Dá se odpustit nevěra?

Ja mam taky pritele ktereho mam moc rada a chci s nim byt..Rozumime si a je nam fajn,az na ten sex..Taky bych rada zkousela a mela obcas poradne vasnivy a divoky sex a hodnekrat jsme o tom mluvili..Ale porad se nic nezmenilo..Je tu,ale nekdo s kym je ten sex takovy jaky hledam,ale ve vztahu by nam to rozhodne neklapalo..Co delat?Nechci pritele podvadet,ale jak jinak si splnit to co mi chybi..?

Ahoj,přidám taky svoji zkušenost.Jsem už nějaký ten pátek vdaná za muže,který se mi stále líbí a skočit si s ním na pivko je báječná věc,je to fantastický "zastydlý rocker" a tak to mám ráda.Jen tedy bohužel v sexu si s ním nerozumím,nějak se s ním nemůžu sejít.Já sama jsem v sexu velmi odvázaná,umím si ho užít a řeči typu - tak ho to nauč-jsou k ničemu.To se prostě nedá.Skvěle se s ním žije,má smysl pro osobní svobodu,ale milovat se s ním je velmi neuspokojivé.Ne co do častosti,to bych si teda nemohla stěžovat,ale co do obratnosti jsem nespokojena,někdy až dost zoufale.No a tak si prostě sem tam najdu nějakého milence,snažím se aby se to nedozvěděl,ale není hlupák a myslím že spoustu věcí musí vytušit.No zatím mne s mou nevěrou nekonfrontoval,a tak mi to nějak prochází.

Ahoj,přidám taky svoji zkušenost.Jsem už nějaký ten pátek vdaná za muže,který se mi stále líbí a skočit si s ním na pivko je báječná věc,je to fantastický "zastydlý rocker" a tak to mám ráda.Jen tedy bohužel v sexu si s ním nerozumím,nějak se s ním nemůžu sejít.Já sama jsem v sexu velmi odvázaná,umím si ho užít a řeči typu - tak ho to nauč-jsou k ničemu.To se prostě nedá.Skvěle se s ním žije,má smysl pro osobní svobodu,ale milovat se s ním je velmi neuspokojivé.Ne co do častosti,to bych si teda nemohla stěžovat,ale co do obratnosti jsem nespokojena,někdy až dost zoufale.No a tak si prostě sem tam najdu nějakého milence,snažím se aby se to nedozvěděl,ale není hlupák a myslím že spoustu věcí musí vytušit.No zatím mne s mou nevěrou nekonfrontoval,a tak mi to nějak prochází.

Je to kurevník!Nechápu jak s ním mužeš ješte byt!! :-))

Bělo jsi na tom hodně bledě viď?Tohle je vnucování,žebrání.

Dobrý den či večer,
sice vykládám karty, ale způsobem, že následně s člověkem řeším víceméně psychologicky pojmenovaný problém. S tématikou výše popisovanou mám osobní zkušenosti jako člověk, a také jako kartářka - vrba, které se člověk svěřuje a očekává pochopení a radu. Je to tak, když se řekne A, je někde i B, a musí se dojít k C.
Pro ty, kdo potřebují o toom mluvit a najít pochopení, případně i radu, jsem k dispozici každou neděli v Praze, tento víkend již od soboty 21.7.2007. V sobotu mám ještě od 15 hodiny a poto k večeru volno, kdo chcete, uvolejte. prosím ale tentokrát jen telefonem, od zítřka se nedostanu na mail, až v neděli před půlnocí. Přeji krásné dny plné sluníčka v dušičce, a hlavu vzhůru.
Vaše Běla

Seriózní, vážné, pravdivé, ze života. Drž se.

pro nelu----musím se opět připojit,přidám jen mou zkušenost.S manželem jsem 10 let,podváděl mě 3 roky/co vím/,řekl,že to ukončí-neukončil a choval se stále stejně povýšeně,jistý mnou,že ho miluji,tedy,že dále budu snášet cokoliv/stejné jako u Vás/,neodstěhovala jsem se hned asi až za 4 měsíce,musela jsem odejít,protože jinak bych si nemohla sebe vážit,ale trvá chvíli než na to podvedená a zklamaná žena přijde,neviděla jsem totiž změnu k lepšímu.A čekala jsem co nastane--myslela jsem si,že bude rád a bude si náramně užívat svobody.Jeho reakce byla---ty přece nemůžeš odejít-co budu bez tebe dělat,..jak to myslel nevím,ale odešla jsem.Od září bydlím jinde a od té doby se manžel snaží jak může,vídáme se pouze jen kdy já mám čas.Tak bych to asi ukončila tím--odejděte-už nic neztratíte,můžete jen získat.Ja sama to nemám vyřešené,tak moc radit nemůžu,je to strašně těžké-hlavně to zklamání a ponížení...a hlavně znovu věřit...

