teploty,tak vše označil za psychické a přitom nejsem z těch,kteří jdou k lékaři když je někde píchne...
Pak se přidala jedna chřipka za druhou a nakonec jsem v práci zkolabovala...
Neurolog.vyš.ukázala na přechozenou neuroinfekci...
Trvalé následky:časté velmi silné migrénní záchvaty,křeče svalů,chron.únavový syndrom...
No a právě v té době mi strašně moc pomohl LUMPÍK,bez NĚJ už bych tu nebyla...
Za prvé-donutil mě chodit ven,ale cítil,že jsem slabá a za chvilinku jsme šli domů...
A když už jsme se procházeli na ulici a lidi,kteří mě neznali,tak se mi posmívali,když jsem dostala závrať a kdosi na mě začal hulákat: je poledne a už je ožralá... !!!
A to mě Lumpík bránil a jak moc neštěkal,tak opilce přímo nesnášel a kór,když cítil,že by mi mohli ublížit...
Až jsem se kolikrát i o NĚJ bála...
Přeci jen byl menší pejsek-kříženeček jezevčíčka...
A aby toho nebylo málo,již déle,jak 2 roky marodím gynekologicky-endometrióza...
Minulý rok mi vzali dělohu,ale měla jsem těžké pooper.komplikace,málem jsem zemřela...
Takže jen za minulý rok místo jedné operace 6,z toho 4 velmi komplikované...
Pak to vypadalo,že to bude OK,ale zase mám děsné bolesti,na které nic nepomáhá...
Ale své zdrav.potíže sem zatahovat nebudu,tady se píše o pejsánkách...
Ale už toho moc nenapíšu...
Jsem unavená sedím na posteli,notebock na židli a moji psíčci se ke mě tulí...
A až ulehnu,tak mě začnou olizovat každý jednu ruku-jejich každodenní rituál před spaním...
Ale LUMPÍK je stále se mnou a jak jsem psala,Wiki s NÍM 5 let dováděl na zahradě a měli se moc rádi...
Wikimu je 11 a Ťapince 7...
Moji milí přátelé,už jsem moc unavená,ale myšlenkama s VÁMI i s dušičkama vašich pejsánků...
Tak budu končit a popřeji VÁM alespoň trošku příjemný a klidný den...
A Andrejko,napiš mi,odkud jsi,cítím tu také obrovské souznění...
Ještě k Janičce:Na Moravu jsem kdysi jezdívala-do Brna ke známým-autem...
To bylo asi 250 km-z Prahy...
Mamka má kamarádku v Malíně u Šumperka a to je k nám do Brandýsa asi 350 km...
Na jaře u nás byla i s manželem a ten to změřil...
Autem už teď tolik nenajezdím,i když jsem vždy jezdívala hodně a moc ráda...
A ač jsem riskovala pokutu,LUMPÍK byl blažený na sedadle spolujezdce...
Při jízdě městem koukal,kde se co děje...
A při jízdě po dálnici to se stočil do klubíčka a spokojeně spinkal...
A já občas na NĚJ mrkla a moje pravá ruka se téměř celou cestu dotýkala JEHO kožíšku...Tak to už je opravdu vše,moc na vás moji milí myslím a přeji hodně sil...
Ahoj VÁM všem,Zdenka.

Lino,basnicka je nadherna a...Janako,Andrejko,Lino,Mirku...
Vaše příběhy a příspěvky mě opravdu chytily za srdíčko...
Tolik lásky,věrnosti a upřímnosti a z nich sálá...
Janako,příběh Tvé Dášenky JEJÍM pohledem-moc mě to DOJALO i slzičky ukáply...
I verše Liny-nádherné,dojemné upřímné,plné lásky k milované bytosti...
"Normální" člověk toto nikdy nepochopí...
Janako,opravdu je mi moc líto,že nás dělí taková dálka...
A Andrejko,odkud jsi Ty... ?
Takže zatím z nás tady to k sobě máme nejblíže já a Linuška...
Brandýs n.Labem a Mělník nejsou od sebe zas tak moc daleko...
Linuško,já si myslím,že ještě příjde čas,kdy si pořídíš pejsánka,i když Stimeček je zatím stále ještě nenahraditelný...
Ale určitě se jednou ujmeš tvorečka,který Tě nezklame a budete k sobě navzájem věrní,upřímní a plni vzájemné lásky...
V 60-ti život ještě zdaleka končit nemusí,člověk je tak stár,na kolik se cítí...
A věř mi Linuško,že s dalším psím společníkem,ač si to zatím ještě nedokážeš představit by jsi hodně omládla i p.Mirek... !!!
Ano,Tvůj Stimeček a Mirkova Alinka-byli pro VÁS VYJÍMEČNÍ A JEDINEČNÍ,jako byl i můj LUMPÍK...
Ten u mě také zůstane ten NEJLEPŠÍ pejsánek mého života... !!!
Ale život jde dál a určitě by HO moc bolelo a byl by moc NEŠŤASTNÝ,kdyby mě viděl stále uplakanou...
Myslím-a dokonce si troufám napsat,že VÍM-že jak můj milovaný LUMPÍK,tak i STIMEČEK,KETYNKA,ALINKA,DÁŠENKA,MÁŠENKA,kteří se na nás dívají z obláčku z psího nebíčka,vědí,že jsme je moc milovali a stále je milujeme DENNĚ NA ně MYSLÍME VZPOMÍNÁME a jejich dušičky máme do konce života nesmazatelně vryty v našich srdíčkách a do nejdelší naší smrti NEZAPOMENEME...
A nejenom,že vidí nás,nešťastné páníčky,ale i ostatní pejsánky,které jsou ještě mezi námi dole na zemi a kolik jich prožívá muka...
A určitě by si moc přáli,abychom zbavili alespoň jednoho pejsánka utrpení... !!!
Právě naší bezbřehou láskou,věrností,upřímností k pejskům...
Zase nemohu pokračovat a musím svůj dopísek VÁM odeslat a pak opět pokračovat...

