PANICKÁ PORUCHA PP8

Ahoj z hor.
Tak jsem se vrátila z práce, mám hotový mzdy, trochu jsem se pohrabala v dokladech, byla jsem u doktorky vyndat stehy (bylo jich pět a prý se moc povedly), přišel opravář na tiskárnu, vztekám se s instalací nových aktualizací na letošní rok, no zkrátka už jsem zas v tom. Není to žádná sláva, ale ono to zas půjde. A ještě mi nejde v práci internet, tak se hlásím až teď z domu.
Ale chtěla jsem říct něco jinýho. Chtěla jsem říct, že jsem moc ráda, že jsem kdysi objevila tuhle diskusi, že i když si tu občas vjedem do vlasů, každá jsme jiná, ale když je zle a přijdem se sem vybrečet, vždycky tu někdo je, kdo pomůže, poradí a hlavně pochopí. Člověk může mít stokrát lepší zázemí, hodnýho chlapa, ale kdo nezažil, nepochopí. Jen tady můžu říct, že mě ve vaně bere děs, že se mi kroutí střeva pár metrů za barákem, u pokladny počítám co má paní v košíku přede mnou a modlím se, aby nedošla pokladní páska. Takový obyčejný život panikáře.
Takže ještě jednou díky, že jste.

Pajka - Přesně tak, v tu chvíli už jsem byla taky přetažená dlouhou četbou o různých životních zkouškách známých herců, je to hrozně krásná kniha, ale psychice dá zabrat. No a pak už stačila přeleželá ruka a hned mě napadlo ,,Teď se mi krev nedostane do srdce! (samozřejmě kravina)"... No a už to jelo.

Nero - ahoj, Benosen jsem kupovala tchýni k vánocům, protože má taky velké problémy se spaním, ale prý jí bohužel moc nezabírá.

Ahojte :) ja len na rýchlo utekam do mesta :)

Pajka - dakujem za reakciu, ale Ty nevidis co sa u nas deje, ked niekto vyuzije aj 3 sekundy na to kým ja sa otocim a pcha malemu vyschnute kolace do ust po mojom vyslovenom zakaze a tvari sa , ze nic to za milé činy babicky nepovazujem je to priklad z tisíc dalsich veci. Vonku s ním nikdy nechodí, odkedy s amalá narodil a to uz ma rok a mesiac s nim bola vonku len raz, nemam o com viac uz k tomu...

Nero, mám PP od 13 let, cca 30 let jsem neznala označení pro své obtíže. AD jsem nikdy nebrala, nikdo mi je nepředepsal. Mám 3 zdravé dospělé děti. Těhotenství byla nejkrásnější období mého života, až později jsem zjistila, že hormonálně působí proti PP. Ve třetím těhotenstvím jsem si zcela vyjímečně pomáhala Lexaurinem, měla jsem prvňáčka a druhému synovi byl necelý rok, když jsem otěhotněla, ale i tak bylo vše v pořádku. Na počátku prvního těhotenství jsem byla ve velké krizi po hospitalizaci na neurologické klinice z důvodu diagnostických a tak mě tam zdevastovali, že jsem tehdy brala denně a pravidelně Diazepam. Těhotenství bylo neplánované a zjistila jsem ho až více než měsíc po početí, přesto syn byl a je v pořádku. Neboj se, opravdu si to zhoršuješ tím, jak se bojíš a předem očekáváš problémy. Ženy rodí děti s mnohem horšími diagnózami, než je PP... mnohdy se nebojí riskovat život, což u nás nehrozí! Hodně štěstí!!!

Krásný sluníčkový den,tak včera jsem zase nemohla spát...už odpoledne se to o mě pokoušelo, moitala se mi hlava, bylo mi blbě od žaludku, ledový pot a bušení..že jsem musela nechat i žehlení. Na noc Lexaurin, protože spánek prostě nepřicházel a myšlenky lítaly hlavou jak splašené...to byl děs a mohla jsem si 100x říkat, že to nic není, že to zase odejde, že se mi nic nestane..ale to podvědomí je prevít!!!A ráno jsem zase vstávala se 130 tepy/minutu. Fuj, utahaná jsem jak kotě.

Zkoušeli jste někdo na spaní ten nový lék Benosen, jak jsou na něj reklamy?
A ještě jsem někde vyčetla, že pomáhá KoenzymQ10 + Vitamín E, tak nevím...ALe za zkoušku nic nedám.

