Vzpomínky na totáč :-))

Nezapomněli, nebo chceš...Je vidět, že milanovi jde hlavně o třešničky:-)
Ale já tenkrát kupovala svetříky za 250 a dnes taky:-)
Já bych cenu třešní ještě více napálila. Takový protikomunistický protest po česku:-)

Ona to zas taková totalita...Tak největší vůl jsi tady ty, Milane. Příspěvkem včera 15.28 jsi svým demagogickým výlevům dal fakt korunu. Nejvíc tu kukáš ty, "Hřebejku".

Kdybys žvanil vtipy o tehdejších představitelích někde nahlas, sedíš raz dva. A ony ty tvé příspěvky jsou hodné jestli ne kriminálníka, tak přinejmenším bezpáteřního člověka. Na takových jako jsi ty minulý režim stavěl. Komunisti se podepsali na celé zemi, jak na hospodaření, tak na charakterech lidí. Trvalo to příliš dlouho, navázat na kapitalismus a prsperující zemi, jakou jsme měli, není lehké.

Demokracie není dokonalá, a kdo si myslel, že bude, tak je přinejmenším naivní, ale proti jakékoli totalitě je to supr zřízení.

Nezapomněli, nebo chceš snad tvrdit, že dnes je mzda 30x vyšší než v r. 1989?
Nebo dnes je průměr 75.000,-Kč??

Nějak jste zapomněli na výši průměrné mzdy dnes a tenkrát - nehraje to tam nějakou roli - u těch cen za ovoce???

Za socialismu bylo líp, lidi se měli rádi, byli na sebe hodní. Dnes je člověk člověku vlkem! A jak se dnes krade to je hrůza!

Honzo ty si ale vůl. Ony totiž ty meruňky stojí 70,-Kč/kg. Broskve 49,-Kč. Jablka 40,-Kč. Švestky 29-35,-Kč. (pokud nekupuju ty umělé chemické ze supermarketu-pravda, ty jsou o nějakou kačku levnější).
Ceny které uvádím jsou z brněnského Zelného rynku. To znamená, že běžné tuzemské ovoce je dnes asi 30x dražší, než bylo za socialismu!

Pro lime a jeho "Je mi již 60 let a mám ještě dobrou pamět na to, abych mohl porovnat to, že za " totáče" stál 1 kg třešní 1,50.-Kč a dnes tytéž třešně z téhož stromu za minimálního přispění jeho majitele na to aby znovu vyrostly stojí v běžném obchodě 60.- a více."

No lime nechci urazet ale na svych 60 jsi dost velkej moula.

Dobrý večer, tak copak jste dneska smysluplně vyřešili?

...pohadky o Hloupem Honzovi...

Ty stopky do ruky, abys věděl, jak dlouho budeš to kilo trhat, musíš si to prostě zúkolovat

Lime, až příští rok dozrají někde na stromě třešně, vezmi si žebřík, stopky a natrhej kilo třešní. Ne bez stopek, p´ěkně se stopečkama. To totiž nejsou meruňky, kilo máš natrhané hned, ale třešně? Ten kdo třešně pěstuje, trhá a prodává, musí vydělat ne?

Vážené soudružky a...Hele, Lime, třešně za 1,50 Kč si vypěstuj, syrečky si snad doma dělat nemusíš a mléko plný bifenylů si taky můžeš doma vyrobit, jestli se ti po něm tak stýská...? A pokud jde o restituce, zkus si o něco říct, co to udělá...Pak zase napiš, je s tebou sranda...

Vážené soudružky a...Buď klidný/á nejsem žádný pisálek a v mém blízkém okolí nikdo byt nedostal, ani z rodiny, ani z širokého příbuzenstva ani z přátel a kamarádů. Nikdo totiž nebyl ani komunista, ani voják, ani mimopražský přistěhovalec, ani nic dalšího, komu se byty přidělovali. Někteří bydleli 3 generace = 4 dospělí, 4 děti ve 2+1. Dvě rodiny v 1+1 nebyli vyjímkou, léta v pořadnících bez úspěchu. Ani mistrovi na stavbě a stavbyvedoucímu v mé rodině se nepodařilo "dostat" byt. Většina si časem, po dlouhých letech, pomohla sama - svépomocné stavění, koupě. Přidělování bytů zadarmo ve velkém jsou jen kecy, ty chytrej. Takže nevidím rozdíl dům/byt splácet nebo léta šetřit, léta stavět, a pak teprv bydlet. Půjčka a splácení taky nebyla vyjímka.

