Dá se odpustit nevěra?

Určitě máš pravdu,že...No-a to je právě to.:-).Pokud se partneři rozejdou z důvodu sobeckosti jednoho z partnerů,zůstane (aspoń ze začátku) sám /single) ten druhý (nesobecký).Ten co odchází většinou volí rozchod proto,že odchází za milencem/kou a zakládá tedy novou rodinu (není tedy podle škatulky egoista.Tohle je sice taky škatulka,ale jako příklad proč jsem proti škatulkování myslím stačí :-)

Nevím,připadá mi že se...Určitě máš pravdu,že takové škatulkování není úplně to správné.Ani bych nerad,aby to tak bylo pochopeno.Moje příspěvky byli spíš reakcí na to,jak je vlastně skvělé žít sám.Jistě můžeš být ,,sám,, a nemusíš být vůbec egoista.Existuje spousta zástupných modelů rodiny a pokud tě to naplňuje,proč ne.
Nicméně když to vztáhneš na nevěru jako takovou,rozchody partnerů jsou velkou měrou zaviněny právě sobeckostí jednoho z partnerů,ale zrovna tak může být stovka dalších důvodů proč nebýt spolu.Lidská psychika je spletitý labyrint a co člověk to originál.Tak asi tak.

Nevím,připadá mi že se všechno klade do rovnice-Single=egoista a sobec bez zájmu o rodinu a Ženatý/Vdaná=tolerantní člověk schopný kompromisu,s velkým zájmem o rodinu.Zažila jsem obojí,rodina pro mě vždycky znamenala a znamená hodně.Bohužel manželství nevyšlo,pro mě to byl sice šok,protože jsem v něm žila s tím,že spolu zestárneme.Stalo se a jsem single,teď už spokojený.A je spousta takových-vychovávají nebo vychovali své děti,pomáhají starým rodičům a rodinám dospělých dětí a partnery buď nemají,nebo mají a z nějakého důvodu s ním nežijí.Ale žijí spokojeně.To mě připadají spíš jako sobci někteří lidé žijící v manželství-nemusí to být násilníci,nebo zlí lidé,ale přítomnost a pomoc svého partnera berou jako příliš velkou samozřejmost bez toho aby opláceli stejným.Ale rozhodně bych nikoho neškatulkovala.

ale to souvisí ! přece...Dospělí se taky rádi dívají na pohádky.:)
Čtyřicetileté bezdětné naivky hledající každý den nového prince mohou někoho normálního masírovat? A že by štěstí stálo na tom správném modelu šatů, kabelky a bot? Asi proto v Čechách tolik kvetou falešné kabelky. Princezny si myslí, že na takovou kabelku uloví svého prince vysokých morálních kvalit.:)))))

ale to souvisí ! přece...Tohle je složitější,máš pravdu,že tohle souvisí se stavem společnosti.Mediální masáž na tom bezesporu má svůj vliv.Ale vem si,že tahle společnost žije v relativním blahobytu.Proto místo tradičních vazeb na rodinu nastupují do popředí zájmů uspokojování vlastních potřeb a tužeb.Emoce si žádají pořád další a další vzruchy.Na co se zabývat někým jiným,když tu jsem JÁ.Rodina je pro takové lidi jen zbytečná komplikace,jelikož časem emoce vyprchají a nastupuje vystřízlivění a jsou uvězněni v bludném kruhu hledání,dokud nepochopí hodnotu partnera.

ale to souvisí ! přece nevěra a chování vůči partnerům je také dáno stavem společnosti (priority) a nejenom postoj k nevěře, ale i schopnost odpouštět v zájmu partnerství je společností ovlivněna - vem si jen obsah seriálů (zábavných) třeba Přátelé, Sex ve městě etc- jako normální se prezentuje skupinová výměna případně nezávazný lov (hledání pana božského) Jak nebýt ovlivněn/a takovým masírováním ?

Bohužel,je to tak,ale to je na hodně obsáhlou debatu a to už bychom od tématu hodně odbočili :)))

jako vždy, přesná a výstižná formulace. Dodám jen- v poslední dekádě jako by ego hrálo u lidí prim, počkáme co z toho vyleze...

Řekla bych,že příspěvek...Ino, nějak jak napsal přede mnou "xebechen".
Řekla bych, že ty možná špatně čteš (psala jsem, co mě přináší víc pozitiv, nic o dokonalosti). Ten příspěvek byl jen o odpověď na to, že ne každý dává přednost samostatnosti (když ne přímo samotě), nic víc. Měl to být příklad. Sebe jsem použila jen proto, že to není "prý" ani "jedna paní povídala", jen jak to mám já, nic víc, nic míň. Důležitá byla ta pointa o tom, jestli a kdy stojí za to vztah udržet. Byla to odpověď na to, že někdo nachází štěstí v samotě, že teprv po rozvodu pochopil, jak moc se musel obětovat a přizpůsobovat.