A ještě jeden dotaz...co PP a těhotenství?AD neberu, jen podle potřeby Lexaurin a ještě mám STilnox na spaní + chodím na terapie...ráda bych vydržela bez léků, ale někdy to fakt nejde a vědomě si to zhoršuju, tím jak se bojím a myslím na to..
Tak přeju hezké odpoledne a večer možná ještě zaskočím :-)

Miss, souhlasím s Lenčiným názorem. Babička Ti Samka nepokazí, tak jako Lenčin Honzík nenese žádné negativní následky z babičky poletující za ním s talířem papeny, myslím, že je to pro něj dnes úsměvná vzpomínka a v Americe za ním nikdo nepoletuje a jí sám. Kromě toho si myslím, že prarodiče jsou v dětství důležitý faktor, který člověka hladivě provází celý život a přiznám se, že v tomhle dokážu odsoudit rodiče, kteří dokážit bránit a radikálně vymezovat limity kontaktu dětí s prarodiči. A jak napsala Hanka, soužití více generací pod jednou střechou je o oboustranné toleranci a hledání východisek a znamená vždy ústupek obou stran. Je nás tu pár, které už máme děti z domu, zvykli jsme si na svůj klid a za sebe přiznávám, že pro mě by přijetí mladých s malým dítětem bylo ústupkem z pohodlí, ale když už by nastalo, dělal bych maximum pro to, aby soužití bylo mírumilovné. Kdyby mi někdo dával najevo, že mu vadí, že se chci pomazlit s vnoučetem, nesla bych to velmi těžce a rozhodně bych se neradovala z napjaté atmosféry, ke které by to položilo základ. Možná se Tvá tchýně neraduje z Tvých reakcí, možná je nešťastná podobně jako Ty. Žila jsem s mladými v jednom domě, ale měla jsem v té době ještě dva puberťáky, takže dům byl plný dětí a starostí a snacha mi nechala užít si vnuka do sytosti. Byla jsem doma minimálně, ale byla jsem vděčná za každou chvilku, kdy jsem ho mohla mít v naručí... Vycházím z předpokladu, že Tvá tchýně je normální ženská s normálními mateřskými pudy.

Dominiko, jako vystřižené z učebnice. Krásně odpovídá definici panické poruchy = přehnané reakce na podněty z vnějšku a vnitřku organismu. Někde nás zabrní, píchne, ťukne z rytmu a už se vezeme... Ale zvládla jsi tio nakonec super, protože jsi zaplnula rozum, písnička i rázný rozkaz ůpomohly :-) Jsi šikulka. Velice podstatné je, aby člověk věděl, co se děje. Mě dokáže rozhodit i nepříjemný oděv, obuv. A strašně mi vadí asymetrie, kdyby mi brněly obě ruce, nebude to tak nepříjemné jako jedna, asymetrické oblečení bych si neoblékla ani za úplatu, mně je špatně jenom, když vidím někoho s jedním rukávem a druhým obnaženým ramenem. jojo, cvok :-)

Je nám teď plus mínus všem krizově. A teď si všichni představte, jak byste prožívali problémy, které vás poslední dobou trápí, kdybyste nevěděli, o co se jedná. Za sebe říkám, že mnohonásobně hůř a panika by si zařádila na plné pecky. Takhle vím a je už jen na mně, jak s ní dokážu zatočit, ale vím o co gou, že "na to sa neumiera..."

Ahoooj všem:-)
Johanz budu držet..a třeba i cizí,ale Ty to určo zvládneš:-)
Tak kluci viděli konečně byt...líbil se:-), ale jen Jirka brblal, když jsme museli do centra a pěšky, protože místní MHD je katastrofa. No jo, chlapec je zvyklý že šalina, metro a bus v Praze jezdí každou chvíli:-) Montgomery von Strasse zvládl cestu autobusem do Jindřicháče na 1,prospal celou cestu. Ale zpátky v autě mňoukal a mňoukal a dokonce objevil jak si otevřít tašku, takže bylo veselo. Když jsme přijeli domů, tak po otevření dveří jsme dostali smradlavou pěstí do nosů...snaživá babička nakrmila želvy a bohužel pro ni trošičku krmení znamená půlka krabice:-) Se divím, že ryby nepřekrmila.
Miss, zkus se povznést nad to, co tropí tchýně, takhle ubíjíš jen sebe a tchýni tím způsobuješ radost. Vím že je to těžké, prošla jsem si tím taky. Co myslíš že dělala moje tchýně...jako správná babička se třásla na to, aby občas nakrmila Honzíka a i když byl ještě malé dítě, poznal, že si jí může otočit kolem prstu. A krmení se zvrhlo v to, že Honzík běhal po bytě, babička za ním lítala s talířem a takhle ho krmila. Hrůza, že jo? Hlídá Ti někdy tchýně Samka? Chodí s ním ven?
Je to její vnouče, ona je na to pyšná a snaží se získat jeho pozornost. Tím jí nechci nějak omlouvat, ale nech jí a´t ho občas nakrmí, ať s ním jde ven a neboj se že ho nějak zkazí. Nejvíce času jsi se Samkem Ty a vychováváš ho taky hlavně Ty. A na Tvém místě bych se asi nebránila uklidňujícím práškům, protože Samko potřebuje pohodovou usměvavou maminku. Určitě taková jsi, ale dusíš toho v sobě tolik a to není dobře.

