Dá se odpustit nevěra?

Tak je to asi všechno v...Někdy je lepší nic nevědět. Zprávy od manžela milenky, i to co zjistíš u manžela, (jedno zda v autě nebo mobilu) jsou dvousečná zbraň. Když jsou pro tebe pozitivní, jsou fajn, když se to nevyvíjí, jak bys ráda, rozhodí tě to víc než když nevíš nic.
Tvůj muž má částečně zatemělý mozek. Je to všude podobné. I já podle mého muže v té době všechno špatně, milenka všechno dobře. Časem jsem se naučila na to odpovídat a obracet to, nejdřív jsem taky nevěděla, co se s manželem stalo, byl to šok, nevěděla jsem, jak s tím nakládat. Bylo to jako by do jeho zevnějšku někdo naistalovat úplně jiný = naprosto odlišný vnitřek, software jsem nepoznávala.:))
Já se naštěstí dozvěděla o milence nejméně po roce a i pak jsem se dozvídala věci zpětně. Možná se to lépe snáší. Ten můj s milenkou jezdil lyžovat do Alp, na výlety si létali po Evropě.....
A věci jsem roztříhala.:-)) Ale byly to věci mého muže a bylo to až po nějaké době, kdy mi došlo, že ty různé věci (hlavně oblečení) jsou dárky od milenky. Dala jsem to na hromadu a zlikvidovala všechno najednou. Manžel se vztekal, já na to, že krámy od děvky nemají u mě doma v mé blízkosti co dělat.
Můj muž se možná lišil v tom, že i když jsme se hrozně pohádali s tím, že bude rozvod, odjel a za chvíli volal, že všechno je jinak, že se rozvádět nechce. To se opakovalo mockrát (a při tom milenku nikdy přímo nepřiznával). Na jednu stranu hrozný, na druhou on o rozchodu nebyl přesvědčený a milenka nevítězila, i když dělala co mohla každý den. Je děsný v tom být a neutéct (mockrát jsem se rozmýšlela, že to zabalím). Napadaly mne různé věci včetně otrušíku nebo kafe od žida pro manžela.:-)))
V době, kdy bylo negativ od manžela nejvíc, jsem se snažila to neposlouchat a přecházet je (ne že bych se vždy udržela), ale snažila jsem se "jet si po svém" a přečkat. Snažila jsem se věřit, že se to zlepší.

Jestli se opravdu manžel milenky rozvede, do karet ti to nehraje. Milenka bude dělat psí kusy, aby utáhla tvého muže. O toho jejího jí asi moc nejde (těžko říct, zda je taky dost zblblá zamilovaností nebo jestli se jí tenhle vztaj hodí zrovna do krámu, protože má svého muže plné zuby už déle).
Je jen na tobě, co vydržíš a jak s tím naložíš. Vím, jak je to těžký. V jednu chvíli jsem přemýšlela dokdy ještě mám být loajální a na svůj úkor držet rodinu, a odkdy mám být už jen za sebe (a dítě), myslet na naše zájmy bez ohledu na manžela. U každého ten okamžik nastane někdy jindy.
Musela jsem tehdy počítat podobně jako ty z čeho budeme žít. Dítě bylo dost náchylné na angíny, nemohl kvůli tomu chodit do školky. Neměla jsem, kdo by ho v době nemoci hlídal, pomohl vyzvednout z družiny, když už chodil do školy (rodiče chodili do práce, stavěli dům a starali se o mého malého bratra; kamarádky z okolí měly svých starostí dost - jedné rozvedené jsem pomáhala já, takže jsem věděla, o čem to je zůstat sama). Být tebou, snažila bych se ještě počkat a jestli to nejde, tak vytáhnout z manžela něco za ty hory = peníze (vymysli si, na co je nutně potřebuješ, mě se povedlo vytáhnout za jeho Malorku 100 tisíc, mít nějakou zálohu příjemější než být bez koruny). Jestli má aspoň nějaké výčitky, jako ten můj (každý je nemá), tak z něj něco vypadne a tobě se budou hodit.;-)

