Panická porucha 3

Evinko, mám chuť zařvat, že nic podobnýho nikdo nemohl nikdy zažít... Ale to Ty asi taky, viď? :-)To by bylo príma, kdybys ho potkala, ale kde začít? V metru nebo v tramvaji? :-)

Romane, to bylo dobrý, hezky jsem se zasmál s tím aspartamem a depresí a fenylalaninem. Fenylalanin tam ale vadí jen fenylketonurikům a některým dalším, hlavní problém aspartamu je to, co mu dalo název, tj. aspartát, neboli kyselina aspartová, která má excitační účinky na nervy. Fenylalanin se někdy bere ve formě potr. doplňku DLPA a mají se po něm líp tvořit endorfiny. DLPA jsem kdysi vyzkoušel a nic to nedělalo, asi jsem měl dost i tak. Leni, vlastně si moc neumím představit, že bych byl vyčerpaný a přesto trávil v práci víc než osm hodin. Přece tady na světě nejsme proto, abychom pracovali, natož abychom se upracovali. No je fakt, že někdo je workoholik a vidí to asi jinak.Evinko, do zelených očí se nořím nořím, už se asi nevynořím :-). Zajímavé je, jak se ty barvy očí střídají. Dlouho byly jedny modré. Potom samé hnědé. A teď už druhé zelené. Mám zelené období a jiné už třeba ani nebude :-). A to je dobře.

Romane, moje odpověď zní: nepotkala, ale potkám :-)))... My panikáři se poznáme na dálku!

Romane, zvláštní - zažila jsem kdysi něco podobnýho...

Evinko R., já chci mít taky povolený poledne :-)))Napsala jsi to moc krásně! Všechno :-) Toho pohledného muže z metra jsi pak už nepotkala?Je to přesně tak s těmi předsudky vůči psychiatrům, moc moc výstižně to popsala Anie! Já si říkám, že PP je v podstatě dar, taková etapa, kterou jsem si musel projít (procházím), abych se o sobě ledacos dozvěděl nebo ještě z nějakých jiných důvodů. Na druhou stranu mě ale vážně docela trápí, neřkuli štve, že někdo může mít totéž co já a taky jako já jen proto, že má prostě zablokovaný přísun informací! Na to jsem hodně háklivej a má to hluboké kořeny už třeba jen v tom, že jsem prvních dvacet let svého života prožil v českém komunismu, nota bene jako svazák, což by naprosto nebylo možné, kdybych tenkrát věděl aspoň 5% toho co dneska. O to víc mi připadá nedostatek informací jako problém v případě, kdy jde o život! Sice my tady víme, že o život nejde, ale ten člověk, kterej momentálně nemůže usnout, protože se bojí, že ráno umře na infarkt, ten to neví! Takže ano, těmi nejdůležitějšími etapami života si člověk nakonec stejně musí vždycky projít sám, to není prokletí, prostě musí, aby je pochopil, nebo si z nich odnesl něco pro sebe. Zároveň mi ale přijde naprosto iracionální, jestliže někde je člověk, který třeba i několik let žije v neustálém strachu, že umře a to jen proto, že se zdráhá jít k psychiatrovi, protože k psychiatrovi chodí jen blázni. Takže tady si myslím, že my

Leničko, no to se vůbec nedivím, protože to by snad vyděsilo každého! I já na to teda čumím, protože jsi o tom svým chlapovi vyprávěla tak celkem ležérně a on si teď přijde s injekcí proti totálnímu vyčerpání! Má to chlap kliku, protože kdyby ho náhodou stihla PP, dozví se hned od Tebe, co a jak dělat. A jako že si vyčerpáním a přetahováním na to slušně zadělává. Obávám se, že s tímhle nenaděláš nic zásadního, tedy nezabráníš tomu, aby v tom takhle pokračoval, dokud si sám neřekne DOST, teď se bude práce přizpůsobovat mně a ne já jí! Ale můžeš mu být v tom ohromnou oporou. Radu bych na to nehledal a řídil bych se intuicí. Však on Ti ten vnitřní hlas dá vědět...Hmmm, ptáš se na východisko. Je to tak, jak říkají holky. Myslím, že to co Ti radí, to je přesně ono. Já jsem měl holku, kterou jsem miloval k smrti, ale ona pořád měla pocit, že na ní v podstatě kašlu. Ano, každou chvilku se mě ptala, jestli jí mám vůbec ještě rád. A mě ty otázky dělaly strašně dobře, protože mě ujišťovaly, že mě fakt taky strašně moc miluje. Jenže jsem jí na to nikdy nedokázal odpovědět to, co asi chtěla slyšet. A dopadlo to pro nás oba špatně. Rozešli jsme se s tím, že jeden druhého smrtelně zklamal. Přitom třeba stačilo, aby mi chvilku nechala trochu prostoru, abych jí dokázal dát najevo, jak jí mám rád. Nota bene jsem byl tenkrát ještě uzavřenější než dneska. Ale tomu zase ona nerozuměla. Já jsem si byl jí jistý na milion procent, zatímco ona plavala pořád v nejistotě, jestli jí vůbec chci. Když mi později psala třeba esemesky v tomhle duchu, mohl mě trefit šlak. Takže jsme si jeden pro druhého umřeli, ona ztratila naději, já jistotu. A nemůžu říct, že bych s tím byl dneska nějak úplně srovnanej, i když to bylo celkem dávno. Pořád si říkám, že stačilo málo a mohlo být všechno úplně jinak... Tož tak. :-)

