PEKARNA U ZLATE MAMY

Někteří dospělí jsou horší jak děti.

mh

Pánové, nejen vám přeji krásné svátky. Do příštího roku hlavně hodně zdraví, to je základ všeho.

Břeťo, vánoce na horách, jsou ty, na které ráda vzpomínám. Ano ticho a klid, to k vánocím patří. A vzpomínám i na pekaříky, kdoví, možná je naše Am už ml.paní a je se svým osudovým...:-)). Nemusí být vlastně ani vdaná, teď mladí se sňatkem nespěchají, hlavně ať je šťastná a zdravá.
Krásné vánoce vám všem.

DUASi, moc tě zdravím. I ostatním přeju hezké svátky; vzpomínal jsem dvakrát na Amazonku - jednou když měla v říjnu svátek a potom když byl Náchod v televizi, jak tam otevřeli nový průjezd městem. Nebudu teď na internetu, v té chatě na horách není ani mobilní signál. (Takže ticho a klid.)

jednodušších

A jsi si jistá, že jsou...Stojím si za tím, že chudí "na mysli" nejsou šťastnější, či hodnější. Ti chudí na mysli, blahoslavení, jsou na jakém pořadí v tom žebříčku těch "jednoduchších"?

Tak hodnější? Znám...A jsi si jistá, že jsou opravdu chudí duchem v tom pravém smyslu - nejsou to jen prostě "blbci" a v hlavě jim přitom jedou myšlenky, intriky o sto šest - třeba i blbé, ale chudí "na mysli" nejsou? Ono opravdu v té původní verzi se spíš myslí chudí intrikami, negativními mylenkami, neustálým hodnocením...prostě takoví prosťáčci.

toto správně nemá být...Tak hodnější? Znám několik takto blahoslavených a hodných je z nich poskrovnu. Oni ti chudí duchem, dovedou docela znepříjemnit život. A neplatí, že neví co činí. A do takového království bych se dostat ani nechtěla. :-)

Blahoslavení chudí...toto správně nemá být myšleno hanlivě, jak to čsto lidé používají - ba naopak. Blahoslavení chudí duchem znamená, že ti "jednodušší" lidé, kterří nejsou tak zatíženi myslí, různými myšlenkami, spekulacemi, jsou často mnohem šťastnější, upřímnější, hodnější... "Blahoslavenní chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské." oni prostě žijí v srdci - a v srdci je boží jiskra-království nebeské.

Přeji všem krásné a klidné Vánoce

Pamatuju si, jak onen farář v hodině náboženství uváděl dokonce celou takovou skupinu blahoslavených a pro lepší zapamatování sepsal i jakousi zkratku: chu-ti-lka-la-mi-či-po-pro. Znamená to chudí (tedy i ti chudí duchem)/tiší/lkající/lační/milosrdní/čistého srdce/pokorní/prosící. (Jakou to má oporu nebo odkazy v oficiálních církevních textech, nevím.)

Neřekl bych přímo blázni; prostě lidé trochu primitivnější, jednodušší (krásně popsáno v příspěvku nade mnou v 6.56). U nás ve škole to kdysi na dotaz žáka vysvětloval farář trochu kostrbatě, že jde i o lidi "chudé v duchu", dnes bychom řekli "virtuálně", kteří jsou sice bohatí, ale nelpí na majetku a vyznávají život v prostotě...

Na to se dá říci jedině citát z bible. Blahoslavení chudí duchem neb oni spaseni budou. A protože česky znamená chudí duchem blázni, tak citát bude znít takto. Blahoslavení blázni neb oni spaseni budou. Takže spaseni budou jen blázni. Postavte se do fronty, protože tam bude narváno.

Blahoslavení chudí duchem.......

