Vzpomínky na totáč :-))

Milá Jano jenomže ta lednička za 3.800,-Kč byla na celej život. Dnes ti lednička vydrží přesně 2 roky (soudruzi kapitalisté se to tak naučili vyrábět, aby vydržela přesně záruční dobu) a potom musíš buď dát 10.000,- za opravu, nebo rovnou koupit novou. Tak je to se vším. Jsi velmi hloupá, když poukazuješ na to, že se nosili zmijovky, šusťáky atd...Tenkrát byla taková móda, holt. Dnes zas všechny ženský nosí lodičky do špice, holky nosí trička do půl břicha (to je mnohem nevkusnější, když vystavujou ty svoje špeky, než ta šusťákovina), chlapi chodí vystříhaní dohola s kšiltovkama. Za 30 let se tomu budou lidé smát stejně, jako se dnes směješ těm šusťákům. A prosím nesrovnávejte tu pořád socialismus 50. let (kdy skutečně zřejmě docházelo k bezpráví)se
socialismrm 70. let, o kterém mluvím já.
A mimochodem ač jsem ve škole chodil do náboženství a každou neděli s babičkou do kostela, normálně jsem vystudoval střední školu!

Za totáče se vyprávěl vtip: Paní žádá v obchodě 2 metráky čočky. Prodavač se diví, proč tolik? Paní odpovídá: Čočku přeberu, uvařím polévku a s tím pískem co zbude, manžel nahodí barák. Taková to byla kvalita
Už jsem seniorka, pamatuji na dobu, jaká to byla krása, když všichni nosili mrazovky hubertusy a zmijovky. Nebo šusťáky, to byla krása, nebo pruhovaná hoptrika, dederonové bílé košile, vůbec jsme se nelišili....
Fuj tu dobu bych nechtěla vrátit ani za nic. V roce 1970 lednička Calex 120, stála 3800,-, jako dělnice jsem na ni dělala 3 měsíce, atd atd

Milane, ty jsi s prominutím vůl. To se prostě jinak říct nedá, slušnější výraz pro to nemám. Vědět, jak to vypadalo, na to nepotřebuju nějakýho Hřebejka!
V mé rodině přímo znárodněný majetek, dědeček zavřený za to, že něco měl, babička s malými dětmi splácela dluhy za půjčky na jejich podnik dlouhá léta. Majetek zabavili, půjčky, které měli, jim nechali - to byli tehdejší vymoženosti. Děti některých nesměli studovat a horší věci.
A co má být, žes nebyl ve straně a nechodil do průvodu?:-))) Takových bylo. Ani do Jugošky jsme my nesměli.
A co kostel? - tam jsi chodil?

Těm, komu neměli co sebrat a co dělali hluchý a slepý nebo přisluhovali, tak takovým režim nevadil.

Jano, hned trefa, co? - takhle se vyjadřuje jen komunista. Doktor ti říká o zvonění klíči, a dřív jsi chodila do SANOPZu nebo ti o něm a vybavení tam tví předáci neříkali?

Při zmínkách o skvělé kvalitě masa a uzenin za totáče se válím smíchy.:-))) Jednak si pamatuju ty úplně prázdné krámy, a jednak jeden dědeček býval majitel velkého řeznictví s jídelnou než mu ho sebrali.

Vždy bude dost těch, co myslí jen na sebe a donekonečna budou poukazovat na máslo za 10, mlíko za 2 a točený za 1.70...... a vystačí s tím až do smrti.:-)))
Letci z Anglie, Paní Horáková, třetí odboj a další jsou jen špička ledovce. Kolika ostatním lidem a jejich rodinám víc či méně ublížili. Některé to nezajímalo a nikdy zajímat nebude. Stačí jim ke štěstí "lančmít", prázdné krámy.

Žalář je čest, ne ponížení... Dokumentární tetralogie Jiřího Stránského a Milana Maryšky věnovaná neokázalým hrdinům třetího odboje, aby neslavné kapitoly české historie neupadly v zapomnění (2000).

Dokumentární tetralogie o neslavné historické epoše je jen malou splátkou velkého dluhu většiny společnosti vůči obětem komunistického režimu i vlastnímu svědomí. Předkládá řadu svědectví o hrdinství i zbabělosti, charakterech i bezcharakternosti účastníků tzv. třídního boje. Druhá část je věnována především soudním procesům, které na 270 lidí poslaly na šibenici a desetitisíce do kriminálu, připomíná osudy Milady Horákové a generála Píky.

Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 následovala tzv. normalizace. Přinesla čistky v KSČ i celé společnosti. Z práce byly vyhozeny tisíce "nespolehlivých" občanů. Na rozdíl od sovětské okupace byli hlavními aktéry normalizace sami Češi a Slováci.

Názory na to, kdy začala tzv. normalizace se různí. Někdo tvrdí, že to bylo hned po okupaci v srpnu 1968, kdy se začali kolaboranti v čele s Husákem drát do vysokých funkcí. Jiní říkají, že to bylo v srpnu 1969, kdy 21. srpna brutálně zasáhla komunistická policie, Lidové milice a armáda proti demonstrantům. Asi nejmarkantnějším projevem začátku normalizace byly čistky v KSČ a celé společnosti. Ti, kteří nesouhlasili s okupací, museli odejít ze svých míst a začaly tvrdé postihy. Dotkly se statisíců lidí.

