Dá se odpustit nevěra?

Dano, já tohle zažila před půl rokem.Provalila se manželova nevěra s o 15 let mladší milenkou, mimochodem kolegyní z práce.Vím čím procházíš, bylo to opravdu hrozné, sice to s ní ukončil, ale duchem byl u ní a také odtažený a bál se víc o ní a ne o mně a řekl mi, ať mu dám čas aby se s tím vyrovnal. Dobrý co? Chlapi jsou neskuteční sobci. Tak nakonec jsem musela chápat já jeho, dát mu čas, nevyhrožovat milence aby se z toho chudinka nezhroutila a on také.Fuj, když si na to vzpomenu.Vztah asi opravdu ukončil. Asi přišel na to, že ta princezna koketuje v práci s kde kým a asi nebyl jediný s kým si něco začala.Ale on ji přece miloval - to mi řekl na obhajobu.Dobrý, že? Připomínám, že jsme měli opravdu spokojené manželství a nikdo by neřekl, že se něco takového stane.Blesk z čistého nebe. Na to asi fakt nepotřebuješ mít důvod. Tak se zase tak neobviňuj, že v manželství děláš něco až tak špatně.Nicméně, uběhlo půl roku, ale důvěra se špatně vrací zpět, to ti můžu potvrdit. Na mě to nějak dolehlo až teď.Začaly mi pěkně padat vlasy a padly na mě pěkný depky. Mám pěkné výkyvy nálad a někdy se mi chce brečet.A to se teď mám podle všeho nejvíc snažit abych byla ta nej manželka, hospodyně a milenka v posteli? Je to hodně těžké.Těžko se dá uvěřit, že ty intimní dotyky patří vám. Kdo to zažil, ví o čem mluvím. Asi po tom boji to teprve teď jde z těla ven. Manžel se sice teď hodně snaží, ale tak, že mi je to až podezřelé. Fakt nevím co si mám o tom myslet. Asi ta důvěra je už v háji a vztah to určitě poznamená a začíná se opět od nuly. Ty dlouhé roky, co jsme spolu,jsou opravdu vymazány. Kdo to zažil asi ví o čem mluvím. Jedno vím jistě, pokud znovu na něco přijdu, tak je definitivní konec. Raději budu sama, než se neustále trápit kde je a s kým je. No tak si vzájemně budeme držet palečky ať to holky ustojíme, ne?

Ahoj Zdensi, jak vidím nejsem v tom sama. Já jsem svému muži důvěřovala 18 let, protože jsem byla přesvědčená, že spolu dokážeme překonat vše dobré i zlé. Jak jsem již psala nebylo naše manželství bez mráčků a teď mohu napsat, že ty mráčky jsem několikrák vyvolala já. S manželem jsem se cítila vždy dobře, udělal pro mě cokoliv a v době, kdy jsme se hádali a poté spolu nemluvili jsem se trápila (a on také), věřila jsem, že mě má rád a že to vždy překonáme a půjdeme dál. Bohužel každý jsme si v sobě pěstovali pocit ublížení, nespokojenosti a on to nevydržel a podvedl mě. Já mu ubližovala nevědomě, ale on mi ublížil vědomě. Prý posledních 5 let ke mně přestával něco cítit, bylo mu všechno jedno, jen prostě vedle mě žil a já nic netušila.Postavil mě před hotovou věc, on se odmilovával pět let a já se mám odmilovat ze dne na den. Kladu si otázku: mám věřit, že chce naše manželství změnit, zachránit, žít se mnou - mám mu to VĚŘIT???? Jak se mám odmilovat teď hned když ho mám v srdci???? Mám se také stát prázdnou nádovou jako on a žít vedle sebe jako dvě prázdné nádoby????
Ahoj Dana

