Židé

A rabín Jox je mezi námi pošuky nekorunovaným králem.Vivat Jox!!!

Opis dopisu, který král Abgarus napsal Ježíši a po poslu Ananiovi poslal do Jeruzaléma

"Král Abgarus vzkazuje Ježíši, dobrému Spasiteli, který se zjevil v krajině u Jeruzaléma, svůj pozdrav. Slyšel jsem o tobě a tvých uzdraveních, která jsi bez léků a koření učinil. Jak se povídá vracíš slepým zrak, ochrnulí chodí, očisťuješ malomocné, vyháníš zlé duchy a démony, uzdravuješ dlouho nemocné a křísíš mrtvé k životu. Poněvadž toto všechno jsem o tobě slyšel, myslil jsem v duchu na jedno z obou: Buď jsi sám Bůh a činíš to, když jsi sestoupil s nebe; nebo jsi Boží Syn, který to vše činí. Proto nyní píšu tobě a prosím tě, aby ses namáhal ke mně přijít a zbavil mne mého utrpení. Slyšel jsem také, že Židé proti tobě reptají a chtějí ti zlé učinit. Mám sice malé, ale úctyhodné město, které postačí pro nás oba".
Toto napsal Abgarus, ač jej božské světlo dosud málo osvítilo. Stojí za námahu slyšet také list, který mu Ježíš po témže poslu poslal. Obsahuje sice jen několik řádek, je to však silný list. Zní takto:
Odpověď Ježíše králi Abgarovu po poslu Ananiovi. "Blahoslavím tě, že jsi mně uvěřil, aniž jsi mne viděl. Vždyť stojí psáno: Neuvěří ve mne, kdo mne uviděli, aby ti, kteří mne neviděli, věřili a žili. Co se však týká tvé prosby, abych k tobě přišel, musím nejprve zde splnit všechno, k čemu jsem byl poslán, a potom odejít k tomu, který mne poslal. Až budu přijat, pošlu ti jednoho z mých učedníků, aby uzdravil tvou nemoc a dal tobě i tvým život."
K tomuto dopisu bylo v syrské řeči také připojeno následující. Po Ježíšově nanebevstoupení poslal mu Juda zvaný také Tomáš apoštola Tadeáše, jednoho ze sedmdesáti. Tento po svém příchodu žil u Tobiášova syna Tobiáše. Abgarovi se donesla zpráva, že přišel jeden Ježíšův apoštol, jak mu o tom Ježíš ve svém dopise napsal. Tadeáš začal uzdravovat všechny nemoci a utrpení, takže nad tím všichni žasli. Když Abgarus slyšel o velkých činech a zázracích a jak uzdravoval nemoci, vzpomněl si, že to může být ten, o kterém mu Ježíš napsal "Až odejdu, pošlu ti svého učedníka, který tě uzdraví z nemoci". Povolal proto k sobě Tobiáše, u kterého Tadeáš pobýval, a řekl: "Slyšel jsem, že přišel mocný muž a bydlí ve tvém domě. Přiveď mi jej!" Tobiáš přišel k Tadeášovi a řekl mu: "Král Abgarus mne zavolal a řekl mi, abych tě k němu přivedl, abys ho uzdravil". A Tadeáš odpověděl: "Jdu. Proto jsem také byl poslán". Časně ráno následujícího dne šel Tobiáš a Tadeáš k Abgarovi. Když Tadeáš vstoupil, spatřil Abgarus v přítomnosti velmožů, kteří stáli kolem krále, něco zvláštního v Tadeášově tváři. Jak to Abgarus viděl, padl před Tadeášem. Všichni kolem žasli. Neviděli totiž to, co viděl jen Abgarus. Tento se nyní otázal Tadeáše: "Jsi skutečně Ježíšův učedník, toho Božího Syna, který mně řekl: Pošlu ti svého učedníka, aby tě uzdravil a dal ti věčný život?" A Tadeáš odpověděl: "Poněvadž jsi velmi důvěřoval v toho, který mne poslal, proto jsem byl k tobě poslán". A hned na to: "Uvěříš-li v něho, splní se ti přání tvého srdce, jak jsi uvěřil". A Abgarus mu řekl: "Já jsem tak pevně v něho uvěřil, že jsem chtěl Židy, kteří jej ukřižovali, si podmanit a pobít, kdyby mne bývala moc Římanů nezadržela: ` Tadeáš odpověděl: "Náš Pán splnil vůli svého Otce a potom přišel k němu". Abgarus mu řekl: "Věřím v něho jako v jeho Otce". "Proto", řekl Tadeáš, "vzkládám v jeho jménu na tebe svou ruku". A když to učinil, okamžitě byl Abgarus uzdraven i od všeho, čím trpěl, jak to slyšel od Ježíše. Ve skutečnosti to splnil prostřednictvím svého učedníka Tadeáše, který Abgara uzdravil bez léků a bylin. Tadeáš uzdravil nejen jeho, nýbrž i Abdua, Abduova syna, který trpěl dnou. Tento také sám přišel k němu a vrhl se mu k nohám. A jak přijal požehnání vzkládáním rukou, byl uzdraven. Když tento apoštol dokonal obdivuhodné skutky a hlásal Boží slovo, uzdravil i mnoho jiných občanů. Potom řekl Abgarus: "Tadeáši, učinil jsi to s Boží mocí, a my jsme žasli. Ale ještě tě nyní prosím, vyprávěj mi o příchodu Ježíše, jak se to tehdy stalo, o jeho moci a jakou silou to činil, co jsem slyšel o něm: ` Tadeáš odpověděl: "Pro dnešek budu mlčet, ježto jsem byl poslán veřejně hlásat Boží slovo; avšak zítra shromáždi mi všechny občany a já jim budu kázat a zasévat mezi ně slovo života. Budu k nim mluvit o příchodu Ježíše, jak se to stalo, o jeho poslání a proč byl od Otce poslán, dále o jeho moci, jeho skutcích i tajemstvích, která mezi lidmi ohlásil, v jaké moci to učinil, o jeho nové zvěsti, životě i ponížení, jak se ponížil, podřídil se smrti, skryl své božství a byl ukřižován; dále jak sestoupil do podsvětí a otevřel od věčnosti uzavřené prostory, jak vzkřísil mrtvé a jak sestoupil z nebe a vystoupil tam s velikými zástupy". Abgarus nyní přikázal svým občanům, aby se časně ráno shromáždili a vyslechli Tadeášovo kázání. Nato přikázal dát Tadeášovi zlato a stříbro. Ten však nic nepřijal se slovy: "Jestliže jsme opustili, co máme, jak si můžeme vzít, co není naše?". To se stalo ve 340. roce (pozn. podle edeského počítání). Myslím, že jsem to ze syrštiny nepřeložil zbytečně, i když ne doslovně.