Ja ve strane byla a jedine co...Každý si mele ze své zkušenosti. A každá zkušenost nemusí být pěkná. Záleželo na tom,jaká svině svinutá, co byla u moci,se do člověka zahryzla. Proč komunisti násilím ničili drobné zemědělce při zakládání družstev? Čistě osobní msta,závist, osobní iniciativa zapálených soudruhů. Povedlo se jim zničit mnoho rodin.

Asi je pro mnoho lidi lepsi stat ve fronte na pracaku,nebo na socialni davky,nez ve fronte na banany,nebo mandarinky

Vepřová konzerva za 120 korun, čtvrtka másla za 75, kilogram kuřete za 225, kilogram vepřových jater za 300 a sirup lesní směs za 75 korun. To jsou ceny vybraných potravin z jara roku 1989. Nevěříte, že byly tak vysoké? Přesvědčí vás o tom odborníci z Českého statistického úřadu.

Iluze o levné komunistické "sámošce" jsou jen nostalgickým mámením, na které však sázejí dnešní komunisti i část sociálních demokratů. Český statistický úřad (ČSÚ) proto ve snaze srovnat "socialistický" a "kapitalistický" konzum vytvořil postavu "pana Průměrného". Díky tomu si na webu ČSÚ může každý spočítat, kolik si mohl koupit potravin za průměrný plat v roce 1989 a kolik dnes. Výsledky mohou leckoho překvapit.

Kuřecí skóre 389:105

Současná průměrná hrubá mzda (průměr za rok 2008) činí 23 542 korun, přičemž v roce 1989 to bylo 3 170 korun. Z grafu statistiků tak například vyplývá, že si "pan Průměrný" mohl v roce 1989 za výplatu nakoupit celkem 105 kilogramů kuřat, zatímco dnes si může naložit do košíku hned 389 kilogramů kuřat (při statisticky průměrné ceně kilogramu kuchaného kuřete 30 Kčs v roce 1989 a 60,47 Kč v roce 2009).

"V porovnání s rokem 1989 a s průměrnou mzdou jsou dnes ceny potravin velmi příznivé," říká Michaela Králová, vedoucí týmu ČSÚ, který srovnání připravoval. Graf statistiků obsahuje dvanáct vybraných položek potravin (máslo, mléko, vejce, kuřata, cukr aj.), z nichž nejradikálněji zlevnila čokoláda. V roce 1989 si "pan Průměrný" mohl koupit za výplatu 243 kilogramů čokolády, po dvaceti letech si však může dovolit nákup neuvěřitelných 1 176 kilogramů čokolády. Zato třeba chléb je levnější jen o trochu, v roce 1989 si zákazník mohl za průměrnou mzdu koupit 720 kilogramů pšeničného konzumního chleba, o dvacet let později je to 1 028 kilogramů chleba.

Kilo cikánky za 637 Kč

On-line deník TÝDEN.CZ porovnal ceny ještě podrobněji než ČSÚ, když si v archivu opatřil ceník veškerého potravinářského zboží z roku 1989. Jde o seznam třiceti tisíc položek, které měly za socialismu pevnou cenu, a ta musela být dodržována ve všech krámech od Aše až po Košice

Hrubá mzda se od roku 1989 zvedla sedmapůlkrát. Proto tehdejší cena vynásobená číslem 7,5 ukazuje cenu, za jakou by se zboží mělo prodávat dnes.

Například:

kilogram vepřových jater (cena v roce 1989 činila 40 Kčs za kilogram) by dnes přišel na 300 Kč.

Kilogram šunkového salámu (60 Kčs) na 450 Kč (a stejně tak i kilogram vepřové pečeně upravené na řízky),

kilogram cikánské pečeně (85 Kčs) na 637 Kč,

kilogram kostkového cukru (8 Kčs) na 60 Kč,

konzerva vepřového masa ve vlastní šťávě (16 Kčs za 415 g) na 120 Kč,

kilogram kapra (23 Kčs) na dnešních 172 Kč,

litr plnotučného mléka (3,10 Kčs) za 23,25 Kč,

kilogram Eidamu (23 Kčs) na 172 Kč,

sklenice sterilovaných okurek (9,40 Kčs) na 70,50 Kč,

černý pepř celý (25 g za 3,75 Kčs) na 28 Kč,

chlupaté knedlíky v prášku (400 g za 7,30 Kčs) na dnešních 54 Kč,

rýže loupaná výběrová (500 g za 8 Kčs) na 60 Kč, sodová voda (0,33 l za 70 haléřů) na 5,25 Kč,

sirup zahradní směs (900 g za 10 Kčs) na 75 Kč,

pivo desítka (jakákoliv desítka stála 2,50 Kčs) na 18,75 Kč či lahvový Plzeňský prazdroj (6 Kčs) na 45 Kč v obyčejné samoobsluze s potravinami.

