Úmrtí pejska

Nechápu,proč řešíte,zda sem psala 12 letá holka nebo si z vás někdo dělá srandu.Tohle je fakt na hlavu.Mám syna,který zase píše na JHVH-protože ho baví si povídat o Bohu.Dnešní děti,jsou více rozumově vyspělé,než třeba my dospěláci-je mu o rok víc.
Na PC-pokud jej máte na práci,zůstává záznam,kam byl nasměrován poslední příspěvek,aby se v případě náhlého vypnutí elektřiny,dohledal článek.Alespoň tak to
mám já.Nemusíte tomu věřit,ale je to tak.

také jsem čatla ten píspěvek od Klárky,je tam napsáno,že její maminka o dědeckovi nevědět tři dny-né,že ho najít po třech dnech-chápala já to špatně nebo vy?
Já moc neumět psat česky,ale chápat asi líp.Znova číst neškodí a víte,že by jste se měli stýdět?

Třeba Ti psa někdo...Tak milá Jasmino,
já Zdenku znám trochu líp nez Ty. A vubec trhlá není, má svých starostí dost a neverím, ze by nekomu jako "malé holcicce"
schválne ublizovala. Já také smutím po mém pejskovi, ale lidi mám také ráda.A to, ze tady nekdo napíse svuj názor, neznamená,ze je zlý nebo trhlý.Me to taky prijde divný, ze se jí rozbil PC, ze maminka náhodou videla kam píse.Je to smutné, ze v nouzi a smutku si dokáze nekdo delat z druhých srande a nebo si vymýslet.Spís takový lidé nejsou normální.

Strašně se omlouvám, ale...Ahoj Lino a ostatní,
nebyla jsem déle na diskuzi, takze ted jen koukám co nového pribylo.Nevím, príspevek od Klárky o dedeckovi Davidovi,
jak ho nasli u hrobu pejska po 3 dnech se mi vubec nezdá. Jestli si tady nekdo z nás strílí, nebo má bujnou fantazii, tak je to docela nechutné. Já jsem sem psala, jelikoz jsem opravdu cítila obrovskou bolest nad ztrátou mého Maxíka. Ted to uz budou 2 mesíce, co nás opustil a bolí mne to víc a víc. Chybí mi kazdou vterinu, vzdyt se mnou byl cást mého zivota ve dne v noci.Nikdy na nej nezapomenu a bude stále soucást mého zivota. Dal mi tolik lásky

Jasmina: Přesně jak píše...Třeba Ti psa někdo otrávil,i to se klidně může stát.Lidi jsou dnes zlí,nikomu nevěří a každému ubližují.Jako té malé holčičce,která tady psala o svém dědečkovi a jeho pejskovi.Páni,že se nestydíte,nad psama brečíte a malé holce nevěříte.
Ale to je ono-místo lidí milujete jen zvířata.Tak proč by vám bylo líto malé a opuštěné holčičky,která přišla o pejska a dědečka?
Něco vám nesedí? třeba vám schází zdrobnělinky od trhlé Zdeny-,hele,že ty jsi již vyléčená,žádné bolesti již nepředvádíš.
Prý jsi se stále jedné paní co sem psala -ptala,jestli umře,že umře atd.Že se nestydíš.!

dobrý večer-zjistila jsem,že sem na tuto diskuzi napsala Klárka.Nemám ve zvyku psát o bolesti,ale zbytečně ji podezříváte.Prosila mne,zda si může napsat kamarádce,v životě by mne nenapadlo,že bude psát o úmrtí mého otce a jejího dědy,sem.
Tvrdila,mi,že ji děda předal vzkaz.Pochopte Klárka byla dědova velká láska.Velice těžce nese,že je děda po smrti a i ve spaní pláče.

Člověk lehce odsuzuje,ale není co.Klárce je 12 let.Dopisuje si lidmi,prostě má talent na psaní a děda z Klárky chtěl mít spisovatelku.Má otevřené mimosmyslové vnímání.
Ještě jednou se za dcerku omlouvám,již sem
psát nebude-přeji všem hezkou noc.