Kniha II.

Úvod

V předcházející knize, která byla jakousi předmluvou k Církevním dějinám jsem stručně promluvil o božství Slova, starobylosti našeho učení, o životě křesťanů podle evangelia, zvláště pak o Kristovu příchodu na zem, jeho utrpení, o vyvolení apoštolů.
V této knize chci uvažovat o událostech po jeho nanebevstoupení, které vybírám z Písma svatého a vyprávím podle zpráv, které při vhodné příležitosti uvedu.

1. USTANOVENÍ APOŠTOLŮ PO KRISTOVĚ NANEBEVSTOUPENÍ

Jak již bylo řečeno, pro apoštolskou službu byl místo Jidáše vylosován učedníky Pána Matěj. Modlitbou a vzkládáním rukou apoštolů bylo dále ustanoveno 7 osvědčených mužů k službě církevní obce. Mezi prvními byl Štěpán, který po svém vysvěcení na jáhna první po Pánu byl vrahy ukamenován. Tím také první přijal vítězný věnec Kristova mučedníka. Samo jeho jméno to naznačovalo. Podle zprávy Skutků byl tehdy Jakub, příjmením "bratr Pána" jako první dosazen na biskupský stolec v Jerusalémě. Staří jej pro jeho vynikající ctnosti nazývali spravedlivým. I Jakub byl nazýván Josefovým synem1. Za Kristova otce byl však považován Josef, snoubenec Panny, která počala z Ducha Svatého dříve, než se sešli, jak učí Písmo svaté v evangeliu (Mt 1,18). Klement (Alexandrijský) v 6. knize svých Poučení (Hypotyposeis) říká doslovně: "Po nanebevstoupení Pána Petr, Jakub a Jan, ačkoli jim Pán dával přednost před ostatními, neusilovali o první místo a jerusalémským biskupem zvolili Jakuba Spravedlivého". Podobně v 7. knize tohoto spisu říká: "Pán po svém zmrtvýchvstání dal Jakubu Spravedlivému, Janovi a Petrovi dar poznání, které sdělili ostatním apoštolům, apoštolové pak 70 učedníkům, z nichž jeden byl i Barnabáš". Existovali dva Jakubové. Jeden měl příjmení Spravedlivý a byl svržen z chrámové věže a valchář jej ubil klackem. Ten druhý je ten, který byl sťat. O Jakubu Spravedlivém se zmiňuje i Pavel, když píše: "Jiného z apoštolů jsem neviděl, leda Jakuba, bratra Pána" (Gal. 1,19).
Tehdy se splnilo, co přislíbil náš Vykupitel králi Osroenů. Na vyšší podnět poslal totiž Tomáš Tadeáše hlásat křesťanské učení do Edessy, jak jsem se jíž o tom zmínil. Tadeáš po svém příchodu do oné krajiny uzdravil Kristovým slovem Abgara, všechny tamní obyvatele svými zázraky přivedl k úctě Kristovy moci a učinil z nich učedníky spasitelného učení. Od té doby a do dneška zůstalo město Edessa věrno Kristovu učení, protože nemá žádné obyčejné důkazy o dobrotě našeho Spasitele. Toto je vzato ze starých zpráv.
Nyní chceme zase předat slovo svatému Písmu.
Po Štěpánově mučednické smrti v důsledku prvního židovského pronásledování
církve v Jeruzalémě se krom dvanácti rozprchli všichni učedníci do Judeje a Samařska. Někteří z nich, jak říká Písmo, přišli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie. Neodvažovali se však ještě sdělit slovo víry pohanům. Hlásali je jen Židům. Tehdy proti církvi běsnil i Pavel. Vnikal do domů věřících, odvlékal muže i ženy a vsazoval je do vězení.
Mezi těmi, kteří se tehdy rozutekli byli i Filip, jeden z těch, kteří se Štěpánem byly vyvoleni k jáhenské službě (Sk 8,9) Šel do Samarie a pln božské síly první hlásal tamním obyvatelům evangelium. Působila v něm tak velká milost, že byli jeho slovy uchváceni dokonce i Šimon Magus a velmi mnoho mužů. Tento Šimon byl tehdy tak slavný a svým kejklířstvím sváděl lidi natolik, že jej považovali za "velkou Boží sílu". V úžasu nad zázračnými činy Filipovými vykonanými z Boží moci tajně se přiblížil a předstíral že se chce dát pokřtít na víru v Krista. Že je tomu až do dnešního dne, s údivem shledáváme, že i dnes někteří patří k jeho sektě. Po příkladu svého původce jako morová nemoc se plíží do církve a vrhají se na ty, kterým chtějí přinést skrytý, zkázu přinášející nezdravý jed. Většina z nich byla vyloučena z církve, když byl jejich podvod odhalen. Stalo se jim, co Šimonovi, který dostal od Petra zasloužený trest. (Sk. 8,26,40).
Zatím spasitelné učení se den ze dne více šířilo. Boží prozřetelnost přivedla z Egypta komořího tamní královny. Egypťanům totiž podle starého zvyku až do dneška vládne žena. Tento komoří byl prvním pohanem, kterému Filip zjevil tajemství Božího slova, a byl tak prvním věřícím z pohanského světa. Jak se povídá, po svém příchodu do vlasti učil poznávat Boha celého světa a o spásu přinášejícím příchodu našeho Spasitele. Takto se skutečně skrze něho splnilo přislíbení "Etiopie spěchá pozdvihnout své ruce k Bohu" (Ž 67,32?). Mezitím Pavel, nádoba vyvolená ne od lidí ani skrze lidi, nýbrž skrze zjevení sa

