Těhotenství po čtyřicítce

http://fotoalba.cz/fotky/15675776 Toto je xicht Yossarian.Dejte pokročilé vyhledávání.

Je mě 41 let,bezdětná a vzhledem k tomu,že jsem vždy potratila se o mimi ještě pokoušíme.S větší pravděpodobností se nám to už asi nepovede,ale touhu po dítěti mám velikou.Zatím jsem se nesetkala u lékařů aby mě těhotenství nějak rozmlouvali,spíše naopak.Všem maminám,které se rozhodnou po 40-tce pro miminko fandím a držím pěsti, aby vše proběhlo do zdárného konce!

Tak jsem docela nohodou našel tuhle diskusi, zaujala mě už proto, že jsme s manželkou nedávno toto řešili taky. Ve 43 se zjančila a že musíme mít mimino. Máme dbva puberťáky, takže jaká že to bude nádhera to malinké bezbranné stvořeníčko v peřince. Byla tím úplně posedlá, bez jakéhokoli ohledu na moje přání a pocity. Coby padesátiletej chlap už se opravdu množit nechci. Někdo tu byl označen za snoba a sobce, ale my jsme vždycky chtěli dva kluky, máme je a v době kdy jsme byli na dítě přiměřeně mladí tak rozhodně třetí nechtěla. Naštěstí mi to vysvětlil známý doktor, takže pozor, milé dámy, není to tak, že jste dozrály ještě k dalšímu díteti, ale začíná přechod a tohle jsou jeho hormonální začátky - přecitlivělost, rozněžnělost nad kočárkem...Prostě taková podpásovka od přírodym snaha vrátit ztracené, touha dokázat, že jsem ještě mladá...to znají asi všichni a všechny. Samozřejmě to asi je trochu jinak u těch, co o dítě přišly nebo ho nemohly mít, ale ženské s dětma už skoro dospělýma bohužel podléhají tomuto šálení přírody, je to jen poslední požír před vyhasnutím- myslete na ty ubohé dět, pokud je dokážete přivést na světm dokážete je taky vychovat a dát jim to co mladí?

Chtěla jsem jen svým příspěvkem ukázat,jak to může taky dopadnout,když se někdo rozhodne mít dítě,až právě kolem 40 a ne,že to tak musí vždy být.Svoje rodiče miluji,vážím si jich a nikdy jsem jim nezazlívala,že mě měli tak pozdě a že se mi už tolik nevěnovali,jako mým sourozencům.Ano,člověka to možná dost zamrzí,ale že bych je za to odsuzovala a vyčítala jim to?To tedy rozhodně ne.Jinak,mě osobně se rodičovství ve 40 nebo po 40 z několika jistých důvodů příčí,ale respektuji i ty,kteří se rozhodnou mít dítě v tak pozdním věku.Je to každého věc,jestli se rozhodne mít děti ve 40 nebo ve 25.

taky pravda.....moje dcera, které je 23 a žuje s přítelem, kdyby měla dítě a chtěla ode mně jako od babičky pohlídat, tak má asi chudera smůlu, protože ted jsem denně se synkem a k tomu hlídat vnouče, to bych asi nezvládla.....opravdu jsem zvědavá, jak se tohle vyvine do budoucna, jedno vím ale jistě....žiju jinak než moje vrstevnice, nebudu svým vnoučatům pohodovou babičkou, protože budu matkou synovi v pubertě a myslím, že budu mít všeho až nad hlavu a budu ráda, když mi zbyde chvíle jen pro sebe....ale zatím to zvládáme docela dobře.

Má kamarádka měla staré rodiče /už jí umřeli/ a vyprávěla,jak vždycky spolužákům záviděla mladé,hravé rodiče.Později,když jiní rodiče pomáhali hlídat vnoučata,ona musela o ty své nemocné nepřetržitě pečovat.Měla je ráda,ale dodneška jim zazlívá,že ji neměli v mladším věku.Dámy,nemalujte si,jak je pozdní rodičovství mezi 40 a 50 skvělé.Možná pro vás,ale ne pro děti!

to ano, máš pravdu, ale když je ti 25 a zůstaneš s dítkem sama, tak máš větší šanci najít k sobě někoho....a pomůžou mladí rodiče....ale ve 44 s malým dítkem máš šancí pramálo, protože o takhle malý dítě už padesátník nestojí, každej chce mít svůj klid a máš starý rodiče, kteří ti sotva pomůžou.....a nebo už ani rodiče nemáš a pak jsi na vše sama.....ale zvládnout to musíš, at chceš nebo ne.....

jsem 44- máš určitě naprostou pravdu a hovoří z tebe zkušenosti, ale která žena tu jistotu má? Nemáme jí ani ve 20, 30, 40....že vztah vydrží,tak tu jistotu nemáš nikdy.