Dobrou noc, Zdeni milá i Tobě a tvým dvěma mrňouskům....Lina

Klárko, promiň,...Ano Linuško,máš pravdu,také mi to celé nehraje... a nevím,co to je...
Dášenko,Janako,Andrejko,pro Vás to budou první přesmutné vánoce... :-(
Pro nás Linuško sice né,ale i tak nám bude moc smutno... :-(
Linuško,opakovala bych Tvá slůvka,Ty vždy tak krásně napíšeš...
Tak Vám Děvčátka všem přeji klidné vpomínání a krásné snění... Zdenka

maminka mě na chvíli...Klárko, promiň, nerozumím...
Na zřejmě malé dítě jsi příliš moudrá
a vůbec celé tvé psaní je něčím tak zvláštním, že znovu musím říci, že
něco mi v tom příběhu "nehraje" a nevím přesně, co to je...
Něco není dobře a já nevím, co....
Davide,Davide...
Lina

Linuš,vůbec není proč se...Andrejko, jak se blíží vánoce a všichni jsme a budeme více naměkko, vzpomínám na mé první přesmutné vánoce bez Stima a myšlenky mne zalétly k Tobě, že takové
budou ty Tvé první bez Ketynky....
A tyto stránky jsou tak zvláštně dojemně sladkobolné
vědomím, že je nás podobně zasažených
mnoho, stále do "Domu smutku" přibývají
další a další nešťastní... Lina

Nedá mi, abych se trochu nezastala Jasminy, můj tón ale bude mírnější.
Já cítila velký zármutek toho muže nad smrtí jeho fenečky a zavalila mne vlna soucitu.Přesto jsem si v koutku duše
říkala: "Bože můj, ten pejsek byl v tom ukrutném mrazu venku...?" Já sama
bych to nikdy nepřipustila, nikdy! Odpusť
mi , ty, její páníčku. Nerada jsem to napsala, ale nedalo mi to nenapsat. Lina

Jasmina: Přesně jak píše...Milý neznámý,také souhlasím s Marcelkou,neměj výčitky,vím,že jsi svoji fenečku miloval nade vše...
Jsem sestra na veterině a mohlo opravdu jít o něco tak nečekaného,jako je mrtvice,infarkt...takto zemřou i mladí lidé... Moje kolegyně,už je to déle,jak 20 let,byla naprosto zdravá,nikdy nebyla u doktora,jen v porodnici a přesto zemřela velmi mladá-bylo Jí 33 let...
Večer šla normálně spát a ráno byla mrtvá-infarkt...
Moc se omlouvám,že jsem sem zatáhla smrt člověka,ale to je důkaz toho,že toto se může přihodit i pejskovi...
Tvoje fenečka byla u Tebe určitě šťastná,jako všechny naši pejskové,pro které zde pláčeme,pro něž truchlíme...
Drž se,opatruj se,přeji Ti hodně sil...i Vým všem...
A všem našim pejsánkům posílám pusinku a pohlazení do nebíčka...Zdenka