CÍRKEVNÍ DĚJINY

Kniha I.

ÚVOD A OBSAH DÍLA

Rozhodl jsem se napsat o událostech od doby našeho Spasitele a nástupců svatých apoštolů až po naši dobu, totiž o velkých a obzvláštních událostech, které se udály v historii církve, o činech velkých mužů, kteří vynikajícím způsobem řídili nejvýznamnější křesťanské církve či z pokolení na pokolení ústně nebo písemně hlásali Boží slovo. Dále jsem se rozhodl napsat o mužích, kteří v rozličných dobách se ve snaze po novotě dali strnout do velmi velkých omylů a honosili se, že jsou zakladateli jakéhosi falešného poznání (gnose), čímž jako draví vlci hanebným způsobem napadali Kristovo stádo. Pak i o osudu celého židovského národa kvůli zločinu vůči našemu Spasiteli. Dále chci napsat o tom, jak často pohanské národy v rozličných dobách zuřili proti Božímu Slovu a kdo v těchto dobách pro toto Boží Slovo dávali krev a podstupovali mučení. Chci psát také o svědectvích víry v našich dnech a milostivé a láskyplné ochraně našeho Spasitele. Při tom však musím začít u prvního příchodu a smrti našeho Spasitele a Pána, Pomazaného Božího. Při tom předem prosím o laskavou shovívavost vůči mé práci. Musím přiznat, že je často nad mé síly splnit, co jsem přislíbil, a zcela vysvětlit, ježto jako první přistupuji k takovému úkolu a do jisté míry se pokouším jít pustou, nevyšlapanou cestou. Upřímně prosím Boha, aby byl mým vůdcem a síla Pána mně pomáhala. Opravdu nenašel jsem lidi, kteří by volili mou cestu, leda že nám příležitostně každý ve své době zanechali úryvkovité vyprávění. Jejich hlasy jsou jako pochodeň v dáli a ze staré doby svítící. Jako ze vzdálené hlídky volají ke mně a poučují mne, jakou cestou se mám ubírat, abych své vyprávění vedl správnou cestou bez nebezpečí omylu. Proto vše, co se k mému úmyslu zdálo vhodné, jsem z rozptýlených míst shromáždil a potřebná místa starých spisovatelů jako bych natrhal v zahradě moudrosti. Historickým vylíčením chci se proto pokusit organicky je spojit tak, abych i když ne o všech nástupcích apoštolů Pána, přece jen o vynikajících mezi vynikajícími a těšícími se velké pověsti u křesťanských obcí podal svědectví následujícím věkům. Ostatně věřím, že toto pojednání bude potřebné pro budoucnost, poněvadž až dosud jsem nepoznal žádného církevního spisovatele, který by se ujal napsat. Také doufám, že má práce bude velmi užitečná historikům. Ve své dřívější Kronice jsem sice podal jakýsi stručný výtah, avšak bez ohledu na to jsem si nyní umínil co nejpodrobněji vylíčit události.
Jak jsem řekl, mé vyprávění musí začít osobou Krista Spasitele, jeho vznešeným, skutečným a všechno lidské převyšujícím zjevením a stejně tak i naukou o jeho božství. Vždyť každý, kdo chce psát o dějinách církve - a takového si vážím - musí začít u Krista.