Kamila nám tady ukázala i druhou stranu mince.....já si taky dítě pořizovala proto, že jsme ho chtěli a věděli jsme do čeho jdem.....jenže chybička se vloudila a vztah se neudržel.....a ted mám co dělat, abych to zvládla.....a nikdo z vás tady ani ve vašem okolí nemůže mít jistotu, že vaše vztahy vydrží a že budete i do budoucna s dítětem zajištěné.....mám ale velikou výhodu, nemusím se už starat o své již dospělé ěti, spíše mi pomáhají......ale nemůžu jim třeba nic dát, tak jako jiné matky, jen skromné dárky.....prostě člověk musí připustit, že každá mince má dvě strany, že mimčo v kočárku je nádhera, ale naproti tomu nevyspaný noci ani sebelepší makeup nezakryje....a tříletý aktivní dítko dokáže utahat několik lidí...ne jen jednu mamku a taťku.....jsem šťastná mamča, ale prožívám i tu druhou stranu mince....ono vidět to u jiných z dálky...to není ono...to si musí každej prožít....a ne všechny prožitky jsou jen krásný....
Ale v podstatě jsem štastná a spokojená.....

Je mi čerstvých 40, mám dospělé děti a Kamilo, od svých 15-16 let si na své aktivity vydělávají samy. ještě teď mně občas přepadne myšlenka na mimčo, v práci se setkávám s roztomilými mrňaty docela často, mám dost kamarádek v mém věku, co mají buď miminko, nebo jsou právě těhotné. Má to svá pozitiva i negativa. Měla jsem první dítě v 19 letech a druhé ve 21,5. Myslím, ale, že raději budu mladá babička, než starší matka. Ale těhotenství neodsuzuju. Pokud by se povedlo, zvažovala bych možnost třetího dítěte, ale v mém případě HA se spíš budu těšit na vnoučata i když vzhledem k posunu věku rodičovství budu mít u našich dětí ještě nějakou dobu bezstarostné období:-)))

to že má někdo špatnou zkušenost neznamená, že to platí pro všechny.myslím, že v tonto věku si pořizují dítě lidé, kteří mají zájem je mít a vědí do čeho jdou a jsou schopni se o ně postarat.taky nevím proč by mělo skoro dvacetileté dítě stydět za šedesátiletou mamku. v mým okolí je plno takových maminek, vím, že se to některým nelíbí, ale mě připadají spokojený a ty co znám, tak jsou i zajištěné a pořád vymýšlejí nějaké aktivity s dětmi.Na druhou stranu vidím i unavené dvacítky, které mají trauma jet autobusem a neustále obklopeny svými matkami, které jim ty dítka stejně vychovávají

Pro Marii :to se šeredně pletete,když píšete,že děti nepoznají,která maminka je mladá a která stará.Poznají to velmi dobře už malé děti.Neurčí sice že tý mamince je 60 let,ale poznají,že je hodně,hodně stará.Často mnohem víc než jejich babičky.

A teď si ještě představte,že třeba vaše dítě bude mít dítě taky až ve 40letech a vám tím pádem bude už 80!To si asi moc svých vnoučat neužijete...:)