odklikla jsem to,jak Ty Jano,chtěla jsem udržet rodinu zůstala,ale není to co bylo,prostě důvěra pryč.Stačilo aby zašel na pivo,někomu něco dělat traktorem nebo spravoval sedím dívám se na telku a stále otáčím hlavu ke dveřím.Už když přijedou děti mě na to upozorňují.Začal dost popíjet tak hádky,vždy výčitky,nemluvíme,spolu,řekl že se chodí dom vyspat že peníze dává při jedné hádce.Já jsem se octla u lékaře,řekl mě že mám citlivou povahu moc hluhoce jsem raněna,i když budu předstírat odpuštění srdcem neodpustím,bylo to pro mne ponížení a mám to pořád v očích,hledám na sobě chyby.Přesně mi řekl jestli nebude lepší rozvod než ,jen žít tak vedle sebe jak odložené věci.On odejde beze slova projde beze slova,žádné cos dělala,je to dobré,kde půjdem zjistila jsem že žije svůj,život.No ale kde jít,na rozvod nový byt nemám on mě s čeho vyplatit nemá zrovna tak já ho.6ivot na nic,vedle něho když někam jít musíme s povinosti on si sedne na jiné místo,nebo vedle mne sedí jak kakabus,já vůbec nežiji naplno.Když vidím druhé jak si užívají tak si představuji jak se baví jinde beze mne.

Tak holky palečky né to jsou kopanečky,pěsti bo máme štěstí.Jsem na tom jak víc,myslela jsem si že to zvládnu,ale jsem na tom jak Ty

"Speciál Melčák"
Tady diskutujeme o nastalé ústavní krizi: zda a kdy budou volby, proč to Melčák provedl a co z toho vyplyne pro situaci v Česku. Připojte se a napište Váš názor!
http://www.pimpaku.cz/

Ahoj Ajšo, děkuji Ti za názor.Od provalení jeho nevěry uplynulo několik dní a já si připadám jako na druhém břehu řeky.S manželem jsme si 2x otevřeně promluvili a mne to dalo mnoho, samozřejmě, že jsem si vyslechla co mu na mě vadí, co ho trápilo, jak jsem ho neslyšela když mi to tenkrát říkal a že několikrát byl na dně z našich hádek. Asi poprvé jsem ho vyslechla bez argumentací, ALE JÁ .... .Na druhou stranu jsem mu i já řekla (v klidu) co mě vadí, trápí, co mi chybí v našem manželství a snažila se mu vysvětlit proč jsem se chovala tak jak jsem se chovala. Z těch rozhovorů jsem načerpala sílu k záchraně našeho manželství,ale každý další den je pro mě strašně těžký a bolestný, protože manžel je duchem mimo naše manželství! On také chce dát to dohromady, ale pořád se BOJÍ, že se teď dáme dohromady ( on do toho investuje své city ) a za 3 měsíce zase budeme tam kde jsme dnes. Já se mám teď snažit, mám mu vyjít vstříc a změnit se (on o tom pochybuje), mám být nápaditější jak v sexu, tak i v životě, protože on už je unavený z předchozích let, kdy se snažil on.
Mám z toho špatný pocit, jako bych to bylá já, kdo byl nevěrný, jako bych byla zkoušená a on je ten, kdo rozhodne zda jsem obstála .Také mne nedělá dobře, že spolu bydlíme, protožemám pocity úzkosti z jeho chladného chování,prý posledních 5 let je prázdný a bylo mu vše jedno.Sama sebe se ptám jak mám vydržet,jak vedle prázdné duše žít?, mám šanci vypudit z jeho těla tu prázdnotu a jak?
Pročítám tyto stránky a obdivuji všechny, které se dokázaly přenést přes tu bolest a začaly se věnovat sobě, ale mě se nechce jít k holiči, nechci nakupovat, chodit s kamarádkama si sednout na kafe, mne se teď prostě nechce NIC.A s tímto si nevím rady.

možná - nebudu oponovat. Myslím si své. Jsem jen ráda, že nemám citový život a své nitro uzpůsobeno jako moje teta. Normální ženská dá lásku každému svému dítěti a ať se jich narodí, kolik chce, vždy ji má kde brát. Ona prostě přijde. Čím víc jí v sobě máme, tím je i náš život bohatší - to si troufám tvrdit.