... a přeji Vám klid v duši a klidné vzpomínání... Zdenka

Moji milí... Dnes jsem se sem dostala až teď a je strašné... strašné... kolik bolesti zde přibylo... :-(
Jsem z toho úplně ochromená,je to strašné a ještě k tomu před svátky... :-(
Vaše bolest je i moje,hluboce s Vámi všemi soucítím,protože i já si tou hrůzou prošla... tak vím,jak to bolí...
Ta bolest na duši je tak silná,že člověku,který přišel o milovaného tvorečka rve za živa srdíčko z těla... :-(
Jen čas tu nesmírnou bolest trošku otupí,ale člověk nezapomene...
Moc se omlouvám,dnes Vám toho moc nenapíšu,jsem úplně šokovaná a pláču...
Tady se nemusíme stydět za smutek a slzy,jsme tu od toho,abchom si vzájemně vylili svá srdíčka a dodali si sil,potesknili si a zavzpomínali... Na naše věrné psí kamarády,které nás milovali,vždy k nám byli upřímní a nikdy... nikdy nás nezradili a prožili jsme s Nimi krásné roky,které nelze z našich životů vymazat...
Dušičky našich věrných kamarádů máme navždy vryty v našich srdíčkách...
Když před 6-ti roky můj švagr kopal hrobeček pro mého Lumpíka,nikdo,kdo takovou bolest nezažil,to nemůže pochopit... Tenkrát-bylo to 1.3.04 a byl krutý mráz,jsem u Lumpíkova hrobečku stála nevím,jak dlouho a ani tu zimu jsem necítila... Pak jsem Mu zapálila svíčičku,šla domů a koukala z okna na to světýlko a otevřela jsem si flašku vína a mamka mě pak k ránu našla na zemi...
Lumpík měl vždy krásně upravený hrobeček,květiny o které jsem pečovala a přitom plakala... Každé vánoce měl Lumpík hrobeček ozdoben vánočním věncem,který jsem dávala na hrob i mé milované babičce... A často jsem koukávala z okna a plakala...
Jenže jsem se z domku musela před více,jak 4-mi roky bez varování vystěhovat mého drahého Lumpíčka opustit... :-( Teď bydlím v paneláku a když jsem se přistěhovala,nemohla jsem měsíce spát,seděla celé noci na balkóně,pila kafe,kouřila jednu cigaretu za druhou a plakala a plakala...
A pláču i teď,nejen pro svého Lumpíka,ale i za všechny pejsky,které nás opustili...
Myslím na Vás na všechny,musím končit,posílám Vám všem náruč lásky...

Jasmina: Přesně jak píše Marcela....minulý rok, byly obrovské mrazy a fenka je přečkala bez problému.Veterinář mě ujišťoval, že pes jako je ona, nemá s mrazama problém.Měla hustej kožich, boudu vybavenou teplým pelechem, navíc ještě celou zateplenou stejným polystyrenem, který se používá na zateplení domů a přivázaná nebyla, měla volnost.Nikdy bych neudělal nic, co by jí mohlo uškodit, pokud bych měl pocit, že zimu špatně snáší, nenechal bych to tak.Jenže žádný náznaky problému, žádný varování nepřišlo...Navíc to, jak jsem jí našel ležet nasvědčuje tomu, že to bylo něco, co jí uspalo rychle.Nikdy bych neudělal nic, co by jí uškodilo a pokud si někdo myslí opak, ať si klidně myslí, já vím jak to je a to mi stačí...

To co jsi napsala bylo hnusné, Jasmíno.Pro psa ty mrazy takovej problém nejsou.Pes není člověk, aby někde umrznul.Příroda drtivou většinu plemen vybavila natolik, aby v pohodě venku přežily.Navíc psal, že jí bylo 3,5 roku.Pokud žila takovou dobu venku, tak už mráz zažila - minulá zima byla mnohem krutější, než jaká je teď.Podle manžela (veterináře) se klidně mohlo jednat o mrtvičku, nebo nějakou srdeční vadu, ale o umrznutí těžko.

Lina - Ostatní v rodině ta...:( ty jsi ji nechal v ty zime v boude?Ten pejsek asi neumrel nemoci,ale asi umrzla.Toz to je des.Jak muze nekdo nechat pejska at uz je jakkoli velky nechat v takovych treskutych mrazech venku v boude.tebe bych nechala uvazanyho u boudy v ty zime a pak tady narikas,toz to je hnus

