PEKARNA U ZLATE MAMY

https://www.mimibazar.cz/recept/10092/nejuzasnejsi-vanocka-rodinny-recept

Prosím o vyzkoušený recept na vánočku. Jsem pekařka začátečnice.

V Norsku jsou Vánoce ve znamení vrtošivého
trola a nisy, přívětivých domácích skřítků,
kteří se hostí pivem a mléčnou kaší. Spokojený
skřítek jul za to přinese svým hostitelům dárky.
Než se ve Finsku objeví vánoční muž
Joulupukki, zmizí 4,9 milionů Finů (z celkového
počtu 5 milionů) ve zhruba 1,5 milionu saun.
Potom se začne slavit a na stůl přicházejí vydatné
pokrmy a kořeněný pepřový koláč piparkakut.
V Itálii platí, že o Vánocích nesmí nikdo zůstat
sám. Především na venkově stále žijí pastýřské
hry, vystavují se jesličky, pořádají se procesí
a vánoční trhy. Nejproslulejší vánoční
specialitou je jemná kynutá bábovka panettone,
s oblibou zapíjená šumivým vínem. V Sieně
dávají přednost perníku panforte s kandovaným
ovocem a oříšky nebo sucharům cantuccini
s mandlemi. Na dárky si však musí děti počkat
až do 6. ledna. Tento den se sice objevují Tři
králové, ale hlavní slovo má dobrotivá čarodějka
Befana. Její oslavy Festa della Befana se pořádají
v Římě na náměstí Piazza della Navona.
V Řecku se ohlašují Vánoce s velkým rámusem.
Houfky dětí s bubínky, triangly a zvonky
obcházejí dům od domu, aby si vykoledovaly
sladkosti, jako marcipánové koláčky
Kourabiedes. 1. ledna, na svátek svatého Vasila,
se peče svatovasilský chléb, a kdo v něm najde
zapečenou minci, bude ten rok nejšťastnějším
člověkem.
S temperamentní radostí se slaví ve Španělsku
od 25. prosince do 5. ledna. Pro děti však
Vánoce vrcholí až příchodem Tří králů, Los
Reyes Magos. V přístavních městech připlouvají
skvostně odění svatí Tři králové z Východu
v nádherných bárkách, na pevnině je přivážejí
kočáry. Děti pak doma najdou 6. ledna dárky,
které jim přivezli. Plny očekávání se vrhnou
na tříkrálový věnec, v němž je jako překvapení
zapečená mince, fazole nebo drobná hračka.
Kdo překvapení najde, smí po celý den nosit
na hlavě tříkrálovou korunu. Karnevaly a hudba
patří k nevázaným oslavám Vánoc v Karibiku.
V České republice jsou Vánoce svátky klidu
a míru. Patří k nim ozdobený a rozzářený
vánoční stromeček a pod ním dárky od Ježíška.
Mnohde se u stromečku zpívají vánoční koledy
a staví se betlém. Napečeno je cukroví a typická
česká vánočka.

Přiznám se, že jsem ten...Fakt je ten, že ten krém bud moc dobrý a jestli ho dělá na poslední chvíli,tak jí to aspoň hned nesežerou :)

Kouzlo vánoc: Díky za...Joo, zase jsem byla ohledně toho sídliště někde jinde. :-) Tak loni u nás chodili po ulicích tihle tři, vlastně těch trojic bylo více. Letos jsem neměla čas do ulic vyjít.
Ale vzpomínám, když jsme byli jako malí, tak chodili i nám. A po básničce nám dávali balíček. Bráška byl velmi pozorný a když jednou po nadílce odešli, hlásil mamince, že měl Mikuláš stejné boty, jako tatínek..:-) Tak jo... kafe dopité... jdu nasávat... samozřejmě vánoční atmosféru.

