porod doma - reakce !!!

Marie, ten tvůj útok, co jsi tam napsala, má být otázkou? Se nediv, že ti nikdo neodpoví. Zanett se tam zeptala slušně a odpovězeno jí bylo.

přirodzeně..tak se v dnešní době nově píše přirozeně? :-)

Jenže Brno je Brno a Vrchlabí Vrchlabí ;-) V Blesku jsou takové zprávy, které se jim líbí. Pochybuji, že nějaký lékař, nebo sama mamina jim šla telefonovat. Zanett, však ses mohla zeptat, určitě by ti odpověděla.

Me by jen zajimalo, jak se na to pripravovala...klasicka masaz hraze to asi nebyla:-)
Myslim, ze takova zprava by byla aspon v blesku:-) Nerodi se 4,5kg Vojtisci kazdy den.
Treba jse pani fakt pruzna, ale divim se, ze do toho nejaky doktor sel. Jak jsem psala, v Brne by ji nikdo rodit prirodzene nenechal bez nastrihu a uz vubec ne v poloze, jakou si zvoli sama...

Jo a píšeš, že jsi zprávu nenašla. Jestli myslíš v té diskuzi, tak musíš zalistovat, ten příspěvek je tu zkopírovaný i s časem, kdy byl přidán. A klidně tam polož dotaz. Zanett to udělala a bylo jí odpovězeno samotnou maminkou. Třeba by ses dozvěděla i to, proč nechtěla ten nástřih, který je podle tebe užitečný.

Marie, tvůj příspěvek nechápu. Píšeš: "Jestli to bylo bez doktora a doma...", vždyť je tam napsáno, že to bylo ve Vrchlabí. To chceš tvrdit, že si ta mamina vymýšlí???

S vekem a taky az se zklidni hormony...

přišlo mi dost shodných znaků. Nakonec je to jedno, jestli byla v TV, nebo ne. Tu zprávu jsem podle odkazu nenašla, budu pátrat jinou cestou, jak jsem již psala, mám tchýni porodní bábu, která dělala i ve Vrchlabí - viz výše. Ve Vrchlabí máme rodinu, dokonce zdravotníka, tak se pozeptám takováhle rarita by se věděla v odborných kruzích, protože to je patologie, takhle velký novorozenec. Chtěla bych jenom vědět, jaký doktor, dobrodruh, u toho asistoval. Jestli to bylo bez doktora a doma, je to o důvod víc, proč rodit v porodnici. 4,5 kg to je dvouměsíční dítě, změř si ho okolo v té poloze, co se rodilo, to prostě není reálně možný. Nemůžeš věřit všemu, co se píše, buď trošku soudná. Když napíšu, že jsem porodila čtyřkilový dvojčata, to je stejná blbost.
S tím kojením s tebou souhlasím, je to moje dítě a já ho kojím, ale je pravda, že jakmile přišla sestra, bylo zle. Ale na tohle se přijde asi až s věkem.

Marie, jak jsi přišla na to,že jde o stejnou maminu, kterou jsi viděla v nemocnici?
K tomu kojení, jak píšeš, jak tvoje dcera kojila, že je to nařízení, tak rozhodně není. Možná to byl výmysl té nemocnice, nebo konkrétní sestry, ale nikdo nemůže nařídit ženě, v jaké poloze bude kojit.

