PEKARNA U ZLATE MAMY

bohužel se dostala na Doktorku.

Kristepane,kam se ta Pekárna dostala:-(

Kristepane,kam se ta Pekárna dostala:-(

Jde o moudro prastaré, už...No o tomto píše S.N. Lazarev v Diagnostice karmy (hodně léčebná literatura). Nejprve mi přišlo hodně nespravedlivé, že člověk trpí za hříchy svých pra. prapra-rodičů. Ale dnes zastávám názor, že duše se prostě narodí do takové rodiny, kde si může odpykat své hříchy - že prostě ta rodová linie má nějaký hříšný program, na kterém musí zapracovat a osvobodit se od něj. Takže to vlastně není nespravedlivé, že nám potíže způsobují jakoby naši předci - je to stále i náš problém.

Jde o moudro prastaré, už básník Sextus Emiricus ve druhém století napsal něco velmi podobného, že mlýny bohů melou pomalu, ale jemně. Filozof druhého století Celsus k tomu dodával, že melou děti dětí a ty, kteří se narodí po nich.

Věříte na Boží mlýny?...Já na ně věřím. Jen si melou svou vlastní rychlostí, takže se může zdát, že občas nemelou :)

Věříte na Boží mlýny? :-)

Můj imitátor se snaží a...No jo Břeťo....:-))). Bývám tu taky málo, ale bývám zastoupená..:-))) Imitátoři se snaží a nejen tady na Pekárně. Zdravím Tě a přeji vše dobré, totéž všem pekaříkům, kteří milují život. I přes jeho krutosti.?

Jinak pravý Břéťa mě...Můj imitátor se snaží a dost se zdokonalil. Sam ho ale přesto dokázala odhalit. :-) (Více než dva týdny jsem tady vůbec nebyl.)

Ve čtvrtém patře bez výtahu žije stará paní, která je odkázáná na pomoc příbuzných. Schody už nezvládne a tak se u ní střídají všichni členové rodiny. I ti malí, co už zvládnou nakoupit. Je to tak ale všude? Co když příbuzní chybí? Nebo nejeví zájem? Ono se může zajistit třeba dodávková služba, co doveze oběd, pečovatelská služba, co dojede seniorovi třeba píchnout inzulín, ale to je tak všechno. S přibývajícím věkem takový osamělý člověk ztrácí zájem o vše a čeká jen na vysvobození v podobě smrti.

Povídá se, že na vesnici...To, že ve městech lidé žijí anonymně i v rámci jednoho paneláku, je docela děsivé. Mé tetě je 86 let a žije takto sama v paneláku, kde na nikoho nemá telefon, aby mu mohla zavolat a on mohl zaskočit, kdyby upadla, udělalo se jí špatně atd. Musí vždy volat hned záchranku. Jen má strach, že někdy updne a nebude mít u sebe telefon. To u nás na vesnici i přes různé neshody, pokud se někomu něco stane, tak sousedi pomohou. Také je hrozné, že si teta nemá celé dny s kým popovídat. To opět musím říct, že zlatá vesnice, kde je obchod - tam se vždy člověk může vykecat. Babky se vykecávají nejčastěji v obchodě a dědci zas ještě v hospodě. I když teď, když se nekouří, zajdou do hospody občas i ženy.

Ahoj sam, stále Tě to...Jinak pravý Břéťa mě vždy oslovoval Sam.:-).

Ahoj sam, stále Tě to...Nebaví, ale když se někdo ozve, odpovím. Většinou ráno tady na Pekárnu nahlédnu.
Na trolly se nemá reagovat. Navíc, když trpí schizofrenii.

Ahoj sam, stále Tě to baví? Viděl jsem tu kuku. Raději jsem nereagoval. Stále se snaží škodit.

Povídá se, že na vesnici si lidé vidí i do kuchyně. Je to pravda. Bydlela jsem v dětství v dělnické kolonii, tak si hodně pamatuji. U každého domu u zdi dřevěná lavička a tam se ženy setkávaly. Většinou měly v ruce háčky nebo pletací jehlice. A to se dalo probrat všechno. Myslím si, že dnes se na vesnici sousedé taky řeší navzájem, ale za zdmi domů.
Ve městě se neznají sousedé navzájem bydlící v patře. A mají jiné starosti, žijí jinak. Ovšem i tady se najdou zákeřné sousedky. :-)Prostě jsme lidé různí s různými povahovými vlastnostmi. Na cestách můžeme poznat život člověka, nepoznáme ale jeho povahu. Na to není čas, protože povahu člověka poznáme nejlépe při soužití, ať už společném, nebo blízkém.

Ve vetsich mestech lidi dost ziji v socialnich bublinach. Stykaji se s lidmi, s kterymi je jim dobre. Lide na vsich se musi stykat s ruznymi lidmi. A to pak jsou nekdy zkusenosti, ktere predci i diskuse. Zde na cloveka utoci neznami anonymove, kterych si nemusite vsimat. Ale kdyz v realu na cloveka utoci zakerna sousedka pro nic za nic, tak to je mnohem horsi situace. Paradoxne clovek, ktery procestuje svet muze poznat lidi mene nez nekdo, kdo zije cely zivot v relativne v malem a nemennem kolektivu.

Ale to neni pravda. Nekde...Myslím si, že ve virtuálním světě je komunikace i více drsnější. Lidé si pod anonymitou více troufnou na člověka, kterého vlastně neznají.
V reálu tohle nevidím. Možná, že se scházím se správnými lidmi. Možná se třeba mýlím a za zády mě tito lidé pomlouvají. Do člověka nevlezeš. Ale scházím se s lidmi s kterými je mi dobře. A i když se dlouho známe, známe hranice slušnosti. A jsme hodně třeba otevření. Tolerujeme názory jiných, vyslechneme v klidu a v klidu reagujeme. Což se většinou na vebových diskusích neděje. Prostě anonymita dělá z člověka třeba slušného, tvora zcela jiného. Nebo se mýlím?

Akorát.

Svět nevidím vůbec...Akorád někteří lidé mě se´rou. :-). Tak jako třeba já je. Ale to je o něčem jiném.

Ale to neni pravda. Nekde...Svět nevidím vůbec černě. Naopak. Vidím to, co jsem dříve přehlížela. Vnímám život více, protože už mám na to čas, nikde a za ničím se neženu. Miluji život, i přes jeho krutosti.
Vidím svět barevně, vnímám více přírodu, vnímám více každou maličkost. A chtěla bych zastavit čas.....