Kdysi jsem toto oslovení začal používat pro lidi s jednodušším uvažováním. Prosím, aby to nebylo interpretováno jako urážku či ponížení, k tomu mám daleko. Byla to pro mne prostě kategorie lidí. Vzhledem k tomu, že se snažím pochopit každého z lidí, pak i zde jsem hledal výhody a důvody tohoto stavu myšlení a života. Dlouhou dobu jsem jim dokonce i "záviděl" přístup k životu. Dlouho mě trvalo pochopit, že jejich život není těžší nebo lehčí než těch ostatních pouze mají ohromnou výhodu žití ze dne na den. O to jednodušeji se jim žije v souladu s Božím plánem. Netrápí je otázky - když se vydám touto cestou, tak jak se zítra uživím?" Prostě se rozhodnou a jdou. Nějak se jich ty běžné přízemní situace nedotýkají. Neřeší budoucnost, ale pouze to co přichází.

Kořeny pečení cukroví sahají ale až do pohanské doby, k oslavám zimního slunovratu. Vánočnímu pečivu se v těch dobách přisuzovala neuvěřitelná moc: věřilo se, že má schopnost ochránit před temnými silami dům, jeho obyvatele i domácí zvířata. Připravovalo se různé obřadní pečivo a pokrmy. Z těsta se tvarovala kolečka, která měla symbolizovat slunce; pekly se například koláče, které se rozdávaly koledníkům. Také se vykrajovala zvířátka, která symbolizovala zvířata v chlévech. Věřilo se, že darovaná figurka zvířete přenese na obdarovaného jeho zvířecí sílu a vlastnosti. Cukroví se věšelo do světnic, do chlévů a na ovocné stromy v sadech - aby se domu drželo štěstí, zvířata aby prospívala a stromy aby hodně rodily. Pečení cukroví provázela řada pověr: mělo se péct jen z mouky vlastní výroby, aby byl hojný následující rok. Z těsta se slévala voda, která se pak přidávala kravám do krmení, aby příští rok hodně dojily. Hospodyňky si při zadělávání těsta otíraly ruce o stromy, aby i další rok dobře plodily. Více než sladkosti pekli naši předci na Vánoce chleba: pokud se ale připálil nebo při pečení praskl, znamenalo to neštěstí, vážnou nemoc nebo dokonce smrt. To samé platilo i u pečení vánočky. Pokud se vánoční pečení podařilo, znamenalo to rok pevného zdraví.

Prvním a nejrozšířenějším cukrovím byly medové perníčky, které se údajně pekly již ve 13. století. V mnoha rodinách se s oblibou pečou dodnes. Své jméno získaly podle pepře, který se spolu s dalšími druhy koření do nich přidával. Každá rodina měla svůj pečlivě střežený recept. A co se týká ostatních druhů cukroví, jsou to pochoutky, jejichž receptury se vyvíjejí a proměňují. Některé druhy patří mezi stálice: kromě perníčků jsou to většinou vanilkové rohlíčky, linecké nebo pracny (medvědí tlapky). Jednotlivé druhy pečeme postupně podle doby rozležení. Každopádně vždycky je budeme mít spojené s vůní Vánoc a s tradicí, která snad nikdy nevymizí...

Advent je období radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve to byla doba postní. V západní tradici je advent také dobou zklidnění a rozjímání, což dává z hlediska životního stylu našich předků smysl – od jara do podzimu se intenzivně pracovalo a v zimě, kdy se vykonávaly domácí práce jako draní peří, šití či pletení se odpočívalo.
Symbol adventu: Adventní věnec

Od 19. století je tradičním symbolem adventní věnec, který má v různých oblastech odlišnou podobu. V katolických zemích je nejčastěji zdoben čtyřmi svíčkami, z nichž jsou tři fialové či modré a jedna růžová. Fialová či modrá barva symbolizuje pokání, ztišení a očekávání.

