Panická porucha 3

diky za podporu...jinak beru ad /esprital/ od listopadu..mela sem celkem pokoj-co, se masivnich atak tyce,ale ted se mi to zase vratilo..myslim,ze svym zbusobem si za to muzu sama, pac sem o tom zacala moc premyslet, jestli mam treba sptavnou diagnosu,,od listopadu je dlouha doba...a tim vic sem zacala mit strach z nemoci ze smrti,,no a uz to bylo zase tady,,,

Evi, v příbalovém letáku nepíší nic o vlivu na psychiku. O tom, že beru Zoloft, doktor ví, dokonce jsem jim dávala zprávu z genetiky, kde jsem byla kvůli Zoloftu a PP. Víš, pokud to nebudu brát,tak bych nemohla ít nikdy děti, protože pak i při IVF se tyto hormony užívají. Asi se v tom přestanu pitvat, protože jinou možnost bohužel nemám. Pokud by mi řekli, že se AD s hormonama nvzájem "tlučou", tak nevím, co bych dělala :-((((

Anie, taky mě napadl jako Evinku ten chronický unavový syndrom, tam je to s testy složitější a ne všichni doktoři o tom vůbec něco vědí (znám pár lidí, co ho mají). Ditunko, vůbec bych si nebyl jistý, že když pár testů dopadne bez nálezu, tak že jde jen o psychiku, psychika je zase funkce mozku a jak se říká v zdravém těle (mozku) zdravý duch.. Pokud si někdo myslíte, že psychika je něco jiného než funkce mozku, tak to respektuju, a rád si vyslechnu i jiné argumenty. Já vím, i mnozí doktoři takhle přemýšlejí - vyloučíme a, b, c, d... a když je všechno negativní, tak "člověk je de facto v pořádku a potřebuje se jen z něčeho vykecat a změnit myšlení". Od takového doktora bych ale asi radši utíkal nebo se ho snažil přesvědčit, ať zkusí hledat dál. Problém je v tom, že testy jsou nedokonalé a uděláš padesát testů, které jsou v pořádku a když máš štěstí a kápneš na padesátý první, který něco opravdu odhalí, pak už přestane to původní "de facto v pořádku" platit? No, ono to neplatilo ani předtím, jen to nebylo potvrzené oficiálně, že... Nemoc nevzniká tím, že ji někdo najde. Můžu dát tisíc příkladů, kde test dopadne dobře a orgán přesto není v pořádku. Uvedu to na příkladu. Například nelze říct: jaterní testy jsou OK = játra jsou naprosto v pořádku a potíže jsou psychické. Jaterní testy ukážou jaterní enzymy v krvi, což znamená, že pokud jsou jaterní testy nezvýšené, signalizuje to jen a pouze to, že neodumírají ve zvýšené míře jaterní buňky. Vůbec to neříká nic o funkci jater, o tom, jak jsou kde ucpané žlučovody, jaký je v nich patogen apod. Ne každý patogen svou přítomností v játrech vede k tomu, že odumřou jaterní buňky. Některé patogeny se chovají tak nenápadně, jak jen můžou. Jejich cílem není tělo rychle zničit (tyjí z něho), ale udržovat si ho jako zdroj své existence. A tak jsou mnohdy úplně nenápadné. A totéž, co jsem tady napsal o játrech, platí o všech dalších orgánech a mnoha mnoha testech. Některé patogeny jsou tak šikovné, že člověku dokážou změnit i náladu k lepšímu po pozření určité potravy tak, aby je ten člověk krmil tím, co jim dělá nejlíp.Mimochodem, nedávno jsme s mámou kroutili hlavami nad zkratkovitou reklamou na testy krve ve stolici, kde tvrdili stylem "běžných doktorů", že udělejte si testy krve ve stolici, abyste mohli včas odhalit rakovinu tlustého střeva. Máma tyhle testy několikrát dělala a vyšly jako negativní a najednou měla v sobě nádor, který se musel vyvíjet roky. I všechny další důležité testy měla v pořádku až skoro do operace. Takže není fakt ani zdaleka možné říct: testy OK = vše je psychikou. Bohužel nemá zdravotní pojišťovna na to, aby každému zaplatila stovky testů, které vůbec existují a za druhé, například taková borelióza v nervech někdy může být, i když test v krvi ukazuje "negativní" výsledek. Chronický únavový syndrom je další takový testovací problém - dnes se ukazuje, že některé jeho poddruhy jsou testovatelné, ovšem ty testy jsou dost specializované a tady u nás je nikdo nedělá, pokud vím. Dosud existují doktoři (a nevím, jestli jich ještě není většina), kteří únaváč považují za neexistující nemoc a dávají na něj AD. A ještě na závěr napíšu, co jsem četl v knize o plísních před lety. Existuje drahá testovací metoda tzv. mikroskopie v tmavém poli, kterou dělají např. některé švýcarské laboratoře. A tyhle laboratoře vidí v krvi i plísně, které tam běžné testy nezjistí. Co je bohužel smutné, je to, že touto metodou zjišťovali zamoření plísněmi v krvi ještě v 70.letech u nějakých deseti dvaceti procent lidí, a v 90. letech to bylo už u dvou třetin lidí. A teď si to dejme do souvislosti s tím, že některé plísně vyvolávají např. psychické symptomy úzkosti a depresí (Anie, zkoušel doktor hledat plísně, mykoplazmu nebo testovat třeba EB virus? To všechno může vyvolávat psychické symptomy i únavu). A takových věcí by se dalo napsat moc a moc, prostě těch souvislostí je hodně a je třeba hledat. Je škoda, že náš zdravotní systém je na takové úrovni, kdy to hledání je mnohdy pro doktora skoro nemožné, protože má na pacienta pět minut, a to se nezmění při současném stavu financování zdravotní péče, a ta se nezmění, dokud si většina lidí bude myslet, že se za hledání cesty ke zdraví pokud možno nemá nic platit přímo, ale vše z daní.A už na úplný závěr, abych neskončil pesimisticky, si myslím, že se to už teď mění, i když to bude trvat nějaký ten rok - mění se to zatím v zahraničí, lidi se pořád víc stávají tím řídícím článkem vlastní péče, jsou pořád informovanější a nenechají se opít rohlíkem :-) a bude se to měnit všude. Bylo by rozumné to popostrčit i tady. Přeju všem, abyste našli cestu ven, protože kdo hledá, najde, ale fakt je nutné studovat to sami, protože nikdo nebude mít takový zájem o naše vlastní zdraví jako my sami a naše nejbližší okolí.Hi hi, no to je zase přednáška, tak sorry, já jsem se nějak rozkecal a rozohnil, a tak ještě dodám, že jste skvělí lidi a mám vás rád.Já jsem měl superendorfinový týden, to se mi to kecá, co... No ale vám bude jednou taky líp, život je houpačka a sinusoida a nevede jen dolů, že EvinkoR?