2. O BOŽSKÉ PREEXISTENCI NAŠEHO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Kristus má dvě přirozenosti. Jednu, pokud máme na mysli jeho božství, můžeme přirovnat lidské hlavě. Druhou, pokud Kristus vzal na sebe naši trpící lidskou přirozenost, aby nás zachránil, můžeme přirovnat k nohám. Má-li si tudíž naše následující vyprávění činit nárok na úplnost, musí začít u toho, co je hlavní a důležité na Slovu. Tím také současně jasně dokážeme úctyhodné stáří a božský původ křesťanství těm, kteří je považují za něco nového a z ciziny zavedeného, které teprve včera a ne dříve spatřilo světlo světa. .
Co se týče původu, důstojnosti, bytí a přirozenosti Kristovy, to nemůže vylíčit žádné vyprávění. "Kdo pomyslí na jeho pokolení?" říká Boží Duch u proroka (Iz 53,8). Opravdu, jako nikdo nezná Otce kromě Syna, tak zase naopak nikdo nemůže dokonale poznat Syna krom toho, který jej zplodil. Vždyť kdo by krom Otce mohl plně pochopit Světlo, které existovalo dříve než všechen svět, a věčnou Moudrost, Slovo, které jako Bůh má život a bytí od začátku u Otce? Kdo by mohl plně pochopit krom Otce toho, kterého jedině Bůh zplodil přede vším viditelným i neviditelným světem, nejvyššího vůdce nesmrtelných duchových zástupů, anděla veliké rady, vykonavatele skryté vůle Otce, toho, který spolu s Otcem stvořil svět a je druhou příčinou stvoření světa po Otci, pravého a jediného Božího Syna, Pána a Krále veškerého tvorstva; toho, který současně s božstvím přijal od Otce království a vládu, moc a čest, jak se říká v tajemných slovech Písma o jeho božství: "Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Bůh bylo to Slovo. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic" (J 1,1)? Tak učí i nejstarší z proroků veliký Mojžíš, když naplněn Božím Duchem popisuje stvoření a řád vesmíru. Stvořitel a tvůrce všeho přenechal svému pomazanému a žádnému jinému jako svému zřejmě božskému prvorozenému Slovu stvoření nižších bytostí a tím i stvoření člověka. "I řekl Bůh", říká se,: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby" (Gen 1,26). Stejně se vyjádřil i jiný z proroků ve svých písních o Bohu: "I řekl a stalo se; přikázal a bylo to stvořeno" (Ž 33,9). Zde uvádí Otce jako všemohoucího stvořitele všeho, který přikazuje jako král a hned po něm jako druhého Božské Slovo, které však není nikým jiným než tím, o kterém vyznáváme, že plnil rozkaz Otce.
Na toho (Krista) už od počátku lidského pokolení poukazovali všichni, kteří se vyznačovali spravedlností a ctností Boží bázně. Veliký služebník Mojžíš, před ním již Abraham se svými dětmi a všichni spravedliví a proroci viděli jej čistýma očima svého ducha, poznali jej a prokazovali mu úctu jako Božímu Synu. Sám Abraham však při tom nepřestával vzdávat povinnou úctu jeho Otci a všechny učil poznávat Otce. Bůh se zjevil, říká Písmo, jako obyčejný muž Abrahamovi, když seděl pod dubem v údolí Mambre (Gen. 18,1). Ačkoli Abraham jej viděl jako nějakého člověka, přece padl na zem, modlil se k němu jako k Bohu. Vzýval jej jako Pána a doznal, že ví, kdo se to zjevil. "Pane, který soudíš celý svět, to bys přece neudělal" (Gen. 18,25). Jestliže nyní žádný rozumný důvod nepřipouští, že by nestvořené a neměnné bytí všemohoucího Boha se proměnilo v lidskou bytost či že by v podobě stvořené bytosti chtěl oklamat oči diváka či že by si Písmo něco takového vymyslelo, a jestliže přece potom Pána Boha, který vyšetřuje a soudí celý svět, je vidět v lidské podobě, koho