I chudý si koupí více

Na hrubou mzdu ve výši 23 542 korun dnes samozřejmě nedosáhne zdaleka každý obyvatel Česka, nicméně stejně výjimečná byla i mzda 3 170 korun v roce 1989. "Je třeba si uvědomit, že při vyčíslení průměrné mzdy se nejedná o čistou, ale hrubou mzdu - s daněmi a pojištěním," upozorňuje Michaela Králová z ČSÚ. Třeba člověk, který dnes prodává lístky na nádraží nebo sedí u pokladny v supermarketu, nosí domů sotva dvanáct tisíc čistého měsíčně. Takoví lidé často považují statistické údaje za "klausovskou lež"; ti starší dokonce s hořkostí tvrdí, že "za Husáka se žilo lépe".

"Statistiky jsou v tomto směru opravdu poněkud zavádějící. Když se jeden přejí celým kuřetem a druhý hladoví, tak se statisticky v průměru oba dobře najedli," připouští Michaela Králová z ČSÚ.
Zkusme tedy čísla přiblížit všední realitě. Dnešní prodavačky v samoobsluze dosáhnou zhruba na mzdu 12 tisíc korun, zatímco v roce 1989 to mohlo být maximálně 1 500 korun. Statistikům z toho pořád vyplývá, že dnešní prodavačka je na tom lépe než její předchůdkyně v komunistickém krámu. Ta dnešní si koupí 198 kilogramů kuchaných kuřat, ta z roku 1989 jen 50.

Levněji než za Jakeše

Neznamená to však, že se každému obyvateli republiky od roku 1989 automaticky zvýšila celková životní úroveň. Radost z nejlevnějších potravin kazí mnohým rodinám třeba pohled na účty za nájem a energie. "Ukazujeme pouze růst životní úrovně z pohledu konkrétního výrobku a možností jeho konzumace," říká Michaela Králová z ČSÚ. Jedno je ale jisté. Navzdory postkomunistické nostalgii po levné socialistické "sámošce" statistikové s dostatečnou vážností prokázali, že v Česku jsou dnes potraviny levnější než před dvaceti lety, když nad komunistickou zemí bděl generální tajemník KSČ Milouš Jakeš.

Ja ve strane byla a jedine co mi vadilo,byli clenske poplatky,jednou mi strhli vic nez dost,rekla sem jen ze zlosti,ze na ku....y komunisticke delat nebudu a nikdo me nepersekuoval.Jeste jsem dostala pridano.A k cemu dneska plne obchody,kdyz lidi nemaj penize.Mam znamou,dela v supermarketu a rikala kolik kamionu potravin vyvazi do spaloven.Potraviny ktere nikdo nekupuje a jsou prosle,tak potom k cemu plne obchody.A jak pise Milan,kdyz neskodi nechaji ho byt.Slusny clovek se nemusel bat,ze bude persekuovan.A vubec,melte si co chcete.

