Úmrtí pejska

Já zase té paní rozumím. ...Každý jsme jiný a já to respektuji. Proč o tom rozumně, bez výpadů nediskutovat. Od toho by tato diskuse měla být.

Nechci se dál dohadovat s...Já zase té paní rozumím. Ani já bych si neuměla představit, jak na mé bývalé
zahradě přes jeho hrob chodí cizí lidé nebo si tam čutají děcka s míčem či tam nad ním stojí gril a opékají klobásy.
Něco jiného je mít ho pohřbeného někde na např. psím hřbitově nebo v lese a jinde v přírodě.

Olinko, také jsem na tyto...Nechci se dál dohadovat s provokatéty, ale přeci jenom, nemyslím, že by tady byli zlí lidé. To jenom pár - opravdu asi jen dva - tady dělají dusno.
Jinak si myslím, že je tu většina, která bolest po úmrtí psího kamaráda chápe.
18.3. to bude 7 let, co mi odešel v 19ti letech pejsek všemi milovaný. Prožil se mnou tragické úmrtí mých rodičů. V té době jsem neměla na komunikaci s lidmi, a ten náš rarášek to cítil a byl se mnou. Poprvé opustil svůj pelech a ležel měsíc před ložnicí na dlažbě. Když u mne přešel nejhorší šok, pejsek se vrátil z deky na svůj pelíšek. Diví se někdo, že si myslím, že pejsek má víc citu, než člověk? A že sem píšu?
Když nás opustil, už jsem psa nechtěla. Ale stačil necelý rok a věděli jsme, že nějakého psího kamaráda potřebujeme. Takže teď mám téměř 30kilovýho 6 letýho rozchechtanýho teriéra, a jsem šťastná. Na mého prvního pejska nikdy nezapomenu, ale je pochopitelné, že nesmírně miluji i našeho nynějšího "syčáka". A on nás.
Nikdy bych za city nikoho neodsuzovala. Jen si myslím, že když už je pejsek pohřbený, určitě bych mu dala pokoj a nikam ho nestěhovala. Stal se součástí přírody a tak by to mělo být. Přeci stačí fotografie, vzpomínky, aby člověk nezapomněl.

To tedy sedí,to je ...Olinko, také jsem na tyto stránky psávala, je to už dlouho.. Byla jsem v úplně stejné situaci, jako Ty.. Doufala jsem, že zde najdu porozumnění lidí, kterým zemřel "jen" pejsek, místo toho jsem ale narazila na samou zlobu a nenávist.. :-( Promiň, že píšu anonymně, ale po tom všem musím.. Jen jsem Ti chtěla sdělit, že když budeš chtít, klidně se mi můžeš se svojí bolestí svěřit, víc už sem psát nebudu.. Můj mail je: [email protected] Tak jestli chceš, napiš mi, i když na jednu stranu chápu, že mi nemusíš věřit.. Na tyto stránky jen občas mrknu a je mi z toho zde opravdu smutno a úzko.. Stále jsem uvažovala, mám - li na Tvůj příspěvek reagovat, nakonec jsem se rozhodla, že ano, ale kvůli tomu, co se zde děje, tak raději anonymně, přitom anonymitu nesnáším, ale v tomto případě jsem k ní nucena.. Psala jsi sice, že tyto stránky již opouštíš, což chápu.. ale kdyby jsi náhodou někdy nahlédla a chtěla mi napsat, udělej to.. Moc s Tebou cítím, drž se a zatím ahoj.

PS: S reakcemi plnými zášti a nenávisti počítám dopředu, tak se nemusíte namáhat, vím, jak krutí a zlí dokáží být lidé ???!!!

'Porucha osobnosti charakterizovaná mělkou a labilní afektivitou‚ sebedramatizací‚ teatrálností‚
přehnaným projevem emocí‚ sugestibilitou‚ egocentričností‚ povolností vůči sobě‚ nedostatkem
ohledu na druhé‚ bolestínstvím a trvalým vyžadováním ocenění‚ vzrušení a pozornosti.'
Hel Kix, ale že to na tebe sedí, viď?

Jistě. Váše strana...Proč mi sem kopíruješ pár řádků z Mezinárodní statistické klasifikace nemocí?
Z tvých odpovědí, nebo spíš neodpovědí, si každý sám může udělat obrázek, s kým má tu čest.
A ještě tě poučím: ty jsi nepochopil ani dignózu. Pořádně si histrionskou poruchu osobnosti nastuduj, pochopíš, že jsi opět vedle.
Položila jsem ti jednoduchou otázku, ale chováš se jako děcko, takže nemá cenu s tebou dál ztrácet čas.
Zadav se svojí nenávistí k ženám, si ubožáček. Nebo spíš ubožačka?
Plácej si tady co chceš, já mizím.