Tady je pěkně vidět, jak jsme různí. Nedělíme se jen na dvě pohlaví. I jedno - ženy, mohou mít jiný pohled na věc (i na svět). Co člověk, to názor. Něco máme stejné nebo hodně podobné, my ženy, v něčem se hodně lišímě. Ty jsi přesně na opačném pólu názorů než já.
Myslela jsem si, že to chápe každý, že nikdo není dokonalý.:-) Taky mám za to, asi na rozdíl od tebe, že vztah je o toleranci a že se dva musí chtít domluvit. A to je mnohem těžší než si jet po svém, ať už v páru sobecky nebo o samotě. Dál snad nemá cenu rozvíjet.

Omyl Ino,ty z toho bohužel nechápeš vůbec nic..Vztah ve dvou je postaven na vzájemné toleranci a respektu.Kdo tohle nepochopí,je z toho pochopitelně flustrovaný a pak už se hledá jen ten viník.Společné soužití je vždycky těžší než singl,proto neexistuje naprosto spokojený pár,kdežto singl se může cítit spokojený.
Singl se totiž zodpovídá pouze vlastnímu egu.Nemusí si klást otázku,jak se cítí ten druhý,případně se jím zabývat.

Přeju každému štěstí....Řekla bych,že příspěvek nade mnou,,vždycky je atd...má svého muže zidealizovaného.Buďto jsi totálně pod pantoflem,nebo si neumím představit,že by tě na svém manželi ale vůbec nic nevadilo. I když člověk miluje,tak nikdo nejsme dokonalí. Vypadá to,že tvůj muž,dítě a ty jste úplně dokonalí. No,klobouk dolů,to jsem ještě neviděla. Aby ses za čas hodně nedivila.
Zato D se mi líbí. Je to názor dospělé a vyrovnané ženy,která má v hlavě jasno.Divím se tvému muži,že to nepoznal a tak tě zanedbává. Oboum přeji hodně štěstí..

Přeju každému štěstí....souhlasím,jen bych ctěla znovu opakovat,že hodně je to i o tom zvyku.Já to měla hodně podobné,vlastně skoro-až na maličkosti totožné.Včetně toho usínání ve dvou a dělby práce.Taky jsem vlastně všechno dělala ráda a nestřílelo se z toho,když se něco nestihlo.A taky se mi muž před lety zbláznil.Tam podobnost končí,protože jsem zůstala sama.Najednou jsem se dozvěděla,co všechno jsem doma zanedbávala a dělala špatně,musela jsem si zvyknout na usínání bez muže vedle sebe.Myslela jsem,že to nikdy nebude možné,ale stalo se-nejen že jsem si zvykla,ale je mi velmi příjemné žít sama.Když potřebuju společnost,není problém,stejně jako když potřebuju s něčím pomoci.Ale jen když chci-a to dřív nebylo.Všechno je najednou jednodušší a vyhovuje mi to,co jsem si kdysi myslela,že nikdy vyhovovat nemůže.nakonec jsem zjistila,že partner pro kterého člověk není až taková samozřejmost se "víc snaží".Nikdy bych neřekla,že to tak bude,ale stalo se a je to příjemné.Stejně jako jsem si dřív myslela,že bych neměnila,myslím si to i dneska-jenže naopak.Takže asi tak.

Přeju každému štěstí....Do manželství jsem vstupoval se stejnými názory jako máš ty, ovšem žena mě z nich za pár let vyléčila.
Že mi to jednou v manželství nebude klapat byla moje nejčernější noční můra, bohužel se vyplnila.
Takže pokud bych se rozvedl, tak už vztah nikdy více.

Přeju každému štěstí....hmm, Tvé názory a životní postoje jsou opravdu kvalitní. Jen je škoda, že takových žen, jako jsi Ty, je málo...

Přeju každému štěstí. Někdo ho vidí v bydlení sám a někdo, stejně jako já, má život nastavený ve dvou. Proto asi zatím nežijem single všichni, i když takových přibývá.
Možná jsem měla štěstí nebo záleží na povaze, nemám pocit, že bych se obětovala. Jen v době, kdy manžel "bláznil" a měl mozek mimo svůj normál.
Jinak vidím štěstí ve dvou. Přestože dělám většinu domácích prací, dělám to dobrovolně a nevadí mi to. Když něco není, nikomu to nevadí - buď se bez toho obejde nebo si poradí sám. Služku rozhodně nedělám. Většinu nakupuji já, když nemůžu, udělá to někdo jiný (žiju momentálně ve třech dospělých v domácnosti, všichni jsou soběstační, jezdí svým autem). Vařím když stihnu a mám náladu. Když uvařeno není, buď si každý doma něco najde (a ten chleba si namaže sám) a nebo si dojdeme na jídlo spolu nebo každý zvlášť. Můj muž nebude vařit nebo uklízet, ale poradí si. Když jsem nemocná, tak mi teplé jídlo sežene a přiveze (to se stalo párkrát, aby mi bylo hodně zle nebo po operaci). Kdyby nebylo vypráno, doveze můj muž prádlo do čistírny/prádelny a když nebudu chtít uklízet, seženeme si paní na úklid.
Nikdy jsem neslyšela, že bych nemohla kdy chci kam chci jít, nebo jet. Můj muž mi ještě dost často sám přidá na to, co mu řeknu, že chci absolvovat nebo si chci koupit (pokud je to jen pro mne, společné věci většinou domlouváme). Přednost mého muže je mimo jiné i to, že není skrblík. Neberu jako oběť, když mají partneři činnosti jakkoli rozdělené, když to oběma vyhovuje.
Jsem v páru spokojená, ráda s mužem jím a spím (myslím spánek, nikoli sex - ten bych tu neventilovala). Spí se mi lépe ve dvou a opačně to také platí. Muži spí rádi se mnou, usínám rychle a spím hrozně tvrdě, nevadí mi žádné chrápání, přenáším prý spánek na toho, kdo spí vedle mne.
Mohla bych se bez muže obejít, ale pro mne je život s ním přináší víc pozitiv než negativ. Jsem technický typ, ale ráda to přenechám partnerovi stejně jako stěhování skříní, za to pro něj dělám jiné věci. Je to o domluvě a jak komu vyhovuje. Pro někoho je klídek sám, pro někoho ve dvou.