M(dnes ekvivalent pro důchodce x6,7, pracující x8,2, medián pracující x7,8) máslo 100g 10,-, rohlík 0,30, nejlevnější salám 3,10, šunka 10,-, mléko sáček 2,-, mléko krabicové 5,-, hovězí zadní bez kosti 46,-, pivo lahvové 10° průměr 2,50, sportovní obuv Prestige 500,-, pračka která nezrezla Zanussi 10 000,- (Tatramat 6 500,- do dvou let začala rezavět), televize Sony 25 000,- (ruské Elektronik a české Tesle rychle bledly barvy a byly poruchové, cena cca 12 000,- /částečnou výjimkou byla licenční Tesla se západní obrazovkou Thosiba/), benzín 91 oktanů 7,50, Škoda Favorit 84 000,- atd., průměrný důchod 1500,- mělo jen 35% obyvatel (průměrný plat 3100,-).
Většina zboží byla nedostatkových, kvalita velmi nízká, výběr byl velmi omezen a čekalo se několik měsíců nebo let! Ke konečné ceně bylo nutné připočítat úplatky.
Zaslepení komunisté často budou argumentovat např.:
1/ Proč neuvádíte ceny energií a vody?
Ano tyto ceny byly velmi nízké, např. cena vody se neměnila se od 1953 do 1990, nemohla být tak levně produkována, byla křížově dotována, lidé si "levnou“ vodu velmi draze zaplatili např. v potravinách.
2/ Proč neuvádíte ceny nájmů?
Ceny byly stanoveny direktivně velmi nízko, nebyly to však ceny, za které komunisti dokázali adaptovat starý bytový fond a stavět nové byty, lidé na to doplatili čekáním na byt 20 let (můj případ), velmi vysokými cenami na černém trhu (1988 jsem kupoval pouze nájemní smlouvu na garsonku za 80 000,-, bral jsem 2000,-), nebo katastrofálním stavem starší bytové zástavby a velmi nízkou úrovní té nové (před paneláky nebyly chodníky, lidé se bortili v bahně, jezdily v přeplněných autobusech, poslední jel v 22,30 h., na celé desetitisícové sídliště byla jedna prodejna potravin zbitá z dřevotřísky, kde nebylo skoro co koupit). U komunistických nájmů si musíme uvědomit, že komunisti celý bytový fond ukradli na konci čtyřicátých let, neměli náklady na výstavbu, to se to potom rozdává…
3/ Proč srovnáváte služby a zboží? Zdravotnictví bylo zadarmo, školy byly zdarma, byla jistota a dostatek práce, půjčky byly velmi levné.
Zdravotnictví zdarma: se tak někomu mohlo jevit, pokud byl relativně zdravý, nebo nevěděl nic o rozdílech ve zdravotní péči komunistů a na západě. Naše zdravotnictví trpělo absolutním nedostatkem moderních lékařských přístrojů a farmak. To co bylo v západním světě běžné (a je u nás dnes) bylo nepředstavitelné pro lékaře, natož pro laiky, kteří neměli tušení jak zaostalé zdravotnictví máme. To byla daň za tzv. zdravotnictví zdarma (v KLDR mají také zdravotnictví zdarma, jen nemají, léky a přístroje), což v mnoha případech nebyla pravda. Měl jste známého zubaře a nenechal jste mu kafe z tuzexu, nebo čokoládu z tuzexu, nebo nějaké peníze, tak to jste nedostal amalgámovou výplň ze zahraničí (bílé se sem nedovážely), protože tu si schovával jen pro ty, kteří si jeho práci více „vážili“. Musel jste jít rychle na operaci, na kterou se dlouho čekalo, bez úplatku to nebylo možné. Chtěl jste výrazně kvalitnější a pro léčbu úspěšnější, zahraniční léky, bez úplatku jste je nedostal. Chtěl jste výjimečný lékařský zákrok (na západě a dnes běžný) bez úplatu jste s nemocí musel žít dál. Byl to tak katastrofální stav, že si komunističtí prominenti stavěli nemocnice jen pro sebe, kam normální člověk nemohl, a které se tajily, jmenovali se SANOPS. Tam měli přístup k hrstce léků a zařízení v západní Evropě obvyklých.
Školy zdarma: za komunistů nebyly, platil jste si stravné, družinu, část učebnic (pokud se učebnice rozpadla před čtyřletou životností zaplatil jste ji celou v plné výši), školní pomůcky a vybavení si každý žák platil sám (taška, sešity, tužky, pravítka, kružítka atd.) výlety, aj.
Pokud jste chtěli dostat dítě na atraktivní SŠ a VŠ museli se platit úplatky. Střední škola tála 10 000,- což odpovídá dnešním 82 000,-. Nejen, že jsme si školy platili, ale hlavně tu bylo nekvalitní školství, absolutní nedostatek škol, nemožnosti studovat pro nedostatek míst a politickou perzekuci. Za socialismu jsme měli 12% vysokoškolsky vzdělaných lidí, dnes je to přes 47%, průměr ve vyspělé Evropě je 60% (ano, za komunistů 12% běžných je 60%). Existuje mezinárodní hodnocení vysokých škol, kde se naše školy umísťovali i níže než školy v rozvojových zemích, to byl výsledek socialistického školství.
