Dá se odpustit nevěra?

Vážené dámy, chtěl bych jen z mužského pohledu podotknout, že opravdu nezáleží jen na vzhledu milenky. I já měl spoustu let (6) krásnou a štíhlou přítelkyni. Přesto jsem jí zahýbal s "tuctovou" slečnou s trochu větším pozadím ( do té doby jsem vetší zadek nedokázal "odpustit"). Byla s ní sranda, při milování na ní bylo vidět, že ji baví mě uspokojovat a o co jsem si v sexu řekl, to jsem s úsměvem dostal.. Ta moje přítelkyně - barbína měla krásné tělo ale moc ho neuměla používat. A asi ani nechtěla, měl jsem z ní časem pocit, že ji hlavně zajímá můj větší majetek.. A jak to dopadlo? Mám s "tuctovkou" dvě krásné děti a i po 8 letech je to s ní ve všech ohledech výborné....

Mně tedy nevěra muže mrzela a trápila hodně. Do doby, než jsem mu to vrátila a ať si každý mele o tom, že to bylo infantilní, dětské a zbabělé řešení - mně to pomohlo. Velmi pomohlo. Odreagovat se, upevnit si poničené sebevědomí a hlavně pochopit, že nějakú úlet pro manželství nemusí nakonec zhola nic znamenat. A to jsme měli oba stejné a od té doby uplynulo deset let a žijem dál v pohodě a svornosti. Nevím, jak on, ale já na svůj úlet ráda s něhou a láskou vzpomínám.

Já to vím a chápu to.Nebylo to vůbec myšleno špatně, jen jsem v situci, která byla u nás, měla pocit, že bych to asi snášela lépe než manžel, ale nejspíš to bylo tím, že jsem se na to koukala z druhé strany a proto bych to asi překousla. Ale to pochopitelně v případě, že by šlo o jednorázový úlet, kdybych zjistila,že má manžel dlouhodobý vztah, ničilo by mne to určitě taky.

Jitko, nevera umi toho druheho straslive ponizit! To taky srazi do kolen!

Odpusti se dá ale zapomenout nikdy.To je má zkušenost.

Šíleně smutná princezna-V tom ti neporadím, jak sem psala,byla jsem na té druhé straně, jediné co vím je, že když sem měla pocit, že mi manžel nic nedokáže, nebyla jsem tak opatrná, občas sem i udělala chybu. Ale stačil ten pocit,že něco tuší a svědomí hlodalo tak moc, že jsem z toho raději vycouvala. A musím říct, že jsem to nikdy manželovi nepřiznala, ani nikdy nepřiznám,protože si myslím, že bych tím ničemu neprospěla. Možná bych na chvíli ulevila svědomí, ale jemu by to nepomohlo. Vím, že se trápil nejistotou, ale jistota, že měl pravdu, by ho ranila ještě víc. K těm lékům bych jen chtěla napsat, že se přece nenecháš takhle ničit. Nechci se tě nijak dotknout a nemyslím to vůbec ve zlém, ale nechceš tím dokázat manželovi, jak moc ti ubližuje? Myslím to opravdu dobře, někdy jsem měla ten pocit z manžela(že ho to přece nemohlo takhle trápit a dělal z komára velblouda)

Princezno, na Neurolu vznika horsi zavislost nez na heroinu...

Holky, všem vám moc děkuju za podporu. Nikdy bych nevěřila, že to se mnou takhle zamává...
SMS, Jitka - máte pravdu, nůž na krk je nejlepší řešení. Ale JAK mu dokázat, že VÍM? Je to jasné mě, je to jasné každému, ale pořád je to jen princip nepřímých důkazů. Jak tedy podpořit to své VÍM? Nejde o to, že bych chtěla důkazy pro sebe, ale abych měla co mu omlátit o hlavu.. To si mám sehnat soukromého detektiva, aby mi něco nafotil...?
Lesana - zobu Neurol, vím že je návykový, ale zrovna v téhle chvíli bych bez toho nebyla schopná fungovat - pracovně ani soukromě.

klaro kdybys cetla to co pisu tak vis ze jsem si tim taky prosla oboustranne.Ja vim ze jsem nebyla svatousek ale jsem ponaucena a vim ze uz bych to neudelala.Napsala jsem ze chapu jak ti je,co se tyce pocitu ktere musis mit kdyz zjistis ze manzel spi s jinou.Ale nesouhlasim s nazory tykajici se treba nazoru na "tu"pani.Asi si moc nerozumime a nase nazory se hodne lisi,ale to se stava.Je pravada ze jsem razneji mozna reagovala ale vyresilo se to mnohem rychleji a my letos budeme slavit stastne 10 vyroci nasi svatby.Vsem ktere takove zklamani zazily preji hodne sil a aby se vse obratilo v k lepsimu a byli stastni jako my.I tobe to preju!!!

