Dá se odpustit nevěra?

Nehraje roli jestli odpustit, nebo ne ... Tím se nic nezmění ... Horší je, že nevěra vše změní, už to nikdy nelze vrátit zpět ... Nikdy to nebude jako předtím ...

Ahoj, vždy jsem razila teorii, že nevěra je věc, kterou bych nikdy nedokázala odpustit.
Teď jsem v situaci, kdy jsem přesvědčená o jednorázové nevěře mého partnera a už to není tak jednoduché. Z jedné strany jsou tady děti, které svého otce zbožňují a on je, ale na druhou stranu jak mám žít s člověkem kterému už prostě nevěřím? Vše jsme si vyříkali, shodli jsme se na tom, že stojí za to tomu dát další šanci, ale červík prostě stále hlodá a já se nedokážu tvářit, že se nic nestalo. Zvlášť když je tady spousta dalších faktorů - vymazané sms, utajené e-mailové schránky .....

karmen: Vždyť by se to taky mohlo stát jenom jednou. Pokud by k tomu došlo opakovaně, byť by se k tomu sám přiznal, poslala bych ho do háje.

karmen,chapu Te a dobre delas.Jen se o nej zase moc nestarej,on si to nezaslouzi.Nechala bych ho doma napospas svemu osudu,neuvarila bych mu atp.Bohuzel,z bytu nekoho hned tak nevyhodis,ale treba sam najde jinou "pecovatelku"
Victorie,jednorazovou neveru lze asi odpustit,ale priznani k ni a placani jak ho to mrzi,tak to bych nesnesla zase ja.Priznani je hazeni spatneho svedomi na druheho a ten pak v tom nevinne lita.

Tohle jsem zažila, pokaždé, když se provalila nevěra z jeho strany, tak se vždy dušoval,že ho to hrozně mrzí, že už nikdy, prosil na kolena a už je to bohužel potřetí, nemá kam jít, nedokáže beze mě žít, došla mi trpělivost a udělám mu ze života peklo.

Nevěru bych asi dokázala odpustit jen tehdy, kdyby to byla jednorázová záležitost a partner by s mi k ní sám přiznal s tím, že ho to moc mrzí a už by to nikdy neudělal. Nesnesla bych pocit, kdyby ze mě někdo dělal blbce.

Leni to není, tak jednoduché, nemůžeš ho vyhodit na ulici, vím nemusela bych brát ohledy, ale po tolika společných letech mám asi blbou povahu, ale on mě totiž citově vydírá, spolikal i prášky a odvezla ho sanitka je to zbabělec, kašlu na něj budu si žít, tak jak budu chtít já, nechávám to osudu. pa

Karmen, tak to Tě obdivuji, to bych nesnesla, sbalila bych mu kufry a na minutu by letěl.

Nevěra se odpusti dá, ale zapomenout nelze.Pokud žijete v manželství s chronickým nevěrníkem, tak nejlepší je oplatit stejnou mincí.Takto jsem to řešila já, první nevěra mi vyrazila dech byla jsem na práškách, zhubla 8 kg za měsíc. Druhá nevěra mě už tolik nevykolejila, pouze jsem chtěla,aby odešel byla svobodná, neodešel.Pak jsem to udělala já, byla jsem nad věcí nechtěla jsem pálit mosty, ukončila jsem to. V zápětí jsem se dozvěděla další nevěru z manželovi strany, to už neprožívám tak silně, nehroutím se, hrozně bych si přála být sama, ale on odejít nechce. Jsme spolu 27 let, tak proč by odcházel asi mu doma nic nechybí, ne.Takový chlap je do života nepoužitelný.

Karmen, je mi 32, 6 let vdana. Urcite mi napises, ze se mi to snadno rika - ale proc neodejdes ty? Kdyz nejses spokojena - a uz takhle dlouho - tak se spakuj a odejdi. Porad se s pravnikem, jak na rozvod, deleni majetku a ostatni, co mate spolecne, ale netrap se v manzelstvi, ktere ti nic neprinasi. Chce to poradnou davku odvahy, ale jestli jsi sama v manzelstvi, tak vic sama uz byt nemuzes. Moje matka taky nemuze otci odpustit, ze od ni po 25 letech odesel - ackoli to byla ona, kdo si behem pul roku nasla noveho partnera a ted ma uz pres 10 let spokojene manzelstvi.
Demonstrativni sebevrazda je jenom vydirani - dokud bude vedet, ze to funguje, tak to bude delat. Taky mu nevycitej, ze jsi vydelavala vic, starala se o rodinu atd. - to byla tvoje volba a temi vycitkami ublizujes akorat sama sobe. Boli to, kdyz si uvedomis, kolik jsi investovala a jak malo investoval on - tak si to porad neopakuj. Ja jsem taky mela vztah, do ktereho jsem (z meho pohledu) hrozne moc investovala - a on potom odesel kvuli sve byvale lasce ze stredni skoly, ktera se mu nastehovala do bytu v dobe, kdy ja jsem byla na skole v zahranici.
Bud silna a preju to vsechno nejlepsi!