Andy, nestává se z tebe hypochondr! My své ataky prožíváme tak, jak píšeš, v bleděmodrém... Nic si nevymýšlíme, jen je hluboce prožíváme a jsme jimi zaskočeni... Pocit, že ochrnu strachem, je také typický pro PP! Nějak jsem přehlídla, jestli něco na to bereš??? Obvykle po požití anxiol. nastává úleva! Někomu z nás při akutní atace zabírají i homeoaptika (Gelsemium 30CH) - zkus ho, třeba ti zabere: 3 kuličky pod jazyk v nástupu ataky... Je to pořád boj, jak píše Pajka, ale my bojovat umíme!

Edito, tak jsem ti ten Clomhexal prolustrovala na netu (něco ti posílám v mejlu), ale z toho všeho nějak vyplývá, ta tahle hormonální stimmulace, antiestrogenní preparát, s největší pravděpodobností může mít vliv i na psychiku. Podívej se ještě hned - a pozorně - na jeho vedlejší účinky a kontraindikace v příbalovým letáku! Radila ses před jeho požítím i s psychiatrem, ev. opačně: řeklas gynekologovi, že bereš AD a jaká? Jestli se ti ty preparáty neperou - to nevím, nerozumím tomu. Vůbec nejlepší, co by tě urgentně uklidnilo, by bylo, kdybys zavolala do nějaké pohotovostí lékárny a zeptala se - jsou tam od toho!!!!!! Nebo možná... rovnou volej někam do špitálu na gyndu, ať máš klidný večer!!!! :-))))

dekuju eve za odpoved na mou otazku.. popravde myslela sem si, ze se slunickem prijde lepsi nalada a pp se nebudue tak projevovat,ale dneska sem mela opet takovou ataku, ze kdyz si na to vzpomenu, je mi spatne..vim, ze jsou to vsechno priznaky pp,ale ja sem se tak strasne bala, ze jsem myslela, ze z toho ochrnu strachem ..nevim , jak to popsat,ale je to vazne hnus ..kolikrat si rikam, ze si to asi privodim sama tim, ze o tom porad premyslim a hledam si priznaky jestli to neni naka jina nemoc ,,,stava se ze mne hypochondr...