Jitko, takhle presne to...Ano,jak už jsm psala dřív,tak takhle to bývá.Jak je vidět,tak u jeho přítelkyně to i vyšlo.Ono je to i výhodné,pro tu zahýbající stranu-když jejich manžel/ka nereaguje podle předpokladu a žádost nepodává,nemusí skrývat svoji rozladěnost a husto doma stupňovat.Když ani to partnera nepohne k žádosti,je aspoň tak vystresovaný,že není problém podat žádost sám.S tím že rozvod je kvůli chování partnera a ne v nevěře.Jako bonus můžou tu nevěru odůvodnit právě chováním svého protějšku-kdo by přece s někým takovým mohl vydržet?No-Jitce přeju silné nervy

moc Ti držím pěsti, měj sílu to přežít. Neváhej, na rozvod podej.

Tak je to asi všechno v...Jitko, takhle presne to probihalo u nas! On zacal byt na me strasne hnusny, abych podala zadost o rozvod ja a on mel "ciste ruce". Ale to mi doslo az po letech, protoze jsem tehdy o jeho mimomanzelskem vztahu nevedela. Po nekolika letech prisla dalsi nevera (tehdy mi rekl i o te prvni), a to uz byl konec manzelstvi.
Dnes zije sam. Ta, kvuli ktere odesel, si nasla (soubezne) dalsiho milence...
Drzim ti palce, at to ustojis!

Jitko, bereš to velmi...Tak je to asi všechno v háji. On je od té soboty opravdu, jako vyměněný. Vymytý mozek. Dneska jsem šla na akci. Přijel domů před sedmou a zdrbal mě, že už nečekám venku. Jak bych mohla, když jsem nevěděla, kdy dorazí... s holkama bylo fajn, ale pouze do té doby, než jsem přijela domů. To mě zpražil hned ve dveřích, že jsem doma nějak brzy. Přijela jsem ve 23hod a malý ještě nespal. Ležel sice, ale nespal. Tak jsem se ho hezky zeptala, kdy ho dával spát... prý, "co ti po tom. Podívej se na sebe, vypadáš, jako smrtka, měla by sis těch prášků zobnout víc" zůstala jsem stát, jako opařená. Šla jsem uspat malého, okoupala jsem se... a ten už spal. Tak mi to nedalo a šla jsem se mu podívat do auta. Takže tam má v tašce její plavky (měla jsem sto chutí je rozstříhat) a dětský bobek (sedačku), takže pořád někam tahají děcka...
A aby to nebylo málo, zapla jsem si pc a její manžel mi poslal mejl, že už se doma neudržel, po tom, co se s mou polovičkou domlouvali, že pojedou příští víkend na hory a její holky berou ssebou... a řekl jí, že podává žádost o rozvod, sdělil to i tchýni a tchánovi, ti prý to vzali normálně, ale co na to řekla ona, to nevím. Jo a ještě jí říkal, že s ní svede boj o děcka... síla, co? Jak mě už to nebaví. Jsem tím vším znechucená a je mi z něj zle. Pokrok. Už se nechci tulit. Po tom víkendu opravdu ne...a teď babo raď...

neznám... my za celých 8let...Jitko, bereš to velmi rozumně a dobře a já si myslím, že ustojíš věci také dobře a že toto je jen těžké, ale přechodné období tvého života. Myslím, že co vyšlem životu, to on nám vrací zpátky, ty jsi pozitivní, nedusíš v sobě negativní pocity ani nenávist a takoví lidé jako ty sklízejí dobré plody, byť se na ně někdy čeká ....

Ještě k božím mlýnům.:-)

Podle mojí zkušenosti melou velmi spolehlivě. Obecně, nikoli jen ve spojitosti s nevěrou.
Někdy to trvá déle, někdy je to neuvěřitelně rychlé. Několikrát mmě zaskočilo, jak to funguje.
Není třeba si špinit ruce a svědomí pomstou.:-))))