Také jsem zažila z manželovi strany nevěru, ale bohužel i on z té mé. Jen ty důvody, které každého z nás k tomu vedly byly rozdílné. Manžel se zkrátka nechal svést a šlo jen a jen čistě o sex. Z mé strany to nebylo tak jednoduché. Zkrátka mi v manželství něco chybělo a do cesty se mi postavil prima chlap a stalo se to co se stalo. Byl z toho téměř dvouletý vztah. Vše jsme s manželem ustáli a oba se poučili ze svých chyb a hlavně si uvědomili, proč k tomu došlo a jsme stále spolu. A musím říct, že šťastnější než kdykoliv předtím. Takže říkám, že se nevěra odpustit dá. S tím zapomněním je to sice horší, ale i to chce čas.

Souhlas s Petrou

Jsem docela potěšená, když vidím, že tady hodně lidí nevěru odsuzuje a byla by pro ně důvodem k rozchodu. Všeobecně se mi totiž zdá, že dnešní společnost je k nevěře strašně benevolentní a zahýbá každý s každým. A můj názor: pokud by se jednalo o nevěru např. po patnáctiletém manželství, kde všechno funguje a ten dotyčný to prostě jen neustál, ale mrzí ho to a chce všechno napravit - tam bych s rozchodem určitě počkala. (vztah to ale určitě už navždycky naruší, už to nikdy nebude takové, jako předtím a s tím je potřeba se smířit). Ale pokud by mě podvedl přítel, se kterým "jen" chodím, tak to ať jde do hajzlu, tam bych neváhala.

monco, ja jsem docela zarlivy a zasadovy clovek, i kdyz to tak podle predchozich prispevku mozna nevypada a taky jsem si vzdycky rikala, ze bych neveru nikdy neodpustila, protoze ve vztahu je pro me duvera to nejdulezitejsi, ale zkusenost, kterou jsem mela me trochu usadila. Uz to nevidim tak cerne nebo bile, ale chapu te stejne...

Já jsem nevěru zažila také z přítelovo strany. Rozešli jsme se asi na měsíc a pak se opět dali dohromady. Odpustila jsem mu, ale nikdy nezapomněla. Nešlo na to absolutně přestat myslet, protože jsme bydleli kousek od té ženy a každý den ji potkávali. Užírala jsem se uvnitř sebe a navíc jsem občas utrousila nemístnou rýpavou poznámku. Prostě jsem to nezvládla. Také jsem přemýšlela, jestli by mi třeba nepomohlo, kdybych mu to oplatila a trápila se pak svými výčitkami svědomí a vlastně nemyslela na jeho úlet. To jsem ale nakonec neudělala. I když jsem třeba měla. Fakt nevím. Stejně vše skončilo rozchodem...:-(((

Ty,co tady tak vehementne vykrikuji,ze by nikdy nedokazaly odpustit,by si mely uvedomit,ze odrikaneho chleba nejvetsi krajic...Jinymi slovy:Nikdy nerikejte nikdy!(nemuzete vedet,jak byste se zachovaly,pokud se primo v takove situaci neocitnete!)

Nikdy bych nevěru nedokázala odpustit...

Nemuzu jednoznacne rict,ze bych neodpustila...

Da se pochopit, ale treba ja ji pochopit nechci... je to pro me duvod proc ukoncit vztah...

cc a bb, diky moc za odpoved, je dobre videt, jak se na vec divaji dalsi lidi. Je pravda, ze si to musim vyresit sama, to nejtezsi je proste na me, ale o tom zivot je, o rozhodnutich, ktera nelze vzit zpatky...zatim jsem se akorat rozhodla stravit par dnu o samote, abych si mohla ujasnit veci sama v sobe....dam vedet na co jsem prisla :-)