Moji nejmilejší! Nějak v návalu rachoty nestíhám..., ale myslím pořád!Romane, chci ti poslat PP Oscara za tvé úvahy o tom, jak ušetřit lidí trápení... než se rozvědí, že maj PP. To by bylo skvělý, kdyby to šlo. Bohužel, ale asi každý z nás tou krutou cestou poznání prošel. Bohužel, ne každý obvoďák ví, co PP je. Já jsem svojí obvodní po první atace vypovídala vše: bylo to jak z učebnice psychiatrie pro začátečníky -a ani ťuk, žel... Jsi hodnej, že ti ta slečna (paní) leží na srdci - oťukej její další, doprovodné projevy a uvidíš -- bude pak třeba hezké jí na rovinu sdělit, že neumírá, ale žije :-)))Haha - já mám taky metrofobii, měla jsem dokonce období, kdy jsem jezdila do práce tramvají přes hodinu... a přitom bych tam byla metrem za 20 minut. Teď tam občas z nouze vlezu. Jednou jsem tady popisovala téměř milostný zážitek: seděl vedle mne velmi pohledný muž a najednou koukám, že se strašně úporně drží své tašky - hned jsem zpozorněla a pousmála se na něj - coby výraz duševní podpory... a on mi se smrtí v očích přiznal, že metro nesnáší a že už to má za dvě zastávky...Ofino dánská - když jsem kdysi dávno vzlétala nad Kodaň směr Oslo, potkala mě tam Láska. I letadlo se z toho tehdy naklonilo:-)), tak tam pozdravuj:-))... Jinak k tomu hluku: většina z nás přílišný hluk nesnáší! Pořád doma všechno ztišujeme, dokonce někteří z nás (třeba já) při první příležitosti skočím a vypnu. Třeba jsme tě uklidnili:-))). Pro Tinu píšu už asi 6 let, ale teď nějak brzdím, má mi vbrzku vyjít rozh. s T. Medveckou, ale nevím, kdy. Jo, cena šla dolů - z 18 na 10 a prej toho prodaj víc...Izo, potažmo Radko 2: ano, Gelsemium 30 CH v nástupu ataky je vhodné - 3 kuličky pod jazyk. Úlava by měla - u zvlášť senzitivních jedinců - nastat okamžitě. Je to ale individuální, ale za pokus to stojí. Můžeš ještě vyzkoušet Iganacii 30 CH.Radko 2 - vždycky mám radost, když někdo napíše, že mu Gelsemium zabírá, hlavně proto, že je to nechemický a pomáhá to:-))Edito - jsem napjatá, zdali to vyjde!!!Leníku, jeden citátek říká: "Nemiluj příliš, chceš-li býti milován. Vyčerpáš sám příděl lásky určený pro dva..." Irmo, potažmo Anie: předsudky vůči psychiatrii asi u nás nikdy nevymizí. Já jsem se za PP nikdy nestyděla a nestydím - podívej, jak jsem mohla v metru s metrofobií ku štěstí přijíti :-)))Karel, Karle - pořád se noříš do očí zelených???Až se probudíte, poděkujte za nové ráno! Ty, Karle, máš pořád povolený poledne :-))) Dobrou!

Barunko, tak jsem Ti chtěl poslat Sluníčko, ale ono to, co jsem dneska nafotil, je spíš povídání o mracích... ale o Sluníčku taky, protože bez něj by ty obrazy neměly barvičky :-) Jo a taky o stmívání, prostě trocha romantiky :-)http://fotograf.webpark.cz/mraky.htm

Romane, děkuji za vyjádření chlapa. Něco na tom je, ale jaké je podle tebe východisko. Nechci pořád prudit, ale nevím, co dělat. Když budu mlčet, myslím, že vůbec nezareaguje. Všechno mu bude připadat normální, přirozené... Jinak k té únavě.... nevěděla jsem, že ten jeho spánkový deficit je tak špatný. Asi jsem to sama podcenila. Dneska jsme se pohádali, byl naštvaný kvůli jednomu překvapení, které jsem mu nachystala a kvůli kterému musel zrušit rande s nejlepším kamarádem. Když jsme se asi po dvou hodinách konečně dostali k rozumnému slovu na úplně jiné téma, řekl mi, že byl dnes u doktora na injekci kvůli totálnímu vyčerpání. On fakt skoro nespí a jen pracuje, blázen! Tohle mě úplně vyděsilo a nevím, co teď dělat! Holky, uznejte, už jsme se o tom i bavily.... dostat mého chlapa k lékaři je nadlidský úkol. A on tam šel sám.

