PEKARNA U ZLATE MAMY

Uteč, schovej se a bojuj!

Tak takovou radu může dávat policie snad jen lidem v produktivním věku. Před terorismem neutečeme. Nikdy nevíte, kdo vás podřeže, nebo se vedle vás odpálí, či do vás najede. I kdyby zavedli znova CO je to marné.
Starší člověk neuteče, na mostě se nemáte kde schovat a bojovat?
Směšné! MÁME HOLÉ RUCE!

Moudrý šéf + moudrý podřízený = Zisk

Moudrý šéf + hloupý podřízený = Produktivita

Hloupý šéf + moudrý podřízený = Služební postup

Hloupý šéf + hloupý podřízený = Hodně práce přesčas

Na kostičky osmažená angl. slanina
Tvaroh, sůl, pepř
Smíchat s vař. těstovinami

Zvykneme si na zprávy ohledně terorismu? Prozatím to krouží kolem nás, ale doba kdy se nebudeme cítit bezpečně ani v naší republice, nastane. Nedovedu si ani představit, co bude za pár let. Mysleme na to, když půjdeme k volbám. I když si myslím, že to na vzniklou situaci bude mít malý vliv. Protože teroristům je jedno, kdo sedí ve vládě a kde jsou hranice.

Zpěvačka s přírodními osmičkami se vdala.

Tak nevím, brát ty přírodní osmičky jako plus? Pro některé muže snad, ale jako žena si nedovedu s tímto nákladem v tomto vedru existovat. Takové osmičky musí ženu omezovat i v pohybu, trpí záda. Určitě bych volila operaci. Není nad přírodní trojky.:-)

Najít nějakou plusovou zprávu mezi těma vraždama je docela těžké. Ale docela mě pobavila zpráva, jak se v baru porvaly ženy. Jistě byly opilé, ale zase jsem u vzpomínek, jak v práci před léty válčily dvě spolupracovnice.:-). Byly to velké soupeřky. A popichovaly se jak jen nastala příležitost. A tak jsme občas zaslechly ! Sundej si brýle"! a pak se do sebe pustily. Dříve byla v práci uvolněná morálka, nebyly kamery a mistr se objevil jen na začátku a koncem směny.
Ono se dalo dříve v pracovní době dojít si i ke kadeřnici, chlapi se zase skládali na flašku a propašovat jí do práce nebyl problém. Byly to tzn.Akce 20. A chodilo se v pracovní době i do blízkého rybníku zaplavat si....
"Zlatí komunisti"? Prostě to tak bylo, hodně věcí se přehlíželo a žádalo se po nás hodně věcí přehlížet...

Rychlovka, třeba pro nečekanou návštěvu.

100g ml. cukru
5 vajec
2 lžíce kakaa
šlehačka

Ušleháme sníh z bílků, přidáme cukr, kakao, a po jednom žloutku. Plech vyložíme alobalem, který hodně vymažeme sádlem. Nalijeme těsto a pečeme v hodně vyhřáté troubě asi 7 min. Vychládlé těsto pomažeme ušlehanou smetanou a svineme jako roládu.

Když má introvert psychický blok je to zajímavé. Ale i s tím se dá žít, nebo spíše musí.
Každý máme nějaký psychický blok. Třeba je pravdou, kdo očekává vytoužené dítě a je na to zaměřený a nedaří se, musí změnit myšlení a nechat to osudu. Vypustit to z hlavy, odjet na dovolenou, změnit místo i myšlenky. A většinou v těchto případech, pokud nejsou větší zdravotní potíže, může žena otěhotnět.

Psychický blok.

Tak jsem si vyhledala něco, co je mi asi nejblíže. Snad příčina z dětství...
No, určitě nejsem sama a své blogy už asi nevyřeším. Možná bych se měla asi ale snažit. :-) Ale omezují mě snad jedině v tom, že toužím něco zažít, naučit se a ono to nějak nejde..:-)Kdybych byla mladší, rvala bych se s tím. A nebo si mám říci "A proč né" a něco pro to dělat ještě teď? A překonat to?
Obávám se, že to už asi nepůjde.