Jistota a dostatek práce: začínal u jistoty vzdělání. Za komunistů nebylo možné poslat dítě na střední školu, dle svého výběru. To znamená, že už na samém počátku nebyla svobodná volba povolání. Když měl někdo náhodou štěstí a dělal to co jste chtěla, musel plnit minimální politické předpoklady: ROH. Já jsem nebyl v ROH a bylo mi jasně řečeno, že do konce života nebudu nikdy povýšen, spíše naopak, jestli naštvu vlivného komunistu vyhodí mne a jinou práci než myče oken nenajdu. A to nejhorší bylo, že člověk musel snášet neschopné, nepoctivé lidi, kteří dostávali všechny odměny a byli často povyšováni jen díky tomu, že byli aktivními komunisty. Už vůbec nemluvě o neskutečné devastaci kvalitní a poctivé práce, ta nabyla vítána, byla jste pro okolí nebezpečná, lidé většinu pracovní doby proflákali, nebo pracovali na melouchách. Chápu proč se některým stýská. Ano komunisté nenechali továrny zkracovat. Lidé si mohli být jistí, že když do továrny nastoupí, budou tam moci být až do důchodu. Když pomineme to, že pro někoho to může být noční můra, tak si uvědomme skutečnost, že tzv. jistota práce vyústila v absolutní nejistotu a krach státu. V 1989 socialistický režim zkolaboval hospodářsky, protože lidé na těchto falešně jistých pracovních místech vyráběli nekvalitní a nekonkurenceschopné výrobky. Komunisté v lidech pěstovali falešné jistoty, které nikdy žádnými jistotami nebyly. Jistoty které se snažili vytvořit byly nepřirozené. Přirozená je stálá změna, v ideálním případě komfortnější. Jistota je pracovat u poctivého podnikatele, který vybuduje velkou a stabilní firmu, která umí zaplatit vysoké mzdy. Bohužel díky padesátileté komunistické devastaci firem a pracovní morálky, devastaci v devadesátých letech „privatizací“ komunistů a estébáků nemůžeme u nás umluvit o standardním prostředí, které je se vyspělých demokraciích (např. Poláci otevřeně mluví o roli komunistické garnitury na devastující privatizaci v 90 letech, u nás na to nemáme odvahu). Nejhorší na devastaci komunisty byla snaha vypěstovat v lidech pocit, že se o ně strana postará, že se nemusí o nic starat. Čekat s nataženou rukou a jen si stěžovat.
Levné půjčky s úrokovou mírou 1-3%: zavedli komunisti, aby ulehčili zoufalé životní úrovni. Nábytek a nejzákladnější vybavení domácnosti si lidé nemohli dovolit, je to vidět z cen výše a výše průměrného platu. Lidé si museli brát půjčky i na ledničku, televizor nebo pračku. Výše tzv. Novomanželské půjčky se pohybovala od 30 do 50 tisíc korun. Na co jste si musel brát za socialismu půjčky si dnes může dovolit každý. Půjčky nebylo možné získat bez politického svolení. Půjčku schvaloval zaměstnavatel a kádrové oddělení v podniku. Občan, který nebyl politicky loajální, půjčku nezískal. Půjčka se přidělovala zpravidla jednou za život, na další, jste neměli nárok.
4/ Proč uvádíte jen vybrané ceny, které se vám hodí? Co takhle lístek na MHD, stál 1,- a dnes 26,-.
Je zajímavé, že se autor takového příspěvku sám dopouští toho co kritizuje. Vezme několik nebo jen jednu věc a uvede ji v kontextu, jako kdyby takových věcí bylo minimálně 50%.
Když odhlédnu od skutečnosti, že cena jízdenky byla křížově dotována podobně jako voda, nebo bydlení, musím dát za pravdu autorovi, jistě bychom našli max. 1% cen, které byly nižší.
5/ Proč počítáte s průměrným platem, ten skoro nikdo nebere, lidi berou tak 15 000,-.
Každý poctivý autor může počítat s tím, co uvádějí oficiální statistické zdroje. Ne s osobní zkušeností, kterou vidí okolo sebe. Okolo mne není žádný pracující člověk, který bere méně než třicet pět tisíc. Přesto to nezahrnuji do výpočtového algoritmu.
6/ Proč nepřiznáte, že většina národa v 1989 brala průměrné platy? Průměrný plat měl vypovídací hodnotu. Dnes ji nemá, na jedné straně jeden boháč a na druhé stovky chudých. Měli bychom se držet statistik z roku 1989 a 2008. Nejpřesnější statistiky uvádí medián mzdy (příjem 50% obyvatel) v roce 2008 21 200,- Kč a v roce 1989 2830,-. V obuch případech je rozdíl 15%. Každá doba má své boháče. Za komunistů to byli nekvalifikovaní dělníci a horníci a dnes jsou to manažeři a majitelé firem.
7/ Proč počítáte ceny z 1989, kdy byly nejvyšší?
Můžeme vzít jakýkoliv rok od 1960 a bude to vycházet stejně, nebo dokonce hůře. Statistiky z 50 let jsem nedělal, pro malou vypovídací schopnost, byla to doba po ožebračení měnovou reformou z roku 1953 s dozvuky války a komunistického rozkradení majetku obyvatel v 1948. Statistická čísla by neměla standardní validitu, pro komunisty by dopadla ještě katastrofálněji.
8/ Proč nepřiznáte, že vždy bude lépe v budoucnosti? Kdyby jste srovnával 1935 a 1955 taky by bylo všechno levnější v 1955.
Za prvé to není až tak pravda. Komunistické režimy dokázaly zbídačit lid s neuvěřitelným talentem. Zadruhé, takto otázka vůbec nestojí! Žádný člověk netvrdí, že jsem se měli v třicátých letech lépe, ani nikdy v minulosti, ale komunisté nám chtějí nalhat, že jsem se tak špatně neměli, nebo dokonce že jsme se měli lépe.
9/ Proč nepřiznáte, že nás svět v mnohém obdivoval? Expo Brusel 58, Expo Montreal 67, podniky Tatra, Škoda, Liaz, ČZ, textilní průmysl aj.
A jaký krásný pavilon plný zboží mělo SSSR, jen je v SSSR nikdo nikdy neviděl…
Tak to bylo podobné i u nás. Většina obdivovaných výrobků ze světových výstav se nikdy nedostala do výroby. Expozice na výstavách byly Potěmkinovi vesničky.
K stesku po našich výrobcích lze uvést jen jedno. Komunisté nám nalhávali o kvalitě a světové proslulosti našeho zboží. Kdyby tomu ta