Každý jsme jiný a je to dobře, jinak by byla na světě nuda.
Bez citů - lásky a zamilovanosti (i když jsou s nimi spojené i vztahové problémy) by byl život otrava, aspoň pro mě. "Věřím na lásku" a nemyslím, že jsem totálně naivní cvok.
Nechtěla bych žít sama, jsem vyloženě párový člověk. Možná k samotě někdy taky dospěju, nevím. Dokud jsou doma ještě děti, myslím, si, že je mají vychovávat oba rodiče, rodina má být úplná, děti mají mít příklad obou pohlaví. Vůbec nerozumím ženám, co si dítě pořizují sami.
Jasně že vše je o domluvě a kompromisu, ale zdá se mi to příjemější než samota. Někdo tomu možná říká neúcta, mě klasický model - dva, co spolu žijí v páru, vyhovuje.
Zbavit se partnera = vyhodit ho, to umí každý (jen to někomu chvíli trvá než se vyrovná se svými city). Pro mne je umění si vztah udržet a potíže přestát. A to je víc na ženě. A je to leckdy velké umění.:-) Podle mne je lépe si manžela nechat dokud je užitečný nebo nemám lepšího než se ho okamžitě vyhodit (dobrých perspektivních mužů tolik není, a proto je o ně taková rvačka; o ty - s prominutím, neschopné pitomce, alkoholiky, násilníky...... se ženský mezi sebou neperou).;-)
Člověk se nesmí nechat odradit neúspěchem ve vztahu. Pěkný příklad je moje sousedka. Její první manžel byl děvkař, z druhého se po čase stal alkoholik (vyléčil se na její popud, ale bylo to o to těžší, že se jí upil tatínek, když byla ještě malá a později i starší bratr). Obě její manželství byla i nějakou dobu šťastná, z každého má jedno dítě. Napotřetí si ve 45 vzala za muže švýcara a toto manželství je zatím velmi šťastné. Takže nikdy není pozdě.

Kláro máš recht. i když...neznám... my za celých 8let nebyli jedinou noc bez sebe. Jedině tehdy, když jsem byla v porodnici. I manžel to tak cítil a oba jsme to brali, že to tak má být a je to v pořádku (mimochodem, u našich to bylo stejně, jezdili všude spolu a byli šťastní, do té doby, než se taťka zranil, ale to je někde jinde). Byl to takový domácí papuček, kterému stačila jeho hrstka známých a nejbližší rodina. Když byl s náma doma a byli u nás kluci, nikdy mu nic nezcházelo a teď chytil druhou mízu. Je fakt, že se mu jeho brácha posmíval, že je papuč, ale jemu to tak vyhovovalo...a teď? Kdyby si byl více užíval, možná by to tak nedopadlo, ale to je vedlejší... teď jel zrovna na sosno, tak jsem zvědavá na papíry, co v nich bude. Už se těším.. Hahaha...
Je fakt, že k procitnutí, musí dospět každý sám, někomu to trvá kradší dobu, někdo se v tom plácá déle, jako já. Vlastně měsíc a půl...V této chvíli začínám cítit lhostejnost...ale vím, že se ráno vzbudím a bude to jinak. Prostě chci odejít s čistým štítem a svědomím, že jsem pro záchranu našeho manželství udělala všechno...
soběstačnost... ano, ale nesměla bych být na čtyřleté mateřské... asi bych se rozhodovala jinak, kdybych už pracovala... moc mi to tady pomáhá, vypíšu se a je mi líp, ikdyž vím, že konečné rozhodnutí je samozřejmě na mě. Teď prostě žiju ze dne na den a ani to jinak nejde... ale děkuji...sebevraždu páchat nehodlám a ani se ze mně nestane alkoholička. Nemám potřebu a za to jsem na sebe pyšná. Alespoň za něco...