Ajšo, byl to žert.
City se měřit nedají. Někdo může mít rád víc na začátku a třeba ho to rychleji přejde, jeho city brzo vyprchají. Každý to má jinak, každý člověk je jiný.
Nevím, zda jsem normální či nenormální ženská. Tvoje teta ti upřímě řekla, co cítila. Její důvod nemít další dítě mi nepřipadá nijak děsný. Lidi dělají horší věci.:-) Mnohem horší by bylo, kdyby se nechala k dalšímu dítěti přemluvit a pak se k němu chovala špatně, lásku mu nedala. Osobně se mi zdá lepší, když kdo děti nechce, je nemá, než když s nimi někdo špatně zachází.
Nevím, zda ten, kdo má dětí hodně, má i víc lásky - že by na tom s lákou ke svým dětem byly lépe cikánky než bílé ženy?
Zdá se mi lepší, když si někdo umí přiznat, že by další dítě neuměl milovat než ten, co si ho nepořídí, protože by to bylo ekonomicky náročné a nemohl by dalšímu dítěti tolik dopřát.
Dostaly jsme se daleko od tématu. Co člověk, to jiný názor.

kdyby mi její zcestná úvaha připadala normální, tak by to bylo jako chytré, ano ?

tak to snad nemyslíš vážně, že Tě teta nemile překvapila...jak hloupé

anonymní pisatelko - mít míň rád udělat nejde - když použiju tvou formulaci. Míra lásky k druhému je nám dána, neovlivníme hloubku vztahu, vyvěrá z nás samotných. Přece si nikdo z nás neporučí, že toho durhého bude na povel nebo vlsatní přání mít rád méně-třeba jen proto, že se nám zdá, že víc lásky dáváme než dostáváme. Chtěla jsem říci, že někdy ve vztahu hraje prim ten, který je citově angažovaný míň, bohužel. V některých vztazích prostě cit jednoho z těch dvou je hlubší než u toho druhého - a na vztahu se to může projevit. Ale s tím nic neuděláme. Moje teta mi jednou řekla, že nemohla mít druhé dítě, protože by se bála, že mu nedá dost lásky, že nebude schopná svého jedináčka ( vrcholně rozmazleného synáčka ) o kus lásky okrást, aby ji mohla dát druhému dítěti. Já mám děti dvě, syna a dceru. Teta mně nemile překvapila, měla jsem ji za lepší. Ve svých padesáti nepochopila, že narozením druhého dítěte stávající lásku k prvnímu potomku nepůlíme ani jinak nedělíme, nepochopila, že narozením druhého dítěte se naše mateřská láska dvojnásobí a že normální žena s narozením každého dítěte má v sobě prostě zákonitě víc a víc lásky ...

Ajšo, mít se ráda je jednoduché, když něco děláš, myslíš především na své potřeby, pokud nemáš malé děti. Přemýšlíš co by si ráda dělala a realizuješ to.

Bezejmená:Tak to je asi dočasně v háji. Pak již musíš jít vlastním životem. Ze života: po několika letech po rozvodu, mi ex přiznal po zkušenostech s přítelkyní, že se mnou to bylo fajn. Tehdy mě měl za onuci. Musel si vyzkoušet další vztahy, aby poznal. Někdy je nutné přijmout nepříjemnou situaci - zabavit se, aby se člověku nerozkočilo srdce. Ex mě obral o veškerý majetek, ale dnes mám opět kde bydlet a věci na sebe.

Po pěti letech společného života s přítelem jsem začala cítit určitou lhostejnost z jeho strany. Tak jsem se ho natvrdio zeptala, jestli má jinou. Neměl, ale řekl mi, že miluje jinou. Sebral se, odešel a ještě tu noc strávils ní. Poté ovšem vlivem okolností, mu došlo, že to bylo jen chvilkové poblouznění a nestálo to za to. Teď mi pláče do telefonu, že nevěří, že mu kdy odpustím, ale že mně miluje a lituje svých činů.

