Dá se odpustit nevěra?

Myslím, že vážný vztah...Každý to cítí jinak.
Stávají se mnohem horší věci než nevěra (vážné nemoci, něco s dětmi.....), co je proti tomu nějaká nevěra. Jen epizoda. Jestli se tvůj muž snaží, nosí ti domů úeníze, pomáhá atd., tak je tvoje opora a ne že ne. Dal přednost tobě a vašim dětem, když je s tebou. Musíš sama vědět, jakou cenu pro tebe má.
Jestli myslíš, že ti to pomůže, najdi si milence, možná objevíš lepší vztah. A nebo taky mnohem horší a budeš ráda, že máš toho svého. V každém případě si dej chvíli načas. Samo se ti ukáže, kterým směrem jít dál - co má smysl a jak jsou na tom tvé city (i další praktické věci).
Čas se vrátit nedá, nejlepší je snažit se udělat čáru a koukat na přítomnost, hrabat se v minulosti nemá smysl. Ulítnout může každý/á.;-)

Myslím, že vážný vztah bokem se stěží dá odpustit a je to podle mně důvod k rozvodu. Krátkodobý úlet, flirt, který není spojen s hlubšími city je podle mně něco jiného. Často jsou ve hře děti a kvůli nim mnoho lidí setrvává ve vztahu i po prozrazené krátkodobé nevěře partnera. Sama jsem tento problém řešila a ve svazku zůstala. Údajně to skončilo a já se po ničem nepídím, nemá to cenu. Ti, co kontrolují partnerův pohyb, lustrují mobil jsou okolí k smíchu a klesají v očích toho protějšku. Prostě je to nedůstojné. Peklem jsem si ovšem prošla. Ale zeptám se čtenářů, zda někdo prošel tímtéž, zůstal ve vztahu-především kvůli dětem, byť už třeba jako já velkým, ale ne na vlastních nohách a pak řešil vnitřní problém a dilema, které v sobě nosím já.
Necítím k partnerovi nenávist, ale celkem vzato necítím nic, ani lásku, vyprchala poté, co mi ublížil. Trápím se tím víc, než jeho tehdejší bokovkou. Tou změnou ve mně samé co do vztahu k němu. Trápím se ztrátou toho, co bylo mezi námi hezké, on to z mého pohledu zničil a především tím, že bych ráda plně odpustila, zapomněla, začala znovu za pomyslnou tlustou črou za tím, co bylo, ale ono to nejde. Pryč je důvěra, pohoda, city a to mně deptá, že to nedovedu změnit, byť on by se snažil sebevíc. Je mi vzdálený, odcizený, i když mezi nás žádnou zeď nestavím. On už není moje opora, záštita, zázemí. Je to člověk, se kterým mám dvě děti, závazky, společně odžité roky, majetek. Ale je už jinde, ne v mém srdci a mně to nejde změnit. Já samozřejmě mám vrozenou bytostnou potřebu ženy dávat lásku muži, dávat i přijímat, takže citově strádám.
Jak byste to řešili ? Rozchod, protože tohle podle vás nemá cenu ? Nebo zodpovědnost vůči dětem a nechuť jim brát zázemí, vědomí, že je sama neuživím ... nebo byste počkali, až se děti postaví na vlastní nohy a odešli pak ? Nebo byste si našli někoho na lásku a doma žili s partnerem s ohledem na potomky tím společným zajišťováním chodu rodiny ? Zažívá to někdo a jak se s tím poperete ?
Hezký den.

Píšeš o té toleranci,jako...Tak to jednoznačný souhlas Pepo. A jsem ráda za názor očima muže. I já jsem dnes po čytřicítce schopna tolerovat úlet, ale ne dlouhodobý vztah bokem a totéž bych ráda od muže. Uletět může každý, nikdo nejsme svatý. Dlouhodobý vztah je o něčem jiném.
Mít v partnerovi oporu je strašně důležité pro muže i pro ženu. Aby jim mohlo být spolu i po letech dobře, byli sehraný pár, kde oba ví, co ten druhý má rád a co nesnáší a dovedou se tím řídit, dělat si drobné radosti, navzájem se podržet v krizi jednoho nebo když zahapruje zdraví a taky - rádi se vracet domů, kde ten druhý je ... a pokud už k tomu úletu dojde, vracet se rádi i tehdy a v nitru vědět, že to, co máme doma je nakonec to nejlepší. Zní to hodně utopisticky, kdo tohle štěstí po letech manželství má ... ale snažit by se o to měli všichni bez výjimky.