Pokud nějaký svůj blok řešíte, nekoukejte na to, co Vás omezuje v současnosti jen negativně, zkuste se zamyslet nad tím, k čemu Vám toto dříve sloužilo, zkuste na tom najít něco pozitivního, poděkovat a začít dělat změny k lepšímu. To že jste před něčím utíkali, něco jste potlačovali nebo jste umožnili někomu, aby Vás nějak omezoval a ovlivnil vzhledem k situaci, Vašemu věku mohlo být opravdu to nejlepší. Určitě si i díky změně tohoto pohledu, budete více vážit sebe, přestanete se podceňovat, vinit a určitě nezapomeňte zkusit pochopit i ty, kteří Vám takto ublížili. Ve většině případů to vědomě neudělali, byli sami možná obětí někoho jiného, určitě je to neomlouvá, ale zkuste odpustit, protože i to bude velká úleva pro Vás, ale i pro ně.

No s tou koloběžkou...Po 60 letech... to chce odvahu Břéťo, ale vy muži máte na takové akce většinou tu odvahu větší. Ale každopádně blahopřeji.:-)
Dnešní dětské koloběžky sestavené z plastu a hliníku. Ale nekup to pro malého prince nebo princeznu, když je s obrázkama Hello Kitty. Na takové ty nezničitelné můžeme jen vzpomínat.
Vrátím se k té odvaze. Jako dárek k významným narozeninám dostal dědeček naší princezny let balonem. Náramně si to užil a zase jsem u toho, mě by do toho koše nikdo nedostal, i když bych si přála ten výhled z výšky. A tak bych mohla pokračovat.
Jde to se mnou asi od dětství, protože plavat jsem se nikdy nenaučila i když velkou vodu mám ráda. Ale jen po krk a to se ještě musím něčeho pevně držet..:-)) Prostě křeč ve mně. A poslední blok "prozatím" mám z toho, že bych už nikdy nesedla do letadla. Prostě blokace se všech stran. :-))

Tak dnes bude v Prostřeno...No s tou koloběžkou samozřejmě zkušenost byla obrovská - jezdil jsem na nich celé dětství a měl jsem je radši než kolo (tříkolku jsem neměl); myslím, že i křivou páteř mám od toho. Ale přece jenom to ve Špindlerově Mlýně byla jízda po dlouhých 60 letech (!). Ano, jela s námi žena - přítelkyně našeho syna, který to všechno (kromě jiných zábav) zpunktoval, aby mi udělal radost. Pochopitelně jsem brzdil, oni na mě na dohodnutých místech občas počkali.

Dnešní dětské koloběžky se mi nelíbí, protože mají z neznámých důvodů strašně malá kolečka a při sebemenší nerovnosti to hrozí ošklivým úrazem.

Snažím se u ranní kávy najít mezi těmi teroristickými zprávami i ty příznivé....
A našla jsem. Pan prezident vyznamená Martinu Sáblíkovou. Tahle žena reprezentuje naši zemi a hlavně umí. Měla být už dávno oceněná, protože i když umí kamarádi pana prezidenta, vyznamenání si nezaslouží. Jestli M. Sáblíková přijme vyznamenání je pouze na ní, já bych si více cenila ty medaile na krku.

Vzpomněla jsem si na básničku, která mi dlouho zůstala v paměti, ale okopírovala jsem ji, protože už je to tak dávno, kdy jsem stála u tabule a tuto básničku přednášela.

Za vsí se modral les. Byl červenec,
obilí zlátlo ... a těch skřivánků!
Na mezi v rose mladý buďonec
děvčátko bosé líbal v heřmánku.
Měl rudé chocholaté pačesy
a dětské ještě chmýří kolem rtů.
Troubili trubači. - Ach, žijte tu,
vy modroočko, šťastně žijte si! -
Dnes prvně líbal ... Sladký živote! ...
Modři ty zlatá, světlo v jabloních! ...
Odešel. Třeskla kulka za plotem,
kozáci přehnali se na koních.
Provlhl rosou jeho šátek, plášť.
Dívka má slzy v hrdle, v prsou až ...
Dostal ji první, přímo do spánku.
Obilí zlátlo, spal tam v heřmánku.
Šla léta ...
A já píšu řádky ty,
že tam tak ležel v poli - zabitý.
I tobě, drahý druhu neznámý,
je možná sedmnáct. A chrpami
svou první lásku létem vedeš si -
a nad tvým srdcem jak by měsíc stál.
Ty možná proto dnes tak šťasten jsi,
že tamten ... tamten nedomiloval.