Johanz,držíííme.

Dominika-:-(

Miss-:-((,klasická niční ataka, ta nejhorší,co může být.Naposled jsme ji měla před rozhodnutím,že tak dál už to nejde,než jsem začla brát poprvé AD.Ledová až fialová,drkotaly zuby,třes hrozný a ES,vysoký puls,tlak skoro 160.Jak ti psala Pajka,tak přesně moje slova-minule mě napadlo,že jak bys se třebas i osamostatnila,TO vše z tvé hlavy,co už máš tak dlouho-i před svatbou,nevymizí pouhým odstěhováním.Trpíš ty,tvé tělo i okolí.A víš to,vid?Když se s tím svěříš,uleví se ti nakrátko,ale to není léčebná metoda,jen podpůrná.Jinak ti nikdo nepomůže,jen ty sama můžeš.Apson to zkusit.Medikace by byla na místě,at už po ní spíš či ne,vyzkoušet to můžeš a zrušit vždycky.Převládají u tebe silné fyzické projevy a je jich víc než dost.Myslím,že te nebaví takto živořit,že jo...už jsem ti to psala mockráát,hezká, štíhlá ženská jak ty si zaslouží lepší zážitky ve svém mladém životě...!
(a my baoubelky taky:-)) )

Evikrk odepíšu.:-((((ty jsi taky knížkový příklad.Vydrž.

JARO PŘÍJDE I KDYŽ PŘECHÁZÍ JEDNA FRONTA ZA DRUHOU A TLAKOMĚR LÍTA JAKO VZTEKLÝ PES.VČERA KRÁSNÝ DEN A DNES OBLOHA PLNÁ MRAKŮ

12.2. MÁM NÁSTUP V LÁZNÍCH DRŽTE MI PALCE ABYCH TO ZVLÁDL....

Tak včera jsem měla po roce a půl opět větší ataku a vidím, že nejsem sama. Četla jsem si, ležela jsem si na ruce, pak jsem se posadila, ruka mi brněla a panika zaútočila. Prvních pět minut byl fakt děs, necítila jsem nic než strach a brnění, naši mi moc pomáhali, opakovali, že to přejde jako vždycky, ale v té chvíli se tomu těžko věří, však to znáte. I můj pejsek se mě snažil uklidňovat. :-) Když to začalo trochu odeznívat, snažila jsem se zpívat oblíbenou písničku, i když jazyk jsem měla jako z olova, pak mě popadl vnitřní vztek a řekla jsem si v duchu: ,,Už dost!!!" Chvilku jsem se ještě klepala a nakonec to odeznělo úplně, snědla jsem asi 10 čokoládových bonbonů :-) a usnula jsem, což mě překvapilo, protože při té minulé atace před rokem a půl jsem probděla noc a celý den potom jsem nemohla nic sníst. Dnes se cítím úplně v pohodě, takže si myslím, že už mě ta panika neudolává tak hodně jako v minulosti.

Tak to je můj včerejší zážitek... Ať se Vám panika vyhýbá a pokud přece jen přijde, tak Vám přeji hodně síly a dejte jí co proto! :-)

probůh co jsem to napsala,já pohřbila celý rodokmen,,,,,,,samozřejmě 2 umrtí,holky já jsem asi přepracovaná ,dobrou

Miss, ataky přímo ze spánku jsou hnus a vztyčený varovný prst. V takové fázi, podle mého, pomůže především léková léčba. Myslím, že už se Ti psychika tak rozpochodovala, že i kdybys okamžitě začala bydlet někde, kde tchýně není, nebylo Ti výrazně líp. Chtělo by to brát léky, které Tě uklidní a dívat se před sebe a dělt kroky k osamostatnění se. Nedobré mezilidské vztahy dokáží rozhodit psychiku, ale je v Tvé moci udržet si určitou míru psychohygieny, mohlo vy Tě potkat tolik bezvýchodných a beznadějných věcí, než je nesnesitelná tchýně. Zkus si to opakovat, pokus se tolik na ni nesoustředit, vyjít z bludného kruhu myšlenek na její téma, vysiluješ se tím a není v tom nic pozitivního, co by Tě z té situace vyvedlo. Jako každý člověk má jistě i Tvá tchýně pozitivní stránky (stejně jako každý z nás má svá negativa), nezvládla bys soustředit se na to lepší v ní, když už ten život zatím žijete pod jednou střechou, nic lepšího mě nenapadá :-(