Ájo, tys mi připoměla jak mi před rokem začala PP, po třech týdnech doma jsem byla týden v nemocnici, kde mi nic nenašli, propustili mě, mě bylo pořád zle(bolesti a motání hlavy) a do správy pro obvodní napsali, že to je od krční páteře a kdyby potíže trvaly, tak doporučují psychiatra. Jak já jsem tenkrát byla uražená kvůli psychiatrovi. Doktorka mě nikam neposlala, protože věřila té páteři. Mě doma začaly úzkosti a díky nim jsem našla Doktorku tady na netu , dala jsem si všechno dohromady a došla k doktorce ať mě pošle k psychiatrovi. Tý se to nezdálo, ale nakonec mě tam poslala. Teď tam chodím jak domu. Ale na to jak jsem byla poprvé uražená, nezapomenu. Myslím si, že spousta lidí ještě dnes chápe psychiatry špatně.

Barčo, já Ti pošlu trochu Sluníčka, když jsi ho dneska měla tak málo, doufám, že Tvůj večer je chytřejší než ten den :-) Díky za postřehy k Neurolu! Bezvýhradně souhlasím. :-)Holky, moc krásně tu píšete o chlapech! :-) Ano, je pravda, že dožadovat se od chlapa nahlas projevů lásky může vést k opaku. Jenže na druhou stranu, my chlapi si taky asi ne vždycky uvědomujeme, že ta holka prostě musí a chce je slyšet nebo prostě nějak vnímat - ať už to dává nebo nedává najevo.ASPARTAM nalezen v ledovém čaji AQUA HIT, který prodává Globus za 7,90 1,5 litru. :-) Etiketa tohoto nápoje to je taky taková procházka po Spolaně. :-) Naopak jsem ho nenašel ani v Coca Cole, ani Pepsi (asi je jen v těch jedovatých LIGHTech?), ani v mých oblíbených ledových čajích Nestea, Rauch a Lipton. Zvláštní, po těhle čajích jsem taky nikdy nezažil žádné křeče v žaludku, jako po tom SunDay, který aspartam má. Chtělo by to si nějak ověřit, jestli v mém případě za to může opravdu zrovna tahle látka.Krásný večer! :-)

Ahoj Evo R. (i všichni ostatní). Ptáš se, kam jsem se zatoulala. Inu kampak, přeci na rodný hrad Elsinor. To víš do Dánska a z Dánska je to kus cesty, ale četla jsem vás pořád. Protože nikdo dlouho nepsal o mém oblíbeném tématu "Jak se bojím hluku" případně "Hluk je fuj", tak jsem nereagovala. Až ten první máj mě rozplakal a vyprovokoval k lítostivé poznámce. Mimochodem Tina, do které jsi občas přispívala, se nám nějak změnila. Je větší, levnější !!! Budeš tam zase psát? Nebo kde si od Tebe můžeme něco přečíst (samozřejmě kromě Tvých Oscarových příspěvků zde)? Napiš a já určitě podpořím vydavatele!

ahojte,divate se nekdy nekdo na Diagnozu? tak na www.diagnozy.cz je i panicka porucha. I kdyz popravde, nic noveho jsem se z toho nedozvedela :))

Leníku, teď mi ještě napadlo. Když je manžel utahanej z práce a nemá náladu a já na něj tlačím, aby byl milej, tak ho to ještě víc naštve, takže to už nedělám. Ono ho to pak samo přejde, ale chce to trpělivost, což je někdy docela těžký :-)))

Leníku, nevím, jestli ti můžu radit, ale věřím, že když se ženská domáhá pusinek a vyznávání lásky, tak je chlapská reakce akorát opačná. Já bych se snažila od něho odprostit, jak radí Bára, mám stejný názor, ale zase chápu tebe - když je člověk zamilovanej, tak to jde těžko s odpotáváním se.Báro, díky za podporu, pravděpodobnost je jen 15%, ale trošku ta naděje tam je....Ještě se ozvu...

Báro, ještě jsem zapomněla dodat - pracuje jako novinář. Ráno před osmou je v práci, domů se vrací tak v pět až v sedm a pak ještě musí pracovat a připravovat plán do práce na druhý den. Navíc má spánkový deficit, spí tak 4-6 hodin a připadá mi, že je spíš apatický než usměvavý a milý.A proto se mračí a jak jsi psala (a přesně to na mě sedí), hned si to beru a dělám unáhlené závěry, že se mnou není šťastný. A on to ze mě asi vycítí. Ale co dělat? Nechci ho trápit. Ale ani sebe.