Na první adventní neděli zapalujeme první fialovou svíčku, tzv. svíci proroků. Tato svíčka je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista.
Na druhou adventní neděli zapalujeme druhou fialovou svíčku, tzv. betlémskou, která reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky.
Na třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíci, tzv. pastýřskou, která vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz.
Na čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední fialovou svíčku, tzv. andělskou, která představuje mír a pokoj. Čtvrtá adventní neděle může připadnout na Štědrý den.

Rok nám zas končí, a spolkne ho mráz
zima sem vchází a s ní i ten čas
Malých milích změn a nostalgií
co se promítaj v nás

Je to jako zázrak
Prosincové dny zvou k zamyšlení
Co bylo krásný a co už není
Zkusme vzpomenout si na těch pár dní
Je čas předvánoční

Vánoce bílý a čistý jak sníh
Prosím zastavte chvíli čas o vánocích
Vánoce bílý a čistý jak led
Prosím zastavte chvíli svět

Oslavme příběh co svatým se stal
Hrdina zemřel a pak z mrtvých vstal
my tu nejsme věčný on žije dál
Bůh ho na nebe vzal

I kapři v kádích tam na ulicích
Zpívaj si s náma a to je co říct
No tak přidejte se k nám ať to zní
je čas předvánoční

Vánoce bílý a čistý jak sníh
Prosím zastavte chvíli čas o vánocích
Vánoce bílý a čistý jak led
Prosím zastavte chvíli svět

Kolik dětí z okna se dívá
Když na štědrej den večer se stmívá
je čas
jít hledat zlatý prase co lítá a zpívá

Vánoce bílý a čistý jak sníh
Prosím zastavte chvíli čas o vánocích
Vánoce bílý a čistý jak led
Prosím zastavte chvíli svět

Vánoce bílý a čistý jak sníh
Prosím zastavte chvíli čas o vánocích
Vánoce bílý čas narození
kéž už zůstanem jak vyměnění

Kéž už zůstanem jak vyměnění.

Dnes má svátek Lucie,...Jo svátek Lucinek mi je sympatický. Všechno nejlepší!

Dnes má svátek Lucie, neperte prádlo, neuklízejte a buďte hodní.

Svátek svaté Lucie patří především ženám a dívkám, které by se v tento den měly vyhýbat domácím pracím.

Lucie, noci upije a dne nepřidá. Toto lidové moudro zná snad každý, málokdo však ví, jak to s ním vlastně je. Rčení pochází ze středověku, z dob, kdy lidé používali juliánský kalendář a zimní slunovrat připadal na 13. prosince. V 16. století se začal používat přesnější gregoriánský kalendář a slunovrat se o několik dní posunul. Přesto je na rčení mnoho pravdy, což můžeme pozorovat na východech slunce. Do svátku svaté Lucie vychází slunce čím dál později a večer zapadá dříve než předchozí den – noci se prodlužují. Ale poté začíná slunce zapadat později, takže je odpoledne déle vidět. Přitom však až do slunovratu je východ slunce čím dál později, takže noci se nezkracují.
Budiž světlo

Že Lucie slaví svátek právě v tomto období, není žádná náhoda, jak by se mohlo zdát. Jméno Lucie i jeho varianty Lucia nebo Luciana mají původ v latinském slově lux, což znamená světlo. Jméno Lucie se tak překládá jako světlá nebo zářící. Každá Lucie má v sobě onu jiskru, která jí dodává lesk. Osobním číslem je 7, vhodnou barvou je červená a je to jméno vhodné pro jakékoliv znamení. Jméno je plné podpůrné energie, síly a chuti do boje o lepší svět, ale i o vlastní úspěch.

Nejvyšší čas koupit si brambořík! Plus dokonalý návod, aby kvetl až do jara
I když za typickou vánoční květinu je považována vánoční hvězda, stále větší oblibu si nachází i skromný, o to krásnější brambořík (cyklamen).