Evikrk, pro mě je tohle roční období celý život krizové. Takže beru jako pozitivum, že jsem dokázala jet do lázní a jít z expozice do expozice, protože i tak se na obíhání a absolvování procedúr dá pohlížet. Někam jít, pak se nechat na 20 minut zabalit, ponořit, sprchovat, masírovat, to může být pro psychomotoricky neklidného jedince slušný záhul. No a já už docela dost umím užívat si to, dokonce se často těším a užiju si to. Nejíc mi teď dává zabrat rekonstrukce domu, ale to už v téhle fázi mám zedníka, no je to poklad a jestli to dokončím, tak jenom kvůli tomuhle úžasnému člověku. Měla bych se z toho radovat a mně se křičet "Néééé, už mi s tím vším dejte pokoj!!!" a totéž jsem si zažívala před 16 lety, ale tenkrát to bylo ještě horší, jenom má psychika líp držela pohromadě a já jsem vše zvládla sólo a ne ve dvojce. Jsme na tom i v tomhle podobně, díkybohu mám partnera, který když vidí, že už to nejde, objede a obejde se mnou, co je potřeba. Přijde jaro, bude zase líp. Podstatné je, že máš za sebou úspěšně operaci. Já nakonec minulý taky vyšetření, které vůbec nenaznačovalo, že by mělo dopadnout dobře a dopadlo. Milión důvodu k radosti a psychika je v háji (v háji je pěkně, mohla bych tam být s ní... proč se to přirovnání vůbec používá?). Jenže i velká radost je stresor... Přeju, aby bylo dobře. P.S. Jak Tvou fenku znám jen z vyprávění a fotek, je mi jí nesmírně líto a co teprve Tobě, když vedle ní tolik let žiješ?! Taky stres. :-(((

Evokrk ........vždyt mě se to také po každém stresu zhorší,jenže prostě někdy se tomu vyhnout nedá,vždyt víš ,já před rokem krádež,22 umrtí,přechod a byla jsem totálně vyřízená

Miss........nerýpeš vůbec,ale já měla opravdu užasnou tchýni a bydlela s ní švagrová a supr a já 6 let bydlela se svojí babičkou dost nemocnou a bylo to v naprosté pohodě,je pravda ,že to chce vzájemnou toleranci,ale já se i na babi těšila.A co se týká těch klepavek,tak to já znám tuze dobře,a trvalo to vždy dost dlouho,pak po léku to většinou pčřešlo,ale pak jsem byla hrozně vysílená.A proč ti nedají nějaké léky,když je ti takhle zle?
Evokrk bude zase líp uvidíš holka z hor to přece zvládne,když jsi zvládla Homolku,zase se urovná tohle......

Pajko, neutěší. Spíš mě bere marnost nad tím, že to je boj na pořád. Vrátilo se mi to po svatbě, teď po nemocnici. Trochu větší nápor na psychiku a je ta mrcha zpátky. Ty jsi po lázních,ne? Měla bys být odpočatá, klidná, plná sil a nejsi. Tak proč? Ale asi je to i obdobím. Náročný v práci, ty ještě doděláváš barák, ne? No až zas příště půjdem pro ty rajčata, tak snad už to zvládnem o hodně líp. A když je nekoupíme, tak se svět taky nezblázní, že jo.
Přeju strašně moc Dášendě, Lucii, že zvítězily, ale mě nějak přechází optimismus a tak radši jdu zalézt a snad se z toho vyspím.
Dobrou všem.
Jo Miss, já jsem AD brát nepřestala. Ptala jsem se, nikdo to nezakázal, tak jsem si jen nevzala ráno, ale když mě přivezli ze sálu, tak už večer jsem měla.

Hanka - nechcem rýpat, ale mozno preto bola uzasna, lebo si s nou nebyvala aj moja bola uzasna kým som ju videla raz do týždna :)To mije luto, najma ak Ti chyba. Ja AD neberiem, uz 2 roky som "cista"

Evikrk, jestli Tě utěší, že to mám teď opakovaně taky a taky včera jsem se motala kolem rajčat, které jsem nakoupila s nadměrným úsilím, ale zbývající obchod jsem už vzdala. Najednou mně přišlo, že jsem příliš vystresovaná a unavená a na hrdinství není vhodná doba, expozice nebyla a mně bylo hned klidněji.
Přemýšlela jsem o tom, že možná i v tom by měl člověk mít soudnost a nejít do všeho za každou cenu, protože vše tu hodnotu prostě nemá a tak, jak je třeba si občas vypnout, tak i v tomhle vydávání se... Možná je můj názor zcestný a škodlivý, nevím, ale tak nějak jsem to včera cítila, emoce bouřily a racionálno se snažilo, ale tááák vysíleně, že bych z toho byla vyšílená...

Miss ,,,,,,,,já měla užasnou tchýni umřela bohužel,nebyla to tchýně ale užasná babička,ale v tvém případě udělejte cokoliv,podnájem at jste pryč,takhle se jen ničíš,a ty bereš AD?