Úmrtí pejska

Jestli by nebylo lépe, kdyby místo čtení z oček pejsků četla učebnice. To by už za těch pár roků věděla, že zabývat se kinologií je debilita. Takhle kdyby se zabývala kynologií, to by byla jiná, ale to ona né, ona musí mít ausgerechnet kinologii, jako kdyby na světě nebylo nic jiného než kina... Kdyby alespoň nečuměla na hloupé filmy...

Dekuji,pejsci jsou totiz moje...Smekám, Irčo, před lidmi,jako jsi ty!

Irčo, ahoj,nemusíš psát...Dekuji,pejsci jsou totiz moje srdecni zalezitost,ja nas par pratel a snazime se vybudovat takovej mensi psi utulek na pozemku meho kamarada.Nejaky rok se zabyvam kinologii,uz dokazu tak nejak vycist s ocek pejsku co zazili a jaka krivda se jim stala.Nikdy nepochopim tu lidskou krutost vuci zviratum.

Prominte mi,ze se pripojuji...Irčo, ahoj,nemusíš psát "promiňte" vždyť tvé řádky do této diskuse právem patří!
A napsala jsi řádky, které svědčí o tom, že jsi dobrá žena! Ať se tobě i pejskovi daří jen dobře! O.

Prominte mi,ze se pripojuji do teto diskuze,ale znam to jaky to je kdyz umre pejsek,na labrador se dozil 15 let,nastaly zdravotni potize a jedine reseni bylo pejska uspat,pejska mam cely zivot.Je to uz vic jak rok a hodne casto na pejska myslim,i kdyz diru v srdci mi zaplnil nalezenecek krizenecek s kokrem Jerry je to velmi hodny pejsek s velkym srdickem.Kazdy pejsek je jedinecny.Kazdemu vzdy rikam,ze kdyz prijde o pejska at si zajde do utulku,tak urcite potka nejakou spriznenou psi dusi.

Olgo,
já se neloučila...Rozumím ti, Šárí, jsem také taková, po všem budu strašně, strašně truchlit,ale toho pejska (jediný v mém životě) chci vzít s sebou za každou cenu.Jen ještě nevím, jak.O něčem přemýšlím, ale je to složité. Děkuji za řádky mně věnované. Pozdrav Olga.

Olgo,
já se neloučila tenkrát jen s neživými věcmi. To bylo to nejmenší. Mimo jiné jsem taky opouštěla několik hrobů zvířátek z dětství, ale to pro mně nejhorší nebylo. Daleko víc mně mrzelo to, že opouštím živé stromy, které byly takovými strážci rodiny a zahrady a se kterými jsem navázala zajímavý vnitřní vztah. A úplně nejhorší bylo loučení se samotným "duchem místa", abych tak řekla. Ten byl a stále je velmi, velmi živý...

Ale poradit si pochopitelně musíš sama podle sebe.

A co takhle se rozloučit?...Děkuji Šárí, určitě to myslíš dobře a i o tom píšeš hezky, ale přeci jen je pro mne pes více než věc a také byl. S věcmi bych se uměla byť s těžkým srdcem rozloučit, kdyby bylo nejhůře, s pejskem ne. Nehněvej se, že to není rada pro mne. Děkuji. Olga

… a příště si vyberte pro hrob bezpečné místo v přírodě. Znám několik psích hrobů v lesích, lidé je respektují a neničí, to je má zkušenost. Viděla jsem třeba kříž z dřevěných hokejek slepených izolepou, vydržel několik zim. Dokonce i kamenný pomník s vyrytým jménem a datem hluboko v lese… Sami jsme tak pochovali psa a pár let místo navštěvovali, než splynulo s přírodou. Víte, měli jsme tam navršenou hromadu kamenů z hor, ale když zpuchřel a zmizel psí obojek na kamenech, lidé si je odnosili… mělo to tak být.

A co takhle se rozloučit? Uspořádat malý obřad na rozloučenou nad hrobem, případně si i pobrečet, a pak udělat tlustou čáru za minulostí a jít dál? Stěhování jinam k takovému kroku přece přímo vybízí. Využijte šanci odlehčit si nejen ve věcech, což je většinou přirozeně součástí stěhování, ale i v duši.