Elis nemusíš se omlouvat, kdybych já nebyla zbrklá pochopila bych to hned.
SMS píše, že mě chápe , jen nesouhlasí s tím co dělám. No já bych také asi nesouhlasila pokud jsem se do takové situace nedostala, to se musí prožít a pak bys teprve viděla. Ale je dost možné, že bys jednala rázněji, no ale říká se :Neříkej hop, dokud nepřeskočíš".
Lesano je vidět, že jsi rázná žena a chápu, že táhnout domácnost a i platit účty za manžela , který dotuje milenku a její děti je hodně špatné.
Zatím tyhle problémy nemám , ba naopak, ještě neustále manžel vybírá dovolenou, letíme na Malorku, na podzim chce na pár dní do Francie, kupuje dárky. Tak zatím to nemusím rázněji řešit.Milé holky zatím ahoj, jdu do služby.

šíleně smutná princezna-Jak bych reagovala já? Asi bych mu dala nůž na krk. Buď já nebo ona. Jenže on ti milenku nepřizná, což se dá pochopit, známe ty hesla typu zatloukat,zatloukat, ale tobě to situaci stěžuje. Ale jednou musí udělat chybu. Jestli můžu něco poradit, neoplácej mu to. Nepomůžeš si,spíš naopak. A jestli bys byla tolerantnější k jeho nevěře, stejně by ti to nepomohlo. Nemůžem se přece chovat jako děti.

Klaro, ptala ses jak jsem reagovala...
Prvni moje reakce byla - kolaps (myslim, ze tomu hodne pomohlo to, ze den pred tim, jsem byla na pohrbu spoluzacky a kamaradky moji dcery, ktera zemrela tragicky velmi mlada). Potom bylo par hysterickych scen, bohuzel...
Manzel chtel doma klid a cas pro milenku. Takze casto odjizdel a ja sama tahla skoro veskere naklady na domacnost. Nastesti jsem s tim nemela problem, ale po 4 mesicich jsem rekla DOST! Zatimco ja platila i jeho pojistky apod., on cpal penize do vdane milenky a jejich deti! Zacala jsem chtit rozvod, ale aby ho vyridil on. Sumasumarum, zadost o rozvod podal az po vice jak roce.
V listopadu zacalo bylo 1. stani a v pulce prosince jsem ho mela nazpatek doma. Utekl od ni, protoze si ona nasla dalsiho milence :)
Letos v lednu rozvod nabyl pravni moci a jsem spokojena.
Ex si opet nasel vdanou pani...

Princezno, doufam, ze nebastis NIC navykoveho! Pokud ano, tak bud vyhod manzela nebo to svinstvo!

Klaro-musim te zklamat,nejsem jedna z tech 100kilovych,mam dve deti a postavu si peclive udrzuji a radne cvicim.A me miry jsou vic nez vyhovujici.Mam pocit ze s takovyma jako jsi ty nema smysl neco rozebirat protoze porad budes tvrdit sve stejne jako ja ale tu chybu nikdy neuznas.Ja chapu tve mysleni i tve nazory a proste s nimy jen nesouhlasim to je vse.

Silene smutna princezna-ja byt tebou postavila bych pred hotovou vec.Zni to krute a pomstychtive ale myslim si ze pokud si s nim budes chtit promluvit bude to o nicem bude bud zapirat nebo slibovat jak rikas.Rekla bych mu narovinu ze vis ze nekoho ma a ze by si mel konecne rozmyslet co vlastne chce.Ze ty mas taky pravo na to byt stastna,zit a bavit se jako drive a ne se porad jen trapit myslenkami kde je muj manzel a s kym prave je.nejsi to ty ktera dala tomu druhemu podnet k tomu aby si byl jisty neverou sveho partnera.Moc ti preju at vse prekonas a vsechno se zase obrati jen v ty nejhezci chvilky.Urcite si to zaslouzis!