Mezku-já s tebou víceméně...Píšeš o té toleranci,jako chlap jsem schopný tolerovat úlet,ale dnes ne dlouhodobější vztah.Manželství se nerovná vlastnictví,ale partnerství tj.když se můžu o partnerku opřít a cítit od ní podporu a určité zázemí kde budeme my dva.Pokud tohle žena ctí,nemá u mě problém s úletem..

Ano, chlap vždycky půjde...Ha,jestli si myslíš že to samé neplatí i pro většinu žen jsi na omylu..Hezky to napsala Terka.Jen je rozdíl v tom,že zatímco chlap se udělá prakticky kdekoliv, když na to přijde,pro ženy tohle vždycky neplatí.

Mezku-já s tebou víceméně soubhlasím, v praxi je to jak píšeš, takový je život-bohužel. Absolutně věrný muž po desítky let manželství je asi jev podobný bílé vráně.
Jak vidíš ženskou nevěru ?
Jste vy muži nakloněni stejné míře tolerace nebo budeš vést ty řeči o mužích přírodou k monogamii nenaprogramovaných, lovcích, o jejich sexu jako fyzické záležitosti ? Je totiž mýtus, že vdané ženy zahýbají jen na bázi lásky a zamilovanosti, některé zahýbají z nudy, jiné jako pomstu nevěrnému manželovi, jiné pro dobití baterek a zpestření stereotypu doma a další pro upevnění sebevědomí, to je stará vesta. Jsou muži stejně tolerantní k nevěře žen ? Ženy totiž nezahýbají méně než muži, jen se to málokdy provalí, jsou rafinovanější-vdané pak vedou prim a jsou žádané milenky.

Ano, chlap vždycky půjde okusit, pokud bude mít možnost. Vyzývám tady chlapy, aby se přiznal,kdo neměl po více než dvouletém vztahu chuť zahnout, když se naskytla příležitost - firemní večírek, návštěva sousedky když je žena v lázních, pánská jízda na horách spojená s návštěvou nočního klubu...
Druhá věc je odolat, možná se to pár mužům povede. Já nebyl nevěrný ani jednou, ale myšlenky byly taky. A možná jsem byl nevěrný, jak se to vezme, že jsem nesouložil a nezaložil vztah, ale sváděl jsem a flirtoval, to ano, to mi jde.
Když nás muže nemohou brát naše ženy takové, jací jsme, totiž lovce, potom musí žít samy - my si jiné ženy najdeme víceméně snadno.
Ano, musíte se ženy smířit i s výjimečnou nevěrou.
Ale na druhou stranu chlapa, který má jednu milenku trvale, okamžitě opusťte. Takový chce mít jen víc sexu, víc pohodlí, víc krmiva pro svoji mužskou ješitnost. Ale výjimečný úlet rozhodně odpusťe, muž leckdy neví co činí. Bohužel my chlapi dospíváme až po čtyřicítce, a někdy ani to ne.

ze i kdyz se zeny snazi a soulozi tak je chlapy podvadeji tak si vyber

no, a pokud se dlouho nerozhodne nebo poruší slib a slovo muže, pak asi tu žádost o rozvod. Mnohdy se stahuje, když chlap vystřízliví, pokud nepomůže toto, pak asi o tu milenku moc stojí a je potřeba ho nechat jít a byť to bolí strašně moc, začít žít nový život bez něj. Ani takovým rozchodem život nekončí, může začít časem i něco hezkého. Přeji hodně sil manželkám záletníků.

taky si myslím, že scházet se s milenkou je ztráta času. Nač vlastně, o čem ji přesvědčovat ? Neměla bych na ni náladu. Přesvědčit je potřeba manžela, ne nějakou cizí rozvracečku vztahu. Přesvědčit ho, že dává vztahem s milenkou v sázku víc než je nějaké tajné zakázané ovoce na chvíli. Často to není s milenkou tak vážné, aby to nešlo skoncovat a doma urovnat, byť šrám na duši ženy a nedůvěra bohužel přetrvají-u každé pak jinak dlouho. Přesvědčit chlapa v tomto smyslu není jednoduché, chce to mnoho vnitřních sil a pevné nervy. To znamená, nevnucovat se mu, skutečně mu dát ultimatum, nějaký čas, ale ne dlouhý na to, aby to ukončil a po jistou dobu pak vydržet-bez hysterických scén, pláče, umučených obličejů. Být upravená a pokud možno působit vyrovnaně, i když v duši je bolest a je to zatraceně těžké. Je dobré se neizolovat a chodit ven a občas přijít taky pozdě, aby došlo k situaci, kdy se manžel zamyslí, kde se zdržuje manželka.
I když není nálada, chodit s přáteli, do společnosti, nezříkat se toho, překonat tu nechuť.
Manželkám někdy nahrávají samotné milenky, a to v případech, kdy začnou o chlapa boj a tlačit na pilu, což žádný chlap nemá rád. Milenka může být taky časem otravná a na přítěž, nejen manželka. I milenky žárlí na manželky. Všechny jsme nakonec jen ženy. Vystříhat se slepičího chování, jak tu nějaký pisatel psal, neponižovat se kontrolováním manžela, kde je, majlováním ani telefonáty, byť to moc a moc svádí. Chtít za čas jasnou odpověď, co hodlá muž dělat a s kým hodlá žít a dát jasně najevo, že ve třech ten život nebude a že se musí rozhodnout.