jiného možno tím rozumět než jedině především existující Slovo? První příčinu všeho (Otce) nelze tím rozumět. V žalmech se říká: "Poslal svoje Slovo, uzdravil je a z jejich hrobu je osvobodil" (Ž 106,20). Mojžíš velmi jasně jej nazývá druhým Pánem po Otci, když říká: "Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomorrhu síru a oheň" (Gen 19,24). Také Jakubovi se zjevil v podobě muže a Písmo je nazývá Bohem, který mluvil k Jakubovi: "Nebudu tě nazývat Jákob (Úskočný) nýbrž Izrael (Zápasí Bůh), neboť jsi zápasil s Bohem" (Gen. 32,28). Proto také Jakub nazval ono místo "Zjevení Boha", když řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život" (Gen 32,30). Avšak ani v Písmě uvedená zjevení podřízených andělů a Božích služebníků nesmíme považovat za Boha. Jestliže někdo z nich se zjevil lidem, Písmo to nezatajuje. Výslovně říká, že ne Bůh a také ne Pán, nýbrž anděl to řekl, jak se dá snadno dokázat z tisíce svědectvích. I Josue, nástupce Mojžíšův jej nazývá vůdcem nebeských andělů, archandělů a nadzemských bytostí, silou a moudrostí Otce, jemuž je hned po Otci svěřena vláda a moc nad vším, nejvyšším velitelem Pánových vojsk, ač jej neviděl jinak než v lidské podobě. Vždyť takto je napsáno: "Když Jozue byl u Jericha, rozhlédl se, a hle naproti němu stojí muž a má v ruce tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: Patříš k nám nebo k našim protivníkům? Odvětil: Jsem velitelem Hospodinova zástupu, právě jsem přišel" (Jos. 5,13-15). Tu padl Jozue k zemi a řekl: "Pane, co přikazuješ svému služebníkovi?". A nejvyšší velitel Hospodinova zástupu řekl Jozuovi: "Zuj si s nohou opánky, neboť místo, na němž stojíš, je svaté". Také z tohoto místa možno usoudit, že to nebyl nikdo jiný než ten, který mluvil k Mojžíšovi. Vždyť týmiž slovy a stejným způsobem říká Písmo: "Když Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval, zavolal na něho z prostředku keře: "Mojžíši, Mojžíši! Ten však řekl: Co je to? On však pokračoval: Nepřibližuj se! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je svaté". A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jakubů (Ex 3,4n).
Že však skutečně existuje bytost (ousia), která žila a existovala před stvořením světa a pomáhala Bohu Otci celého světa při stvoření všech tvorů, totiž Boží Slovo a Moudrost, to mimo uvedené důkazy ještě říká Moudrost, která Šalamounovými ústy velmi jasně poukazuje na tajemství slovy: "Já Moudrost umím vždy poradit, účelnou rozvahu mám ve své moci, Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci. Skrze mne jsou velcí velikými a skrze mne vládnou vládci na zemi". K tomu ještě dodává: "Hospodin mne vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. Od věčnosti jsem ustanovena, od věků, prve nežli byla země. Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. Když ještě byly hory ponořeny, před pahrbky jsem se narodila. Když upevňoval nebesa, byla jsem při tom. Když zakládal nebesa, byla jsem tam. Když dával zákon, aby obloha hradila vody, byla jsem s ním všechno pořádajíc. Byla jsem j2ho potěšením den ze dne, když se radoval z dokonání stvoření" (Přísl. 8,12n). Že Slovo existovalo dříve než všechno a že se některým - i když ne všem- zjevilo, to ve stručnosti dokážeme.
Vysvětlím, proč božské Slovo nebylo již dříve ohlášeno všem lidem a všem národům tak, jako je tomu dnes. Život předků nebyl takový, aby mohli přijmout Kristovo učení, moudrost a ctnosti. Vždyť hned na počátku po prv