Lina - Ostatní v rodině ta ztráta samozřejmě taky mrzí, ale já jsem k ní měl asi nejblíž, každý den sem si s ní hrál, večer jsem jí chodil kontrolovat....Je to těžký...když vidím na zahradě tu její prázdnou boudu, pelíšek, misku ve který jsou ještě granule tak mě přepadá úzkost a smutek

maminka mě na chvíli pustila ke svému počítači,můj se mi rozbil.Trochu jsem usnula a přišel mi do snů dědeček.Říkal,mi,že se má dobře a,že mám říci mamince,aby tolik nepracovala,že by ji již mělo,pomáhat to "pometlo" co si vzala.Pometlo je můj táta,on je hypochondr,jak říkával dědeček-jen ho něco píchne hned letí k doktorovi rychleji než slavná Saxána.Dědeček tátu moc rád neměl,ale za to maminku a mně ano.
Dědeček byl nemocný se srdíčkem a s vysokým krevním tlakem,říkala to mamínka,a nesměl se rozčilovat.Ale,můj táta dědečka dokázal vždy naštvat,když k nám děda přišel s Datikem a ten si šel lehnout do tatínkovi postele-on by to sám neudělal,ale bylo to na povel dědečka,táta začal hned modrat a dusit se-a honem se muselo k doktorovi-pan doktor mu dal papírový sáček,aby táta dýchal.Ten se rozčílil a změnil ,lékaře,což dědeček i schvaloval s tím,že o zdraví se musí člověk starat.

Dědeček byl bývalý voják z povolání,a tak měl drsnou výchovu.Ale,na nás "holky",byl strašně hodný.Jenom,nechtěl,abych jako malá měla dudlík,jenom,.že jak se mi dudlík vzal spustila jsem brekot a dědeček na mě naučil Datika-Datik přišel udělal smutný pohled a maminka řekla"Klárko,podívej na pejska,taky chce dudlík," " dej mu svůj,on nemá" a já mu dala svůj dudlík,jenomže táta, jak viděl,že nemám dudlík,tak mi rychle dal jiný.A dědečka "brali čerti".

Dnes o tom mluvila maminka a plakala,jak nám bez dědečka bude smutno.Tatínek tomu nasadil korunu a začal se zase dusit,maminka se rozčílila,vzala mě a bouchla dveřmi.
A tatínek byl hned zdravý.On se bojí,že od něj maminka i se mnou odejde.

Slyšela jsem jak se hádají.Je to ošklivé,že tady není dědeček,protože mne vždy vzal k sobě a tam jsme si hráli na armádu.Datik dostal dědečkovu čepici,měl v ní dírky na uši a hrozně se tvářil zle-a my jsme museli pochodovat a Datik štěkal,že se lajdáme.

Mám pro paní Linu vzkaz-dědeček mi říkal,že u vás doma byl,ale vy jste ho neviděla a neslyšela.Polechtal vás na levé tváři.Máte krásné,ale velice smutné oči.Měla by jste na sebe být víc opatrná a nemáte se trápit s vaší starostí,vše dobře dopadne.
Už musím končit-maminka bude pracovat.

Linuš,vůbec není proč se omlouvat.Já tady také chci napsat,i když je to teprve čtvrt roku,co nám fenka zemřela,je to pořád moc čerstvé,chci tu napsat,i pro Evu.Já jsem se snažila také se zaměstnat nějakou činností,prostě hlavně běžné domácí práce,i když to moc bolelo,vše mi ji připomínalo.Tak jsem prostě brečela,ze začátku moc často.Ty věci,její hračky,byly to posvátné věci,které jsem nechtěla jen tak sbalit a uklidit do skříně,nebo odhodit.Ty její nejoblíbenější,její obojek,to jsme ji dali s sebou.Granule,-ty věci tam byly a já nevěděla co s tím.Prostě,je to,jako když zemře člověk.Pro mne to tak bylo.Ani ted se nemůžu,nechci smířit,jak je tam pod tím sněhem.Stále mám před očima ty poslední momenty,to naše loučení,jak jen ležela,dívala se na mne,nechtěla ještě odejít,ale nebylo zbytí.Byl to smutek,velká bezmoc,připadalo mi to neskutečné,nemožné,kruté,ale byla to bohužel realita,která se v životě stává a je nevratná.Tak se všichni držte,ty Evi bud statečná a piš,když budeš chtít,tady se můžeš vypsat z toho smutku,tak jak jsme to zde mnozí udělali.