Lino,basnicka je nadherna a dekuji za Dasenku.Mejte se zatim moc fajn.

Andrejko, vždyť ty jsi také vzácné lidská bytost , přestože ještě pořád mladá, ale tolik citu ale i moudrosti. A jistě i proto si rozumíš a máš ráda i o generaci staršího člověka a on Tebe.
Mějte se co nejlépe to jde, moji milí přátelé, byť jsem šedesátnice, ještě trochu stále pracuji a tak zase jdu na pár hodin "do boje". Držte se!

Masenku jsem si poridila letos v unoru,moc jsem si prala jorksirku,tak sem si ji koupila,bylo to pekne stenatko.Nez mi ho TA LIDSKA SVINE OTRAVILA.Zdenko nemela jsem a nemam ze sousedy zadne problemy,nez se tu nastehovala ta ostravacka.Nikdo s ni nechce mit nic spolecnyho.Ona jenom vyhledava konflikty.Ale zaslechla jsem,ze se ma odstehovat,takze by mohl byt klid.No uvidime.Jednou jsem ji rekla,proc toho retrivra tak mlati a ona na to,ze me je po tom hovno jak vychovava psa,ze at se staram o svojeho cokla aby se mu neco nestalo,no a za necely tyden se to stalo.Ona pracuje v zemedelskem druzstvu a tam ma pristup k jedum a i ted v posledni dobe je takova,jak kdyby nemela cisty svedomi,vyhyba se.Sousedi nechteji taky mit s ni problemy.Kazdej se boji,vsak to znas jak to dneska chodi.Kazdy si hrabe na svem pisecku a jak je nejaky problem,tak se kazdy otoci zady.Ja sem v invalidnim duchodu mam diagnozu chopn a tak sem porad doma a je me moc smutno.Manzel je stale v praci,prijde vecer a neni s nim rec.Deti nam priroda nenadelila a tak mi pejsci nahradili ty deti a vidis jak to dopadlo.Je me porad smutno.Musim na to porad myslet.Pred lidma to nedavam nejak znat,jsou zli.Tak to v sobe dusim.A to je horsi.Jsem rada,ze jsem objevila tutu rubriku,aspon se z toho muzu vypsat,ikdyz je to treba stale dokola.
Manzel byl taky z toho nameko,ale uz o tom doma nesmim mluvit.Uvazuji,ze si poridim jeste jednu jorksirku,to se neda vydrzet,ne ze by mi nahradila Masenku,kazdy pejsek je jiny,to se neda srovnavat,ale aspon se budu muset starat a budu ji mit rada stejne jako Dasenku a Masenku.Ja bydlim u Hranic na morave.Skoda,ze bydlime tak daleko od sebe.Zatim se mej hezky.Ahoj a jsem Jana a mam 49let.

Panebože,-ty Vaše příspěvky,opravdu mne to bere za srdce,at příběh Janaky,je to prostě něco neskutečného,je to realita,nádherná, krásný reálný,skutečný příběh lásky,dokazuje,co to živé zvířecí stvořeníčko člověku dá a že prostě dobří lidé opravdu jsou.I Lino,ty verše,málem jsem přestala dýchat.Ano,věkový rozdíl možná nějaký je,jak jsem psala mám 36,já věk ale opravdu neřeším,muj partner a otec mé dcery má rovněž téměř 60 let.Ale je to muž na pravém místě,miluji ho,a i když má už "roky" a z z duvodu jeho zdravotních obtíží nemohu mít druhé dítě,nikdy bych ho nevymněnila.Ale to je vedlejší,chci napsat,že i když máme možná rozdílné názory na pořízení dalšího pejska nástupce,nebo štěnátka,já se teda také ještě neodvažuji,ani z utulku,tak myslím,že uvnitř jsme si velmi podobní,jsem moc ráda,že jsem vás našla a děkuji,jsem ráda za vaše příspěvky,js´te mi blízcí.