to není dobrá rada. krém...Přiznám se, že jsem ten krém nedělala, ale dělává je známá pro své blízké na přání. Cukroví plníme na poslední chvíli, a tam jsou na cukroví ujetí, tak to možná nestačí zkysnout. Ale propříště tady budu dávat recepty mnou vyzkoušené.
Určitě každý máme své oblíbené, vyzkoušené a každým rokem k tomu třeba přibude další....
Ta vůně vánoc..:-))

Kouzlo vánoc: Díky za...Zdravím Břéťo. Tak u nás byl taky klid. Ani malá opravdového Mikuláše či anděla s čertem neviděla. Mikuláš položil dárky za okno a šel obdarovávat další hodné děti. Ale chystáme se na vánoční trhy do velkoměsta. Tam si pohladí živé zvířátka v Betlému, oči jí budou zářit u stromečku, povozí se na kolotoči a zazvoní na Zvonečku štěstí, jako každý rok. A my ostatní budeme u svařáku koukat po stáncích, poslouchat koledy a vychutnávat si ty chvíle, které jsou jen jednou v roce.

Jinak paneláková sídliště stárnou, no jako kde. U nás se toho hodně pro město udělalo, je vidět, že se radní páni starají.

A když svým milým pečete,...to není dobrá rada. krém ze zakysané smetany ti vydrží tak tři dny než zkysne

Kouzlo vánoc: Díky za hezkou povídku.

Sam: Jo, lidí plno; byl jsem s dětmi v předvečer Mikuláše na Staroměstském náměstí, tam úplně nejvíc narváno, prodej všeho možného, všechno se míchalo dohromady - hudba, pokřikování v cizích jazycích, různé vůně splývaly nakonec v jakýsi nedefinovatelný pach (jako když se pálí dehet). Mezi tím decentně postávali policisté (ani nemohli moc procházet). Mikuláši a čerti se v tom ruchu skoro ztráceli. V jiných čtvrtích celkem klídek: paneláková sídliště stárnou a už tam neběhají jako dřív davy ječících holek, které honí čert, protože si na něj tajně sáhly...

Konečně se mu podařilo rozmotat dráty vánočního světelného řetězu.

Kdyby se tak snadno dal rozšmodrchat i život, pomyslel si.

V bytě nad ním se mladý muž snažil uvázat si co nejsolidněji kravatu. Čekal ho první Štědrý večer s rodinou jeho milé. Neklidně pokukoval po tašce plné vánočních dárků a po displeji mobilu nelítostně ukrajujícího čas do odchodu z bytu.

Takhle ne, pomyslel si a znovu uzel na kravatě rozvázal.

Ve vedlejším bytě seděly před televizí dvě děti. Byly už mírně odrostlé, přesto ztuhlé vlekoucím se časem soustředily své myšlenky k jedinému bodu: Přijde už Ježíšek?

Jejich matka upatlanýma rukama obalovala poslední kousky ryby a jejich otec dokončoval poslední degustaci bramborového salátu. Napětí mezi nimi měnilo podstatu. Kvůli dětem.

V bytě pod nimi si muž nalil skleničku tuzemáku, vypil ji a usmál se.

„Stejně tě mám rád,“ zazubil se na svou ženu a objal ji.

„Ale já tě nesnáším!“ vykřikla jeho žena. „Jak jsi to mohl udělat?“

„Promiň,“ zašeptal jí do ucha.

Nechala se obejmout a z očí jí na tváře skanuly dvě velké slzy.

V horním poschodí domu seděla u okna stará žena. Hleděla na sídliště pod sebou a čekala.

Setmělo se.

Za okny se postupně rozsvěcovala vánoční světla.

Ulice zely prázdnotou.

Muž zasunul vidlici do zásuvky a stromeček se rozzářil. Na malou chvíli se rozzářil i mužův obličej.

Zamířil do kuchyně. U stolu seděla jeho žena a čekala na něj. Vánoční koleda, vůně smažené ryby a slavnostně prostřený stůl ve světle svící.

Možná zase příští rok rozšmodrchá drát řetězu vánočních světel a znovu rozsvítí vánoční stromeček.