Kláro máš recht. i když...Pro Pepu - i tady z mé strany souhlas s tím, co píšeš. Jsem toho nátoru, že dnešní rozmazlenost se netýká jen chlapců a mladých mužů, ale i mladých žen. Moje třicetiletá kolegyně žije sama v bytečku, ale své prádlo nosí mamince a táta je žehlí, protože v té rodině prostě žehlí muž coby světlá výjimka. Dnešní normální chlap ve věku čtyřicet a výše se obejde bez ženy, uvaří si a postará se o sebe. Vlastního muže řadím do této skupiny. Ale považuju to za normální. Čtyřicetiletý chlap není dítě. Mladá generace je dnes jiná a má jiné nároky a není ochotna dělat příliš kompromisy. Chtějí hned vše-práci, byt, auto, mladé ženy hodně solventní muže a mladí muži hodně poddajné ženy s péčí jako od maminky. Kosa tu naráží poněkud na kámen. My jsme se brali bez bytu a rok na něj čekali, žili od výplaty k výplatě, jezdili vlakem řádku let, vydělávali pár šprdlíků a vše pořizovali postupně. A vydrželo nám to dvacet tři let-asi proto, že jsme nikdy nedostali nic zadarmo, museli jsme makat a snažit se-a ve zdravém vztahu společné problémy dvojici stmelí, nerozdělují. Tím se nechci chvástat, moje manželství nedávno prošlo těžkou krizí.

Pro Leu - bez lásky by byl život smutný a víra v ni je hnací motor. V dnešním arogantním a cynickém uhoněném světě, kterému vládne honba za penězi je krásné ji potkat a žít. Pak ji opečovávat jako vzácnou rostlinu, protože ona vzácná je a nikdy jí nebude na světě dost. Prožila jsem hodně a mnohé ne nijak veselé a ve vztazích došlo i na zklamání, kompromisy. Přesto věřím v existenci správných chlapů a vždy budu. I v lásku.

pro Lenku-taky ten pocit znám, taková malá dovolená od manželství není na škodu. Když jsou děti malé, je to pořád stejná honička, ale když jsou větší, jako ty moje, mám opravdu paradoxně nějak volněji, když je chlap služebně na cestách. On mi sice pomáhá, ale umím zvolnit a sednout ke knize spíš v jeho nepřítomnosti. Jsem stará škola a konzerva vychovaná k tomu, že pohodu doma dělá žena. Nicméně jsem se lety naučila, že ne vždy to, co mi maminka a tatínek tloukli do hlavy je to nejlepší. Mění se doba, my všichni. To, že něco tvrdí rodiče, neznamená, že to je správně. Pokud se ve vztahu snaží jen jeden, jde vztah většinou časem do kytek.

Kláro máš recht. i když žiju v relativně spokojeném manželství (leč sexu mám jako šafránu, a to ne proto, že bych nechtěla), vždy když ten můj někam odjede na víc dní, cítím se mnohem svobodnější, najednoi začnu dělat věci pro sebe, mám větší chuť do života ... znáte holky ten pocit? a on se pak vrátí, já jsem ráda, a za chvíli zjistím, že život s ním je neustálý kompromis a podřizování se jeho tempu, které neuznává nic jiného než sebe

nerada to říkám, je to divné, ale moje máma co si pamatuju zažívala to samé, když táta vypadl třeba na služební cestu - takže - ZNÁTE TO TAKY? to slaměné vdovství, které je docela fajn?

hodně lidí má z mého...Kláro, máš úplnou pravdu naprosto ve všem. Přesto si myslím, že "na lásku nevěřím" a "chlap mi přes práh nemůže" není svobodná volba. Že k tomu dojde člověk přes nějaké zklamání, se kterým se nevyrovnal. Proto si myslím, že když Jitka řeší věci podle toho, jak to zrovna cítí, i když třeba nemá tu správnou hrdost, je to lepší. Možná nakonec taky dojde k tomu, že jí to za to nestojí a možná přijde o nějakou tu hrdost, ale bude to nějaký přirozený vývoj. Já něco podobného prožívám už docela dlouho a taky už vím, že ho nechci, ale chlapy mám i nadále ráda a na lásku věřím.

hodně lidí má z mého...Souhlasím s tebou a už jsem souhlasil i s Helenou.
Vidím to přesně stejně, jako vy dvě, akorát samozřejmě obráceně.
Dnes jsou lidé už většinou plně soběstační a není tedy potřeba se s někým v domácnosti otravovat.
Taky jsem přemýšlel, co bych dělal, kdybych se rozvedl a jednoznačně by mi ženská už nesměla do baráku.
Hlavně ty dnešní mladé rozmazlené fifleny, co neumí uklidit a uvařit ani sobě, natož se postarat o rodinu.
Prostě jsou zvyklé na rodičovský servis.

taky si myslím, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě, jen je škoda, že až tak moc pomalu...