Kdo se obětuje při normálním stavu = manželství mu nevyhovuje, tak asi nemá smysl, aby ho udržoval nebo lepil, když je pak ještě hůř a vztah se hroutí úplně nebo mu ten druhý začne dělat pakárnu = peklo na zemi. Ale to si musí každý zvážit sám, co mu nakolik vyhovuje a stojí mu za to.;-)

Jitko, drž se.

Helčo,...Bilda, ale už se stalo:-) Dokonce chodím opakovaně na operační zákroky. Taaaak jsem se bála, že jsem sama a co bude..Váhala jsem a málem přijala nabidku,ale nakonec jsem si hezky sedla, promyslela a zjistila,že to prostě nejde!! Nemůžu být s někym jen kvůli tomu,aby se postaral v případě nemoci. Seběvědomí to asi ani tak není,jako pocit nezávislosti. Ten ze mně vyzařuje-prý dokonale. Takže jsem drze oslovila přítele,kterého si domů netahám a řekla, že potřebuji a že musí..Hlídat domov, psa a topit.Vzal si dovolenou a nic neřekl,jen se nejspíš divil. V záloze jsem měla kamaráda-s kamarády nespím aby bylo jasné. Nakonec jsem zjistila,že se najde vždy ochotný člověk, který nějak pomůže. Poštačka mi nabídla sama od sebe nákupy atd..To jsem nepřijala,ovšem jak vidíte, jde všechno. Jsem na lidi vlídná, když můžu poradím a oni si to pamatují.
Takže nemusím, nemusím se stresovat.Kdyby přišla nemoc která mně odepíše moc a na dlouho, tak se partner obvykle na takovou ženu stejně vybodne-se směju,ale je to časté.
Ano,jak tu někdo píšete, k takovému stavu mysli se musí člověk dopracovat. Nic není hned a já ještě před pár lety nechtěla zůstat sama...ale uplně mně vyléčilo seznamováni a představa,jak si do svého domova nasadím cizího člověka.Taky si netahám práci domů-žejooo:-)
Pepo promin,ale chlapi děsně droběj po zemi, já ted nemusím už denně luxovat. Jsem dnes hodně rozverná a tak taky vtipkuji. Mám skoro stále dobrou náladu, smysl pro nesmysl a blbinky, nemyslím na vážné věci,starosti řeším promtně a nejde-li to, hodím je za hlavu..To si jako single můžu dovolit.
Popis sebe samé? Jsem pořádně střelená, plná humoru a spiš se musím držet,abych nevtipkovala všude a pořád. Jo a jsem rozhodně starší, než 45...to jediné mně štve moooc.
Držte se všichni a žijte si v klidku, jak to jen jde. Zivot je moc fajn a nikdo nemáme právo ho plně obětovat pro druhé...Ani pro dospělé zdravé děti.Už vůbec ne pro stavající partnery,pokud prudí

Já jsem chlap a vidím to stejně.
Už jsem to sem i psal.

Tak ja musim priznat, ze jsem...přesně tak-ty názory, že ženská žijící single je zapšklá a něco jí chybí a dělá z nouze ctnost vede většina chlapů a dost žen, ale je to nehorázná pitomost. Mnohým single občas dnes závidím klid a pohodu.

Tak ja musim priznat, ze jsem jako single moc spokojena! Nejdrive to bylo tezke, ale ted jsem spokojena!
Mozna to vyzni spatne, ale chodim si kam chci, s kym chci a vracim se kdy chci. Kdyz nemam navareno, klidne si namazu chleba s maslem a neresim to.
Za poslednich par let mam nacestovano tolik (vcetne zahranici) jako nikdy v zivote.

Já s tebou Heleno...taky si myslím že je to individuální.A hodně i o zvyku.Já si kdysi absolutně nedovedla představit,že bych žila sama.Sice jsem občas s tou myšlenkou laškovala,ale někde vzadu jsem věděla,že to není to pravé.Teď to mám naopak-a není to rozhodně z nouze ctnost.Ty klady single žití rozhodně převažují nad zápory-aspoň u mě.A na rozdíl od dřívějška s myšlenkou opaku už nelaškuju :-)