Vážené soudružky a...Kdybychom to měli brát tak jako vy, tak bychom se museli jít odstřelit.Je to tak,jak to je a kdo pracuje nehladoví.Za komunistů byla umělá přezaměstnanost,proto měl každý práci a také vývoj jde kupředu,spoustu práce dnes dělají stroje tak je potřeba meně lidí,za to žádná vláda nemůže.Je ohromně pohodlné nadávat,kritizovat,ale všichni vy kritikové máte možnost vstoupit do politiky a ukázat, jak se to dělá poctivě .

Vážené soudružky a...Milý Lime, co říct?! Volte komunisty a doufejte!

Vážené soudružky a...Problém je,že ti soudruzi se ani neodstěhovali,ani neumřeli! Jsou mezi námi a škodí,jako uměli vždycky. A hrabou pod sebe.

Vážené soudružky a vážení soudruzi. Po vzevrubném prostudování všech vašich logických i nelogických příspěvků k tématu Vzpomínky na totáč mám na vás píšíci i opisující autory příspěvků jen několik málo dotazů :

1. V jaké době, kde a hlavně za co vystudovaly dnešní hlavy pomazané, které jsou rádoby státotvorné existence ( počínaje " mouřenínem" a konče dnešním prezidentem ) ? Vždyť přece, kdo bojoval proti socialismu a bylo to o něm jakkoliv známo, neměl šanci vystudovat ani střední školu a táto má generace se pyšní tituly JUDr. PUDr. Ing., Prof. CSc. a podobně. Co to jsou za lidi, kteří si dělají nároky na Lucernu, polovinu letiště Ruzyně a podobně a to v nějaké podivné a zcela nepřehledné restituci ? Dnes se vrací každému to, o co si jen náznakem řekne a mně nedal dosud nikdo nic.

2. Je mi již 60 let a mám ještě dobrou pamět na to, abych mohl porovnat to, že za " totáče" stál 1 kg třešní 1,50.-Kč a dnes tytéž třešně z téhož stromu za minimálního přispění jeho majitele na to aby znovu vyrostly stojí v běžném obchodě 60.- a více. V čem je tedy nutno vidět toto zcela neúměrné a přímo umělé navyšování této ceny ? Kráva se také pase stále stejným způsobem a rovněž tak se i stejně dojí jako před 40 a více léty a to mléko, které bylo kdysi skutečně mlékem se i dalo pít. A´T mi některý z těch pisálků, kteří tvrdí, že kvali tapotavin je nyní za zlodějů lepší, zkusí udělat z mléka koupeného za i nejdražší peníze t.j. v pozlacené láhvi udělat doma sýr. Pokud se mu to podaří, tak je buď to kouzelník nebo to dělá z mléka z vlastní zahrádky.

3. K bytové otázce mohu uvést jen to, že za totáče musel být podle nějakého písálka v Praze asi každý komunista, když tam dostal byt a bydlí v něm dodnes. Nebo se snad mýlím ? Havel je ve svém jednom z prostoduchých projevů nazval králikárnáma a dnešní vyděrači neví, kolik by za nájem tohoto kutlochu už chtěli a při tom do něj nevrazili ani korunu.

Madlo na konci 80. let se...naprostý souhlas

http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-archiv-specialu-20-let-od-revoluce/95987/zivot-v-socialismu-to-byla-legrace.html

8. října 2009
V obchodech to tenkrát vypadalo jako u snědeného krámu. Přesto byly fronty denním chlebem.
.Neuvěřitelných třiačtyřicet let prodávala Jaroslava Hnízdová v Bílé labuti, nejstarším pražském obchodním domě. Většinou pánskou módu. „Chlapi se lépe obsluhovali. Nepotřebovali si deset věcí vyzkoušet, pokud ovšem nepřišli s manželkou,“ vysvětluje svou věrnost sakům jedenašedesátiletá důchodkyně, která v domě stále vypomáhá.