Kájo, děkuju ti za tu kytišššku, ta mě potěšila :-)Romane, tu fotku pošlu v pondělí, jo?

Evíku R., já vím, že nemám myslet na smrt,když jsem mladá a snad i zdravá, ale je to přesně proto, jak píšeš... bojím se, že mi něco je a že umřu (znak PP). Evi, nevíš, jestli Clomhexal může mít vliv i na psychiku? Já jsem si vzala asi před hodinou druhou tabletu (ráno první) a najednou se mi začala motat hlava a náběh na ataku. Šla jsem tedy pověsit prádlo, abych přišla na jiné myšlenky, ale je mi pořád divně od hlavy. Dočetla jsem se, že ty hormony v Clomhexalu působí na hypofýzu, takže to možná může mít vliv, ale radši mi napiš, že to vliv nemá, ať mě uklidníš.

Edito!!!!!!!!!! Co to čtu!!!!??????? Venku je tak krásně: svítí sluníčko, kvetou stromy, pampelišky, fialky, azalky, pelargónie.. ptáčci si prozpěvují, čmeláčci bzučí, potůčky zurží, pejsci štěkají, básníci píšou básně, kočičky m?oukají, levharti levhartují... a ty, děvče jedno krásné a mladé, přemejšlíš o smrti!!!:-((((( Vyběhni ven a raduj se, nemysli na takové pochmurné věci! Smrt je součást života, ale ty jsi na jeho začátku!!!! Každého z nás přepadnou někdy takové myšlenky, ale rychle je smejváme a dáváme přednost DARU života využít. Na smutky je vždycky času dost!!!!!!!!!!!! Jsou lidé, kteří k němu mají Důvod, protože již nemohou v tom ortelu nic zvrátit. Ty k nim nepatříš!!! V rámci naší PP je i thanatofobie, neboli strach ze smrti - takže nevybočuješ z PP. Vím, je to těžké, ale my s PP - na rozdí od superdepkařů - si tento stav uvědomujeme a jsme schopni z něho "vylízt". Tak šplhej!!!, neboli -grafickými pomůckami Karla - ti posílám záchytné lano: O------------OPajko - ty revolucionářko! Fakt už existujou NEnávyková anxiol.??? Ta mi, věru, unikla - to by byla naše druhá PP sametová:-)))))Anie - rad tu máš hory, posbírej je jednu za druhou a jednej!!! Ta výrazná bělost v obličeji je jasná chudokrevnost - také jsem velmi často jak stěna..., určitě máš i nízký tlak, řekla bych, že přímo podtlak??? Trápí mě, stejně jako nás všechny ostatní, že pořád ta tvoje vyšetření nemají konce. Skoro se mi chce říct: padni a nech se odvízt do špitálu, třeba si tě tam všimnou a budeš je kvůli papírovému hlášení zajímat!!! Ten únavovej syndrom je zejména o tom, že ty strašně chceš, máš vůli něco dělat... a ono to nejde a nejde, nemáš prostě sil... Tak zrovna nepadej doslova, ale razantně bouchni do stolu svého psychiatra, ať se probudí a shledá tě aspoň nebezpečnou :-))))))Katko, nerada to píšu, ale PP asi máš... Pocity ztráty kontroly nad sebou - i to je jeden z momentů PP! Potřebovala bys ale NUTNĚ zašít na psychoterapii, aby ti někdo nalil do hlavy, že tu nejsi jen pro druhé a že I TY máš cenu!!!!!! Stejnou, jako ti ostatní!!!!!Za to, že si uvědomuješ, že bys tady chyběla i psovi :-)))... ti posílám velkého sobotního PP Oscara a velké Haf od mojí psice-ohařice! Ta mi už taky několikrát štěkala důvěrně do ucha, že bych jí tady chyběla :-))))))

Editko, posílam ti asi uz trošku opožděně kytišššku k narozkám

Můžete mi, moji PP kamarádi, někdo poradit, co mám dělat sama se sebou, abych se přestala bát, že umřu? Já se pořád bojím, že umřu, dokonce se někdy v noci vzbudím s hrůzou, že umírám. Nebo si někdy představím, že umřu a že už nebudu vědět, co e tady děje a nejhorší je, že já opravdu jednou musím umřít, to mi úplně běhá mráz po zádech. Máte to taky někdo? Dneska jsem byla u mámy a bavily jsme se o tom.....

Anie, já bych na tvém místě přestala čekat a začala naopak jednat. Tzn. šla bych si pro doporučení hned, našla bych si nejbližší psychoterapie, zkusila bych třeba kineziologii, jak tady doporučovala před časem Leník... Prostě bych začala něco dělat a nečekala bych, jestli to samo přejde. Jinak já taky brala kdysi Rivotril a mně nějak vůbec nezabíral. Zabral mi až ten Zoloft...