Tak pro mě je největší...Když pominu skutečnost, zda hoaxy se složení párků, jsou pravdivé, není přeci žádný problém si vybrat uzeniny kvalitní za cenu, která je několikanásobně nižší než za komunistů. Pokud se nějaký alergik bojí mouky ve špekáčcích ať sleduje na etiketách přeškrtnutý klas. Tento symbol označuje uzeniny bez jakékoliv alergenů včetně sóji. Na videu http://globus.mojetelevize.cz/obsah/vzdy-cerstve/maso-globus-uzeniny/p2/ je vidět plakát, kde jsou špekáčky za akčních 6,90 a ještě vám posílám přímý odkaz na výrobek za standardních 7,50 http:// www.globus.cz/globus-ceske-budejovice/e-shop.html/kategorie/uzeniny/69_spekacky-globus
Dnešní cena 6,90 odpovídá komunistickým 0,84 Kč, před rokem 1989 jsme si mohli koupit špekáčky za cenu dnešní kýty nebo dokonce panenky. O kvalitě komunistických uzenin svědčí fakt, že rozbory socialistické inspekce pravidelně v uzeninách analyzovali stopy plísní nebo masa z myšiček. :(

pravda ovšem je, že Evropská unie se hodně snaží ceny sjednotit,globalizované supermarkety mají stejné ceny po Evropě,ale v příjmech ČR opravdu zaostává. Benzín a nafta stojí po Evropě přibližně stejně, jen v té západní Evropě jim po naplnění nádrže zůstává v peněžence mnohonásobně víc než Čechům, v tom je problém.

Jak si komunisté představovali rovnost a spravedlnost platů v roce 1989

1/ Horník (Kladno), bez kvalifikace, měsíční plat 10 000,-, člen KSČ, byt přednostně přidělen po 5 letech v pořadníku, 4+1 na pražských Vinohradech, nájemné 310,-, cenově zvýhodněná stranická dovolená letecky Bulharsko 800,-, dětem umožněno studium SŠ a VŠ dle vlastního výběru.
2/ Vědecký pracovník AV, absolvent MFF UK 1966-1970, měsíční plat 1700,-, buržoazní původ, bez stranické příslušnosti, znárodněn (vyvlastněno, ukradeno) hotel, restaurace, činžovní dům, rodinný dům, ponechán byt 1+1 v původním činžovním domě předků, nájemné 190,-, nemožnost vycestovat, dětem znemožněno studium VŠ, SŠ jen některé.
3/ Pracovník na pile, vyučený truhlář, silný alkoholik, měsíční palat 2200,-, bez stranické příslušnosti, člen ROH a SČSP, přidělen přístřešek 1+1 (byt čtvrté kategorie, wc a koupelna na chodbě), nájemné 80,-, v bytě se nezdržuje, málo kdy je střízlivý a dojde domů, nejčastěji přespává na pracovišti, pracovní výkonnost téměř nulová, dle pokynů strany nemůže být propuštěn (bezdomovci jsou ideově nepřípustní), veškeré své příjmy propije, rozvedený, bezdětný.
4/Pedagog SŠ, absolvent PF UK, měsíční plat 2500,-, bez stranické příslušnosti, člen ROH, po 20 letech čekání přidělen družstevní byt 3+1 na sídlišti (bez občanské vybavenosti – chodníky, obchody aj., příspěvek do družstva 25 000,- a povinná spoluúčast na výstavbě), nájemné 220,-, dovolené trávena převážně na venkově, z ekonomických důvodů dovolená v zahraničí, ve státě socialistického bloku, jednou za cca 4 roky, cesty na západ z neznámých důvodů nebyly povolovány (později bylo zjištěno udání od domovní důvěrnice), dětem umožněno studium SŠ dle vlastního výběru a jen některé VŠ.
5/ Jemný mechanik, ÚS, nemůže vykonávat své řemeslo, pracuje kde jej vezmou (momentálně myč oken), dostává pravidelně výpovědi ze smyšlených důvodů, poté nemůže najít jiné zaměstnání (je všude bezdůvodně odmítán, později byly zjištěny zásahy StB), v době mezi jednotlivými zaměstnáními obviněn z porušování zákona o povinnosti pracovat (příživnictví, hrozí několik let vězení, hrozí odebráním dětí do dětského domova), měsíční plat 900,-, signatář a aktivní člen Charty 77, vystěhován z bytu 3+1, přidělen byt 1+1 suterén, nájemné 190,-, nemožnost vycestovat mimo republiku (ani do států východního bloku), dětem znemožněno studium na SŠ a VŠ (možnost jen vyučení v některých oborech).
6/ Řídicí pracovník ve výrobě, absolvent VUML, měsíční plat 7900,-, předseda městské organizace KSČ, stranou darován vyvlastněný rodinný dům, každoroční dovolená na kapitalistickém západě, dětem umožněno studium na SŠ a dokonce na západních VŠ
Samostatnou kapitolou byla změna zaměstnání. Obecně platilo, čím jsi se vyučil, to do konce života dělej. Na změnu zaměstnání nebo profese se pohlíželo s despektem. Dát výpověď v podniku a jít do jiného, za lepším, bylo považováno za prospěchářství. Dodnes můžeme cítit výchovu komunistů například když se negativně hodnotí vysokoškoláci, kteří se nejprve vyučili nějakému řemeslu.
Komunisté nejvíce utlačovali ty, které nazývali duševně pracujícími: vědce, učitele aj. Nekvalifikovaný dělník si dokázal vydělat několikanásobně více než pracovník AV nebo lékař! Je tristní dnes slyšet komunisty jak žehrají na utlačování těchto profesí a tvrdí nám, že průměrný plat (v r. 1989 3150,-) si vydělal skoro každý!
Lidé bděte! Komunisté jsou skupinou odpovědnou za největší vykořisťování a zabíjení v dějinách lidstva. Jejich největší zbraní je manipulace a klam: http://www.youtube.com/watch?v=cWSGJO4op9c