Joxi, co je to tady za...To nejsou jen pošuci... Tihle se vymykají jakékoliv klasifikaci :-DDD Zlatej Plamen!

CÍRKEVNÍ DĚJINY (ECCLESIASTICA HISTORIA)

Vybral, přeložil, úvody a poznámkami opatřil Josef Novák

Kniha I.

1. Úvod a obsah díla
2. O božské preexistenci našeho Pána Ježíše Krista
3. Jména Ježíš a Kristus byla již i ve staré době ve velké
4. Kristovo učení nebylo ani nové ani cizí
5. O době příchodu Krista na zem
6. Proroci předpověděli, že v době Kristova příchodu přestanou domácí
judejští knížata
7. O rozdílném podání Kristova rodokmenu u evangelistů
8. Ukrutnost Heroda vůči dětem a jeho konec
9. O Pilátově době
10. Velekněží, za kterých Kristus hlásal evangelium
11. Svědectví o Janu Křiteli a Kristu
12. O učednících našeho Spasitele
13. O Abgarově dopisu

Kniha II.

1. Ustanovení apoštolů po Kristově nanebevstoupení
2. Pilát zpravuje Tiberia o Kristových činech
3. Křesťanské učení se rychle rozšířilo po celém světě
4. Gaius po Tiberiově smrti ustanovuie židovským králem Agripu a Herod
trestá vyhnanstvím
5. Philo je poslán s poselstvím Židů ke Gaiovi
6. Co stihlo Židy pro zločin na Kristu
7. Pilátova sebevražda
8. Hlad za vlády Klaudia
9. Mučednická smrt apoštola Jakuba
10. Heroda Agrippu hned po pronásledování apoštolů stihl trest
11. Podvodník Theudas
12. Královna Osroenů Helena
13. Šimon Magus
14. Petr v Římě
15. Markovo evangelium
16. Marek přinesl evangelium Egypťanům
17. Philo o asketech v Egyptě
18. Philovy spisy
19. Vyhnání Židů za císaře Klaudia
20. Neštěstí Židů v Jeruzalémě o velikonocích
21. Nero nástupce Claudiův
22. Události v Jeruzalémě za vlády Nerona
23. Egypťan, o kterém se zmiňují Skutky
24. Pavel odveden v poutech z Judeje do Říma a tam byl propuštěn na svobodu
25. Jakub zvaný bratr Pána zemřel mučednickou smrtí
26. Jakubův list
27. Po Markovi se stává v Alexandrii prvním biskupem Annianus
28. Za Neronova pronásledování zemřeli v Římě mučednickou smrtí Petr
a Pavel
29. Nespočetné útrapy Židů a jejich poslední válka s Římany

Kniha III.

1. Kde apoštolové hlásili křesťanství
2. První představený římské církve
3. Listy apoštolů
4. První nástupci apoštolů
5. Poslední obléhání Židů po Kristově smrti
6. Hlad, který postihl Židy
7. Kristovy předpovědi
8. Znamení před válkou
9. Josef a jeho spisy
10. Josefova zmínka o Písmu svatém
11. Po Jakubovi řídil jeruzalémskou církev Symeon
12. Vespasianův rozkaz vypátrat Davidovy potomky
13. Anacletus, druhý biskup římské církve
14. Abilius, druhý biskup v Alexandrii
15. Klement, třetí biskup římský
16. Klementův list
17. Pronásledování křesťanů za Domitiana
18. Apoštol Jan a jeho Zjevení
19. Domitianův rozkaz usmrtit Davidovy potomky
20. Příbuzní našeho Spasitele
21. Cerdo, třetí biskup alexandrijské církve
22. Ignatius, druhý biskup v Antiochii
23. Symeon, druhý biskup v Jeruzalémě
24. Vyprávění o apoštolovi Janovi
25. Pořadí evangelií
26. Pravé a nepravé spisy Nového Zákona
27. Podvodník Menander
28. Hereze ebionitů
29. Heresiarcha Cerinthus
30. Mikuláš a po něm nazvaná sekta
31. Apoštolové, kteří byli ženatí
32. Smrt Jana a Filipa
33. Jeruzalémský biskup Symeon umírá mučednickou smrtí
34. Trajanův zákaz vyhledávat křesťany
35. Evaristus, čtvrtý biskup římské církve
36. Justus, třetí biskup jeruzalémské obce
37. Ignatius a jeho spisy
38. Tehdejší význační hlasatelé evangelia
39. Klementův list a pod Klementovým jménem uvedené spisy
40. Papiovy spisy

Kniha IV.

1. Biskupové v Římě a Alexandrii za Trajanovy vlády
2. Utrpení Židů
3. Po Trajanovi nastoupil Hadrian
4. Apologeti za Hadrianovy vlády
5. Biskupové v Římě za Hadriana
6. Jeruzalémští biskupové od Krista až po Hadriana
7. Biskupové římští a alexandrijští
8. Poslední porobení Židů za Hadriana
9. Marcus, první jeruzalémský biskup po biskupech z obřízky
10. Původci tak zvaného falešného poznání, gnóze, v tehdejší době
11. Hereze Saturnina a Basilida
12. Církevní spisovatelé tehdejší doby, mezi nimiž vynikali Hegesippos
a Justin
13. Hadrianův přípis, jímž zakazuje potrestat křesťany bez soudního výslechu
14. Římští a alexandrijští biskupové za Antoniovy vlády
15. Zakladatelé sekt v tehdejší době
16. Biskupové v Římě a v Alexandrii
17. Justinova kniha proti Marcionovi
18. Justinova Apologie císaři Antoniovi
19. Přípis císaře Antonia úřadům asijské provincie o našem náboženství
20. Melitonova Apologie Verovi
21. Zprávy o žáku apoštolů Polykarpovi
22. Po Antoniovi nastoupil jeho syn Verus s bratrem Luciem
23. Polykarpova mučednická smrt spolu s jinými se Smyrny za vlády Vera
24. Filozof Justin zemřel mučednickou smrtí
25. Mučedníci, o kterých se zmiňuje Justin
26. Justinovy spisy zachované až do naší doby
27. Biskupové římské a alexandrijské církve za Verovy vlády
28. Biskupové antiochijské církve
29. Církevní spisovatelé tehdejší doby
30. Hegesippus, heretici jeho doby a apokryfní spisy
31. Dionysius, korintský biskup, a jeho spisy
32. Theophilus, biskup v Antiochii
33. Filip a Modestus
34. Melito a ti, o kterých se zmiňuje
35. Spisy hierapolského biskupa Apollinaria
36. Musanus a jeho spisy
37. Tatianova hereze
38. Syřan Bardesanes a jeho až dosud zachované spisy

Kniha V.