Svátek svaté Lucie patřil k pěkným adventním zvykům, jehož oslavy už ale pomalu vymizely. Podle nejstarší dochované zprávy o obchůzkách Lucek v díle Jana Jakuba Ryby z roku 1804 Lucky "trestaly" děti. Lucka byla bíle zahalená a s maskovanou tváří, ztělesňovala strach a hrůzu. Navštěvovala jednotlivá stavení a strašila děti, že jim rozpáře břicho nožem, když se o adventu nebudou postit.

Jinde chodilo Lucek více a dětem, které byly hodné, daly malý dárek, zatímco ty zlobivé vyšlehaly metlou. V jiných místech naší země zase byla Lucka stará, hrbatá žena, které obličej zakrývala maska. Ta zlobivé děti tloukla vařečkou.

Lucie je také symbolem čistoty, zároveň však patronkou velkého množství profesí a řemesel, například kajících se nevěstek, sedláků, sklářů, sedlářů, krejčích, švadlen, tkalců, nožiřů, kočích, písařů, notářů. V Anglii je patronkou advokátů, podomních obchodníků, spisovatelů a služek. Lidé se k ní modlili proti očním nemocem, bolestem v krku, infekcích, krvácením a úplavici. Je ale také ochráncem před čarodějnicemi. Například lidé na Moravě se před zlými kouzly chránili tak, že od 13. prosince až do Štědrého dne odhodili každý den jedno poleno. Tímto dřevem pak zatopili na Boží hod.

Věřilo se také, že když dá hospodyně každý den stranou kousek těsta s kořením, nebudou nad nimi mít čarodějnice moc. Také když si hospodář tento den vyrobil stoličku a v místě suku udělal otvor, mohl jím o mši na Boží hod rozeznat v kostele čarodějnici.

Odpočiňte si.

Tomu, kdo by pravidla porušil, by Lucka naplnila místnost nebo alespoň velký koš prázdnými vřeteny a on by je musel všechny obratem napříst. Některé hospodyňky na Valašsku tak pro jistotu schovávaly své kolovrátky na půdu. Někdy se z legrace za Lucky převlékaly ženy ze vsi a chodily kontrolovat své sousedky, zda skutečně odpočívají. Pokud je přistihly při práci, provedly jim pěknou zlomyslnost – rozfoukaly nadrané peří po světnici, nebo vymotaly napředené nitě.
Anebo může za předvánoční úklid?

Je to trošku paradox, protože Lucie je údajně i autorkou tradice předvánočního úklidu. Svatá Lucie, tajemná bílá postava, kontrolovala pořádnost hospodyněk, a pokud domácnosti nezářily čistotou, přišly tvrdé sankce. Jenomže jak tato tradice vznikla? Před gregoriánským kalendářem, tedy v 15. století a dříve, se zřejmě příliš neuklízelo, zatímco nyní, 10 dní před Vánoci, zase nemá cenu dělat finální předvánoční úklid. Vždyt 10 dní je spousta času, aby se domácnosti zase zanesly nepořádkem.
Co kraj, to jiná tradice

Tam, kde s Luckou chodí průvod masek, bývá veselo. V domech provádějí nezbednosti a hráli divadelní hry o Lucii. V jižních Čechách byla tradice šesti Lucek – pět žen bylo v bílém a jedna v kněžském rouše. Každá nesla něco jiného – jedna miminko, druhá hadr a "rejžák", třetí metlu, čtvrtá košík s cukrovinkami, pátá malířskou štětku. Po vstupu do obydlí obřadně pozdravily, první s dítětem usedla na stoličku a houpala jej, druhá předváděla mytí podlahy, třetí metlou popoháněla děti, aby se modlily, čtvrtá obdarovala děti, pátá předváděla malování a kněží vykropila obydlí za neustálého modlení.

Někdy Lucky přepadaly muže přímo v hospodě u piva a to je pak natírali hořčicí, kolomazí, zasypávaly je moukou a šťouchaly je vařečkami. Prý proto, že jsou líní a nepomohou s domácím úklidem před svátky.