Další příklady platů v 1987:
uklízečka na ZŠ - 1.080,- Kčs
uklízečka bytový úřad - 1.020,- Kčs
zdravotní sestra OÚNZ Tachov - 1.300,- Kčs
učitelka v mateřské škole Tachov - 1.470,- Kčs
kuchařka v mateřské škole - 1.720,- Kčs
učitel ZŠ Tachov - 1.810,- Kčs
úřednice ZŠ - 2.090,- Kčs
úřednice ONV Tachov - 2.110,- Kčs
zemědělský inženýr v pohraničí - 2.380,- Kčs
strojvedoucí ČSD - 4.400,- Kčs
ředitel st. podniku v pohraničí (zemědělský p.) - 5.700,- Kčs
horník na uranu Tachovsko - 12.600,- Kčs
Všechna čísla jsou z výkazů příjmy rodičů pro účely dětských pionýrských táborů z roku 1987. Tvrzení, že byl průměr roven mediánu, není pravda.

Máslo za sedmdesát? Jako za socialismu
3. listopadu 2007 9:39
ČESKÉ BUDĚJOVICE - I kdyby čtvrtka másla stála od Nového roku v obchodech 70 korun, jak vyhrožuje šéf jihočeské Madety Milan Teplý, stále bude stát jen tolik, kolik za něj platili lidé za vlády komunistů.
Současná debata o zdražování potravin bourá mýty o levném socialismu. Ze srovnávacích statistik totiž vyplývá, že pokud bylo za komunistů něco opravdu drahé, pak to byly právě potraviny. Ani současné zdražování se při přepočtu na průměrné platy ani zdaleka neblíží cenám v socialistických obchodech. „Čtvrtka másla stála v Česku v roce 1989 deset korun, zatímco průměrný hrubý plat se pohyboval kolem 3200 korun,“ říká mluvčí Českého statistického úřadu Ladislav Pištora. Protože dnes průměrné platy v Česku překračují dvacetitisícovou hranici, a jsou tedy zhruba šestapůlkrát vyšší než před osmnácti lety, máslo by v socialistických cenách muselo stát až sedmdesát korun. Ve skutečnosti ale dosud stojí 37 korun.

Podobné je to i s řadou dalších základních potravinářských výrobků. Jen cena mléka, jehož prodej komunisté výrazně dotovali, je zhruba stejná jako v socialistických časech. „V roce 1989 se vykupoval litr mléka od prvovýrobců za 4,81 koruny, v obchodech pak stálo polotučné mléko 2, 1 0, “ řekl LN předseda Mlékárenského družstva Jih Zdeněk Houška. Taková cena odpovídá zhruba dnešním čtrnácti korunám.

Doslova horentní sumy ale platili lidé za komunismu za ovoce, zejména, pokud se vůbec dostalo na pulty, za to exotické.

„Před rokem 1989 stály banány i v tehdejších cenách sedmnáct korun, podobně jako mandarinky,“ upozornil českobudějovický zelinář Martin Liška. Aby se například dnešní cena kila banánů vyrovnala těm socialistickým, musela by se pohybovat na hranici 120 korun. Podobně drahé byly za socialismu například masové konzervy.

Konzerva hovězího masa stála 18 korun, což dnes odpovídá dnešní ceně takřka 130 korun.

„Dnes už si to málokdo uvědomuje, ale když za socialismu rodina takzvaně neměla peníze, neměla je na jídlo,“ řekl LN vydavatel potravinářských médií František Kruntorád.

Vysoké ceny potravin totiž byly vykompenzovány nízkými cenami nájmů, energií a vody, které zaznamenaly po pádu totality prudký nárůst i v přepočtu na průměrné platy.

A pokud se Česko přibližuje západním zemím, musí počítat s dalším nárůstem. Například v Rakousku dnes průměrná rodina utratí za nájem až čtyřicet procent svého čistého příjmu, zatímco potraviny jsou jen o málo dražší než v Česku.

Za socialismu stálo jídlo více
11. prosince 2007
Nízké ceny nájmů a energie, tím se snažili komunisté uchlácholit obyvatele

ČESKÉ BUDĚJOVICE V dobách normalizace byl s potravinami problém. Jednak byla omezená nabídka a také byly relativně drahé. Například banány či mandarinky byly k dostání jen před Vánoci. Pokud by za ně lidé platili v přepočtu na průměrný plat stejně jako v dobách socialismu, stálo by jich dnes kilo 120 korun. Konzerva hovězího pak 130 korun, vepřová pečeně 300 korun, kilo brambor 20, čtvrtka másla 70 korun.

Protože od roku 1989 vzrostly průměrné platy takřka sedmkrát, pro porovnání, kolik stály potraviny před sametovou revolucí, může dnes každý zákazník vynásobit tehdejší cenu sedmi. Jenže cena jídla v obchodech roste mnohem pomaleji než průměrný plat. Například banány dnes stojí v absolutních číslech jen dvakrát více než za socialismu, podobně jako vepřové maso.