no to je prasárna první třídy. Když byla dcera těhotná, tak jsem se snažila nedávat jí nějaké rady, když bude chtít, tak se zeptá. Pamatuju si, jak jsem byla alergická na rady jiných, tak jsem se moc snažila, abych neradila. Když jsem viděla v porodnici, jak kojí, tak jsem si říkala, jak na to přišla a ono je to nařízení. Kojení na fotbalistu. Dítě leží matce na posteli, matka sedí na židli vedle a pokroucená do vývrtky dusí dítě prsem, jednou ruku drží prso, druhou drží balanc, nebo vedlejší postele. My kojili vleže, kdo mohl vsedě, ke každé posteli byla stolička, aby se mohla opřít noha a dítě v náruči, při kojení se hladilo, laskalo a koukaly jsme se na ně, pusinkovaly jsme je. Naopak jsme děti do postele matky pokládat nesměly, kvůli hygieně. Dříve měla každá maminka takovou velkou plachtu, tam psala každou stolici, každé krmení, všechno. Dokud matka neměla ještě mléko, dostala glukozu, ale jenom maličko, třeba 20 ml na den a dudlík měl dírky do takovýho kropítka, aby to bylo co nejvíce podobný prsu. Děti se dávaly k prsu (80. leta) hned na sále, málokteré se nepřisálo, co byla maminka 2 hodiny na sále po porodu, mimčo bylo vedle ní v inkubátoru, byl otevřený, tak ho maminka mohla hladit. Po 2. hodinách maminku s dítětem najednou odvezli na pokoj a sestra co chvíli chodila kontrolovat, jak maminka moc krvácí, zda miminko nebrečí. Pro mne nejhorší bylo, když přišla sestřička poté, co jsem si stěžovala, jak mě strašně bolí břicho, přišla doktroka a napsala mi čípek proti bolesti, s čípkem a ten mi, přes mé protesty (přišlo mi to žinantní), zavedla. Po 4. hodinách se chodilo na mísu, kdo si trofl, tak vstal, vstávalo se na několikrát, pomaličku sednout, sedět, přišla sestra, vstávalo se,tenkrát cesta na WC byla šichta, nebyly na pokoji. Pak sestra omyla maminku, přebalila ji a pak už to bylo jenom lepší. Sestry furt chodily, byly ženské a dětské, tak na střídačku. Minimálně denně se maminka musela osprchovat, čistou košili, ložní denně, podložky dle potřeby. 2x denně vážení dětiček a vizita, podle toho, jak dětičky přibývaly, či spíše ubývaly, tak se trénovalo kojení. Když byla vizita a dětičky spaly, tak se ani nebudily, když sestra řekla, že miminko pije, atd. Ty první dny stále kontrolovaly pupík, pak byla ukázka koupání, miminka byly na pokoji 3-4, tak tam vlastně ta sestra byla hodně často. Když se začalo kojit, odpadla glukoza a jen se kojilo. Jak se přibralo, šlo se domů. 5. den brali mamince stehy, mimčo se očkovalo na tuberu. Na noc dávaly sestry dudlíky, aby se maminky vyspaly. Jak od lékařů, tak od sester zájem, pomoc, ochota. Dítě bylo středobodem a vše se točilo kolem něho. Trošku horší to bylo v r. 92, kdy se narodil nejmladší syn, tam to byl ten závan nového a bylo to znát, ale já už byla jednak starší matka a taky zkušená, tak jsem si dělala podle svýho. Myslím si, že pokud maminka to dítě pozorně sleduje, tak pozná, co to dítě potřebuje a instinkt ji navede, jak se o mimi postarat.
Takový přístup, jak jsi popsala, to je děs, myslela jsem si, že dneska je ten přístup lepší.Vypadá to tak, že personál je tam za trest a za každou cenu musí pobyt mamince znepříjemnit. Za nás nesměly návštěvy za maminkama, jen k telefonu, mezi nima bylo sklo. Dnes už se může. My jsme nesměly vycházet z oddělení, dneska mohou. Nevím, zda je to přínos, ale přišlo mi to takový volnější, lidštější. My musely mít jen nemocniční prádlo, dnes mohou mít maminky svoje. Když jsem šla rodit, manžel mi dal mezi dveřma pusu, zavřely se za mnou dveře a byla jsem jen "jejich". Manžela jsem viděla tak z okna. Dnes může mít maminka doprovod o několika lidech. Dřív se všechno lovilo z knih, nebyly žádné kurzy ani přípravy, proto se ty sestry tak věnovaly, že to nebylo kde nastudovat. Je asi špatně nastavený systém, když se maminky brání porodu v nemocnici. Přitom i v porodnici jsou porodní místnosti, připomínající byt, všechno se musí zaplatit, ale už je to jiné, porod v intimitě, ne na sále, kde rodí najednou třeba 4 maminky. Porody do vody, cvičení na míčí (my jen chodily dokola okolo postelí, jinak to nešlo), ale jak vidno, tak to nestačí.

To byla ta maminka z TV?? Ha, rikala jsem si, ze by to muselo byt v televizi:-))
Stejne, porodit se to teda asi fakt da, ale jak se na to pripravovala? To muze byt nekdo tak pruzny? hmhmhm...
Marie, dneska je to skoro stejne, jako driv, jen to vypada, ze ne. Ja jsem rodila na Obilnim trhu, coz je pry nejlepsi porodnice v Brne a muzu rict, ze pristup vsech u porodu byl bezvadny, snazili se jak mohli, ale pak nastoupil mlady pan doktor, ktery mel takovou naladu, ze otravil vsechny kolem (mela jsem epidural, tak jsem cisare bedlive sledovala - ikdyz nechtic) a ten mi tam pak nadelal takove veci, ze to vypadalo, ze az se dam dokupy, pujdu na operaci s ledvinama, protoze o neco zavadil. Rekl mi to az, kdyz uz jsem prohlasila, ze zitra odchazim, at se deje, co se deje. Taky mi jen tak mimochodem rekl, ze mi tam zalomil jehlu a nenasli ji!!
To me po tom "teroru" na sestinedeli totalne dorazilo:-(
Podotykam, ze tato "nej" porodnice se honosi titulem baby friendly hospital. Deti uci prisavat se pomoci glukozoy, dokrmuji je tak, ze nestihaji polykat a rvou tam na mimca, at jsou zticha:-((((
No, vlastne to asi probiha hur, nez kdysi:-)
Jinak, muj postreh je, ze kdyz nejsou komplikace, jsou i na sestinedeli prijemne, ale kdyz problem je, stoji to za prd.
Ja jsem treba poprve nakojila az doma, protoze tam, kdyz uz se mala prisala, prisla vizita a vubec je nezajimalo, ze jsme se o prisati snazily 20minut. Pritom tam vsichni vedeli, ze ten problem mame...
ale to uz neni o porodu, ale o sestinedeli:-)