Anie, jak já ti rozumím. Stejné pocity jsem mívala naposledy loni v létě. Denodenně se mi motala hlava, bylo mi zle od žaludku, šílená únava a nechuť ke všem činnostem. Pak jsem si říkal, že už takhle nemohu dál žít... Nejhorší je i pro mě, když nevím, PROČ a OD ČEHO je mi tak zle...Pomohlo mi to, že jsem znovu začala brát pravidelně Zoloft... začala jsem pracovat s myšlenkama a pak se nějak můj stav zlepšil... Ale nemysli si, pořád jsou dny, kdy se cítím mizerně.

Ahojte , tak som tu zas po pár dňoch a čítala som ve?a-ve?a článkov, ktoré mi za tú dobu odišli...No doteraz sa neviem spamätať s článku ROMANA , ako krásne napísal o PP a o tom, čo chce PP povedať. Je to krásne a vytlačila som si to. Tiež som nadšená s príspevkov Pajky,ktorá je tu taká duša nás čo máme problémy, Tak nežne napísané názory i rady je vidieť len málokedy. ALE VŠETCI ste super. Ja stále nie som si istá či patrím medzi Vás "panikárov" i keď ve?a toho máme spoločné, len mne býva dlhodobejšie zle- motám sa celé dni, hádže ma to do strany, búši mi srdce takmer celý deň. potím sa ,mám návaly tepla i zimy/ občas celý deň/ i keď občas sa to ešte aj vyhrotí a mám akýsi záchvat ktorý trvá nieko?ko minút. So smrti strach nemám, ale mám strach z toho že odpadnem/ čo som už občas išla k zemi/ je to akýsi strach zo straty kontroly nad sebou a pocit bezmocnosti...To že mám s toho depku je Vám asi jasné. Berem AD no zatia? nič moc, akurát sa tak nebojím vychádzať z domu, ale strach s kolabsu je mojou celodennou súputníčkou.Ako napísal Roman.... chcela som s tým bojovať systémom.... ty hnusná potvora odpá?...nenávidím ťa... i systémom ignorácie, ale nič nepomohlo a zmieriť sa s tým akosi nedokážem/ asi preto, že sa s tým zmieriť NECHCEM/ Nepatrím medzi ?udí ktorí nechcú robiť kompromis, veď v mojom živote som tých kompromisov urobila ve?a, ale proste takto sa nedá žiť, len živoriť. Raz mi kamarát povedal, že mám poslúchať podvedomie a spraviť to čo mi nahovára moje vlastné JA. Ale keby som to spravila, tak by som tu už nebola, lebo moje najhlbšie JA už nevládze a chcelo by to skončiť...No ale sú tu ?udia, ktorím by som tak ublížila.........môj muž , deti......... a možno by som chýbala aj môjmu psovi....Tak sa trápim ako sa dá, ale radosť neprežívam. Proste žijem pre druchých nie pre seba...

Ahoj Anie.Mám tiež PP ako ty.Chcem ti len povedať ze tú psychoterapiu by si mohla vyskúšať. Myslím že s tým nemôžeš nič pokaziť/naučíš sa ovládať svoje telo,pocity,myšlienky atd. Mne osobne to dosť pomohlo,zatial ešte neberiem žiadne lieky/liečim sa okolo 2mesiacov/ a zatial sa to len zlepšuje,aj ked pomaly. Ale na každého to môže mať odlišné účinky. Vyskúšaj to a uvidíš. Držím ti moc palce a uvidíš, že sa s toho raz dostaneš aj ked ti je teraz možno špatne.

Pajko, máš úplnou pravdu. Dnes jsme o tom mluvili s přítelem a ten mi říkal, že bych s tím měla něco dělat a ne jen čekat. S tou psychoterapií je to horší, ptala jsem už na podzim psychiatra na psychologa, řekl mi, že ho nepotřebuju, ale když tedy budu chtít, že mi doporučení napíše. Jenže u nás jsou jen dvě psychložky a podle dokora se tím asi nezabývají. Až půjdu na kontrolu zkusím s ním o tom promluvit. Je to asi hlavně moje chyba, že pořád čekám. Můj psychiatr tvrdí,že když ty problémy vzniknou bez příčiny, tak se to dá vyřešit práškama, ale já s tím nesouhlasím, já si myslím, že právě tu příčinu potřebuju vědět. Jednou mi říkal, že když se to nezlepší, budu muset asi k jinýmu odborníkovi, tak já ho o to požádám, ale jdu tam až asi za tři týdny. Evi R., únavový syndrom asi mám, jen slabší, zahlídla jsem to v papírech pro obvodní, ale spavá nejsem ani mi nečiní velký potíže něco dělat, jen mě pořád bolí hlava a jsem pořád bílá jak stěna.Lidičky jsem ráda, že vás mám, za chvíli jdu(vezu) se do práce, moc se mi nechce,zatím pa.