Básničky našeho dětství. Vzpomenete si na ně?

Na návštěvu přišel synoveček a se sklopenou hlavou ze sebe soukal: „Víš, teto, já dostal 4 z básničky.“ „No prosím tě, pročpak ses nenaučil básničku? To byla tak dlouhá?“ hladila jsem blonďatou čupřinu. „Dlouhá ne, ale blbá,“ zněla odpověď. „Páťo, básničky jsou rýmovačky a krásně se recitují. Vždyť ty to tak hezky umíš. Jakoupak se to měl naučit teď?“ „Lesní studánka.“ „To neznám. Pověz mi kousíček.“ „Znám křišťálovou studánku..“ zarecitoval Páťa.

Hned jsem se chytla a i po tolika letech se mi slova vybavila, jako by to bylo včera, co jsem ji před tabulí přednášela. S Pátíkem jsme ji drmolili celé odpoledne, a když šel domů, odříkával „studánku“, jako když bičem mrská.

Večer jsme seděli s kamarádkou a já se pochlubila, jak mi ještě pracuje mozek a jak se mi na jazyk draly sloky básničky. Šárka se zasnila: „Já měla nejradši Cestičku k domovu.“ No co mám popisovat. S každou další skleničkou vínka jsme si vybavily další a další básničky ze školních let. Od "Položili maličkou na vyhřátou mez" až po Polednici nebo Kolovrat. Nikdy bych neřekla, že si vzpomenu na celou Maryčku Magdonovu....

Uvnitř restaurace nekuřáci a většinou ženy, venku na lavičkách kuřáci... Ulítané servírky.
Blízko restaurací či hospod se bude lidem ve městě těžko usínat. I ten kouř z cigaret se jim dostane do bytů, bydlí - li blízko. My nekuřáci jsme totiž na cigaretový smrad velmi citliví. K tomu budeme poslouchat opilce a utěšovat a uspávat probouzející se děti. Protože při horkých letních dnech se při zavřeném okně nedá v bytě vydržet.

Vzpomínám na dobu, kdy jsem se bála něco obléci, něco udělat, co se "nehodilo" mému věku. Dnes si dám na vlasy svou oblíbenou barvu, obléknu ryfle a zajdu do restaurace. Dnes tam bude čistý vzduch. :-))
Dnes zcela obvyklý jev. Žena v restauraci.
Jen ještě na tu koloběžku nemám odvahu, ale kdo ví... mám přece ještě tolik příležitostí.

Ve věku 88 let zemřel 29. května Antonín Dvořák III. Vnuk slavného skladatele.
Jeho syn i vnuk nosí také toto slavné jméno....

„Nejvíc nefér věc v životě je to, jak končí. Život je těžkej. Strávíte jím spoustu času. A co pak za to dostanete? Smrt! To je jako co? Bonus? Myslím, že životní cyklus by měl být pozpátku. Nejprve umřete, abyste to měli z krku. Pak žijete ve stáří doma. Když jste už moc mladí, vykopnou vás z domova, dostanete zlaté hodinky a jdete do práce. Pracujete čtyřicet let, než jste dost mladí na to, abyste si užili svůj pořádnej důchod. To znamená, že berete drogy, chlastáte, chodíte na párty a chystáte se na střední. Pak jdete na základku, stanete se dítětem, hrajete si, nemáte žádné starosti a pak jste malé dítě a vlezete si zpátky do dělohy a posledních devět měsíců si tam jen tak plavete. A celý váš život skončí orgasmem.“

http://www.veselestari.cz/

Tak jsem nakoukla na paní v Prostřeno. Koloběžka pána kterého jsem viděla byla jiná, měla menší kola. A byla podle mne hezčí. Odvahu teda paní má, ale možná, protože s ní jezdí manžel, má více sebevědomí. Každopádně, proč né, ale já bych tu odvahu neměla. Ani v těch 48 letech, které paní má. Asi žiju jinde a jinak.
No a Prostřeno jsem vypla, protože stačilo prohlášení jednoho účastníka, že bude taktizovat. A poslouchat kecy o tom, že rohlíky mohly být křupavější nemusím.