Jitko, dlouho ses neozvala, jak to s tebou-s vámi vypadá???

Ty musíš být terno pro...Tak mě už jsi okomentovala, teď ještě aby bylo něco k věci.
Ale to ne viď?
Ty jen tak nadávat, intrikovat a blbě kecat.
Hlavně, aby se ženy podporovaly, a natíraly chlapům čumák, že.
Já vám poradím, nebuďte husy a slepice, chovejte se tak, aby se s váma dalo žít, dbejte o sebe, naučte se souložit, souložte i v jiných dnech, než je sobota, souložte i jinak než že u toho budete ležet na zádech, klidně zkuste i orál, ono vás neubude a nebudou vám chlapi zahýbat.
Ale proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že. A nebo je pro vás jednoduší zakazovat, než se trochu snažit a něco se sebou dělat?
Naštěstí pro chlapy se slepice a husy nikdy nedomluví.

Sejít se s milenkou je podle mně zbytečné a potupné. Pokud se manželka nechá a stále jen brečí,ustupuje, manžela stejně ztratí. Dát mu nůž na krk-když tohle toleruje a jestli se to děje dál, rozvod.. Nic jiného nejde dělat. Protože s malým dítětem je jistě mladá, nechá si utíkat roky a potom bude bulit,že zůstala sama. Prostě dej mu vybrat a podej jinak žádost o rozvod. Třeba si to rychle rozmyslí,pokud ne, věř, že na tebe čeká v životě jistě někdo jiný..Láska a bolest přejde, ale jak ztratíš úctu a hrdost, nebudeš se mít vůbec dobře. Tak bych to řešila já, ostatně jsem to tak i udělala v minulosti. Potom jsem poznala někoho mnohem lepšího, milejšího a láskyplného. Dnes vím, že jsem neměla tehdy ztratit ani pul roku svého času.Ten nevěrník žije dál stejně, nikoho nemá a jeho život nestojí ze moc.Jsem pro,aby se ženy v tomto podporovaly a nenenáviděly se. Jen tak lze takovým chlapům natřít čumák, dnes ho domů žádná nechce:-))

A jakej dal prosím tě...Ty musíš být terno pro případnou milenku i manželku.Pokud tedy nějakou máš,o čemž pochybuju.A jestli nějaká udělala tu fatální chybu a uvázala si tě na krk-no tak to je opradu husa.

fofrem kontakt na tu milenku,...Tak jsem se musel smát,co se vyřeší kontaktem z očí do očí??Vůbec nic..Vypíchnou si je?Daj si faustovku?
Spíš bych si udělal pořádek doma,než do toho tahat někoho z venku.

A jakej dal prosím tě manžel při svatbě slib?
Jak říkám, s právem běž do prdele, na milence nic protiprávního není.

Tak to zas ne,s příspěvkem "fofrem kontakt..."sice nesouhlasím,protože je to blbost,ale morální právo Bára na slušné jednání má-ona i její dítě.Manžel dal při svatbě určitý slib,který na rozdíl od Báry hrubě porušil,tak tu nemluv o právu na milenku.A už vůbec ne o husách-husa by byla,kdyby nepodnikla kroky,které povedou k nejlepšímu řešení pro ní a její dítě.

fofrem kontakt na tu milenku,...S právem běž do prdele Báro. Každej má totiž i právo si najít i milenku. Žádné protiprávní jednání to totiž není. Jak se začne husa ohánět právem, tak je to děs.

fofrem kontakt na tu milenku,...V každé poradně nejspíš řeknou,že přímý konflikt všech stran vede většinou k zániku manželství.Tohle chce jednat s maximální opatrností,žádné "fofrem kontakt..."

fofrem kontakt na tu milenku, řešit z očí do očí, máš na to právo- nevěra ještě neznamená konec vztahu/manželství, ale s dítětem... nesmíš dopustit aby z tebe dělali blbce, klesáš totiž v jeho očích a to by mohlo být nevratné.