Je mi 21let a moje mamka mě měla ve svých 36letech a řeknu vám,že to není moc rozumný pořídit si dítě až na stará kolena a to nejen z důvodu různých vad a postižení.Z vlastní zkušenosti vám můžu říct(napsat),že se mi rodiče už tolik nevěnovali,jako mým starším sourozencům,které měli v mnohem mladším věku.Nejezdili se mnou už tolik na výlety,nenaučili mě třeba bruslit,lyžovat,plavat,na učení se mnou neměli nervy a atd...Chtěli mít zkrátka už klid a starali se jen o svoje koníčky-zahradu,chalupu...V 50letech se ještě k tomu objevily nějaké zdravotní potíže se srdcem a to mamce k mé výchově určitě taky moc nepřidalo.A teď?Mamka je již v důchodě a to,co ji dali zrovna moc není,spíš je to na dnešní dobu pěkný h....Taťka,ten stále ještě dělá těžkou práci,ale nic moc za to taky není,takže mě nemůžou podporovat ani finančně a od svých 18let,kdy jsem se vyučila se o sebe musím starat sama.Proto zastávám názor,že pořídit si dítě v takovém věku není dobré,jak pro rodiče,tak pro to dítě samotné.A taky si myslím,že v 60letech by si měli rodiče už užívat svého důchodu (i když za moc nestojí)a ne se starat o svoje ještě skoro pubertální dítě,toť můj názor.

a mám tříletý dítě......někdy jsem hodně unavená......jak píše Sára.....někdy mám málo energie.....potřebovala bych víc spát, víc odpočívat a zatím musím běhat po brigádách, abych nás uživila.....ale zase na druhou stranu : je to nádherný a prožívám větší štěstí než s dětmi za mlada.....takže ono je to relativní.....a vše je vyvážený...kdybych v noci mohla normálně spát, tak bych se nedokázala pak radovat, když se mi podaří náodou někdy vyspat....a takových zážitků a prožitků mám spoustu.....jen moje vrstevnice...když mě někam zvou, tak kroutí očima, že nemůžu, protože nemám hlídání.....ale nechápou, že já už všechno jaksi prožila a ted mám jinej život.....nevím přesně,jak bych se vyjádřila...ale taky už neřeším kozačky pro sebe a nebo pěkný odpoledne na výletě se synkem....mám už jiný priority.....

Nejde jen o to přivést dítě na svět,ale umění se 100%postarat.Máte dost síly na výchovu dítěte?Dost energie na starost o dítě?A pravda je ,že děti hlavně holčičky jsou hrdé ,když mají hezkou, mladou maminku.

dneska už se to tak nebere, každý jak se cítí. Jak jsem psala, měla jsem o generaci starší rodiče a bylo to super, měli na nás čas, měli již odžito a byli jsme pro ně vším, nebylo nic, co by pro nás neudělali. A co se týká posmívání dětí - děti těžko odhadnou, jestli mamince jejich spolužáka je 35 nebo 45, nebo 50. Některé dnešní padesátnice jsou tak šmrncovní, že strčí do kapsy i pětadvacítku. Kde očekávají dítě s láskou, není věk důležitý. Dcera byla ve věku, jak píše anonym a měla tak problémové těhotenství, že jsme byli celé těhotenství v napětí, zda budou obě v pořádku. Jsou naštěstí. Věk nemusí být jedinou komplikací v těhotenství. Vzhledem k věku projdeš odběrem plodové vody, takže budou vyloučeny choroby těžko slučitelné se životem, budeš najisto vědět i pohlaví dítěte, tak s ním můžeš mluvit najisto. My máme 4 již samostatné děti, mám vnučku, na které mám závislost. Dneska už umím se radovat z toho, co mi, když jsem byla mladší, ani snad nevnímala.

Děcku pak není příjemné,když se mu ostatní posmívají,že jeho máma je starší než jejich babička.Děti to nesou dost špatně,věřte mi.

To, že dneska lépe ve 40 vypadáte neznamená, že jste ve věku vhodném k rození dětí - viz statistika zvýšených vad u dětí, a to jen tím, že se posunulo rození dětí na věk okolo 30 let - vůbec nemluvím o středním věku 40. Vím, že se postižené děti rodí i mladším ženám, ale je také pravdou, co tuto společnost taková rozhodnutí skoro babiček stojí. Říkejte si co chcete, ale každý lékař vám potvrdí, že nejlepší pro rození dětí je věk mezi 20 až 25 roky. Odsuďte mě jak chcete, ale já bych se cítila velice divně, kdybych měla v 50 vést dítě do první třídy.

Milá Romano, pokud jsi zdravá vůbec bych to neřešila a miminko bych si nechala. Mě je 42let a jdu do toho!