Špatně jsem formulovala větu o tom,že příspěvek nebyl určen tobě.Myslím,žes pochopila,jak to bylo myšleno.Můj příspěvek nebyl psaný tobě,ten tvůj adresovaný mně nemohl být samozřejmě určen tobě. :-) díky za pochopení....Elis.....musím si dávat pozor na dlouhá souvětí,aby to na konci mělo hlavu i patu :-))))))))

Ano Kláro,jak jsi správně pochopila,psala jsem více méně všeobecně a trochu konkrétněji o sobě,jak bych se se svou povahou zachovala já.Nechci a nebudu tu nikoho odsuzovat,snad ani litovat,ale soucítit.Ty jsi ve své situaci trochu nad věcí možná proto,že milenka tvého manžela ti "nesahá ani pod kotníky".Mnohem hůř bys nesla,kdyby byla mladší,krásnější s postavou manekýny.Takhle se ale aspoň nějak moc netrápíš.I když.......třeba i ano,ale za tu dobu sis prostě zvykla.Já nejsem naivní,vím,že se v životě mohu setkat ( a nejspíš se i setkám ) s mnoha situacemi,které mi po chuti nebudou.Ale proč se starat nyní,když k tomu nemám důvod. No ne? Až to přijde,budu to řešit.Nejsem dotčená tvým příspěvkem,vlastně nebyl přímo určen tobě a při svém čtení jsi byla trochu nesoustředěná.To se stává.Také občas něco velmi rychle,zbrkle přečtu a spoustu důležitých informací přehlédnu a pak to celé pochopím zcela jinak.Takže v poho.....
PRINCEZNO - píšeš,že to trvá od dubna.Krátká doba na to,aby ses s tím vyrovnala,dlouhá na to,abys to začala řešit.Je manžel vstřícný konverzaci? Jak si to do budoucna představuje on? Jsi ochotná akceptovat jeho dvojí život? Myslíš si,že tvůj případný milenec by ti přinesl opravdu to,co od toho očekáváš?A to,že ti nevěra manžela přijde snesitelnější?Chceš vlastně ještě vaše manželství udržovat? Je mnoho otázek,které si asi musíš položit,zodpovědět a pak uvést do praxe.Myslím,že jsi v jednom příspěvku psala,že žiješ díky lékům.To je východisko dočasné,ale není možné se jimi tišit donekonečna.Já ti budu moc držet palce,aby ses s tím vším vítězně poprala.Máte spolu děti? Jsou dospělé?Vědí to? A když ano,jak se k tomu staví? Jsou ti oporou?Můžeš si s někým o svém trápení ( mimo net ) popovídat?

Chtěla bych napsat ještě Elis, že jsem si její příspěvek četla ještě jednou a teď jsem ho pochopila zcela jinak. Zřejmě mě a všechny ostatní upřímně lituje a já reagovala po přečtení některých odpovědí špatně. Tímto se jí velmi omlouvám a určitě přeji, aby se nikdy do podobné situace nedostala.

Musíš se k tomu postavit princezno dle svého nejlepšího uvážení. Jestli bylo nejlepší ukáže čas. Souhlasím s tím, že většina chlapů se nechce odtrhnout od rodiny, dokonce prý osm z deseti dá přednost manželce. A to natrvalo. Tedy pokud mu mezi tím jeho rozhodováním nepláchla s jiným. Daná situace j těžká, ale když vidíš třeba nemocné lidi a dětičky s jakým strachem a bolesti fyzicku a duševní čekají na chodbách nemocnice , tak pochopíš, že i když jsi třeba teď v tunelu , tak na konci každého tunelu je světlo.A to je obrovská naděje

Co mám zkušenost, tak většina chlapů nechce od svých manželek odejít, že jsou k tomu pak následně okolnostmi dohnáni, je věc jiná. Chtějí mít doma klid a vedle tu příjemnou bokovku. Ženy to vnímají jinak, jsou v tomhle směru adikálnější.

Elis, já vím, že žádnou jistotu mít nebudu. Když bude chtít odejít, ať si jde. Jen prostě nevím, jak se k tomu postavit.

Klaro, na tvoje otazky odpovim pozdeji...
Hlavni problem vidim v absolutni ztrate duvery, a ta je pro vztah nejdulezitejsi. To trhnuti, kdyz zazvoni telefon, nepreji nikomu...
Dalsi velky problem je ten, ze pokud uchlacholil vycitky svedomi, tak to udela opet (vlastni zkusenost).
Jitko, asi bych neoplacela, potom ten vztah muzes uplne zabalit...