Jak se o sebe postaráte, když zestárnete?

Smrt je nezvratným koncem života.A člověk je na ni připraven. Ale asi je lepší zavřít navždy oči doma mezi svými nejbližšími, než zemřít v cizím prostředí nějakého ústavního zařízení.

Vidíte všichni, jak je...pracovala jsem v nejmenovaném podniku,za jeho zdí byl hřbitov.Mockrát jsme si s kolegy dělali srandu,důchodu se nedožijeme.Budem tady makat až do smrti a pak nás rovnou hodí přes zed na hřbitov.Tenkrát jsme se tomu smáli,ale ted to s dělníkama opravdu tak dopadne.Věk odchodu do důchodu se pořád zvyšuje ale práce pro starší není.Takže jen přibývá lidí na pracáku.

Tak já vždycky říkám, že doufám, že umřu včas. Prostě dokud mi hlava a ruce slouží, postarám se o sebe, pak už tu být dál nechci. Třeba do té doby uzákoní euthanazii. :-)
Anebo budem chodit umírat do zahraničí, kde nám ji udělají.

Když mi bylo asi 35, jednou jsem prohlásila, že chci umřít mladá a krásná. Načež jak to slyšel pubertální syn, tak prohlásil:
"Tak to jsi, maminko, měla umřít před dvaceti lety."
:-)
Jsou to miláčci, no.

Ale vážně, nečekám, že by se o mě děti staraly. Nemůžu po nich chtít, aby přestaly chodit do práce a byly doma se starou nemohoucí matkou. To bychom umřeli hlady všichni(příspěvek na péči nepokryje potřeby dvou dospělých lidí, kteří by z něho museli žít), a o vlivu na psychiku ani nemluvím. Tohle není dobrá situace pro nikoho, a pro tu střední generaci, na kterou jsou kladeny nároky v péči jak o děti, tak o rodiče,to úplně nejméně.
Už rodiče nemám, ale když byla maminka už sama a byla nemohoucí, chodily jsme k ní po práci večer se sestrou, střídaly jsme se. To jsme mohly jenom proto, že bydlíme všichni blízko. Trvalo to několik let, pak maminka umřela, a to měla těsně po šedesátce. Kdyby tady byla ještě deset let, stav se zhoršoval, nebylo by to dlouhodobě udržitelné. Tak to prostě je.

souhlasím.

to vystihuje nejlépe: Zemský RÁJ TO NA POHLED. Ale žít tady je PEKLO.

O mě se postrá stát. Až nebudu moci pracovat, tak mně nasere.

Vidíte všichni, jak je krásná naše země?Horníci půjdou do důchodu osm let po smrti. To nemá chybu. Vivat Topol a Nečas!!!

Vy mladí, poděkujte rodičům, kteří poskakovali v 89 s klíčema po náměstích jak nadržená banda opičáků. Nemáte kde bydlet, každý den se zdražuje a do důchodu půjdete v 90 letech. Rodiče se vám teda postarali o krásnou budoucnost.

Matka vychová 10 dětí, deset dětí se nepostará o jednu mámu...

.před časem kámošova maminka, který bylo cca 87 let, přestala chodit úplně a zradily jí i ruce ......předtím leta chodila o fran holích .....převezli jí do nemocnice a zařádali o pečovatelák.....babička byla psychicky úplně v pohodě , akorát slabá, krmili jí, jinak se bavila normálně .....pečovatelák v nedohlednu .....tahle babička vychovala tři děti a má cca 5 vnoučat a pravnoučata....to dělá cca 8 aktivních dospělých lidí ....nikdo z nich nebyl schopnej si jí vzít domů, měli práci a tak......znáte to .....pořád se čekalo na pečovatelák, až babička po třech měsících radši umřela v nemocnici .....tak tohle nás miláčkové čeká :))))

Brrrr, tahle diskuze ale nabrala grády...

Starobince jsou plné lidí, co se o sebe dobře starali... Teď můžou sklízet plody svého snažení - budou umírat o pár let déle...

Pracuji v Anglii a jen doufám, že libra vydrží v dobrém kurzu a že hlavně Anglie nepřijme euro. Jinak jsem tu krátce na to, abych tu pobírala důchod, což by bylo asi za 6 roků, takže co si nenašetřím, to nemám.

jdeš do PŘEDČASNÉHO...No asi proto, abych měla z čeho platit to, co je potřeba zaplatit, ne?
Nebo si myslíš že jen tak z rozmaru?
Kdo si myslíš, že tě zaměstná rok a půl před důchodem?
Pokud nějakou práci najdu, tak samozřejmě pracovat budu, dokud jsem zdravá.

S hledáním...s hledáním práce (zaměstnání) čekají s otevřenou náručí?

S hledáním práce(zaměstnání) na něho čekají s otevřenou náručí.

jdeš do PŘEDČASNÉHO...Nebo má velké zdravotní problémy, ale na ID nedosáhne.

Já jdu právě do...jdeš do PŘEDČASNÉHO důchodu? Do toho by mněl odcházet jen ten, kdo si to může dovolit.

Já jdu právě do předčasného důchodu, ale bez peněz (manžel nadělal dluhy), a docela mám strach.
Dokud budu zdravá, bude dobře, ale kdybych nedejbůh onemocněla nebo se stala invalidní, nemá se o mě kdo postarat.
Připadám si hrozně sama.
Přesto bych nechtěla, aby se vrátil čas před r. 89.

Asi jsem se možná špatně...máš pravdu