„Když nebyly peníze, nebyly na jídlo“

Čtvrtka másla, která v roce 1989 stála deset korun, dnes podražila zhruba na čtyřnásobek. Průměrný plat se přitom za stejné období zvedl z 3170 na 21 000 korun. „Dnes už si to málokdo uvědomuje, ale když za socialismu rodina takzvaně neměla peníze, neměla je na jídlo,“ řekl LN vydavatel potravinářských médií František Kruntorád. Relativně drahé ceny potravin ale komunisté rodinám „kompenzovali“ nízkými nájmy a poplatky za vodu a energie, které po pádu totality naopak zaznamenaly prudký nárůst. Srovnání cen za socialismu a dnes komplikuje i fakt, že některé potraviny, jako třeba exotické ovoce, představovaly tehdy nejen drahé, ale také nedostatkové zboží. Stejně komplikované je i srovnávání ceny například masných a uzených výrobků, jejichž složení ještě v roce 1989 určovala státní norma. „Plnění těchto norem kontrolovalo už ve výrobě, nikoliv jako dnes až při prodeji,“ uvedl Kruntorád. Alespoň oficiálně tedy nebylo možné, aby se na trhu jako dnes prodávaly špekáčky od různých výrobců s odlišným složením či obsahem masa. Dnešní průměrná cena špekáčku je tedy s cenou jeho socialistického předchůdce jen těžko srovnatelná.

Tato mi kupoval Jesienku ( na cucanie... ), Pedro, Med v medvedovi,
Zmrzlina za 0,50 Kcs v plochej oplatke a vzdy len jedna príchut na den z jahodovej, citronovej a cokoladovej. Parok v rozku.

Tak mé začátky kuřiva byli Ligerosky od Fidela!Černý tabák a sladký cigaretový papír!Další byli JPS kulatá krabička s 50 flétnama a Dunhill uzká ale široká krabička rozdělena do dvou komor v každé jich bylo 10!Ze žvejkaček jsem miloval Sevak byla to taková zelená hmota a byla průkopnice dnešního Holls proti nachlazení.Sice nešli bubliny ale chuť nebyla špatná.V tuzu se dali koupt Huba Buba sladké ale to byli bubliny!Už v té době byli i Kinder vajíčka domnívám se že to byl název Kinder Sopresa přímo od italů než to převzali němci Na Kinder suprice.Chuťově byli naprosto jiné!A překvápka taky.Také si pamatuji že na škole kdo nemněl papírovku tak to nebyl frajer!Jednalo se opět o zboží z tůzu a šlo o rádo by bundu která byla z takového jakoby recikloveného papíru moc ale nevydržela!Kor školákům.Pak si pamatuji na éru takzvaných kravských uch!Kdo nemněl tokovou plácačku na svazku klíčů nebyl frajer!Kdo mněl červenou byl kápo,u klíčů kdo nemněl tu telefoní šnůru s karabinou tak taky ne.Doma pokud byla dobrá známka jsem dostával mejdlíčka,kdo to nezná tak nemá cenu to vysvětlovat z cěho se to kutilo hlavně byli moc dobré,pokud jsme byli na víletě aď škola či rodina kupovali jsme si Pomo limonáda v kelímku a uzavřená jako dnešní jogurty tak i Sibirku ruská smetanová zmrzlina mezi dvema oplatky.Bombony lesněnky,horalské trubičky,kočičí jazýčky,lékořice,laskonky,antiperle a lipo pak si pamatuji to malé pivo v umnělé malé průsvitné nádobce jak rezavý obsah tak černý ze želatyny a pěna z cukru.Hold jsme byli děti mno. Era digitálek!pamatuji si mé první quarcky se 7 melodiemi!Na tu dobu nádhera!A o velké třestávce když jsme si kopali v jarmilkách do hopíka krásná to dětská léta!Kor o velkých prázdninách když jsme si hráli na Vintentoua a Oldu Šetrnýho s čelenkou se šesti perama barevnejma od firmy směr a plechovou špuntovkou přesně nabíjecí jako měl Lex Barker!Igráček pro rozvoj dítěte co bude až bude starší vykonávat za profesi.Mno dost nostalgie a kupředu levá.

ještě do nedávna jsem neměla potřebu volat po minulých časech.Když vidím,do čeho řítíme,přála bych si,aby se vrátily časy před jednadvaceti léty.Oželím banány,hajzl papír i vložky a vyměním to za pracovní jistoty a plány do budoucna.
Tím,že si musíme "utahovat opasky",tzn.jinými slovy, přicházíme i o celkem skromný životní standard,neřešíme situaci generací následujících,ale zajišťujeme nadstandard nenažraným hajzlům,kteří už nemají kde brát.

Jo, souhlas a ještě jeden postřeh - jistota :
Normální je neplatit.

Milane mas naprostou...Asi bys neměla koukat na televizi.Škodí to zdraví.Žurnalistická pakáž nemá za cíl informovat,ale vyrábět dusno a hnusno. Chybí Ti snad zprávy na dovolené? Tam člověk pookřeje už tím,že se nevzteká hned nad titulkama v novinách.