...v tom případě jsi...hodně lidí má z mého pohledu zvláštní názor na úlohu chlapa v životě ženy. Je opravdu tak nenahraditelný ? dnes, když jsou ženy finančně soběstačné, zaměstnané ...opravdu nevěříte, že žena žijící single může být spokojená ? Třeba i šťastná ? Kromě rodiny, dětí, jejich výchovy, manželství a starosti o domácnost nemá čím podstatným zaplnit život ? Proč by měla být Helena zahořklá ? Má konečně volný čas pro sebe a může dělat to, co ji baví. Třeba řadu let pečovala o druhé na úkor svých potřeb, tužeb a zájmů, tak jak to my ženy v manželství zpravidla děláme a očekává se to od nás. Jistě se setkávám s názorem, že žena bez muže je ženská jen napůl. Že nemá jaksi firmu a tedy ... přitom znám řádku rozvedených žen a říkáme si pravdu, nemám důvod jim nevěřit, že po rozvodu z nich spadla tíha a jsou zas spokojené. Ono je totiž lepší nemít žádný vztah, než mít špatný. V tom dobrém by se dalo předpokládat, že si manželé budou pomáhat, mít k sobě úctu, žena bude dávat muži pohodu a on jí bude na oplátku oporou a pomocníkem, bude ji chránit. Kolik mužů tohle dovede ? Nastupuje generace rozmazlených mamánků a moje třicetileté kolegyně ohrnují nos a říkají, že než do domu tohle, raději nic nebo psa. Nechtějí svému vyvolenému nahrazovat matku, mamahotel a mamaservis, jen s tím rozdílem, že tam na rozdíl od matky budou plnit navíc pochopitelně svou roli v posteli.
Moji mužští přátelé a občas i nějaká žena tvrdí, že říká-li svobodná třicítka nebo rozvedená žena, že je tak spokojená-bez muže, jedná se o přetvářku, že si ty ženy něco namlouvají a něco jim moc chybí. Já si to naopak nemyslím. Život bez partnera je především nesmírně pohodlný, to ano. Zvlášť pro ženu. A především pak může bý i naplněný, má-li ta žena něco z dalších mnoha věcí, které život nabízí-dobrou práci, která ji baví, koníčky, zájmy, přátele. Je ušetřena mnohé honičky a spousty starostí s dětmi a tím vším, co mnaželský život přináší. Mnoha zklamání, o nevěře a partnerských krizích a rozvodech je slyšet a možno číst opravdu hodně. Podotýkám, že žiju dvacet tři let ve vztahu s jedním mužem, mám s ním dvě děti a byla to moje svobodná volba. Na druhou stranu jsem přesvědčená, že Helena a mnoho jiných tzv. zvenčí osamělých žen jsou spokojeny. Ta samota je dobrovolná a tudíž příjemná. Najít si muže mohou, proč ne-pokud o to stojí a opravdu ne každá o to stojí.

Omlouvám se, že jsem poněkud odbočila od tématu, ale nedalo mi to nereagovat ... jinak Jitce držím palce !!

nechceš tam toho mého miláčka poslat hned? Byla bych ti za to vděčná. Ani nevíš jak...

Řeknu vám to tedy polopatě: Kdo je smilník, půjde do pekla! Kdo je modlář, půjde do pekla! Kdo je cizoložník, půjde do pekla!

Kláro, já jsem něco......v tom případě jsi neměla štěstí na chlapy.
A nic není jednoznačný.Pokud si sama nepřipouštíš lásku,nemůžeš jí ani očekávat.Ani diamanty nenajdeš,kdekoliv kopneš do země..Víš kam s tím mířím,že jo.

Mám to stejné, jako Helena, akorát samozřejmě obráceně. Bohužel jsem ženatý, ale kdybych se rozvedl, tak už by mi žádná ženská do baráku nesměla.

Kláro, já jsem něco...Heleno, možná sis zachovala sebeúctu, ale připadáš mi nějaká zahořklá.