1. Eleutherus, biskup římské církve
2. Mučedníci v Gallii za vlády Vera a způsob jejich smrti
3. Mučedníci pomáhali těm, kteří při pronásledování selhali
4. Vidění mučedníka Attala
5. Dopisy mučedníků v záležitosti montanistů
6. Svědectví mučedníků o Ireneovi
7. Bůh na prosbu křesťanů sesílá císaři déšť
8. Seznam římských biskupů podle Irenea
9. Dar konat zázraky měli věřící ještě v této době
10. Ireneova zpráva o svatých knihách
11. Biskupové za Commodovy vlády
12. Filozof Panteanus
13. Klement Alexandrijský
14. Jeruzalémští biskupové
15. Rhoden a rozštěpení marcionitů
16. Fryžští falešní proroci
17. Schisma v Římě způsobené Blastem
18. Montanus a jeho falešní proroci
19. Miltiades a jeho spisy
20. Apollonius a jeho vyvrácení názorů frygijské sekty
21. Serapionův názor na frygijskou herezi
22. Ireneus proti schismatikům v Římě
23. Apollonius zemřel v Římě mučednickou smrtí
24. Vynikající biskupové tehdejší doby
25. Tehdejší spor o slavení velikonoc
26. Odpor obcí v Asii
27. Všeobecný souhlas v záležitosti slavení velikonoc
28. Ireneovy spisy zachované až do naší doby
29. Spisy ostatních v tehdejší době slavných mužů
30. První přívrženci Artemonovy hereze a jejich zfalšování Písma svatého

Kniha VI.

1. Pronásledování za Severa
2. Origenova horlivost v jeho mládí
3. Origenes již od mládí učil Božímu slovu
4. Origenovi žáci, kteří zemřeli mučednickou smrtí
5. Potamiaena
6. Klement Alexandrijský
7. Spisovatel Judas
8. Smělý Origenův čin
9. Narcissovy zázraky
10. Jeruzalémští biskupové
11. Alexander
12. Serapion a jeho spisy
13. Klementovy spisy
14. Klementem uváděné knihy Písma svatého
15. Heraclas
16. Origenova horlivost pro Písmo svaté
17. Překladatel Symmachus
18. Ambrosius
19. Svědectví pohanů o Origenovi
20. Dochované spisy z této doby
21. Slavní biskupové tehdejší doby
22. Zachované Hippolytovy spisy
23.Origenova horlivost. Žádá kněžské svěcení
24. Exegetické Origenovy knihy, které napsal v Alexandrii
25. Origenův seznam kanonických knih
26. Heraelas biskupem v Alexandrii
27. Biskupové si váží Origerra
28. Pronásledování za Maximina
29. Fabianus obdivuhodným způsobem určen za římského biskupa
30. Origenovi žáci
31. Africanus
32. Origenovy komentáře napsané v palestinské Caesarei
33. Beryllův blud
34. Císař Philippus
35. Dionysius nástupcem biskupa Heracla
36. Další Origenovy spisy
27. Rozkol mezi Araby
38. Hereze helcessaitů
39. Pronásledování za Decia a Origenovo utrpení v něm
40. Dionysiův osud
41. Alexandrijští mučedníci
42. Dionysius - pokračování
43. Novatus - jeho charakter a hereze
44. Dionysiovo vyprávění o Serapionovi
45. Dionysiův dopis Novatovi
46.Ostatní spisy Dionysiovy

Kniha VII.

1. Špastnost Decia a Galla
2. Tehdejší římští biskupové
3. Cyprian byl pro nový křest vracejících se z hereze
4. Dionysiovy dopisy o této otázce
5. Jednota obcí po pronásledování
6. Sabelliův blud
7. Dionysius dostává od Boha zjevení. Zděděná církevní pravidla
8. Novatova Hereze
9. Hříšný křest heretiků
10. Valerianus a pronásledování za něho
11. Osud Dionysia a křesťanů v Egyptě v tehdejší době
12. Mučedníci v palestinské Caesareji
13. Klid za Galliena
14. Významní biskupové tehdejší doby
15. Mučednictví Marina v Caesareji
16. Vyprávění o Astyriovi
17. Zázračné znamení našeho Vykupitele u Paneas
18. Žena trpící krvotokem dala postavit sochy
19. Jakubův biskupský stolec
20. Dionysiovy velikonoční promluvy a v nich obsažený velikonoční kánon
21. Události v Alexandrii
22. Tehdejší nemoc
23. Gallienova vláda
24. Nepos a jím způsobený rozkol
25. Janovo Zjevení
26. Dionysiovy dopisy
27. Pavel ze Samosaty a jím v Antiochii založená hereze
28. Významní biskupové tehdejší doby
29. Pavel usvědčen bývalým sofistou knězem Malchionem je zbaven své
hodnosti
30. Rozhodnutí synody proti Pavlovi
31. Tehdy vzniklá hereze manichejců
32. Významní církevní učitelé naší doby a kdo z nich žili až do boření kostelů
33. Anatoliův velikonoční kánon

Kniha VIII.