Do toho dne, než jsem se po letech věrnosti stala podvedenou, jsem se bála, že bych podobnou situaci nezvládla a že partnerská nevěra je něco neodpustitelného, byla jsem hrozně žárlivá....Ale k mému překvapení zjišťuji, že to nebolí...Fyzická nevěra - jednorázová!!! - se odpustit dá. V dnešní době nikdo nevěří v monogamii a je to i proti přírodě. Opravdová láska se dokáže od všech předsudků oprostit. Člověk by se mněl ve vztahu cítit volný, ale zároveň cítit oboustrannou důvěru, toleranci a lásku.

Sama se divím, kde se to ve mně bere...Nemám chuť se mstít. Jakoby mne to osvobodilo...S expřítelem plánujeme se občas vídat a splnit si naše cestovatelské sny. Nezávazně, bez společného bydlení, každodenní rutiny apod...A jestli to zvládneme? Možná ano, možná ne.... Každopádně jsem díky tomu silnější, než kdy předtím!

Dívám se na příspěvky, moc pěkně je to napsané (mama, ajša). Přesně jste to vystihly, přečtení mi moc pomohlo. Ta bolest je hrozná, snažím se s tím vyrovnat, doma scény nedělám, zatím to zkouším s mužem vydržet, uvidím co dál. A taky už nepátrám, alespoň zatím. Třeba zjistím o koho jde náhodou. Ty změny služeb jsou zatím pořád, i to podezřelé chování. Když se mi chce brečet, někam zalezu, aby mě neviděl. No a na změně svého chování pracuju, jde to pomalu ale musím. Tak ještě jednou děkuji za příspěvky, pomohly mi.
Zdravím.

mama:
Nojo, a jakou radu mas pro ty, co se udrzuji a za paradu permanentne vyhazuji vic? Upravena chodim stale. Kupuju drazsi kosmetiku a jeste vic davam za dermatologii. Chodim i k Diorovi, do Escady, občas k Vuitonovi. Milenka vypadala hur nez ja. Ale taky nevyhrala (asi nebyla ani chytrejsi ani lepsi). Jsem jaka jsem, a proto si mne manzel vybral, nebudu ze sebe delat nekoho jineho. Kdyz se mu to nelibi, at si trhne.

Ajša:
Jak se dela "min rad"? Chtela bych to umet.:-)

asi není vhodné, abych až tak předbíhala dějům a událostem popisovaných děvčaty tady, ale přece jen si dovolím poznamenat, že se nepovažuji ani v nejmenším na cynickou, necitovou nebo povrchní - naopak, až moc citu mám v sobě, až je mi to na škodu, protože ne nadarmo se říká, že v lásce vyhrává ten, kdo má rád míň - a dle mého názoru na tom něco je - ale pravda je ta, že jsem po tom všem, co jsem tu už popsala prožila celou škálu negativních pocitů od ponížení, bezmoci, smutku, zklamání až po zoufalství - jen čas a nástup racionálního uvažování tu dvojitou ránu v srdci i duši hojil a začínala jsem se mít ráda, křísila to ubohé sebevědomí, dopřála si, tak jak je tu psáno, pak jsem začala zas jíst i spát, i když to trvalo nějakou dobu, pak i koukat po jiných chlapech, kteří pro mně do té doby celých deset let manželství neexistovali, komunikovala s nimi až .... se stalo, o čem jsem psala ... nelituju v nejmenším. Ale přesně od té doby vnímám mužský zájem, umím se bavit s muži, což jsem předtím neuměla, ráda se jimi nechám opečovávat a ... leckterý se mi líbí - kdoví, kdyby tehdy manžel neměl úlet, třeba bych měla oči jen a jen pro něho i nadále dodnes, procitla bych vůbec z té zaslepené samičí oddanosti jednomu samečkovi ? Nebo bych jednou i bez jeho úletu začala koukat kolem sebe ? V jistém smyslu to špatné přineslo i něco dobrého, něco, co v konečném důsledku obohatilo můj život - takže dámy - držte se a hleďte s nadějí a vírou vpřed k lepším zítřkům, ono všechno přebolí, jednou jsme dole a jednou nahoře, jen nesmíme být dole moc dlouho a to je taky na nás, abychom se snažily drápat ze dna zpět vzhůru ke slunci, my ženy jsme přece životaschopné a vydržíme hodně - koukejte kolem sebe na ten svět a jeho barvy a krásy a neničte si mejkap kvůli jednomu samci a neutvrzjte ho v jeho vrozené ješitnosti - nikdy není chlap víc na koni, než tehdy, kdy mu dáváte příliš najevo, že je pro vás ten jediný na světě ...