Ahoj Báro,díky za odpověď. Asi jsem tě vážně pochopila úplně opačně. Víš, jako bys mi mluvila z duše. Je to tak. Ne vždy, ale většinou, když jdu s kamarádkami, to beru, jako že druhý den už budu zase s ním a on bude mít lepší náladu, protože jsem si vyhradila čas na někoho jiného. Rozhodla jsem se, že se sebou nenechám vláčet - i když on to tak asi nebere. Zkrátka to nechám nějaký čas na něm a nebudu se dožadovat pusinek a toho, aby mi řekl, že mě má rád. Myslíš, že se mám vyprdnout i na sms a volání nebo to už bych ho odmítala moc? On není moc stýskací, nikdy nebyl, ani co se týče rodičů, takže bych se asi načekala, než se mu zasteskne a přiběhne...

Romane, jestli to zvládáš bez patáčků, proč bys je do sebe cpal? Můj názor platí hlavně v případě, že někdo se trápí, je mu pořád zle, ne-li hůř, pak už se fakt bojí ráno otevřít oči a celý den na nic jiného nemyslí, než na to, až zas bude "umírat" - to fakt má pak pocit, že život za nic nestojí. V tom případě jsem pro léky proti úzkosti, nějaký čas je brát, zklidnit se, když ataka delší čas nepřijde, je ten strach čím dál menší. Jinak Defobin je opravdu podobný jako Neurol, Lexaurin, Oxazepam apod.To NONI jsem vyčetla, že se prodává jako kapsle - ty jsou levnější - nebo šťáva a ta vychází tak kolem 500,- - 7000,- Kč za půl litru. Je to dost, ale berou se jen čtyři lžíce denně, později jen dvě. Editko, teď se musíš opatrovat, aby se to vajčíko hezky uhnízdilo. Držím moc a moc palce, aby to vyšlo!! Jinak zdravím vás všechny - dnes je blbý den, jsem totálně KO, bez nálady, bez energie, pláč na krajíčku - teď trošku vysvitlo sluníčko, ale jinak je to hrůza!!Lidi mi lezou na nervy - nejraději bych si někam zalezla, kde budu sama - ale ještě něco mám. Tak pa.

Propánakrále, Leníčku, já nepsala, že na to doplatíš! Možná máš na mysli tu zmínku, že budeš trpět. Většinou ten, kdo je vztahu závislejší na tom druhém, tak trpí - má pocit, že láska toho protějšku není dost velká, je háklivý na každé zamračení, ve všem hledá to horší, protože se o ten svůj vztah bojí. A to není dobré, protože pak má člověk sklony se ponižovat a trpí ještě víc, protože se zase brání hrdost v něm. A tomu druhému to pak může někdy lézt na nervy, a nebo nedej bože, toho může zneužívat. Tuhle nezdravou vlastnost upnout se na druhého máme někteří asi vrozenou a ani nevím, jestli se to dá nějak odnaučit - já jsem se tím plácala od mládí a myslím, že jsem z toho venku hlavně věkem, nějak jsem přestala být ochotná dávat všechno s dostávat málo. Je dobře, že sis vyhradila večery pro kamarádky, ale je taky potřeba, aby ses na ně těšila a nebrala to jako: dnes to s holkama vydržím a zítra už zase budu s miláčkem (možná to tak u tebe není).Co vůbec dělá tvůj milý - zřemě má náročnou práci, která ho vyčerpává. Únava hraje u mužských dost velkou roli. Leni, třeba je to všecko úplně jinak, neznám ani tebe ani toho tvého, jen mi to něco připomnělo, když jsem četla tvé stestky.Pa

Děkuju holky, asi máte pravdu. I přítel mi několikrát naznačil a myslím, že i řekl, že bych měla být víc sama sebou, neviset na něm a klidně ho i občas poslat někam, protože jsem přeci osobnost... zní to všechno opravdově a moc krásně, ale proč to nedokážu? Je to tak, že si domluvím rande s kamarádkou a když zavolá on, jestli nezajdeme do restaurace, tak odmítnu tu kamarádku. Nedávno jsem se ho zeptala, co kdybych ho já odmítla v posteli a on mi odpověděl, že by ho to hodně zarazilo a asi by byl naštvaný (tu naštvanost řekl spíš s nadsázkou). Rozhodla jsem se, že mu nebudu volat a psát sms a komunikaci nechám na něm. Jenže jsem sama zvědavá, jak dlouho to vydržím, když se třeba pouhé dva dny neozve. To mi nevadí, ale chci, abych odolala já a neozvala se první. Je to správný postup???