Jistě. Váše strana citlivosti je asi takováto:
Histrionská porucha osobnosti
Porucha osobnosti charakterizovaná mělkou a labilní afektivitou‚ sebedramatizací‚ teatrálností‚
přehnaným projevem emocí‚ sugestibilitou‚ egocentričností‚ povolností vůči sobě‚ nedostatkem
ohledu na druhé‚ bolestínstvím a trvalým vyžadováním ocenění‚ vzrušení a pozornosti.
Osobnost:
. hysterická
. psychoinfantilní

Já se tě neptám na...omluva za hrubku.

Znovu říkám: To není...Já se tě neptám na psi.

Já se zcela jasně ptám na to, jestli víš o tom, že každý člověk je jinak citlivý?

Znovu říkám: To není citlivost!
Nelži si :-)

Tykže znovu: To, čemu...Kixi, je to pro dospělého člověka velice jednoduchá otázka, takže znovu: víš o tom, že jsme každý jinak citlivý - někdo víc, někdo méně?
Ty věci okolo vynech. Jenom mi odpověz na danou otázku, díky.

Tykže znovu: To, čemu někteří říkají vysoká citlivost, se jiným jeví jako patologická hypersenzitivita. Stejně patologická se může jevit i vazba na zvíře; co by klasický objekt projekce vyhovuje pes jako cokoliv jiného.

Čili odpovídáš ve stylu:...Já si pořizuji psa jako hlídače i jako společníka, hlavně při běhání. Morčeti, ani manželovi se moc nechce.

Ty jsi mi nedpověděl na otázku. Takže znovu: chápeš, že jsme každý jinak citlivý?

Protože každému, kdo si...opravl bych to. Nepotřebují psychoterapeuta, ale rovnou psychiatra a vypolstrovanou místnost!

Čili odpovídáš ve stylu: já vím že jsem magor, užívám si to a nehodlám s tím nic dělat :-)
Proč vy si vlastně kupujete psy? Není to masochismus?

Protože každému, kdo si...Kixi, dokážeš mi odpovědět?
Víš, že jsme každý originál. Takže chápeš, že někdo je citlivý hodně a někdo málo? A že ty s tím nic nenaděláš?

Protože každému, kdo si kdy pořídil psa, pes jednou pošel!
Kdo si opatří psa, udělá si z něj modlu a zapomene na to, že je to pes a ne člověk, a že ho s největší pravděpodobností přežije, potřebuje nikoliv diskuzi, nýbrž psychoterapeuta!

To tedy sedí,to je ...Taky mi zemřel pejsek, už je to nějaký ten čas, přesto sem občas nahlédnu. Olga má pravdu, proč proboha nenecháte tuto diskusi těm, kterým zemřel pes? Proč si nezaložíte vy kritici stránku po vašem, vašima očima? Třeba něco jak: "Jak se chovat ke psu". Tam byste si mohli klidně vyměňovat názory zase vy!

Ano, pes je člen rodiny. Ale je to současně pes, tedy má jiný status a jiné potřeby než lidský člen rodiny. Když si k němu někdo vytvoří pokřivený vztah, je to prostě podle mně stejně nenormální (nebo stejně normální) jako když se někdo chodí odreagovat na stránky o úmrtí. Prostě pro mně je to prašť jako uhoď.
Matčin hrob bych také nestěhovala, kdybych se chystala žít v jiné zemi. Prostě je to jen hrob.

Je-li ti z toho úzko, je to vůj problém. Když někdo osočuje druhé, ale sám nic nesnese a hned utíká, nevidím na tom nic obdivuhodného, spíš naopak.

Lkáš tady žalostně nad...To tedy sedí,to je směšné! Já "lkám" a jinýse směje a odreagovává tady. A ty nesoudíš jeho, ale mne a prý se mi nedostává citu! Fakt absurdní a směšné. Hlavně že se tomu, kdo se tu směje, citu" dostává..."!
A z toho soukolí lidí, kteří sem píšou ač jim pejsek neumřel a ani se jim nestalo nic, související s tímto tématem,
dobrovolně odcházím.
Nějak je mi z toho nejen úzko, ale i blbě! Sbohem.