Před revolucí prodávala dederonové košile, laminové kabáty, tesilové kalhoty nebo saka z krimplenu. O věci z manžestru bývaly bitvy.

„Tenkrát lidé chodili jako ve stejnokrojích. V Makytě Púchov ušili pár stovek pěkných šatů a pak se v nich ženské potkávaly. Z venkova jezdily zájezdy do divadla a předtím hrrr na nákupy,“ říká s úsměvem pamětnice Hnízdová.

Nejstarší obchodní dům v Praze otevřel pár dnů po německé okupaci, letos si připomíná sedmdesát let. Dnešní Bílá labuť má daleko do nablýskaných nonstop otevřených nákupních center. I díky strategické poloze jí ale zákazníci zůstali věrní.

Po „mlíčňáku“ teskní

Mezi prodejní hity starých časů patřily třeba tenisky prestižky, chlupaté čepice z leskyma anebo takzvaná céčka, zaručený sběratelský artikl „Husákových dětí“. Původně plastové části závěsů do oken a dveří, které se daly řetězit, podnítily doslova céčkovou horečku.

Justině Kralevičové, která pracovala čtvrtstoletí jako kvalitářka a inspektorka potravinářských prodejen, je smutno po mléčných barech. Jako byl třeba mlíčňák na Václaváku nebo na Karlově náměstí. Nabízely zdravé snídaně a před jejich jahodovým koktejlem se údajně ten dnešní, třeba z McDonaldu může stydět.

„Jinak byl výběr potravin mizerný, ale troufám si říct, že kvalitu a jakost lahůdek jsme hlídali bedlivěji než teď. Dělali jsme pravidelné kontroly, odebíraly vzorky chlebíčků a pak jsme je anonymně bodovaly. Na vysoké úrovni byly třeba lahůdky v Domě potravin nahoře na Václaváku,“ tvrdí Kralevičová, která dnes působí v komisi obchodu a služeb Prahy 1. V dnešních obchodech postrádá chlebíčky podle starých receptů a norem. Jednou ze světlých výjimek je podle ní lahůdkářská prodejna Zlatý kříž v Jungmannově ulici.

Dana Svobodová se vyučila prodavačkou zeleniny a jejím prvním působištěm byla tržnice, do které se vcházelo z Rytířské ulice.

Prodávala maso, později i zeleninu. „Měli jsme ryby i zvěřinu. Někdy nám přivezli i kance, nebo srnu, což bylo na tehdejší dobu nevídané. Stály tam ale neskutečné fronty. Lidé prosili, abych jim tu a tam něco schovala, ale já nemám v povaze někoho zvýhodňovat,“ vzpomíná dvaačtyřicetiletá Svobodová.

S trochou štěstí se daly v tržnici sehnat banány a pomeranče. Lidé brali nadšeně i ty jedovatě zelené „kubánské“ s tvrdou kůrou, které téměř nešly oloupat. Zato měly sladkou chuť.

„Neměli jsme pokladnu, ani kalkulačku. Peníze jsme sypali do kovového šuplíku a částky sčítali na dlouhém papírku. Všechny cifry hezky pod sebe. Na učňáku nás ale vycvičili, měli jsme tam skvělého mistra,“ říká Dana Svobodová, která dnes prodává módní oděvy v butiku Adelaide Jungmanově ulici.

Za bony do Tuzexu

Každý čtvrtek se před knihkupectvím vlnily fronty na knihy. Pro lepší potraviny lidé chodili do prodejen ESO. Šťastlivci, co si sehnali bony nebo valuty, se mohli vyparádit v prodejnách Tuzexu. Před prodejnou v Krymské ulici čekaly zástupy lidí na džíny. Z Červeného vrchu v Dejvicích se zase nosily tuzexové lahůdky. Za bony byly k mání kvalitní zahraniční čokolády, alkohol, kosmetika či spodní prádlo.

Po listopadové revoluci vyrostla na okrajích Prahy mamutí nákupní centra a zákazníci dychtivě otevřeli svá srdce konzumu.