Možná se přece jenom uzdraví.

Usedl ke stolu a zahleděl se očí své ženy.

Mladý muž s uspokojujícím uzlem na kravatě, s taškou plnou dárků v jedné ruce a s klíčem od auta v ruce druhé rozechvěle spěchal vstříc své nové existenci.

Děti odběhly od televize. Rodiče je zavolali do kuchyně, začala štědrovečerní večeře. Kuchyní zněly koledy a děti jedly co nejrychleji, aby už mohl přijít Ježíšek.

Jejich matka posílala telepatické pozdravy kamsi daleko, kde měla jakousi hlubokou lásku.

Před časem kvůli ní chtěla všechny opustit.

Nakonec to neudělala.

Její muž nevěděl, co se s jeho ženou děje. Tušil, že něco není v pořádku, ale nedokázal se dopátrat podstaty. Dnes mu připadalo, že to cosi divné snad zmizelo.

Muž ve spodním bytě si chtěl nalít další sklenici tuzemáku, ale nakonec to neudělal. Nasoukal své břicho v slavnostním tričku za vánočně vyzdobený stůl, pohlédl na svou ženu a spokojeně mlaskl.

Jeho žena se pousmála.

Začaly Vánoce.

V horním patře domu se pousmála stará žena.

Sídliště za okny jejího bytu začalo vyzařovat magickou sílu.

Když byla mladší, nikdy si toho nevšimla. Spousta práce, zařizování, shánění, starosti. A pak už jen klid, když vše proběhlo. To až v posledních letech dokázala vycítit obrovskou sílu Štědrého večera. Každým kvarkem svého těla vnímala energii, kterou stvořila touha být dobrým. V jeden jediný podvečer v roce se o to téměř každý pokouší.

Teď.

Zhluboka se nadechla a slastně přivřela oči.

Něco krásného se i letos přece jenom narodilo. Aspoň na chvíli.

A když svým milým pečete, vyzkoušejte si upečené ořechy naplnit ledovými kaštany smíchané se zakysanou smetanou. Nebo pudinkovým krémem.

V Praze už i se sněhem. Na...Břéťo, a u muzea čtyři? :-) Přejme si, aby bylo krásně zasněženo i o vánocích. Pak ať to rychle roztaje a je už jaro. Zimu nemusím. A co Mikuláši a čerti s anděly. Byla plná Praha? Asi ano. Ale je škoda, že lidé o těch zvycích moc nevědí, tak jako o sv. Barboře, vánocích a pod. Hlavně že je svátek a že se slaví. A vánoce, tak ty jsou hlavně pro děti, ty děláme hlavně pro ty děti.

A vlastně proč né, nějak si zpříjemněme ten svět, který jde do kopru. Nebo né?

Sv. Barbora je patronkou hasičů v románských zemích ( jako patronka před ohněm ve Francii, v části Švýcarska, v Sársku a katolických zemích v Porýní. Itálie, Belgie) a rovněž všech, kdo pracují s ohněm, tedy též dělostřelců, pyrotechniků a také horníků. Pocházela z Malé Asie (dnešní Turecko) a v roce 306 byla odsouzena k smrti - tedy dva roky po sv. Floriánovi. Její otec byl bohatý a těšil se, že sňatkem své dcery jmění rozšíří, ale Barbora sňatek odmítla a přihlásila se ke křesťanské víře. Místodržící, ke kterému jí přivedl její otec dal dívku zbičovat - její rány se ale přes noc zahojily a proto byla podrobena dalšímu mučení, byla pálena pochodněmi (ochrana před ohněm) a nakonec jí byla uříznuta prsa.

Jiná legenda aurea vypráví, že Barbora byla velmi krásná a proto ji i otec Dioskuros zavřel do věže, aby odradil její četné nápadníky. Když zjistil, že se stala křesťankou, chtěl ji usmrtit, ale zázrakem byla unesena z jeho dosahu. Z tohoto důvodu ji poté udal úřadům, které ji podrobily mučení, aby se zřekla víry. Místodržící dal Barboru setnout a popravu měl vykonat její vlastní otec - v okamžiku, kdy odložil zkrvavený meč, byl nehodný otec zabit bleskem a spálen na prach.