mama - máš pravdu, jen to na mě všechno není až tak aplikovatelné. Víš, já se celkem rozmazluju, tedy ne že bych bůhvíjak rozhazovala peníze, ale prostě nejsem ten typ, co se obětuje pro rodinu. Dcera už je rozvedená a má vlastní život, tedy ani ta péče o rodinu už dlouho není tak úpěnlivá, jako když jsou malé děti. Chodím si s kamarádkami občas někam sednout, mám okruh svých známých, cvičím, nějak si neodepírám slušné oblečení. Vlastně jsem "rozmazlovaná" i ze strany manžela, nosí mi kytky, zajistí vířivku , takové ty milé blbosti. Parta na horách má srandu z toho, že jenom mě nosí manžel lyže.
Tím se nechci chlubit, jen abys pochopila, že nevím, co v mém případě měnit, abych se měla "víc ráda" nebo dala manželovi najevo, že mám své potřeby a vlastní život.

dá i nedá, ale když chceš, tak dá. Když nechceš, tak nedá.. je to easy

V době nevěry se mi podařilo zhubnout o 13kg za pomocí Vitalandu (obchod měl by být taky na internetu) Tehdy to byly pilulky, které zamezovali hladu, bez cvičení, jíst jsem mohla vše, ale v menším množství. Večer vydržet nebo opravdu jen mističku vloček s jogurtem. Doma přestali teplé večeře, nepřišel k večeři - nemám čas obstarej se - musím si nalakovat nehty. Malovat jsem se začala před odchodem domů s práce. Oblékat jsem se začala v zásilkových obchodech Quelle, Neckermann, Móda plus, Bon Prix, Orion, Magnet, 4home, Díky širšímu výběru jsem si pořídila společenské šaty do divadla model "dáma" , kostýmky do práce, cvičební úbory na tělocvik. Avon a Oriflame mi dodali některé šminky. Popron mi dodal cetky na krk, zamilované písničky(ty kterými mě oblboval), které jsem si pouštěla pomocí sluchátek do oušek s hlavou pod polštářem (po nějaké době po provalení), to když jsem nemohla bolestí spát, ale tvářila jsem se, že můj nový imič dělá s muži své. Jo a ještě jedna věc zabrala. Byla jsem tak špatná, že jsem řekla v sobotu, že jdu koupit maso. Po nákupu jsem odjela do práce a vyhledávač mi našel tyto stránky. Domů jsem dorazila večer. Dopisovala jsem si tady s ženskými postiženými jako já. Doma jsem mu pak řekla, že jsem se setkala s kamarádkou ze školy a že se zrovna rozvádí, moc plakala tak jsem jí vyslechla. No a pak jsem neříkala já si myslím že...., ale kamarádka mi říkala, abych zašla do tvé práce a pěkně si zjistila ....spojila se s tvým kolegou....nebo kolegyní milenky.JÁ NIC, No co mám povídat, kamáradce nemůže přijít na jméno, ale já si řekla své. NIKDY NESMÍTE PROZRADIT SVOU FIKTIVNÍ KAMARÁDKU A VŠECHNY ÚSKOKY, jinak vše prohrajete!