Já to takto udělala u věcí, které nebylo možné vzít s sebou po opuštění jisté nemovitosti. Brečela jsem jako želva… cizí lidé tu budou nejen chodit, ale spoustu toho i odstraní a zničí...! to byla má myšlenka...
Ale prostě některé věci nemáme napořád a neměli bychom na nich zbytečně lpět. Dnes už jsem smířená a v mém životě mohly dostat prostor jiné věci.

Prosím, zda by někdo se se mnou někdo nepodělil o zkušenost, pokud zažil to, co mne v blízkém budoucnu čeká. Pejska, kterého jsme milovali máme pohřbeného na naší zahradě.
Čeká nás však stěhování na jiné místo.
Neumím si představit, že by tady zůstal, že by někdo šlapal po místě, kde je pohřben a já bych na to místo už nikdy nemohla přijít.
Stalo se někdy někomu něco podobného a jak jste to řešili? Děkuji za každou dobře míněnou radu. Olga.

Romane, asi jsem špatně...OK, Andreo!

Ale tady přece nejde o psy, ti za nic nemohou, ale o lidi, kteří ve jménu vznešených citů mrzačí sebe i ta nešťastná zvířata.

Andreo, máš asi velice...Romane, asi jsem špatně reagovala. Na této stránce - Doktorka, si hraje každý na vše možné.
Když jsem napsala ten druhý příspěvek, chtěla jsem potom napsat, že to nemyslím ve zlém. Ale povinnosti zavolaly, tak jsem to nestihla. Ty jsi to vzal jako provokaci.
Provokace to nebyla.
Takže se omlouvám, jestli jsem k tobě byla nespravedivá.
Vím, jak to je. I v soukromém sektoru. Ač si myslíš, že jsem naiva. Nechci dál tohle téma řešit, i když myslím, že nakonec bychom se shodli.

Canisterapie u nás funguje. Ne ve velkém, ale když pacient odchází, snažíme se ho doprovodit co nejlépe. Takže pes, není to časté, ale ano, jsme schopni nechat umírajícího, aby se se psem rozloučil.

Dál asi nemá cenu psát, jesli chceš, porozumíš mi.

Čím víc čtu podobné nenávistné příspěvky lidí co se tu objevují, tím bližší jsou mi psi a
lidská rasa o to víc ztrácí mou náklonnost.

Ahoj Romane, to mě zajímá....Andreo, máš asi velice naivní představy, jak to ve špitálech, i když soukromých, chodí. Samozřejmě i jako majitel jsem svázaný množstvím zákonů, nařízení, směrnic,množstvím nesmyslných byrokratických omezení. Tvoje představa, že jakožto majitel nemám žádného nadřízeného je opravdu hodně, hodně naivní! A je jedno jestli se jedná o úředníka našeho ministersva, či šimla z EU
No a diskutovat o zooterapii na těchto stránkách rozhodně nehodlám. Ber to třeba jako moji slabost, či neznalost, když Ti to udělá dobře.

Perfektně jsi to ve svém...Ahoj Romane, to mě zajímá. Ty vlastníš v rámci soukromé kliniky dvě oddělení? A že v tom případě ti někdo má co nakazovat? Když jsi ten vlastník, tak směrnice a standardy si určuješ sám. Jako vlastník nemáš nadřízeného.
Promiň, ale tenhle obor je mi dost blízký, takže....

Co canisterapie? Neuznáváš? U nás se to toleruje, ale je pravda, že jsme trochu jiná klinika.

Co mají doktoři...Pes jako vibrátor! To je perfektní přirovnání, to přesně sedí na dnešní dobu! To se Ti Kixi moc povedlo, chválím.

Co mají doktoři...Perfektně jsi to ve svém příspěvku vystihl,tleskám Ti!
Pro Andreu: Ano, vlastním v rámci soukromé kliniky dvě odd., internu a chirurgii. I když jsem současně doktor, jako dementní, sprostý, či zdegenerovaný se zatím necítím.

oprava ... psy