Děkuji za copy zprávy o porodu Vojtíška. To ,jsem viděla v televizi, nevěděla jsem, že to byl porod KP. Slyšela jsem maminku, že to byl strašně těžký porod. Jestli to byla taková ta odpůrkyně nástřihu a doktoři ji vyhověli a nástřih neudělali, tak dostala to, co chtěla, ale za jakou cenu.A to je to, co jsem už psala výše, já, jako rodička můžu mít svůj plán, podle mne reálný, ale pak přijde situace, že to podle plánu nejde a pak by měl přijít zásah zvenčí, který zasáhne. Pak, pokud budu trvat na svém a doktor na sebe vezme to riziko, že mi vyhoví, tak se nemůžu divit, že to pak nepůjde tak, jak by mělo.
Dříve se rodilo tak, že byla tělocvična s porodníma stolama, oddělenýma jen plentou.
Bylo nás tam v jednu chvíli asi 5, z toho se rodila jedna dvojčata. Doktoři přecházeli od jedné rodičky ke druhé. Také i porodní bába přecházela od jedné rodičky ke druhé. Bylo to jak na běžícím páse, ale přesto (rodila jsem 5x), kromě jednoho, jsem měla pocit naprosté spokojenosti. Dnes je málo peněz, málo doktorů s málo penězma, nejsou sestry, není nic, akorát se rodí hodně miminek (jen ať se rodí). Je to ale o lidech, musí je práce bavit a pak je to na přístupu poznat. Je asi problém i v tom, že se zavírají malé porodnice, myslím, že pokud nejsou komplikace, klidně je mohli nechat, bývá to tam takové útulnější, takový domácí přístup. To u porodu, kdy jsou hormony v revoluci a maminky citlivé, je nezbytné. Pokud se čekají komplikace, většína se dá odhalit díky moderním vyš. metodám, bývá čas rodičky odeslat na specializované pracoviště. Stejně, pokud se ruší malé porodnice, nikde jinde, než ve velkých, neodrodí.

jsem byla moc šťastná, že jsem si aspoň ty tři dny v porodnici odpočinula, když už to nešlo, mohla jsem miminko na chvíli odložit k sestřičkám. Pak doma už je to jen o vlastní péči. Dcerka mi tam neplakala, jen se dva dny chvíli zlobila, když ještě neteklo to správné mlíčko, když měla chuť. Nástřih jsem měla - ne preventivně, tam už šlo o natržení, které se nedobře hojí. I tak jsem si po návratu domů opatrně sedla po 3 dnech, pak se stehy vstřebaly.
Tak si nemám na co stěžovat.

Ajdo, k porodu doma potřebuješ porodní asistenktu, ne dulu. Dula je jen psychická podpora, může ti dělat například masáže, ale není kompetentní k tomu, aby vedla porod. Máš pravdu, že pojišťovna porod doma neproplácí. Možná si může PA vykázat předporodní přípravu a poporodní návštěvy (ty se proplácí, i když rodíš v porodnici). Konkrétní částky si určí PA, některé chodí i s dulou, pak je částka asi vyšší. Já zaslechla částku asi 10 000.

:-) Miminkům se v porodnici nelíbí. Moje tam celou dobu řvalo jako tygr, všichni mě litovali, co si počnu doma ...a jak jsme přišly domů, byl to andělíček.

Ale mám dotaz. Kolik stojí takový domácí porod ? Předpokládám, že duly pojišťovna neplatí.

Nani - nase jedina komplikace byla, ze nam neslo kojeni a s tim nam stejne nepomohli. Pry si tam vic odpocinu, nez doma.....

:-( Taky si to pamatuju, jakoby to bylo vcera...
Muze se zdat, ze par mesicu utece rychle, ale to az pozdeji. S tim placicim miminkem v naruci se to strasne vlece...

Jak se na to maminka cítí je poněkud dvojsečné. Leda snad na revers, protože pokud není ona a dítě zcela v pořádku a nastaly by komplikace doma, tak jak se to bude řešit? žalobou?
Nástřih také není jednoznačný, záleží na pružnosti vaziva, svalů, průběhu porodu, takže zatím co někdo skutečně porodí větší dítě bez nástřihu, někdo naopak ten nástřih i u malého dítěte potřebuje.
Mám jeden za sebou u prního dítzěte, byla jsem prbvorodička po třicítce, dítě mělo 3,20, druhé bylo bez nástřihu, cca o 50 dkg menší. V nástřihu nevidím žádný problém.

V příspěvku zanett zazněl termín
"nešťastné miminko".
Ano, přesně to jsem měla taky doma. To dítě tu vůbec nebylo šťastné. Fyzicky mu nic nechybělo, ale kdykoliv se probudilo, jen plakalo. Přes půl roku.
Nedivím se, že jsem měla poporodní depresi.
Byly to takové chmurné dny, jako jsou teď venku. Manžel v práci, já s uplakaným miminkem. Neexistovalo NIC NA SVĚTĚ, co by ho mohlo utěšit. Bylo to frustrující. Vyloženě jsem cítila, že tu není šťastný. :-((

Bel - ted jsem to docetla a to teda ziram:-)
...a smekam!