Dá se odpustit nevěra?

mama - dobrý klíny.:-))) Ty jsi hodně zběhlá.;-)

Ty namočený kalhotky zkusím. Těším se na reakci.:-)))Jednou jsem nové krajkové kalhotky neúmyslně položila na šaty, které jsem si svlékla po příchodu domů, a reakce byla velmi zábavná.:-)

No Joooo, jenže ty z toho máš asi prču a vůbec se tě to netýká, viď.

pokračuj!

Mama - píšeš to úžasně!!
Snad to Jitce pomohlo, já to cítím stejně a i když jsem momentálně na druhé straně barikády, moc dobře si pamatuju ty pocity, které jsem tehdy měla.
Ráda budu pokračovat, ale jste tu někdo?

I mužské zapírání nevěry má kladnou stránku, protože pak je velmi jednoduché prohlásit, no když říkáš že nejsi nevěrný tak můžeš udělat to či ono. A pokud se dozvíte kdo je ta dotyčná, tak na 100% zapře, že něco mezi nimi je. Pak se stává vaší "přítelkyní", která je nevinně nařčena a můžete jí vylíčit jak vás to ničí, protože ... - inteligentně - prozradit něco i vymyšleného z intimity. Chlapi často o své manželce říkají, že si s ní nerozumí a že žijí formálně i když to není pravda. Pokud se chtějí dostat mezi nohy, jsou ochotni říci, že jejich dítě není jeho, ale kohosi a oni s vámi jsou ze soucitu.
Bohužel berte to tak, že chlapi si ženské rádi půjčí a v padesátce nejsou schopni odolat.

Jó a až budeš toho plná a budeš ho napadat bude tě posílat k psychiatrovi. Na to se vybodni a radši si pořiď kamarádku, která ti bude kvůli něčemu volat a nebo to můžeš fingovat. Jestli máte děti to samé. Když mi volala holka tak jsem se tvářila, že jsem přistižena a pak nejistě jsem říkala, že to byla dcera, ale tak aby bylo jasné že lžu. Nebo jsem rychle ukončovala jako hovor když jsem na něj někde čekala. Také jsem si řekla jak bych se chovala jako milenka já a začala jsem se tak chovat. Ale musíte připravit všechny rekvizity. Dělat najednou po čase neobvyklé věci. Šla jsi z práce vařit večeři, dnes se honem běž vysprchovat a třeba si namoč krajkové kalhotky a na viditelném obvyklém místě je pověš. No sama vymyslíš divadla habaděj, vždyť ty ho znáš nejlíp. Mě to ale nebavilo i když to ohromě funguje. Chlap může mít sto slepic, ale nesnese pokud by mu jediná zanášela.
Také jsou dobrá představení na Fidlovačce v Praze s Eliškou Balcerovou - Můj báječný rozvod a Otevřené manželství s Krauzovou - asi v ABC nebo Rokoku.

Ahoj Jitko, opravdu prožíváš něco hodně obvyklého. Já to mám již za sebou. Ztratíš k němu důvěru a tím pádem i niternou lásku. Ale dá se žít. Opravdu na sobě nešetři! Pěkně jsem se oblékla, krajkové prádélko také.Letos jsem jela do Chorvatska a plánuju ještě Turecko. Začala jsem chodit cvičit. Chodím do divadel a na výstavy s kolegyněmi i sama. Přiznám se, že tehdy jsem, když mě neviděl brečela, protože se to provalilo náhodou a ještě měsíc před tím mi tvrdil jak mu je se mnou dobře. Je to druhý rok. Po roce jsem se chtěla rozejít a stále to neklape, ale odmítl se odstěhovat. Dnes se snažím k němu najít vztah jako lidské bytosti, ale tím že ho mám stále v bytě tak se velmi řídce se mnou vyspí a já si pak dělám plané naděje, že by se něco mohlo dát zpět do kupy, ale brzy dostanu po čuňi. Takže se budu muset odstěhovat já. Již na tom pracuji.

debile

Já to mám takřka shodné jako Jitka, je to čerstvé (od června), manžel taky zapírá a je ukřivděný, z čeho že ho to podezírám... Jasně že vše přebolí a urovná se - ať už jakýmkoliv způsobem - ale jak přežít tu dobu, než se mysl zklidní???