Pro "Janaka" - Psaly jsme téměř v totožnou dobu a tak Ti teď chci říci své dík za
ten krásný příběh, plný lásky, který jsem
přečetla s vlhkýma očima.
Lina

Abych nezapomněla, za svěřenou důvěru, od Zdeny, připojuji ještě: Jsem šedesátnice
z Mělnicka. Pa.

Takže moji milí přátelé...Přítelkyně, Zdeno, Andreo a vy ostatní, přemýšlím nad vašimi milými, dojemnými příspěvky a chci přidat pár slůvek. Ti, co si pořídí nového pejska, ty obdivuji, jsou statečnější, realističtější a tedy i šťastnější než já. A závidím. Myslím si však, že nejenom já, ale možná i právě Mirek,přemýšlíme jinak, snad to bude i věkem, já bych mohla být Vaší matkou a pokud si vzpomínám, Mirek též psal o své vnučce, čili jsme pokročilejší generace a proto méně optimistická v tom, že snad ještě na nás někde čeká štěstí... Vy máte ještě celý život před sebou, tolik vám ještě může přinést dobrého...
Možná by se Mirek ztotožnil s tím, jakými slovy končil můj veršovaný (neuměle) nekrolog psaný pro mého Stima v bolesti při jeho odchodu na věčnost :

"Prý jiné štěňátko přinést si domů
pomohlo od žalu tomu či tomu.
Pro jiné rada snad dobrá to může být,
Tebe nic, Stimečku, nemůže nahradit!
Pro mne vždy zůstaneš na světě jediný,
byl jsi můj nejdražší,
byl jsi člen rodiny! "
Lina

Ahoj lidicky,Zdenko.Musim napsat pribeh moji Dasenky z jejiho pohledu.Narodila jsem se v Ceske lipe v romske rodine.Bylo nas hodne a tak sme se starali o sebe jak sme mohli,az kolem sla hodna pani a koupila si me za 50kc.Ja byla tak oskliva,spinava,smrdela sem a mela sem obrovsky hlad a zizen,ale ta hodna pani si me vzala,okoupala,odblesila a dala mi papat a vodu a tak sem s nima zila 8 let v panelaku.Pak se moji panickove odstehovali z Ceske lipy na malou vesnici na moravu.Samozrejme panicek vyuzil situace,ze sem mohla byt venku na zahrade,tak me i tam nechal spavat,nesnasel psi chlupy a uvazal me jak nejakyho coklika u boudy.Byla to pro me neprijemna zmena,z teplicka do zimy.Ale netrvalo to dlouho,panicka obcas zasla poklabosit k sousedce naproti a ona mi vzdycky dala nejakou dobrotu.A tak sem zacala premyslet,ze se nastehuju k sousedce.Tak sem zacala utikat,pribehla jsem k brance a zacala narikat.A sousedka me vzala a odnesla zpatky,to se opakovalo nekolikrat,pak me panicka uvazala a ja nic nechtela papat.Az prisla sousedka, tak sem si neco vzala.Panicka pak rekla sousedce,tak si ji nech.Ja byla tak stastna.Ne ze by na me byli zli,ale poznala sem,ze se muzu mit jeste lip.Ja ji to take oplacela bezmeznou laskou,voditko sem nepotrebovala,moje nova panicka se o me vzorne starala,dobroty sem papala a bylo me moc dobre.Panicka me rikavala,ty vterko,protoze sem se k ni vetrela,ale mela me moc rada a tak jsme zili spokojene jeste 10let.Ja uz ke konci spatne slysela,skoro sem byla slepa,zacala sem hodne ztracet chlupy,no proste starenka.Ale panicce to nevadilo,az jednoho dne jsem nevstala z pelisku uz jsem proste nemohla,spatne se mi dychalo,nemohla jsem papat ani pit.Tak me panicka odvezla k doktorovi a zjistil ze jsem plna vody a ze bych se udusila.To uz me bylo skoro 18let a na pejska uz je to dost let.Panicka plakala,ale ja ji ocima uprosila,at uz to mam za sebou.Tak sem umrela stastna panicce v naruci a uz me nic nebolelo,ale prozila jsem peknych 18 let zivota.