A co když nejde o sex,a dyž starej je vtom dobrej.

Asi bych si s nim o tom promluvila..ale pokud neco slibuje a pak to nesplni..tak to k nicemu nevede.Nechapu jaks nim muezete jeste byt..je jasne ze srdce riika neco..ale hlava taky..nekdy je lepsi myslet hlavou a ne srdcemm.

Asi bych si s nim o tom promluvila..ale pokud neco slibuje a pak to nesplni..tak to k nicemu nevede.Nechapu jaks nim muezete jeste byt..je jasne ze srdce riika neco..ale hlava taky..nekdy je lepsi myslet hlavou a ne srdcemm.

pro 7. 7. 2007 12:16:28, Nela: ani nevíš, jak ti rozumím, mám doma něco podobného v ženském vydání

Ale ja sa za těba nevydévam ja mam svoje pismenko aj mená,a aj to si niekto berie něvieš kto?:-)))

To je překvápko, co? :-)))

To ti tak žeru:-))

Jé Růženka:-)))

Tak předně Richarde, nevystujuji jménem druhých, ale svým:-)
Jinak s vámi celkem souhlasím.

Růženka

To R. naprosto s tebou souhlasím,nevěru jsem neodpustila(opakovanou)a do nového vztahu jsem si táhla vztah předchozí jako břemeno.Dodnes jsem tím zahlcena,vzpomínkami,srovnávání apod.,a není to žádný med to potlačovat,jelikož by se mému manželovi moc nelíbilo,kdyby věděl,že je to stále ve mě.Ale je to hlavně díky dětem,ten život,bylo dětství mých dětí a jelikož stále mluvíme a vzpomínáme s dětmi jaké to bylo když byly malé,jak chodila holčina zpívat a hrát,jak jsem synáčka vozila na fotbal,jak jsme jezdilki na dovolenou a tak.Tím vším se ti stále vracejí vzpomínky.Přemýšlíš co by bylo kdyby jsi odpustila,co bude dál jestli se ti to nestane znova.Prominte rozepsala jsem se ale musela jsem to ze sebe vysypat,můj život odmalička byl tak problámový,že aspoň jeden ten kousek jsem vypustila do tohoto tématu.Závěrem-zkusit odpustit pokud se nám zdá,že ten náš rodinný život si to zaslouží.

předně ta odpověď z 18:44 a 18:55 není moje dílo, nevím proč někoho baví vystupovat jménem druhých, ale budiž.

Pro Kamélii:
S tou částí o sexu nezbývá než souhlasit a přát si aby to tak fungovalo. Vztah se musí pořád hýčkat po všech stránkách a tedy i v sexu. Bohužel ne každý je k tomu ochoten zaujmout takto rozumný přístup.
Ještě k té destrukci, je to o tom, že pokud člověk druhého miluje a nechce ho podvádět, dostane se do jakési pasti. Potřebuje k životu sex a vedle sebe má partnera, který ho fyzicky přitahuje, ale odmítá. Je to pak šílená situace a těžko řešitelná. Jinak z vyprávění několika žen vím, že pokud jsou odmítány, nesou to mnohem hůře než muži. Představuje to naprostý kolaps sebevědomí, připadají si k ničemu a zoufale. Mají pocit, že jsou jako ženy bezcenné. Nikomu podobné zážitky nepřeji.
Dokonce jsem se setkal s jedním odborným názorem, že se lidé snaží žít v páru a při tom je to od přírody nemožné. Je to extrémní názor, nicméně mě připadá, že se stávají vyjímkou funkční manželství a je stále více nefunkčních, takže možná na tom něco bude, kdo ví.
Každopádně já jsem zastáncem toho: manželství zachraňovat pokud to jen trochu jde, protože je opravdu velmi pošetilé si myslet že s jiným partnerem to bude výrazně jiné a lepší (pokud se nejedná samozřejmě o nějaký extrém jako alkoholici, násilníci apod...). Navíc do dalších vztahů si z předchozího manželství neseme zátěž nevyřešených problémů a už nikdy se do toho nového nevstupuje tak bezprostředně jako do toho prvního. Ale je to můj názor a je na každém ať se rozhodne jak chce sám.

Střílet koho?

Střílet!