Jituš, souhlas s ostatními. I já kdysi zjistila, že nelze na druhého spoléhat a věrnost se věrností neoplácí (často ani slusšnost slušností). Je dobré mít své vlastní přátele a zájmy.
Teď dělej cokoli, co ti udělá radost - nech se hýčkat na masáži, dojdi ke kadeřnici, nebo si kup, co ti udělá radost (co ti doteď připadalo zbytečné nebo marnotratné a přitom se ti líbí). Nebo vem kamarádku a jeďte na výlet nebo klidně přijmi pozvání na kafe od kolegy (zájem muže vždycky zvedne sebevědomí). Cokoli tě potěší, tomu se věnuj. Snaž se zabavit, ať tolik nepřemýšlýš. Klidně udělej tomu svému trochu díru do rozpočtu nebo si pro případ něco stáhni jen pro sebe (kdyby došlo na dělení).
Proč by ses měla rozvádět. Možná jde jen o úlet tvého muže. Možná o něj sama ztratíš zájem, když to potrvá příliš dlouho. Čas sám ukáže, k čemu dpopěješ.;-)

Jitko, te´d nemám čas, ale večer ti napíšu. Nebuď zbytečně nešťastná, v devadesáti procentech zůstávají muži doma, nemají rádi změny. A netrap se (i když vím, jak se to mluví, taky jsem se trápila), udělej si radost, změň účes, oblékni se hezky, nešetři na sobě - a večer tady, ano?

Teď jsem na tom psychicky opravdu dost špatně, vůbec nevím co mám dělal. Ty indície o manželově nevěře už trvají déle, ale měla jem moc práce a prostě jsem nevěřila, že mi může být nevěrný. Vlastně mám jen jeho , nikam jsme nechodili jen do práce a doma zase práce. Věřila jsem mu, o všem jsem si sním povídala. Jak teď mám pokračovat? Zjišťuji, že jsem na něm psychicky, fyzicky i ekonomicky závislá, chci se od toho oprostit, nevím zda najdu sílu. Vadí mi, že se se mnou už moc nebaví a ten sex - bída a utrpení - prý má potíže s prostatou (v 45 letech?). V noci vedle mě spokojeně spí, já se trápím. Měla bych se změnit, ale za ty roky mě má přečtenou, neumím se přetvařovat, všechno na mě pozná. Trochu se ho i bojím. Přitom si myslím, že nejsem žádná chudinka, jen ten vztah s ním neumím řešit. Opustit mě asi nechce, jen si něco dokazuje (jaký je chlap, jaký je dobrý), jen se bojím jestli se už příliš nezamiloval do té druhé, měla jsem na to přijít dřív? Teď jsem měla dovolenou, a zjistila, že si s ní telefonuje, dlouze si s ní vypráví (ale ty telefonáty maže). Přistihla jsem ho při tom volání, ale do očí mi všechno zapřel a ještě teď je ublížený, že jsem ho podezřívala. Tak se snažím dělat jakoby nic, ale nevím jak to vydržím. Rozvádět se zatím nechci, nemám na to odvahu. Tak jsem to ze sebe alespoň trochu vypsala, zdravím ostatní podváděné ženy, zjišťuji, že nás je hodně.

Ajšo, to jsi zvládla výborně, podobně jako já. Mezi námi jsou jen nepodstatné rozdíly: moje sokyně byla naše společná kamarádka a dnes je "chudinka" můj manžel, já mám za sebou krásný devítiletý vztah s přítelem, a nový vztah s novým přítelem právě začal. Taky nemám výčitky, ale nesměju se.
Naši manželé si to zavinili sami.