Svatá Barbora zemřela v roce 237 - svátek má 4. prosince a jejími atributy jsou věž, ve které byla podle legendy zavřena, potom kalich s hostií.

Jiná legenda aurea vypráví, že ji otec zavřel do věžičky přistavené k jeho domu - Barbora ale uteče k blízké skále, která se rozevře a poskytne jí ochranu (z tohoto důvodu je sv. Barbora patronkou horníků a ochránkyní věží). Ale skála ji neochrání nadlouho - zradou se Barbora dostane do rukou soudu. Jako křesťanka je pak Barbora mučena a nakonec popravena, sám její otec Dioskuros jí prý stíná hlavu. Tento drastický akt se uděje snad v roce 240, snad v roce 306 našeho letopočtu.

Sv. Barbora je, tedy především v románských zemích - Itálie, Francie, Belgie, patronkou hasičů a všech, kdo pracují s ohněm, tedy i dělostřelců, minérů, pyrotechniků a také horníků svatá Barbora. U nás je tato světice patronkou horníků a všech, kdo pracují pod zemí. Svátek má 4. prosince.

Svatá Barbora je též uctívána jak nebeská zprostředkovatelka šťastné "hodinky smrti". V Evropě je uctívána až od 8. století, ale ve východní Evropě hledali její ochranu lidé již dříve. Nejvíce jí uctívali horníci. U nás je Sv.Barboře zasvěcen gotický chrám v Kutné Hoře.

V Praze už i se sněhem. Na svatou Barborku sáně na dvorku.

přeji to samé. Tady už mrzne

Latinské slovo advent, znamená příchod. Přeji všem, kteří očekávají, krásné adventní dny. V klidu, v dobré náladě a domovy plné vůně čerstvě upečeného cukroví.

Píseň, co mě učil...Nyni ta pisen vypada jako kdyby v ni byl zapsan jeho osud - ze mu zivot skonci v listopadu, at jiz nikdo na nej neceka. Je to sila.

Píseň, co mě učil listopad

Málo jím
a málo spím
a málokdy tě vídám.
Málokdy si nechám
něco zdát.
Doma nemám stání,
už od jarního tání
cítím, že se blíži
listopad,
hm, hm, hm, hm,
hm, hm, hm, hm, hm

Listopadový písně od léta
už slýchám
vítr ledový
přinesl je k nám.
Tak mě nečekej ,
dneska nikam nepospíchám
listopadový písni naslouchám.

Chvíli stát a poslouchat,
jak vítr větve čistí.
K zemi padá zlatý vodopád.
Pod nohama cinká
to postrácané listí.
Vím, že právě
zpívá listopad.
hm, hm, hm, hm, hm, hm

Listopadový písně od léta
už slýchám
vítr ledový přinesl
je k nám.
Tak mě nečekej,
dneska nikam nepospíchám,
listopadový písni naslouchám.

Dál a dál tou záplavou
co pod nohou se blýská
co mě nutí do zpěvu
se dát.
Tak si chvíli zpívám
a potom radši pískám
píseň co mě
učil listopad.

Listopadový písně od léta
už slýchám
vítr ledový přinesl
je k nám.
Tak mě nečekej,
dneska nikam nepospíchám
listopadový písni naslouchám.

https://youtu.be/ZP_YuBya7_s

Květa Fialová, Karel Štědrý .... Wabi Daněk. Ale zůstane tady Malý stan, Rosa na kolejích a mnoho dalších písniček a rolí.

Řekni, co si myslíš a...Mně by stačilo k vnitřnímu klidu, kdyby můj šéf - majitel firmy - mně dovolil dodržovat normy a předpisy a uvědomoval si, že kvůli němu přírodní zákony platit nepřestanou.