Anie, mně se to jeví na nějakou intenzivnější terapii a být Tvým lékařem asi bych Tě tak nepřehltila léky. Anxiolytika zklidňují i uspávají a většina jich má i antidepresivní účinky. Na trhu je taky lék Anxiron, též pod názvem Buspiron, je určený na úzkostné stavy, vysloveně na PP, má antidepresivní účinky, ale není klasické AD. Vlastně anxiolytikum, které je prezentováno jako nenávykové.Potřebuješ pořádně zklidnit a pak se odrazit posílená začít soustředit na psychoterapii. Lucka to nakonec řešila pobytem v Praškově centru, existují i denní stacionáře, chtělo by to nepřežívat, ale radikálněji řešit. Nepohoda, kterou dlouhodobě trpíš, Tě musí nesmírně vyčerpávat a oslabovat a to je nebezpečná platforma pro vznik opravdé organické nemoci. Přeju, aby se to brzy překulilo směrem k lepšímu!!!

Anie - a co chronický únavový syndrom ti už vyloučili?Andy - mně se několikrát stalo, že jsem nemohla vůbec nic polknout... a ani pít - prostě záklopka. K PP to patří, i když ne každýmu se to stává....Romane, ty kytičky se ti povedly - romantiky není nikdy dost:-)))))

Anie, ahoj, to je mi líto, že pořád není dobře Tvýmu tělu i dušičce! Vše bude od psychiky, když ostatní testy máš OK. Vzpomen na Lucku, co popisovala...pak už se řítí jedna tělesná potíž za druhou a kolotoč se zdá nezastavitelný, já vím. Já stejně myslím, že jsi měla vydržet s Apo-paroxem, stejně ti není dobře i s jinými AD.Ale to jsi nemohla taky vědět, já vím.Mně trvalo asi 4 měsíce, než jsem s ním ucítila žádoucí změnu k lepšímu. Nedám na něj dopustit. Dnes jsem zas absolvovala téměř celodenní pochůzky po městě, a to mě už 3. den sužují ES- hlavně dopoledne. Cítím dosti vzruchu v sobě- asi plno zážitků a radosti ze sebe samé:). Dnes jsem zvládla s kámoškou a jejím dítkem a se svojí malou oběd v rušném lokále, i malý pivo mi chutnalo po dlouhéééé době. Vadí mi sice návaly horka po těle, jakmile se dostanu do stresu presu, ale už to nijak zvlášt neřeším. Opatrujte se všickní moc a hezký víkend-já ho mám nabitej.papa...

Karle, testy na boreliozu, štítnou žlázu atd. mám, vše ok. Myslím si, že se ve mě něco mlátí, ráno nemůžu dospat, vstanu a pak jsem unavená, zívám i po kávě, jsem neustále nervozní a nebo naopak chcíplá z tý hlavy. Je to samozřejmě lepší než v zimě, když si vzpomenu, že jsem nemohla ani chodit, měla jsem křeče do nohou, a neustále se mi chtělo zvracet a bolela mě hlava a to celých pět měsíců od rána do večera, je to teď lepší. Jen nechápu proč se to nesrovnalo úplně, myslím si, že to je tím, že sám doktor neví co to je, nechci to házet na něj, ale čekala bych trochu větší podporu. Bohužel už neví co se mnou, jdu tam až 12.5., zkusím se ho na ty AD zeptat, třeba jsem vyklepaná z nich, já nevím, beru Ixel, 2 tablety denně, tu druhou beru odpoledne, protože večer bych prý po ní nemusela spát, k tomu beru prášek na spaní,abych se k ránu nebudila a ráno beru půlku Rivotrilu, abych nebyla vyklepaná a že by to nějak pomáhalo to bych neřekla, už to beru docela dlouho, takže si myslím, že trpělivá jsem. No uvidím co mi řekne až tam půjdu. Na podzim jsem byla plná optimismu, že je PP pryč, začala jsem se léčit včas a bylo ok. Pak jsem z ničeho nic chytla tohle a abych pravdu řekla, teď se cítím jak troska a často upadám do sebelítosti. Ale už toho nechám, měla jsem potřebu se vykecat.