ano Daro, Jitulko, mohu potvrdit, tak to v životě chodí.
Už před pár lety začala pálit za mým manželem sousedka. Celkem pohledná, ale hodně hloupá a to neříkám proto, že bych ji chtěla shodit, ale říkalo se to o ní všeobecně a vždy když otevřela ústa k nějakému vajádření pověst o sobě bezezbytku potvrdila. Ale IQ v posteli není podstatné, že ? Tam je to o něčem jiném a málo chlapů hledá na partnerce k sexuálnímu úletu IQ. Šla za svým bez ostychu, zábran a docela natvrdo, když se připila na plese, nestačila jsem se divit. Věčně k nám lezla pod nějakými záminkami, potřebovala někam odvézt, něco spravit když její chlap nebyl doma a můj trouba její prosby plnil ... , bylo až s podivem, jak zákonitě, když vylezl na chodbu vylezla i ona, jakoby čuměla kukátkem dvěří připravena vystartovat. Tomu mému to jistě muselo lichotit-tehdy-později, když zjistil, že dotyčná obšťastňuje svou sexuální přízní kdekoho, nadšení malinko opadlo. Ale to už tam k něčemu došlo, což bych asi nakonec nějak ustála. Jenže ta dotyčná se chovala trapně, protože se mi vysmívala do očí. Při náhodných setkáních na chodbě či schodech nechávala pozdravovat " divocha ", tedy mého manžela a dávala mi najevo, jak je na koni a já jsem vlastně chudinka. Byl to takový úlet, pokračování to nemělo. Nicméně tyhle věci bolí, já jsem vysoké sebevědomí tehdy po mateřské s druhým dítětem neměla, byla jsem taková domácí slípka motající se kolem dětí a plotny - tak se dnes zpětně vidím. V noci jsem nespala, obrečela to, mizerně jsem jedla, hubla, měla depresi ... po pár ýdnech jsem se nějak sebrala. Jenže-ona mně provokovala natolik, že jsem řekla manželovi, že toho mám dost, ať si ji srovná, ať mně přestane trápit a nevšímá si mně-prostě, aby jí to neřekl. Tehdy mně poprvé po deseti letech manželství zklamal a zranil - řekl, že to je můj problém. A nezakročil. Obrazně to bylo jinak - on mi s prominutím nasral do mé boty a řekl, ať si to vyčistím, protože ta bota je moje ... tak jsem to viděla - a poté se už vzchopila. Měla jsem dost té situace i jich obou, i když spolu se v té době už evidentně neslézali. Vyrazila jsem do ulic. V butikách jsem se moderně oblékla a svůj potrhlý natrvalený kyblík na své hlavě vyměnila za moderní sestřih, nijakou barvu oživila šmrncovním odstínem a melírem, zvedla hlavu a začala křísit své sebevědomí, které ti dva v tandemu zašlapali nadobro do země. Přesvědčila jsem vnitřně sebe samu, že se mám ráda a že za to stojím, v zrcadle jsem zas měla jiskru v oku a přestala chodit se sklopenou hlavou.
Tyhle věci občas neujdou druhému pohlaví. Už jsem nebyla šedivá myšla ani ušlápnutá chudinka. Možná se i pár lidí nestačilo divit. Na nezájem mužů jsem si najednou stěžovat nemohla. Nevyhledávala jsem žádné sexuální dobrodružství ani jsem nebyla hnána touhou po odplatě-ale když mi zkřížil cestu zajímavý chlap, který mně skutečně zaujal, pozvání na kafe jsem neodmítla. Výčitky svědomí jsem neměla, mně předtím bylo ublíženo a moje důvěra šla vniveč tenkrát ... na tu kávu jsme šli víckrát a fyzicky nás to k sobě přitahovalo. Manžel si mně ovšem taky začal nebývale hledět, pochopila jsem jednoznačně z jeho dalšího chování, že na svůj úlet se sousedkou pyšný ani trochu není a že to nemělo váhu. Jenže znáte to - šrám na duši zůstává - ovšem po čase bolest otupí až zanikne ... s tím zajímavým chlapem jsem nakonec spát začala - chtěla jsem to, bylo to moc hezké, výčitky jsem neměla. Nikdy bych to neudělala, nebýt určitých okolností. Na ten románek ráda vzpomínám, trval asi rok a půl. Náš vztah s mužem se pak postupem času paradoxně upevnil a zlepšil. Svou nevěru jsme si nikdy otevřeně nepřiznali, ale víme své. On musel tušit, ale skousl to, sám měl to své máslo na hlavě. Dnes žijeme ve shodě. Tehdy mi však hezky na duši nebylo. Na druhou stranu - co nezabije, to posílí - platí - my jsme to ustáli-je ovšem potřeba mnoho tolerance. A taky platí, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Dnes považuji za chudinku já onu sousedku. Už sousedky nejsme, my jsme se přestěhovali z paneláku do domu-na sídlišti žije ona a v našem městečku má pověst zdatné rozhoďnožky ... její muž je dost terčem posměchu a narážek - ale nese to statečně. ovšem postavení ani jednoho z nich mi záviděníhodné nepřipadá.

Nebo jste debilové jako já !
Věrnost je má cnost.

Nebo jste debilové jako já !
Věrnost je má cnost.

Ano, Jitulko, my nevěrní jsme taky jen lidi a často se stává, že jsme chvíli nevěrní a chvíli podvádění.
Jednou jsi dole, jednou nahoře.

Nevěra se odpustit asi dá,ale zapomenout nikdy. A po tom, kdy jsem sama byla nevěrná svému partnerovi(nejsem na to hrdá,ale stalo se) jsem k nevěře shovívavější než dřív,protože vím,jak snadno k ní může dojít. Neodsuzujte nevěrníky,jsme jenom lidi.

Jitko, naprosto tě chápu. Jen je problém v tom, že je člověk v takovém špatném psychickém stavu, že se mu prostě NIC nechce, ani si užívat nebo jak to nazvat. Alespoň já to tak mám.

Taky jsem zjistila, že mě ten parchant podvádí, nepřiznal se ale vím to (jsou k tomu indicie - tajné telefonáty, změna vzhledu, větší péče o sebe, nepravidelné služby v "práci". Jsme spolu už 27 let a teď, kdy by jsme na sebe měli více času chce prostor pro sebe a já prý neumím být sama - chachacha, zato on sám být umí - bodejť ne když si užívá s jinou a povídá si s ní po telefonu - cítím to jako příšernou zradu, nevím co dál. Zatím dělám, že mu věřím, že žádnou nemá, ale je to těžké. Zkusím se změnit, bidu taky sama někam chodit, jestli bude žárlit. Třeba mu to ale bude vyhovovat, a bude mít důvod taky si sám chodit kam chce. Parchant, parchant, zmetek a parchant !!!!!