1. Poměry v naší době před pronásledováním
2. Rozboření kostelů
3. Boj mučedníků za pronásledování
4. Významní mučedníci
5. Událost v Nikomedii
6. Císařské dvorní služebnictvo
7. Egypťané, kteří se stali mučedníky ve Fénicii
8. Mučedníci v Egyptě
9. Thébští mučedníci
10. Události v Alexandrii podle zprávy mučedníka Philea
11. Události ve Frygii
12. Velmi mnoho mužů a žen podstoupilo rozličný způsob boje
13. Církevní představení, kteří pravost svého náboženství dosvědčil krví
14. Charakter nepřátel náboženství
15. Chování pohanů
16. Zlepšení našeho postavení
17. Císaři odvolávají svá nařízení

Kniha IX.

Zázrak! Všude je sobota,...Joxi, co je to tady za pošuky? To je ještě větší shit než na Plamenovi:)

nehraj to na mě,já vim,že si jeden z nás...

Jdi si už lehnout,rabíne...Zázrak! Všude je sobota, jenom tady je čtvrtek!

Nemyslel jsem si, že si s...Jdi si už lehnout,rabíne Joxi a nekaz si šábes.

Kde ses léčil,Joxi???A že...Nemyslel jsem si, že si s vámi užiju tolik legrace... Sice nejste vtipní, zato směšní jste dost :-DDD

A co je Nový zákon, než.....co tím chtěl básník říci..nejsi trochu mimo mísu??? Anebo si úplně mimo

A co je Nový zákon, než...Kde ses léčil,Joxi???A že tě tak brzy pustili...

Tak už z tebe pomalu...Nekecej! Fakt? :-DDD

A co je Nový zákon, než...Tak už z tebe pomalu prosakuje židovská nenávist,rabíne Joxi.Ty asi opravdu obdivuješ Halachu a Talmud.Ale pozor na křestany,ještě nejsou úplně ze hry.Jinak tvůj poslední příspěvek je naprosto patetickej a paranoidní blábol,měl jsem pochybnosti o tvém duševním zdraví,nyní jsem si jist.Ty jsi idiot.

A co je Nový zákon, než tisíckrát zfalšovaná halucinace? Kristus dávno předurčený a předprogramovaný. Evangelia, celá staletí procházející sériemi redakcí, než se jejich znění ustálila.
Ježíš z krve Davidovy, obřezaný a praktikující žid, Judejec (neboli obyvatel římské provincie Judey, pozůstatek to dílu z Davidova a Šalamounova království (Judea a Izrael)), člověk zběhlý ve znalosti Zákona, de facto rabbi, kazatel, prorok, sektář. A po něm přišli učedníci, jurodiví blázni papouškující slova jurodivého poloblázna, a po nich přišli vykladači a fanatici, a s nimi přišlo temno. Nemyslím si mnoho dobrého o lidech, kteří jsou ochotni a schopni věřit tomu slepenci pověr a bláhovostí.
Věřit něčemu totiž znamená nepřemýšlet. Pitomci vašeho formátu jsou toho skvělým důkazem, fanatičtí, sebevědomí, a nesmírně tupí, a to i přes IQ mírně přesahující úroveň slunéčka sedmitečného.
Fanatici zničili dědictví helénského světa, zničili kvetoucí maurskou kulturu, v krvi utopili národy Nového světa, fanatičtí hlupáci s úsměvy vědoucích v průmyslovém měřítku podřezávali krky lidí za světových válek a pokračují v tom dodnes, jen trošku jinde a se jménem Alláha na rtech.
Děsíte mne, tupci s opravdovou vírou, rovní talibancům s noži na hrdlech nevěřících, holé a prázdné lebky, v nichž se honí vítr a náhodně sebraná pseudomoudra. Lidé vašeho typu poměrně nedávno běhali po ulicích v hnědých uniformách a házeli na hořící hranice knihy. Inu, vlastnictví mozku, jak lze na vás dokázat, ještě neznamená, že je funkční... :-DDD

Ne, jen s tím nemůžu nic...Ty seš ale kus vola,jakýmu neni rovno

PSM jsou podvrhem. Ale kdo...Tak Nový zákon je podle tebe podvrh.Přeji Vám dobrý večer pane rabíne Joxi!!

Ne, jen s tím nemůžu nic..."Jsem ochoten věřit oficiální verzi",tak tohle jsem dlouho neslyšel...palici máš nejen na nošení čepice,tak jí používej.

Ale ne kvůli ní zpitomět...Pravdu neznáš, tak z čeho jsi tolik zpitoměl ty? Běž si pustit televizi, dávají tam pohádku a ty máš pohádky tuze rád, ne?

Ty jsi ignorance sama,...Ale ne kvůli ní zpitomět :-DDD